Fotbalista Vašulín: Uvažoval jsem o práci a místo toho přišel gól v lize

Hosta do dalšího dílu pořadu Klubovna tentokrát vybírali z řad prvoligových fotbalistů FC Hradec Králové sami fanoušci. V anketě zvítězil Daniel Vašulín. „Jsem za to rád. Je to pro mě první zkušenost s podcastem a vlastně i první setkání s fanoušky,“ řekl třiadvacetiletý útočník.

A čím zaujal fanoušky? Prý vysokou postavou, bez pěti centimetrů měří dva metry. „Hlavně svou výškou. Je to náš nejvyšší hráč. Čekali jsme teda od něho nějaké góly, ale spolu s Vlčákem, kapitánem Adamem Vlkanovou, je to náš druhý nejoblíbenější fotbalista,“ řekl za fanoušky Jan Plíva, redaktor webových stránek fansofhradec.cz, který se pořadu také zúčastnil.  

„To mě těší, že mám u fanoušků takhle kladnou recenzi,“ usmíval se Daniel Vašulín, který následně odpovídal na otázky, které dopředu zaslali i příznivci.

V poháru jste se dostali až do semifinále, kde jste těsně prohráli se Slováckem (0:1). Finále MOL Cupu se Spartou vám těsně uniklo. Co chybělo? 
Neproměnili jsme šance, naopak Slovácko jednu využilo a vyhrálo. Já i Vlčák jsme tam měli šance, byly stoprocentní. Kdybychom je proměnili, tak věřím, že bychom zápas zvládli. Ve druhém poločase jsme se snažili tlačit dopředu, ale Slovácko má zkušený tým, který si vítězství pohlídal. Když to zhodnotím celkově, tak to musíme brát kladně. Po cestě jsme vyřadili silné soupeře - Baník Ostrava, Bohemians... Nějakou reklamu jsme Hradci udělali, že jsme se dostali až do semifinále, ale je to zklamání. Kdybychom hráli finále se Spartou v Mladé Boleslavi, tak by to pro nás byl určitě velký zápas. Škoda, nepodařilo se to. Tak snad to vyjde příští rok.

Vy už u toho v Hradci být nemusíte, ostatní kluby vás sledují. V zimě vám nabídku předložila Mladá Boleslav. Jak daleko byla jednání?
Bavil jsem se s trenérem Jarolímem, když tam ještě byl. Měli jsme pár telefonátů, ale mám tady dlouhodobou smlouvu, tak případný přestup mezi sebou řešily kluby, ale nijak dál to nepokračovalo, takže ani jsme nemluvili o osobních podmínkách.

Máte vysněný klub, ve kterém byste si chtěl zahrát, a to v tuzemsku i v zahraničí?
V Česku je to klasika, kluby z TOP 4, Sparta, Slavia, Plzeň… To jsou nejlepší kluby u nás. Určitě bych se chtěl z Hradce jednou posunout výš. I Mladá Boleslav je nakonec zajímavý klub, hrála evropské poháry, byli tam zajímaví fotbalisté. Také by to mohla být jedna z variant. Co se týká zahraničí, tak na něj se vůbec nesoustředím. Chtěl bych si vyzkoušet další úroveň tady v Česku.

Před příchodem do Hradce jste pracoval v Decathlonu, v obchodě se sportovním zbožím. Jak na tohle období vzpomínáte?
V Chrudimi, v období, kdy jsme hráli třetí a potom druhou ligu, tak výplaty nebyly takové, abychom se fotbalem uživili. V Decathlonu jsem byl na poloviční úvazek, ale celkově jsem si v té době říkal, že si najdu nějakou pořádnou práci, kterou bych se chtěl do budoucna živit, protože s přítelkyní jsme byli nějaký ten rok spolu a chtěli jsme mít vlastní bydlení a osamostatnit se. Pak se ozval Hradec, kam jsem šel s vidinou, že chci hrát první ligu, což se mi povedlo hned po roce. Věřím, že to vydrží a liga v Hradci se bude hrát stabilně.

Co byste dělal za práci, kdyby nedopadl fotbal a musel byste se živit jinak?
Hodně jsem chodil na brigády ke kamarádovi. Kluci mají ve třech firmu, dělají bytová jádra a tahle práce by měl bavila. Práce rukama mi nevadí. S přítelkyní jsme si koupili domek, tak tam člověk něco udělá. Myslím si, že nejsem úplně nezručný člověk.

Hned v prvním utkání proti Bohemians jste dal po čtvrthodině svůj první ligový gól. Co pro vás znamenal?
Vzpomínám na to rád. Před rokem, než jsem přišel do Hradce, jsem ještě uvažoval o tom, že půjdu pracovat a najednou jsem dal první ligový gól. Na tohle se nezapomíná. Byl to milník v mojí kariéře.

To samé se vám povedlo ve třetí a druhé lize v dresu Chrudimi. Premiéry vám tedy jdou, viďte?
To je pravda. V ČFL jsem dal gól proti Hořovicku. Ve druhé lize to bylo v prvním zápase z penalty proti Viktorii Žižkov. Byl bych rád, kdyby mně premiéry takhle vycházely i nadále.

Od té doby jste ale v lize přidal jen další dva góly. Fanoušci od vás čekají víc. Jak to vnímáte?
Od sebe také čekám víc. Na podzim jsem měl hodně šancí, ale neproměňoval jsem je. Byly v tom i nastřelené brankové konstrukce. Říkám si ale, že to je můj první rok v lize. Šel jsem do toho, s tím, že nevím, co od toho mám čekat, ale ověřil jsem si, že na ligu mám. V tomhle je to přínosné.

V čem pro vás skok do ligy znamenal největší rozdíl?
Stopeři v lize jsou už zkušení borci, kolem třiceti let. A oni se se mnou v soubojích nebudou prát, to není jak ve druhé lize, kde mě na půlce hned někdo přejel. Oni si to v klidu odcouvají, počkají si, až mi třeba malinko odskočí míč. Ve druhé lize jsme s Hradcem byli ve většině zápasů herně i kvalitou výš. V lize se to otočilo. Ze začátku jsme byli za outsidera, i když teď už je to jinak. Pro mě to tedy byly hlavně zkušenosti.  

V lize se vám z pohledu týmu daří. Útočíte na první šestku… 
Soupeři už si na nás dávají větší pozor. Když jsme do ligy přišli, tak si každý myslel, že za rok spadneme, ale je to jinak, potvrdili jsme, že na to máme. Hrajeme účelně a sbíráme body.

Který obránce byl pro vás nejnepříjemnější?
V české lize už není, ale byl to Simon Deli, když jsme s Chrudimí hráli pohár na Slavii, tak on byl jako strom. Člověk mohl do něj strkat, ale on se prostě nehnul. 

S fotbalem jste začínal v Hlinsku. Co si vybavíte ze svých začátků?
Určitě bych tehdy neřekl, že budu hrát fotbal profesionálně. V Hlinsku to bylo krátké, začínal jsem tam v přípravce, ale od páté třídy, na druhém stupni, už jsem byl v Chrudimi, která si mě vybrala. Rodiče nás ještě s dalšími kluky vozili na tréninky. Ale když jedu kolem stadionu v Hlinsku, tak si na svoje začátky vždycky vzpomenu. A můj první gól v životě? Tak ten si už nepamatuju.  

Hrál jste vždycky v útoku, nebo jste zkusil i jiné posty?
Když jsem přišel do Chrudimi, tak jsem hrál záložníka, z kraje nebo středního, což si dneska nedovedu dost dobře představit. (úsměv) Až trenér Pavel Jirousek mě v Chrudimi po příchodu do A-týmu dal do útoku. Nejsem typ extra technický, to si musím přiznat, tak už se teď v Hradci soustředím na jiné věci.

Zahrál jste si také za reprezentaci do 20 let. Jaké na to máte vzpomínky?
To byla docela úsměvná historka. Volal mi trenér Krejčí, že pojedu na kemp dvacítky s výhledem na nominaci do jednadvacítky. Tehdy jsem to vůbec nečekal. Najednou se mi na telefonu objevilo neznámé číslo. Představil se pan Krejčí a zeptal se mě, jestli vím, kdo je. Já to v té době nesledoval, tak se mu řekl, že nevím… (smích) On na to odpověděl, že je trenér jednadvacítky a že mě chce vyzkoušet. Mám dva starty proti Itálii a Nizozemsku. Bylo to super. Poznal jsem nový kluky, kteří teď hrají ligu. Tehdy jsem byl ještě v Chrudimi, a když jsem viděl ten servis, co jsme měli, tak jsem si na srazu připadal jako Alenka v říši divů. I rodiče byli pyšnější. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel.

Je pro vás motivace dostat se jednou i do seniorské reprezentace?
Určitě. To je motivace každého fotbalisty zahrát si za áčkovou reprezentaci.

 Který trenér vás nejvíc ovlivnil?
Těch trenérů bylo hodně. V Chrudimi, kde jsme v dorostu vyhráli druhou nejvyšší soutěž, to byl trenér Svoboda, pak po přechodu do chlapů trenér Jirousek, s nímž si i teď po zápase pár věcí napíšeme. Vzpomínám na hodně trenérů, na všechny, co mě od mládí provázeli. Každý mi něco dal. A s žádným jsem nikdy neměl konflikt.

Co vám nejvíc zdůrazňuje Miroslav Koubek, současný trenér Hradce?
Než přišel trenér Koubek, tak jsem byl úplně jiný útočník. On po mě chce náběhy za obranu, víc pohybu a na tom se snažíme pracovat. A hlavně proměňovat šance. To je ta nejdůležitější věc.

Generální partner podcastu Klubovna:

Máte přítelkyni z Pardubic. Komu fandí, když hrajete derby?
Jsme spolu pět a půl roku a fandí týmu, kde vždycky hraju. Její táta je kovaný Pardubák, ale když se hraje derby, tak fandí Hradci a přejí mi, abych dal gól. Předtím všichni fandili zase Chrudimi. Na poslední ligové derby s Pardubicemi (0:0) se byli podívat a říkali, že by bylo lepší, kdybychom vyhráli. (úsměv)

Tehdy v létě 2020 vás Pardubice, které zrovna postoupily do ligy, chtěly, ale vy jste se rozhodl pro Hradec. Proč?  
Chtěl jsem do ligy, ale nakonec se mi nejlépe jevil Hradec. Pardubice totiž nejdřív požadovaly čtrnáctidenní zkoušku, ale kdybych to přijal, tak bych si mezitím zavřel dveře do Hradce. Bylo to dobré rozhodnutí, za rok jsme postoupili.

Právě.  Alespoň jste si užil postup do ligy. Vy už jste zažil postup z ČFL v Chrudimi. Kde byly oslavy větší?
Pecka to byla. S klukama v Hradci jsme si to užili. A zvlášť, když jsme druhou ligu vyhráli a nepostupovali někde z druhého místa. Stejné oslavy byly i předtím v Chrudimi. To je všude podobné. Pár postupu jsem zažil, tak doufám, že si mi bude vyhýbat sestup. 

Jaké je vaše fotbalové přání do budoucna? 
Rád bych se pokusil dostat do reprezentace a s Hradcem skončil v téhle sezoně na co nejlepším místě. A přál bych si, abychom v dobrých výkonech pokračovali i příští rok, aby se liga tady hrála co nejdéle.

Co dalšího řekl Daniel Vašulín například o tom, jaké exotické jídlo nedokázali s přítelkyní sníst při dovolené ve Vietnamu, nebo, jaký zážitek si odnesl ze zápasu NHL na Floridě, která porazila Boston s českým reprezentantem Davidem Pastrňákem, si poslechněte v podcastu.

Jiří Tůma, Jan Kraus
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Lubomír Douděra, Luboš Lorinc/fchk.cz