Středa

7. prosince 2022

Nyní

Zítra

-1°

Svátek má

Průcha o skoku do Blšan, Šimákovi, testech v Číně i přezdívce Tarzan

14. 12. 2021

V současnosti trénuje fotbalisty Nového Bydžova, s nimiž ovládl podzimní část krajského přeboru Královéhradecka. V minulosti Petr Průcha hrál ligu v dresu Chmel Blšany. V klubu tehdejšího svazového bosse Františka Chvalovského vznikla i jeho přezdívka Tarzan. Po kariéře měl skvěle nakročeno také jako rozhodčí, ale systém sudích řízený Romanem Berbrem ho dál nepustil, nebyl „vyvolený“. Sedmačtyřicetiletý bývalý ligový hráč dále také mluvil o Petru Čechovi, Janu Šimákovi, velkém talentu, nebo dnešní mladé generaci.

Fotbalista Petr Průcha, který prošel mládežnickými týmy v Hradci Králové, byl vždy známý jako důrazný útočník, který do všeho vletěl po hlavě. V roce 1997, kdy se vrátil do týmu dospělých v Novém Bydžově, si ho trenér Miroslav Beránek vytáhl z týmu hrající krajskou I. A třídu do FK Chmel Blšany, klubu, který v té době hrál druhou ligu a s nímž po roce slavil postup mezi elitu. Dres týmu, který vybudoval František Chvalovský, předseda tehdejšího ČMFS, oblékali hráči jako Petr Čech, Jan Šimák, Roman Hogen či Günter Bittengel. Se všemi se útočník s přezdívkou Tarzan setkal.

Nyní Průcha působí jako trenér týmu RMSK Cidlina Nový Bydžov, který má po podzimu nakročeno k postupu do divize.

Co také Petr Průcha řekl:     

O podzimním prvenství Nového Bydžova v krajském přeboru: „Jednak bych chtěl poděkovat klukům, že podzim takhle zvládli. Soutěž jsme měli dobře rozjetou už před dvěma lety, ale přerušil nám to covid, to samé i loni, což nás mrzelo. Letos jsme řekli, že pro postup do divize uděláme všechno, že hned od začátku musíme hrát naplno a podle toho to také vypadalo. Hlavně věřím, že se soutěž dohraje a my to zvládneme.

O hradecké Slavii, hlavním rivalovi v boji o postup do divize: „Je to trochu, nechci říkat, skličující, spíš na palici, když za celý podzim ztratíte jen bod a místo náskoku dvanácti bodů máte k dobru jen sedm bodů. Před Slavií se musíme mít na pozoru, hraje velmi dobře. Na jaře ji máme doma, nepodceňujeme ji a věřím, že ji porazíme.“

O bratrovi Karlovi, fotbalovém brankáři: „To byl jediný brankář a hráč, kterého jsem se na hřišti opravdu bál. On byl nečitelný. Šel jsem třeba na velkém vápně do souboje a najednou přijela lokomotiva a přejela mě… A to jsem přitom byl hodně důrazný útočník, byl jsem zvyklý, že se to na hřišti řezalo. Měl jsem pět otřesů mozku, jednou jsem skoro neviděl. Vůbec se divím, že jsem všechny ty souboje ustál.“

O přestupu do Blšan v zimě 1997: „To bylo něco. Dodnes to nechápu, jak se to mohlo stát. De facto už jsem byl smířený s tím, že profesionální fotbal hrát nikdy nebudu, což byl od mládí můj velký sen. A najednou mě ve dvaadvaceti a půl letech udělali bez nějakého zkoušení Blšany. Z ničeho nic jsem byl 10. prosince jejich hráč a hned 6. ledna jsem jel s nimi na soustředění do Jilemnice. A další den už jsem měl na tréninku první zásek, když jsem v zápase starých proti mladým přejel brankáře Obermajera, který nám pak vychytal ligu. Po tomhle tréninkovém zápase mě pak naháněl celý tým starých, že mě chtějí zabít…“ (smích)

O své tvrdé hře: „Trenér Beránek si v Blšanech mnul ruce, jakou posilu přivedl. Cenil si mě pro můj důraz a tvrdost v soubojích, jenže když jsem na tréninku zlomil Pavla Drska, kterého tehdy chtěli prodat do Bundesligy, tak za mnou běžel přes celé hřiště a křičel: Tarzane, to jsi pos…, já tě vrátím tam, odkud jsi přišel.“ (smích)

O své přezdívce Tarzan: „Vzniklo to tím, že jsem právě na hřišti do všeho vletěl, prostě jako ten Tarzan jdu do všeho po hlavě. Vymyslel to v Blšanech pan Sedláček, trenér brankářů, který také kdysi chytal ligu za Teplice. Hned od prvního tréninku se přezdívka ujala. A dnes mi nikdo jinak neřekne. V Bydžově mám atletický trénink pro děti, přijdu na trénink a všichni na mě volají: Čau, Tarzane. Ani možná nevědí, jak se jmenuju.“

O brankáři Petru Čechovi: „S Petrem Čechem jsem se setkal pouze při jedné zimní přípravě. To byl hrozný pavouk. Proti němu se těžko hrálo. Gól jsem mu na tréninku dal jedině tak, že jsem si míč navedl na malé vápno a narval jsem to. Tehdy mu bylo sedmnáct a jako brankář byl famózní.“

O talentu Janu Šimákovi, ale také velkém průšviháři: „Přišel jsem do Blšan ve stejný čas jako kluci Šimákovi. A hned na prvním soustředění v Jilemnici jsme spolu bydleli na pokoji. Honzovi tehdy bylo asi šestnáct a Blšany nejprve koupily jeho bráchu a s ním přišel i Honza. Až postupně začal ukazovat,  co v něm je. Byl to neskutečný fotbalista, klička, přešlapovaly…. Ale kdyby jakýkoliv hráč udělal jen polovinu průserů, co měl on, tak mu to nepodjde. Trenér Beránek si ho nastěhoval domů, v šest hodin se mu musel vždycky hlásit, ale pak se Honza zamiloval a bydlel s holčinou. Byl to jeden z nejlepších fotbalistů, se kterým jsem hrál. Pak ho Blšany prodaly do Německa a zase přežili další rok.“  

O testech v Číně: „Tehdy mě chtěli v Blšanech prodat a přes sportovní agenturu jsem se ocitl na testech v Číně. Já tam vůbec nechtěl, protože jsem měl doma už dvě malé děti. Se mnou tam jeli i Ladislav Fujdiar a Radim Nečas, který se od nás v Pekingu oddělil, protože jeho zkoušeli v prvoligovém kluby a my cestovali na testy do druholigového týmu. Po dlouhé cestě jsme tam dorazili v úterý a ve středu se měl hrát zápas 2x 20 minut. Slovenský agent nám říkal: Dejte si pozor, půjdou po vás. Černoši a Brazilci tady usilují o místo. Tak jsem se na to připravil a do zápasu šel po svém. Nakonec jednoho Číňana a černocha odnesli. Holt, jsem trochu důrazně. Odpoledne jsme ještě zaběhli Cooperův test a ve večer nám řekli, že nás neberou. Ani jednoho. Mě, Fujdira a neuspěl ani Nečas. Sedli jsme na letadlo a v pátek jsem byl zase doma.“    

O kariéře rozhodčího: „Pořádně nevím, co jsem provedl, že jsem musel z divize a ČFL odejít. Tedy teď už to vím, kvůli čemu mě z listiny vyhodili. Tehdy mě to dlouho mrzelo a vlastně mrzí doteď. Cítil jsem, že na to mám, abych se dostal ještě dál. Ale nebyl jsem vyvolený, nejezdil jsem do Plzně a na hřišti na hřišti jsem nebyl prase, že bych někoho zařízl.“ 

O současné generaci mladých fotbalistů: „Problém je, že nám odcházejí mladí kluci z amatérských soutěží. Když je kluk v Hradci, tak počítá s tím, že hraní a trénovaní musí absolvovat, ale v amatérském fotbale si řekne, že nemusí. Ale to už začíná odmala, jak je vedený, jak jsou ti kluci nastavení. Nejhorší je, když maminka přivede dítě a říká mu: Pepíčku hraj, ale musí tě to bavit. Ptám se: Jak bavit? Tahle generace, a naučili jsme ji to my, má zafixované, že je ta činnost musí bavit a že z toho musí něco mít. Když pak ve fotbale zjistí, že v něm nic nedosáhnou, tak s ním skončí. Pamatuji si tehdy v Hradci, když jsme v dorostu čtyři týmy trénovaly na zmrzlé škváře na Malšáku, mezi námi chodil trenér Škorpil v teplákové soupravě s nápisem ČSSR, a my makali. A bavilo to každého? Prostě jsme museli a neřešili jsme to. Ti kluci si musejí uvědomit, že fotbal je také dřina a práce.“  

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Tereza Karanská