Je důležité zaznamenat vzpomínky lidí, které si naše generace ani neumí představit

„Kamera pro mě byla záliba už na střední škole, ale rozhodně jsem to nevnímal jako věc, která by mě měla živit. Tehdy jsem to vnímal jako koníček,“ nechal se slyšet v úvodu rozhovoru bývalý student stavební průmyslovky. Po maturitě pokračoval ve studiu na stavebním inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně, ale už předtím tušil, že to asi nebude obor, který by ho v životě naplňoval. „Protože vybrat si v patnácti, co chce člověk skutečně dělat, je neuvěřitelně těžké,“ dodal.

Postupně začal víc a víc času věnovat natáčení, chtěl to dělat, ale stále to nebylo vážné. Až jednou mu kamarádka tajně založila inzerát na internetu natáčení svatebních videí. „Vůbec jsem o tom nevěděl a najednou mi začaly chodit e-maily, že lidé po mně chtějí natočit svatbu,“ vyprávěl.

Shodou okolností i náhod, včetně například rozbitého počítače a záchrany svatebních dat, se mu otevřely dveře k práci v menších televizích a posléze i v regionální Východočeské televize. Tady „čuchnul“ ke zpravodajství a vzápětí zamířil na televize Seznam a pak na Primu. „Dá se říct, že je to práce o velké zodpovědnosti,“ poznamenal.

Dnes se mladý kameraman a střihač podílí i na tvorbě dokumentu Paměti národa o vzpomínkách pamětníků důležitých historických událostí 20. století. „Tento projekt má opravdu smysl a jsem rád, že ho dělám. Cítím, že je to důležité zaznamenávat lidi, kteří si prožili ve 20. století neuvěřitelné věci, které si naše generace neumí ani představit. Je důležité znát jejich příběhy a pak je svým způsobem vyprávět dál,“ řekl Michal Homola v podcastu Salonek.

Vítek Martinec, Michal Bogáň
redakce@salonkyhk.cz