Pondělí

30. ledna 2023

Nyní

-4°

Zítra

Svátek má

Rada o vojně v Hradci: Krásný město, hodně zeleně a hezký holky…

30. 8. 2022

page.Name
O prázdninách dorazil s pražskou Duklou, kterou by rád přivedl zpátky do nejvyšší soutěže, k přípravnému utkání proti Hradci Králové. A v Opatovicích nad Labem, kde se zápas uskutečnil, čtyřiašedesátiletý trenér Petr Rada uspěl, Pražané vyhráli 3:2. Po utkání se bývalý reprezentant rozpovídal o tom, jak na východě Čech trávil základní vojenskou službu a odrazil se do velkého fotbalu. /Rozhovor vyšel v srpnovém čísle magazínu Salonky/

Patří mezi známé a uznávané postavy českého fotbalu. Jako hráč zažil slavné roky v Dukle Praha, oblékl dres československé reprezentace a později se přesunul na pozici trenéra. Vedl Slavii, Spartu, Plzeň, Teplice či poslední roky Jablonec, s nímž došel až do základní skupiny Evropské ligy. Působil také u národního týmu. Třiašedesátiletý Petr Rada, rekordman v počtu odkoučovaných zápasů v české lize, se v létě vrátil na Julisku, do klubu, kde prožil svá nejlepší fotbalová léta.

A v letní přestávce se Petr Rada s Duklou utkal s Hradcem Králové. V Opatovicích nad Labem, kde se zápas konal a přitáhl čtyři stovky diváků, zkušený kouč uspěl. Pražané vyhráli 3:2. Pro prvoligové Votroky to byla jediná porážka v přípravě.

Po utkání rázný kouč, který je proslulý tím, že říká to, co si myslí, neskrývá se za prázdné fráze a často dává průchod emocím, zavzpomínal na Hradec. Ve druhé polovině sedmdesátých let totiž Petr Rada strávil rok základní vojenské služby ve VTJ Hradec Králové a na východočeskou metropoli nedá dopustit.

„Vzpomínky mám jenom pozitivní,“ usmál se Rada a rozpovídal se. „Všichni víme, jaká byla vojna dřív, ale my, co jsme měli to štěstí, že jsme byli u fotbalu, jsme to měli daleko příjemnější. V Hradci jsme byli na letišti na Pouchově. Spousta kluků, se kterými jsem tam byl, tak to taky někam dotáhla a hlavně ti velitelé, kteří tam byli, byli dobří a celkově život v Hradci byl nádherný. Hradec je krásný město, hodně zeleně a hezký holky…,“ řekl s úsměvem Petr Rada.  

Tehdy mladí kluci, kteří v Hradci trávili základní vojenskou službu, se také rádi vycházeli bavit.  

„My jsme chodili do Centrálu a na Biřičku, bylo tam i koupaliště, jestli si dobře vzpomínám. Na Hradec nedám dopustit. Zažil jsem tady spoustu srandy, ale i fotbalově jsem se tady posunul,“ povídal Rada, který své vzpomínky vydal i v knize s příznačným názvem Nezkrotný bouřlivák.

S míčem válel u nemocnice

Tehdejší klub VTJ Hradec Králové hrál divizi a jeho domovským stánkem bylo hřiště u nemocnice, kde Votroci slavili v roce 1960 památný titul.  

„Bylo to tam nádherný, vybavuji si dřevěnou tribunu, mělo to svůj nádech. Hřiště bylo excelentní a v té době chodilo na zápasy vojáků také hodně lidí,“ vzpomíná na dobu, kdy válel s míčem na slavném hřišti.

„Pamatuji si, že jsme hráli proti Motorletu, za který tenkrát nastupoval Honza Geleta. Pro mě velký fotbalista a zároveň můj velice dobrý kamarád. Spoustu let hrál za Duklu i v reprezentaci. Vždycky když se potkáme, tak si na to vzpomenu a zážitkům se zasmějeme. Už tenkrát pro mě byla čest proti němu hrát. Motivovalo mě to, protože takoví hráči, když se tady objevovali, to byla nádhera,“ říká Rada.

Jenže už je to dávno a úspěšný kouč marně pátral v paměti, když dostal dotaz, jaké historky by převyprávěl. „Zážitků je spoustu, ale já si je teď všechny nevybavuju. Nemůžete po mně chtít, abych si čtyřicet nebo padesát let nazpátek vzpomněl, už mi to tak neslouží,“ rozesmál se Petr Rada. „Ale říkám, na Hradec nedám dopustit, potkal jsem tady spoustu dobrých lidí.“

Mohl odejít do Slavie

Působení v Hradci při vojenské základní službě Petru Radovi hodně dalo a odrazil se do velkého fotbalu. „Byl to přechod. První rok jsem byl v Čáslavi a pak jsem byl přeřazený do béčka Dukly. Pak jsem byl tady v Hradci a odtud si mě Dukla stáhla zpátky. Já jsem koketoval také se Slavií, že bych do ní šel,“ prozradil Petr Rada.

Nakonec zůstal v Dukle, legendární trenér Jaroslav Vejvoda ho nepustil. A Rada je mu za to dodnes vděčný.

„Dukla neměla eminentní zájem, ozvala se, až když jsem končil. Takže jsem spekuloval, že bych šel do Slavie a dneska zpětně, když na to vzpomínám, jak mi trenér Vejvoda v Dukle řekl, že mě nepustí, ať ještě vydržím půl roku, za což jsem mu dneska tam nahoru vděčný. Tehdy mě udržel a já jsem šťastný, že jsem mohl hrát celou profesionální kariéru v Dukle,“ netají se Rada, jenž na Julisce slavil v roce 1982 zisk československého titulu. A zahrál si také za národní tým. Svůj nejslavnější zápas za Československo sehrál v listopadu 1983, kdy dvěma góly zařídil v kvalifikaci o postup na ME 1984 vítězství nad Italy (2:0), úřadujícími mistry světa.

Radova cesta na fotbalový vrchol začala ale v Hradci ve VTJ. „V Dukle jsem poznal velké hráče, kteří toho udělali strašně moc pro československý fotbal, a děkuji jim za to, že mě vzali mezi sebe a dali mi tu šanci. Bez té to nejde. Ale celkově první krůčky, kterými ta moje cesta začala, byly tady v Hradci,“ přiznává.  

Tykání se Škorpilem? Víc než titul  

Při zápase v Opatovicích nad Labem se Petr Rada setkal s bývalými hradeckými hráči, s nimiž se zná, a také trenéry Václavem Kotalem či Ladislavem Škorpilem.

 „Zahlédl jsem, že je tady Pečenka, který hrál za Hradec, tamhle Jelínek a také Venca Kotal. Teď jsme seděli s trenérem Škorpilem. Já tyhle starší lidi uznávám, protože jsou stejného ražení a hodně mě naučili. Ať to byl pan Škorpil, kterého si strašně vážím a další, kteří hráli za Hradec,“ povídá Petr Rada.

„Celkově si starších lidí vážím. Myslím si, že se dnes pomalu vytrácí úcta ke starším a mě to potěší, když jsem teď tady seděl se Škorpilem, kterého si vážím, a rozcházíme se a on mi říká: Petře, už bys mi mohl taky tykat,“ povídá se zápalem čtyřiašedesátiletý Rada.

„To je pro mě balzám na srdci, když vám takový člověk, takový trenér, který toho má tolik za sebou, a řekne vám, že mu můžete tykat. To je pro mě víc, než kdybych udělal titul,“ vypálil ze sebe. „To fakt tak řeknu, protože tyhle věci mám radši,“ dodal Rada k setkání s o čtrnáct let starším Ladislavem Škorpilem.

Hradci v lize věří

Přípravný zápas mezi Hradcem a Duklou vyzněl lépe pro Pražany, kteří vyhráli 3:2. A na hře týmu z Julisky už začínal být znát Radův rukopis, pro zkušeného trenéra ale výsledek nebyl podstatný. „Tak zase to neberu. Tenhle zápas je jen příprava pro nás a také pro soupeře,“ neslavil příliš vítězství.

Na tým Hradce Králové, který v minulém ligovém ročníku obsadil nečekané šesté místo, má Petr Rada jen slova chvály.

„Hradec mě v loňském ročníku překvapil a na to, že ještě hraje na cizím hřišti, tak podával velmi dobré výkony a chodili i lidi. Říkal jsem si, že někteří hráči odejdou, když hráli takhle dobře, což se také stalo. I přesto věřím tomu, že se tým bude pohybovat znovu v té první polovině tabulky, protože má šikovné hráče. Hradec je krajské město a jediné, co mě mrzelo je to, že nemá svůj vlastní stadion. Tak snad se za rok stavba dokončí.“

Vrátí Duklu zpátky?

Letos v létě se kruh uzavřel. Petr Rada se vrátil do pražské Dukly, tentokrát v roli trenéra s jediným úkolem – vrátit slavnou značku do první ligy. „Tým je mladý, ale postoupit chceme. Nemůžeme říct, že to vyjde, ale takové ambice máme. Hráčům říkám, že jsem hrál v Dukle a Dukla tradičně do ligy patří, stadionem i vším ostatním. To si musejí hráči uvědomit, že hrají za Duklu a dokud já tady budu, tak prostě musejí odvádět poctivé výkony,“ vyhlásil Petr Rada, který je znám svou přísností i tím, že z hráčů dokáže dostat maximum.

Však také majitel fotbalové Dukly Petr Paukner na ostříleného trenéra a klubového srdcaře vsadil. „Za Duklu musíte hrát. Můžete prohrát, to se stane, není tak, že musíte vyhrát pokaždé. Také samozřejmě nikomu nemůžu garantovat, že postoupíme, ale budu se snažit, abychom se minimální dostali do baráže, abychom se ve druhé lize pohybovali nahoře,“ uzavřel Petr Rada.

Petr Rada

Narozen: 21. srpna 1958, Praha.
Profese: bývalý fotbalový reprezentant, nyní trenér.
Hráčská kariéra: Libuš (mládež), 1973–1977 Dukla Praha, 1977–1979 Čáslav, VTJ Hradec Králové, 1979–1988 Dukla Praha, 1988–1990 Fortuna Düsseldorf (Něm.), 1990–1991 Rot-Weiss Essen, 1991 Dukla Praha, 1991–1992 Toronto Blizzard (Kan.), 1992 Jahn Regensburg (Něm.), 1992–1993 Blšany, 1993–1995 Fortuna Düsseldorf, 1995–1996 Bohemians 1905.
Trenérská kariéra: 1998 Slavia Praha, 2000–2001 Teplice, 2001–2002 Plzeň, 2003–2007 Jablonec, 2007–2008 Teplice, 2010–2011 Liberec, 2011–2012 Teplice, 2012–2013 Slavia Praha, 2013–2014 Jihlava, 2015 Teplice, 2016–2017 Příbram, 2017 Sparta Praha, 2017–2022 Jablonec, 2022–dosud Dukla Praha.

 

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Lubomír Douděra