Horejš po krutém konci: Věřil jsem, že je dáme. Neto v kabině plakal

Ještě na začátku prodloužení byl David Horejš přesvědčený, že velký evropský večer může mít pro Hradec šťastný konec.

„Upřímně řeknu, že na začátku prodloužení jsem věřil, že je dáme, protože jsme byli jednoznačně lepší. Panathinaikos odcházel a zmohl se jen na odkopávání,“ hodnotil hradecký trenér.

Votroci se do prodloužení dostali díky dramatickému závěru základní hrací doby. Když už se zdálo, že jejich evropská cesta končí, srovnal Vladimír Darida na 1:1 a poslal zaplněný stadion do euforie.

„Když jsme ten gól dali, říkal jsem si, že je nám dneska přáno a že to musíme dát. Dorovnávali jsme v Aténách a dneska znovu. Před prodloužením jsem klukům říkal: Kluci, teď už to dáme,“ popisoval Horejš.

Jenže Hradec několik možností na rozhodnutí nevyužil. Trenéra nejvíc mrzela situace v závěru první části prodloužení, kdy šli domácí dokonce ve třech sami proti brankáři.

„Když jsem to teď viděl, tak to upřímně hrozně bolí. Jdeme tři na gólmana, a kdyby si hráč vzal dotek a dal to před prázdnou bránu, tak je to gól. Tohle prostě musí hráč vyřešit. Kdyby to bylo na druhé straně, tak to lovíme ze sítě,“ litoval.

Hradec přitom mohl jít do vedení už dříve. Rozhodčí mu ale neuznal branku Filipa Čiháka, protože odpískal útočný faul ještě předtím, než míč skončil v síti. VAR už proto situaci nemohl změnit.

„Za mě byl gól regulérní. Rozhodčí samozřejmě pískl do píšťalky – kdyby nepískl, šlo by se na VAR a ten gól by platil, protože tam vůbec žádný faul nebyl. Nepochopil jsem to,“ zlobil se Horejš.

Definitivní rána přišla až v páté minutě nastavení prodloužení. Neto, který byl na hřišti sotva minutu, při souboji šlápl soupeři na nohu. Po zásahu VAR rozhodčí ukázal na penaltu a Cyriel Dessers ji proměnil.

Horejš ale nechtěl porážku svádět pouze na rozhodčí.

„Nechci si stěžovat a svádět to na něco jiného, to by ode mě bylo nefér, protože jsme ty branky měli dát sami,“ uznal.

Zároveň upozornil, že osudové situaci předcházelo několik chyb jeho mužstva. Několik desítek vteřin před koncem podle něj už měli Votroci míč jednoduše odkopnout a nezkoušet rozehrávat konstruktivně.

Pro Neta měl závěr mimořádně krutý nádech. Na hřiště šel mimo jiné i proto, že s ním realizační tým počítal pro případný penaltový rozstřel.

„Bylo vidět, že ho to zasáhlo, plakal v kabině. Je to těžké,“ přiznal Horejš. „Teď mu musíme všichni pomoct a ukázat, že jsme tým. Samozřejmě tam byl zavřený sám, ale my jsme tu pro něj.“

Jak těžce mladý záložník situaci nesl, bylo patrné ještě dlouho po zápase. Když později odcházel ze stadionu pěšky se sluchátky na uších, působil naprosto zdrceně. V jednu chvíli za ním přiběhl spoluhráč Tom Slončík, objal ho a snažil se ho povzbudit. Řekl mu, že ho mají všichni v kabině rádi.

Právě tahle krátká scéna možná nejlépe vystihla konec hradecké evropské cesty.

Horejš se ale snažil, aby bolestivý závěr nepřebil celé vystoupení Votroků v pohárech. Hradec se do Evropy vrátil po 31 letech, vyřadil norské Tromsø a dokázal držet krok také se slavným Beşiktaşem a Panathinaikosem.

„Nemáme důvod zůstat klečet, nemáme se za co stydět. Hráli jsme skvěle a nemůžeme to teď jedním výsledkem shodit,“ řekl Horejš.

„Hradec ukázal, že je konkurenceschopný s týmy jako Beşiktaş, Panathinaikos nebo Tromsø, což jsou týmy s obrovskou kvalitou.“

A přestože poslední evropský večer skončil tou nejbolestivější možnou cestou, zůstala v Horejšových slovech vedle zklamání především hrdost.

„Lidé, kteří tu dnes byli, viděli skvělý fotbal a byl to dobrý zážitek. Jen škoda toho konce.“

(čtk, kul)
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz