Fotbalový stadion je nedůstojný městu Hradec Králové

Máme začátek roku 2020. Jaký je nyní ideální scénář vývoje situace kolem nového stadionu?
Pro mě existuje jediný scénář, a sice, že někdy v první polovině tohoto roku bude s vybraným dodavatelem podepsána smlouva na výstavbu nového stadionu.

Když všechno dobře půjde, kdy by mohl stát?
Cokoliv předvídat z časového pohledu je velice náročné. Součástí již vydaných stavebních povolení je termín dokončení stavby stanovený na 31. prosince 2022. Firmy, které jsme si pozvali na tržní konzultace a které se nejspíš budou o zakázku ucházet, tento termín nijak nezpochybnily. Tedy za předpokladu, že úřadování poběží normálním tempem.

Co vám předběžné tržní konzultace, kdy jste se setkali se zástupci stavebních firem, ukázaly?
Především firmy projevily zájem se do soutěže přihlásit. Navíc to nebyly žádné garážové firmy, ale prestižní hráči na českém stavebním trhu. Všechny také preferují systém design–build, což znamená, že si stadion samy nakreslí a pak postaví. Když se nám z těch dvanácti přítomných přihlásí do soutěže alespoň polovina, bude to ideální stav.

Nebude se nadále navyšovat cena?
Na výstavbu stadionu máme alokovaných 605 milionů korun bez DPH, tedy 740 milionů s DPH. Tato částka byla schválena zastupitelstvem a v této chvíli není vůle ji navyšovat, ani rozpočet to nedovoluje. Pevně věřím, že se tato částka navyšovat nebude. Pokud vyhlásíme soutěž tak, jak jsem již uvedl, vítěz nesmí stanovenou cenu překročit. Celou stavbu budeme financovat z vlastního rozpočtu, s dotací od FAČR (Fotbalová asociace České republiky) nepočítáme. Je to momentálně nereálné, asociace má dost starostí sama se sebou.

Jaká jsou rizika, na která může výstavba stadionu narazit?
Narazit může v podstatě na cokoliv. Obávám se především jedné věci, a Hradec je v tom specifický, že existují vždy dva zcela protichůdné názory. Silné ano a současně silné ne. Je tu riziko, že z nějakých důvodů získá převahu výrazné ne. Objevují se názory, že město stadion nepotřebuje, protože tam chodí 800 lidí, co jen huláká, a že se v Hradci hraje špatný fotbal. Ale běžte se tam podívat, prohlédněte si, co ze stadionu zůstalo. Je to smutné. Mnozí říkají, že by bylo lepší dát prostor něčemu jinému, ale já tvrdím, že v tuhle chvíli je prostředí na fotbalovém stadionu nedůstojné městu Hradec Králové.

Po svém nástupu do funkce jste nechal v zastupitelstvu původní soutěž zrušit. Snesla se na vás silná kritika. Jak jste ji vnímal?
V tu chvíli to bylo velice náročné, netušil jsem, že to v některých případech bude pochopeno až takto kriticky. Měl jsem na seznámení s projektem jen měsíc. Diskutoval jsem se zástupci FAČR, kteří mi řekli, že by se na tom stejně nedalo hrát, protože oni chtějí tribuny alespoň do tvaru „U”, nikoliv „L”, jak bylo v projektu. I na základě dalších skutečností jsem si potvrdil, že jsem postupoval správně. Zastupitelstvo to pochopilo a dokonce někteří jednici se pár měsíců poté vyjádřili v tom smyslu, že bylo zabráněno velké blamáži.

Dnes už tedy převládají pozitivní reakce?
Představenstvo fotbalového klubu pochopilo, že mně nejde o nic jiného,  než stadion postavit. Sám klub podniká pozitivní kroky. Snaží se veřejnost přesvědčit, že nejde jen o 800 fanoušků, ale o velkou skupinu lidí, která má ten sport ráda a chce, aby se v Hradci Králové hrál co nejlepší fotbal.

Klub také spustil projekt Votroci sobě, kde zatím jen symbolicky prodává kousky hřiště. Zapojil jste se?
Vybral jsem si políčko někde u středového kruhu, mám na něj certifikát. Samozřejmě předpokládám, že ty dva tisíce budu muset zaplatit.

V sousedních Pardubicích také řeší stadion. Spolupracujete spolu?
V této chvíli jsou to individuální cesty dvou měst. Vzít si můžeme asi jen to, že obě města jsou na tom stejně blbě. S kolegy se scházíme, občas o tom pohovoříme, ale funguje to zcela na individuální bázi. Pardubice mají jiné podmínky, ale možná jsme v tom uvažování o kousek dál. Oni jsou dál v jiných věcech.

Ptám se proto, že v Pardubicích bylo zásadní hlasování o stadionu velmi těsné. Nebojíte se, že to v Hradci bude podobné? Přece jen u tak významné stavby by asi měl jeden názor výrazně převažovat.
Je to jako házení mincí. Když o té věci něco víte, jste schopný se rozhodnout racionálně. Když o ní nevíte nic, rozhodujete se stylem panna a orel, takže co se vám líbí a co je vám bližší. Každý má svou hlavu, někdo tíhne k umění a emocionálním projevům, někdo je ryze racionální, jako třeba matematici nebo technici, kteří staví na číslech. Hovoří se dnes o rozpolcené společnosti, ale tak to podle mě není. Společnost není rozpolcená, ale otázky, které na ni politici kladou, třeba i ve formě referend nebo různých petic, jsou nelogické. Podívejte se na Brexit, jak bylo hlasování těsné.

Jaký názor máte na nápad, že by města měla postavit společný stadion v Opatovicích nad Labem?
O této myšlence ani neuvažuji a nepokládám ji za reálnou, byl by to běh na trať dlouhou 10 až 20 let. Úřední postupy a činnosti, které jsou pro realizaci nezbytné, jsou hrozně náročné. Mají Opatovice stadion v územním plánu? Nemají. Má Správa železniční dopravní cesty připravené zastávky? Nemá. Jsou tam příslušné silnice a parkoviště? Nejsou. Navíc úplně jiné záměry mají obyvatelé a vedení Opatovic, nějak jinak by se k tomu postavili fanoušci. Nejsem příznivcem přehnané rivality mezi Hradcem a Pardubicemi, ale tento projekt není reálný.

David Záruba
david@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jiřího Bláhy