Čtvrtek

3. prosince 2020

Nyní

-2°

Zítra

Svátek má

S moderní arénou se vrátí i fanoušci, je přesvědčen Jiří Pospíšil

18. 1. 2020

page.Name
Fandí od malička a dnes nechybí skoro na žádném domácím utkání hradeckých fotbalistů. A to doslova. Jiří Pospíšil totiž vyráží nejen do Malšovic na A-tým, ale pravidelně navštěvuje i zápasy mládežnických mužstev od 12 let. Tam i jako člen pořadatelského týmu podává míče. Pamatuje historický titul v roce 1960, postupy a pády z první ligy i doby, kdy Votroci hráli na hřišti za nemocnicí. A rád by zažil chvíli, kdy fotbalisté vyběhnou na trávník zbrusu nového stadionu. „My staří už toho času moc nemáme, ale dokud sem trefím a pak dojdu domů, tak na fotbal budu chodit,” zůstává pozitivně naladěný.

Po letech slibů a plánů se zdá, že je výstavba nového stadionu opravdu blízko. „Furt doufáme, nic jiného nám nezbývá. Ale jestli to zase smetou ze stolu, tak to bude dalších pět až sedm let, než všechno proběhne znovu. Pokud to udělají, tak stadion potom už bude stát přes miliardu. Dřív to mohlo být za 400 milionů,” upozorňuje fanoušek. Na nynějším stadionu má své stálé místo na tribuně za brankou. „Najdete nás nahoře na montované tribuně. Dříve jsme seděli pod novinářskou lávkou, abychom slyšeli, co tam píšou. Poslední dobou jich tam ale moc není. Ta montovačka je pro nás dobrá, protože jinde je to všechno daleko,” připomíná jeden ze zásadních nedostatků malšovického stánku.

Kvůli bídnému komfortu na stadionu ubývají i diváci. „Dříve jich přišlo 1500 stabilně i na druhou ligu. Jsou lidé, kteří řekli, že chodit nebudou a nechodí. Patří mezi ně i můj o šest let mladší brácha a jeho kluk. Myslím, že někteří fanoušci se s novou moderní arénou vrátí,” věří Pospíšil. Sám ale přestat chodit nehodlá. „Musím ale pěšky, protože manželka mě vozit nechce. Oba jsme přestali řídit, takže už jezdíme jedině městskou hromadnou dopravou.” Byly však také doby, kdy skalní fanoušek, dnes už důchodce, na hradecký fotbal zanevřel. A pár let mu to vydrželo. „Bylo to někdy před rozpadem federace. Hráli jsme tenkrát se Slovanem Bratislava a ti kluci si nenahráli na dva metry. Řekl jsem, že jdu domů, že tady nebudu. Až v roce 1995 mě mladí od nás z práce ukecali a od té doby chodím pořád. Teď už jsem tak zblblý, že jsem na všem, i na mládežnických zápasech,” vypráví.

Pospíšil letos oslavil 73. narozeniny, s hradeckým fotbalem toho zažil hodně. „Kdy jsem byl na fotbale poprvé, nevím, zapomněl jsem se rodičů zeptat a už se jich nezeptám. Pamatuji si ale rok 1952 a pohyby některých hráčů. Pak ligový titul v roce 1960 a průvod městem. Mně ale bylo tehdy teprve čtrnáct, nikoho jsem nenesl,” vzpomíná na historický úspěch Votroků.

Toho fotbalisté dosáhli ještě na hřišti u nemocnice, na které se pak i v budoucnu z Malšovic opakovaně vraceli. Třeba když se nedařilo. A pamětníci na něj vzpomínají v dobrém. „Sice jsme si šlapali po nohách, ale bylo to lepší, vešlo se tam až 20 tisíc lidí. Tribuna byla jen svařená konstrukce, přes kterou se dala prkna,” popisuje pamětník. Fanoušci se tehdy tísnili všude možně, o nějakém velkém komfortu nemůže být řeč, ale atmosféra byla pekelná. „Za brankami směrem k hasičům byly kopce a na nich stáli lidé. Diváci byli i na stromech nebo si o plot opřeli kolo a stáli na rámu. Rozhodčí občas skončil v Orlici, takže museli přijet policajti, aby ho dostali ven, byl tam jen jeden výlez.” Už v té době se i vzhledem k nevyhovujícím podmínkám na hřišti u nemocnice hovořilo
o novém ryze fotbalovém stadionu. Ten měl vyrůst poblíž Všesportovního stadionu, který by nadále sloužil jako zázemí.

Dříve Pospíšil jezdil i na venkovní zápasy. Může tak porovnat, jak se během let měnila kultura fandění. „Většinou jsem šel mezi fanoušky domácích a samozřejmě jsme se špičkovali, ale po zápase jsme si podali ruce a šli. Tihle kluci dneska… Některým nejde ani o fotbal. Nechápu, jak může fanoušek v době největšího tlaku hodit na hřiště dýmovnici nebo tam vběhnout. Jestli si ale dají sraz na louce a jdou deset na deset bez řetězů a tyčí, tak ať si rozbijí držku, když jim to vyhovuje,” zamýšlí se.

O něco více radosti mu tak přirozeně dělají mladí na hřišti. Hradečtí fotbalisté jsou po podzimní části soutěže na slušném pátém místě se ziskem 30 bodů. „Máme mladé, hravé a většinou menší kluky. Když na ně někdo vyrukuje zostra, tak s tím mají potíže. Naopak když s nimi chce někdo hrát fotbal, má problém on, protože jsou schopní ho překombinovat. Druhá liga je ale hodně o soubojích, velká krása to není,” hodnotí. Na jaře Votroky znovu čeká boj o první ligu. Mezi elitu automaticky postupuje nejlepší tým Fortuna: Národní ligy a další dva hrají baráž. „Tuhle sezonu v postup nevěřím. Já si myslím, že i když tady budeme nadále vychovávat mladé reprezentanty, ale nebude stadion ani vize do budoucna, tak budou už v žákovských letech odcházet pryč,” dodává Jiří Pospíšil.

David Záruba
david@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera