Sobota

1. října 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Fotbalista Čech o hradecké jízdě, zářezech v ČFL i horečce po očkování

16. 11. 2021

page.Name
V Hradci se narodil, vyjma jednoho roku v Ústí nad Orlicí, kde okusil, co dovedla rozhodcovská chapadla později zatčeného Romana Berbra, místopředsedy FAČR, strávil celou fotbalovou kariéru v černobílém dresu Votroků. Třiadvacetiletý obránce František Čech si užívá současnou ligovou jízdu, byť po zápase s Ostravou, posledním před reprezentační pauzou, ho na dva dny vyřadily z provozu potíže po očkování.

Premiéru v nejvyšší soutěži si František Čech odbyl už 13. května 2017 proti Slovácku, kdy si ho do tehdy prvoligového hradeckého áčka vytáhl trenér Karel Havlíček. Mladý stoper odehrál tři zápasy, herně nezklamal, ukázal, že má talent a v posledním zápase proti Bohemians dokonce vstřelil i svůj první ligový gól. Jenže vítězství 1:0 nad klokany mělo hořkou příchuť, hradecký klub prožíval loučení, už před utkáním bylo jisté, že sestupuje. Na rok se posléze s klubem rozloučil i samotný Čech, odešel na hostování do třetiligového Ústí nad Orlicí, aby po návratu do Hradce a letech strávených ve druhé lize, letos slavil postup mezi elitu.

Den po sobotním utkání s Baníkem Ostrava (6. listopadu) jste byl na očkování proti covidu a po injekci jste prý ulehl s horečkami. Co se dělo?
Byl jsem hned v neděli na té jednodávkové od Johnsona, předtím jsem na očkování nebyl. Covid jsem měl v březnu, půl roku jsem měl imunitu a očkovat jsem se nemusel. A teď, jak se ta opatření zpřísnila, tak jsem se rozhodl, že půjdu. Celou neděli až do půlnoci jsem se cítil normálně, ale pak jsem dostal horečky, zimnici a budil jsem se každé dvě hodiny. Pondělí jsem prospal, ležel jsem ještě v úterý a od středy už to bylo dobré.

Naštěstí liga měla reprezentační přestávku a vy můžete být zase nachystán do dalšího zápasu v takhle dobře rozjeté sezoně. Co říkáte na výkony Hradce?
Určitě se pauza hodila, bylo víc času se dát dohromady. Co se týká našich výsledků, tak asi nikdo nečekal, že budeme takhle nahoře a budeme mít tolik bodů. Jsem za to rád, protože si myslím, že tady je dobrý tým a máme na to pohybovat se na horních příčkách.

Do ligy vás už v osmnácti vytáhl Karel Havlíček na jaře 2017, tedy v době, kdy Hradec bojoval o záchranu v nejvyšší soutěži. Je to váš osudový trenér?
Určitě je mým osudovým trenérem. Vedl mě v dorosteneckých týmech a pak se mě nebál vytáhnout do áčka, i když se jednalo o důležité zápasy a tři kola před koncem sezony jsme ještě měli naději na záchranu. Hned první zápas se Slováckem, do kterého mě poslal, jsme vyhráli, pak jsme jeli na Spartu, kde jsme potřebovali získat alespoň bod, abychom udrželi šanci na záchranu. Bohužel jsme prohráli 2:3 a sestup neodvrátili.

Rada v Hradci oživil kariéru a útočí na svůj střelecký rekord

Zraje jako víno. I manželka mu to říká. Fotbalista Jakub Rada, ve čtyřiatřiceti letech nejstarší hráč prvoligového Hradce Králové, na podzim vstřelil tři góly a má výrazný podíl na tom, že se Votroci pohybují v lepší polovině tabulky. Není to ovšem tak dávno, co odchovanec Sparty prožíval horší období a dokonce zvažoval konec kariéry.

Více si přečtete ZDE.

V Hradci jste se narodil, prošel jste všemi kategoriemi až do A-týmu. Jenže po ligové premiéře a sestupu Hradce se vaše kariéra na chvíli zpomalila. Proč tomu tak bylo?
V lize jsem to měl dobře nášlapnuté, v osmnácti letech jsem odehrál na konci sezony tři zápasy, ale pak přišel zádrhel, určitá ztráta formy. Abych řekl pravdu, sám nevím, proč se to tehdy dělo. Šel jsem se tedy chytit do Ústí nad Orlicí, týmu hrajícím ČFL. Myslím si, že mi působení v třetiligovém klubu pomohlo. Rozehrál jsem se tam a nabral sebevědomí. Poté jsem se vrátil do Hradce, do druhé ligy, kde jsem už pravidelně hrál. Jsem rád, že jsem byl součástí týmu, který letos postoupil do ligy.  

V Ústí nad Orlicí jste se psychicky zocelil, přece jen dospělý fotbal je jiný. Souhlasíte?
Přesně tak, zesílil jsem, jak se říká, hlavně v té v hlavě. Chlapský fotbal je jiný. Dospělí už jsou zkušenější. Tehdy jsem měl možnost zůstat tady v juniorce nebo jít do ČFL. Vybral jsem si třetí ligu právě kvůli tomu, že se tam hraje dospělý fotbal. Dnes můžu říct, že jsem udělal dobře. Starší chlapi už jsou na hřišti chytřejší, fotbal je důraznější a já se od nich mohl učit.

Tenkrát ve třetí lize řádila rozhodcovská chapadla později zatčeného Romana Berbra, tehdejšího místopředsedy FAČR. Zažil jste v Ústí divoká utkání?
Poznal jsem to hned v prvním zápase. Hráli jsme na Vltavíně a rozhodčí proti nám pískl dvě penalty, nebo snad tři... Domácí jednu nedali, pamatuji si, že už běžela 90. minuta, prohrávali jsme 0:3 a on stejně písknul ještě další penaltu. Tak taková byla moje premiéra ve třetí lize...

Co jste si tehdy říkal?
Kam jsem to vlezl… (úsměv)

Prominentním klubem v ČFL byl tehdy Vyšehrad. S ním taky musely být zápasy ostré. To jste zažil takový rok pro otrlé…
S Vyšehradem to bylo podobné. Tam jsme prohráli, myslím, 0:4 a doma nás taky seřezali, ale až nějak ke konci. Drželi jsme se a někdy v 80. minutě jsme dostali na 0:1. Oni fakt pro postup Vyšehradu udělali všechno… V Ústí jsem měl hostování na rok, ale na jaře jsem se zranil, takže jsem všechny zápasy neodehrál. Ale i tohle jsou zkušenosti…

Vrátil jste se do Hradce, který hrál druhou ligu. V profi soutěži už sudí pískali lépe?
Ve druhé lize si na rozhodčí nemůžu stěžovat. A teď v té první už vůbec, pískají skvěle. Řekl bych, že po výměnách rozhodčích to šlo nahoru.

Jste na šestém místě prvoligové tabulky. Co vám ještě chybí k tomu, abyste proháněli samotnou českou špičku?
V určitých věcech nebo situacích v první řadě kvalita, protože top mužstva jako jsou Sparta nebo Slavia, dokážou každou chybu potrestat, byť je i malá. Tyto týmy si s tím dokážou poradit, což nám chybí. My občas nějaké herní situace řešíme zbrkle a sami se při akcích připravíme o finální fázi.

Do konce podzimu vás čeká Olomouc, Karviná, Liberec, Slovácko a Sparta. Co by na tyto převážně silné soupeře mělo platit?
Musíme hrát jako doteď, agresivně a ze zabezpečené obrany. Pokusit se trestat chyby soupeře a být zodpovědní vzadu.

Jak už bylo řečeno, kariéru jste měl skvěle našlápnutou, teď jste se do ligy vrátil. Jaké máte své osobní cíle?
Hlavně bych chtěl pravidelně nastupovat tady v Hradci. Musím na sobě pracovat a stabilně hrát a uvidíme, co bude dál. 

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc/fchk.cz