Neděle

2. října 2022

Nyní

16°

Zítra

14°

Svátek má

Vlkanova si ligový návrat užívá: Ze zápasů už si nedělám hlavu

19. 11. 2021

page.Name
Prožívá šťastné období, v soukromí i na hřišti. Kapitán týmu Adam Vlkanova, jenž se doma s manželkou Veronikou těší z malé dcerky Valentinky, patří k oporám fotbalistů FC Hradec Králové v první lize, kam se Votroci vrátili po čtyřech letech. Na letošním postupu mezi tuzemskou elitu i současných výkonech má sedmadvacetiletý útočník velkou zásluhu. /Rozhovor vyšel v listopadovém čísle magazínu Salonky/

Fotbalová cesta Adama Vlkanovy přitom nebyla úplně přímá, mnohdy spíš klikatá. Na ligu si musel počkat. V hradeckém klubu působil už od žákovských let, ale protože byl malý, musel záhy odejít do sousední Olympie. Přes střížkovské Bohemians se do Hradce vrátil a v březnu 2015 si splnil sen - nastoupil k ligovému zápasu. Svůj první ligový gól dal o dva roky později na Spartě. Jenže potom následovalo čtyřleté období ve druhé lize. Fotbalový šikula soutěž převyšoval, každý půlrok mu chodily nabídky z lepších klubů – Jablonec, Slovácko, Zlín… A naposledy loni na podzim Baník Ostrava. Ani na sever Moravy ho však hradecký klub nepustil. Jak sám říká, tenkrát mu pomohla rodina a malá dcerka Valentinka, jež se loni narodila. „Tehdy to nebylo úplně jednoduché období, ale teď jsem tady v Hradci spokojený. Vůbec na nic si nemůžu stěžovat,“ říká. A je to vidět i na trávníku. Po 14. kole byl nejproduktivnějším mužem Votroků za tři branky a šest asistencí. 

Konečně jste se dočkal ligy i svého ligového gólu. Vaši první a druhou trefu v nejvyšší soutěži dělilo takřka čtyři a půl roku. Bylo to hodně dlouhé čekání, že?
Dlouhé, dlouhé... Myslel jsem, že v lize budeme dřív. Trvalo to dlouho, ale jsem rád, že už tam zase jsme a že se nám daří.  

Premiérovou trefu v lize jste zaznamenal v dresu Hradce na Spartě 20. května 2017 a opětovné radosti z ligového gólu jste se dočkal 17. října 2021, kdy jste vstřelil hned dvě branky v utkání 11. kola ve Zlíně. Tam jste výrazně přispěl k výhře 3:2. Jaký pocit vás zaplavil, když míč proklouzl do sítě?
Byl to skvělý pocit. Konečně to ze mě spadlo. Moc jsem chtěl vstřelit gól, protože mně to tam v úvodu sezony nepadalo. A teď tam moje střela krásně spadla a ještě v důležitý okamžik, kdy Zlín chvíli předtím vyrovnal na 1:1 a v té době byl herně lepší. Branka nám hodně pomohla k výhře.

Adam Vlkanova

  • Narozen: 4. září 1994 v Hradci Králové.
  • Profese: fotbalista.
  • Klub: FC Hradec Králové.
  • Kariéra: FC Hradec Králové, FC Olympia Hradec Králové (mládež), FK Bohemians Praha-Střížkov (2013/14), Čáslav (2014), FC Hradec Králové (2014 – dosud). Zahrál si i za reprezentaci do 21 let.
  • Úspěchy: postupy s FC Hradec Králové do první ligy (2016 a 2021).

Vy jste letošní postup Hradce do ligy velmi uvítal a těšil jste se.  Jenže v prvních deseti zápasech na podzim jste gól nedal, byť jste nastřádal pět asistencí. Co se vám honilo hlavou?
Byl jsem rád, že jsem alespoň na góly nahrával, když už jsem je sám nedával. Ale samozřejmě člověk to v hlavě trochu měl, že chce dát gól. Trvalo mi to docela dlouho, deset zápasů, ale konečně se to podařilo. Doufám, že jsem to tímhle zápasem protrhl.

Momentálně prožíváte šťastné období, ale loni na podzim tomu bylo právě naopak. Tehdy hradecký klub zamítl pro vás lukrativní nabídku z Baníku Ostrava. Jak se zpětně díváte na tyto pro vás chmurné okamžiky?
Tehdy jsem to dost prožíval, nebylo to lehké, ale teď už na to vůbec nemyslím. V hlavě to nemám. Jsem rád, že jako tým hrajeme v lize dobře a já mám v mužstvu tuhle roli. Jsem teď v Hradci spokojený. Za ty čtyři roky ve druhé lize jsem získal zase další zkušenosti. Když jsem tehdy naposledy hrál ligu, tak jsem si ze zápasů trochu dělal hlavu, cítil stres, ale teď už to vůbec neřeším. Hraju v klidu, uvolněně a neřeším, co bude a nebude. Prostě je to fotbal a snažím se jen dělat všechno pro to, abych odevzdal co nejlepší výkon. Žádný tlak necítím, ani neřeším.

Když vám tehdy nedopadl přestup do Baníku, říkal jste, že zklamání vám vynahradila rodina a dcerka Valentinka. Jak si užíváte roli otce? 
Malá už chodí, takže ji musíme víc honit. Dcera je ještě malá, ale myslím si, že budu spíš rozmazlovací typ (úsměv). Cítím to tak. Ale ona mě Verča trochu zkrotí, abych malou zase nerozmazloval tolik. Celkově je to super období. Tím, že jsem zůstal doma v Hradci, tak máme i hlídání a můžeme mít chvilku pro sebe. Vůbec na nic si nemůžu stěžovat.

 

Pohoda vyzařuje i z celého hradeckého týmu. Soutěž máte dobře rozjetou, jste ve středu tabulky. Dokážete naplnit svá předsezonní slova o tom, že máte na lepší umístění než jen hrát o holou záchranu?
Zatím to tak vypadá. Občas sice nepodáme úplně ideální výkon, ale zápasy dokážeme zvládat bodově. Na druhou stranu bylo tam i pár utkání, z nichž jsme mohli mít víc bodů. To byla škoda, ale celkově jsme spokojeni. Doufám, že v těchto výkonech budeme pokračovat.

Týmové cíle jsou dané a zatím je plníte na jedničku, ale co vy? Jaké máte své osobní ambice?
Na začátku ligového ročníku jsem si říkal, že bych chtěl vstřelit alespoň pět gólů a mít stejný počet asistencí. Vypadá to nadějně. Svůj cíl bych mohl i překonat. Ale mám i další ambice, třeba se dostat ještě někam výš. Kdyby přišla nějaká dobrá nabídka, tak to může být ještě zajímavé. (úsměv)

V uplynulých čtyřech letech jste jasně převyšoval druhou ligu. Je pro vás nyní zadostiučiněním, že můžete všem ukázat, co ve vás je a že máte i na nejvyšší soutěž?
Jsem rád, že jsem já ani tým nezůstal ve druhé lize. Úplný začátek soutěže jsem teď na podzim neměl ideální. Nemůžu říct, že by se mi nějak extra dařilo. Až od čtvrtého zápasu se to zlomilo. Na góly jsem začal přihrávat a pak je i sám dal. Teď už je to mnohem lepší. Jsem rád, že ukazuji, že i v první lize dokážu dávat góly a hrát dobře.

Váš fotbalový příběh je neobvyklý. V FC Hradec Králové jste působil již od žákovských kategorií, ale musel jste odejít do Olympie, sousedního městského klubu. Přes střížkovské Bohemians jste se vrátil. Mrzelo vás tehdy jako malého, že jste musel klub opustit?
To je pravda, moje fotbalová cesta je jiná. (úsměv) Myslím si, že tehdy mi odchod do Olympie i částečně pomohl. Bylo to ve starších žácích a odešel jsem kvůli tomu, že jsem byl menší a k tomu jsem ještě hrál hokej, což tady pár lidem vadilo. Tehdy se hráči v žákovském věku vybírali i podle výšky. Měli jsme tréninky čtyřikrát týdně, někdy i dvoufázově a je možné, že kdybych tam zůstal, fotbal by mě třeba přestal bavit, nebo bych byl unavenější. I dnešní kluci toho mají hodně, když vidím, v jakém jsou zápřahu. Ale myslím, že mně to tenkrát pomohlo.

Už jste ve věku, kdy můžete mladým fotbalistům poradit, co mají udělat pro to, aby byli úspěšní. Co byste klukům i holkám vzkázal?
Základem je, aby je fotbal bavil. Nemůžou chodit na tréninky naštvaní nebo skleslí z toho, že se tam netěší. Když je bude fotbal bavit, tak samozřejmě budou hrát líp a rychleji se budou zlepšovat. Když tam ale někdo bude chodit naštvaný, což občas vidím i teď na tréninku u mladších kategorií, tak potom se nemůže nikam dostat.

Vy jste měl někdy chvíli, kdy jste chtěl s fotbalem praštit?
Jako mladý jsem takové období měl. Tehdy v Olympii jsem měl v dorostu chvíli, že mě fotbal přestal bavit. Ale trenérem byl pan Karel Krejčík, současný kouč hradeckého béčka, a dali jsme si nějakou metu a k tomu sázku o klobásu a pivo, že většinu tréninků zvládnu. A začal jsem chodit a zase se ve mně nadšení probudilo…

A dostal jste se až do ligy. Jste dokonce kapitánem týmu. Dokážete nyní mladší spoluhráče usměrnit, když někdo neplní to, co má?
Tohle já moc nedělám. A myslím si, že ani nehrozí, že bych musel někoho usměrňovat. Není to potřeba. Kabinu máme dobrou a zatím nebyl žádný důvod někomu něco říkat.

Pravdou je, že kromě vás jsou v týmu zkušení hráči Pavel Dvořák či Jakub Rada, kteří si také řeknou své, ale hlavně vás zdobí výborná parta. Byť vám nevyšla utkání se Spartou (0:4) a Slavií (1:4), máte sezonu velmi dobře rozehranou. Kam až to můžete dotáhnout? 
Sparta a Slavia určitě mají větší kvalitu. Navíc se zápasy hrály na jejich hřišti, takže o to jsme to měli těžší. Ale musíme si přiznat, že výkonnostně jsou jinde. My hlavně musíme pokračovat v našich výkonech a spoléhat na to, co nás zdobí. V tabulce nahoru nás dostává zmíněná týmovost, dále běhavost a k tomu urputnost. Jsme schopni řadu soupeřů přeběhat, a když je dokážeme napadat a přidáme k tomu svoji kvalitu, tak jsme nebezpeční pro každého. Zpočátku sezony jsme moc gólů nedávali, šance jsme pálili, ale teď už se rozjíždíme. Věřím, že nám to vydrží.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Michal Fanta, Lubomír Douděra, archiv Adama Vlkanovy