Neděle

2. října 2022

Nyní

16°

Zítra

14°

Svátek má

Dlouho jsem nebyl tak nervózní, jako před zápasem s Chorvatskem, říká fotbalista Tomáš Holeš

5. 8. 2021

page.Name
Na fotbalové hřiště poprvé vstoupil v osmi letech a po dvaceti letech dostal pozvánku do českého národního týmu. Za A-tým FC Hradec Králové mezi tím odkopal šest sezón, ve kterých si na konto připsal start ve více než 120 zápasech. Tomáše Holeše si tak mnozí mohou pamatovat v černobílém dresu, zbylí ho mohli zaregistrovat na letošním šampionátu EURO 2020. Tam se gólem a asistencí na druhou branku Patriku Schickovi zásadně podepsal pod postup Čechů přes Nizozemsko do čtvrtfinále.

Tomáši, pamatujete si vaše úplné fotbalové začátky?
To si pamatuji moc dobře. Poprvé jsem se na hřiště dostal u nás v Borovnici, kde byl jen takový plácek, kam jsme chodili s kamarády hrát. Jednou jeli okolo trenéři z nedaleké Poličky, což bylo nejbližší město tam u nás, všimli si mě a pozvali na trénink. Od té doby jsem dojížděl hrát právě do Poličky. Bylo mi kolem osmi let.

Měl jste v té době třeba vizi, že jednou budete hrát v české reprezentaci?
Vizi, že budu hrát v reprezentaci jsem asi neměl. To by bylo trochu moc. Ale vždy jsem chtěl hrát ligu, chtěl se prosadit do velkého fotbalu a v lize se udržet.

Hrajete na pozici středního záložníka. Bylo tomu tak vždy, nebo jste pozice střídal?
Pozice jsem lehce střídal. Je pravda, že v dorostu jsem začínal jako stoper, potom jsem chvilku hrál defenzivního středního záložníka a pak jsem byl v obraně. Tam jsem hrál v Hradci dlouho v druhé i v první lize. Když jsem přestoupil do Jablonce, byl jsem pořád pravý obránce. Až teď ve Slávii jsem opět na pozici defenzivního středního záložníka.

Dlouhou část své kariéry jste strávil právě v FC Hradec Králové. Jak na to vzpomínáte?
Na Hradec vzpomínám dobře, protože tam jsem poprvé začal hrát ligu. Dali mi příležitost, hodně jsem se tam naučil a potkal jsem spoustu dobrých hráčů i trenérů. Jediná škoda je, že v těch letech, kdy jsem tam byl já, jsme se nedokázali stabilně udržet v první lize. Pořád se postupovalo a pak zase padalo do druhé ligy. Chybou byl i starý stadion, takže jsem rád, že se to konečně změní, postaví se stadion nový a Hradec bude moci hrát první ligu doma.

Máte nějakou konkrétní vzpomínku spojenou s Hradcem?
Moje největší vzpomínka na hradecký fotbal je postup do první ligy pod vedením trenéra Kotala. Hned v prvním kole jsme porazili Spartu. Já jsem sice nehrál, ale i tak to byl velký zážitek a zápas jsem si moc užil. Přišlo hodně diváků a povedlo se porazit silného soupeře. Na to rád vzpomínám.

Co bylo důvodem vašeho odchodu z Hradec?
Nějak jsem cítil, že se potřebuji posunout dál. Chtěl jsem zkusit hrát v jiném klubu a věřil jsem, že mám na to, abych se prosadil. Z Hradce jsem se snažil odejít už dříve, ale povedlo se mi to až někdy v pětadvaceti letech, což je myslím docela pozdě. Ale nějak se to nikdy nesešlo. Nakonec mi vyšel přestup do FK Jablonec a jsem za to moc rád.

Nakonec jste zakotvil v SK Slavia Praha. Jste tam spokojený? Jak tam funguje tým?
Ve Slavii jsem teď hodně spokojený, i když začátky byly docela těžké. První půl rok jsem toho moc neodehrál, nakonec to ale dobře dopadlo. Našli mi novou pozici středního záložníka a nakonec se mi začalo dařit. Tým funguje skvěle, trenéři to umí a myslím si, že právě proto jsme vyhráli ligu potřetí v řadě. Trenéři umí hráče namíchat, případně někoho nahradit, mají na ně takový čich. Navíc mají svou zvládnutou taktiku. Je to založené hodně na fyzičce, což je náročné, ale víme, že to potom funguje. Takže ten tým šlape a doufám, že to takhle půjde dál.

Teď za sebou máte i reprezentaci naší krásné země na EURO 2020. Jaké to pro vás bylo?
EURO pro mě bylo neskutečné. Jel jsem tam jako náhradník a doufal jsem, že nasbírám aspoň pár minut na hřišti. Nakonec se to otočilo, do druhého zápasu s Chorvatskem jsem nastoupil v základní sestavě a zůstal tam až do konce. Jednotlivé zápasy jsem si užíval a myslím si, že se mi celkově dařilo. Potom pro mě byl neskutečný zápas s Holandskem. Podařilo se mi jeden gól dát, na druhý přihrát a ty emoce, které jsem prožíval, byly nepopsatelné. Celkově byl zápas v Budapešti skvělý. Přijelo tam hodně lidí a měli jsme velkou podporu. Škoda, že se nám nepodařilo postoupit přes Dánsko, protože si myslím, že to mohlo jít. Ale i tak jsem spokojený.

Myslel jste si už od začátku, že se dostanete až do čtvrtfinále?
Určitě jsme s tím nepočítali. Naším cílem bylo postoupit ze skupiny a podle mě se už i to jevilo jako těžký úkol. Měli jsme těžké soupeře, ale zvládli jsme první zápas se Skotskem, který byl hodně důležitý. Od osmifinále to byl takový vabank, ale pořád jsme věřili, že postoupíme dál. Je velká škoda, že jsme nepostoupili přes Dánsko, byl by to krásný úspěch pro naší zemi.

Jaký zápas na EURO 2020 byl podle vás nejtěžší?
Pro mě osobně byl nejtěžší zápas s Chorvatskem, protože jsem hrál poprvé v základní sestavě a věděl jsem, že musíme uhrát minimálně jeden bod, abychom postoupili. Dlouho jsem nebyl tak nervózní, jako před tímto zápasem. Naštěstí jsme to zvládli. Jako klíčový pro tým byl podle mě první zápas se Skotskem, který byl hodně těžký. V tom zápase to bylo vyrovnané a oba týmy měly spoustu šancí. Hodně nás podržel Tomáš Vaclík, který pochytal skotské šance. Byl to klíčový zápas pro postup, protože kdybychom prohráli, jedeme domů.

Z SK Polička jste se dostal až do české reprezentace. Kdybyste mohl vzkázat něco mladým fotbalistům, kteří by se jednou chtěli dostat tak daleko jako vy, co by to bylo?
Moje fotbalová cesta do reprezentace byla hodně dlouhá a je těžké poradit něco konkrétního. Já to měl vždy založené na poctivosti. Abych dělal vždy to, co mám, co po mně trenéři chtějí a přidal i něco svého. Pro moderní fotbal je důležité být fyzický připravený a přidávat nadstavbu technických věcí. Takže bych vzkázal, aby dělali vždy vše naplno. Každý trenér vyžaduje něco jiného, takže poslouchat a makat. Ta cesta je opravdu dlouhá, je důležité si věřit a věřit tomu, že úspěch může přijít. A jít si za tím.

Tereza Karanská
tereza@salonkyhk.cz
Foto:
Facebook Tomáš Holeš