5 důvodů krachu ve čtvrtfinále: křehké sebevědomí, chyby či spící střelec

Po velké radosti ze senzačního vítězství v základní části a zisku Prezidentského poháru přišlo bolestivé vystřízlivění. Hokejisté Hradce Králové vypadli ve čtvrtfinále play off v pěti utkáních s Mladou Boleslaví. Až jedenáctý tým po dlouhodobé části, který nasbíral o 40 bodů méně než první Hradec, vyhrál sérii 4:1 na zápasy a překvapivě jde dál v bojích o titul.

Právě o dobytí mistrovské trofeje snili i v Mountfieldu, který si v letošním ročníku zapíše do kroniky konečné páté místo. Pravdou je, že kdyby tohle někdo řekl na východě Čech před začátkem sezony, asi by to brali. Hradec rozhodně nebyl na startu favoritem, stal se jím až v průběhu.

Každopádně by teď bylo dobré, aby v klubu zachovali chladnou hlavu a dál pokračovali v nastolené cestě. Tým v základní části ukázal nesporné kvality, však také dosáhl na největší úspěch v historii klubu. To samé realizační tým v čele s trenérem Tomášem Martincem. Jen je potřeba vše prodat v play off, které má svá specifika a nástrahy, jak ukázala i tato série. Do role vítěze musí hráči i celý tým dospět. Letošní zkušenost může být poučná a paradoxně posilující.

Zde je 5 důvodů, proč Mountfield neprošel v play off do semifinále:      

1. Křehká psychika lídra

Vyřazovací boje odhalily, jak křehká je psychická soustava vítěze základní části. Držitelé Prezidentského poháru toužili i po titulu, týmová očekávání rázem vzrostla. Jakmile se Mountfield ocitl v zápasech čtvrtfinále play off v nesnázích, sebevědomí hráčů se pod vytvořeným tlakem bortilo. Vnitřní sílu si hradečtí hokejisté navíc sami oslabili tím, když si nechali lehce utéct druhý domácí zápas. Po rychle získaném vedení nastalo uspokojení, tu a tam se ve hře začaly objevovat nedorazy, nekoncentrovanost. To se projevilo ve druhé polovině zápasu, kdy Mladá Boleslav prakticky z ničeho zápas otočila.

Hovořil o tom i trenér Tomáš Martinec. „První zápas série jsme zvládli, ve druhém jsme měli za stavu 2:0 pětiminutovou přesilovku a měli jsme Boleslav na lopatě, ale tam se nám nepodařilo odskočit. Zápas jsme nakonec ztratili a od té doby jsme byli v sérii hodně nervózní,“ podotkl osmačtyřicetiletý kouč.

Ano, tady si Hradečtí podkopali vlastní víru ve vítězství, ta boleslavská naopak vystřelila nahoru. Tady nastal zlom čtvrtfinále. Pokud chcete uspět, v takových chvílích musíte soupeře dorazit. Nenechat ho nadechnout. Tahle schopnost dělí vítěze od poražených. A to se Hradci nepodařilo. Ve zbytku série se pak hráči prali spíš sami se sebou než se soupeřem. „To nás malinko svazovalo. Náš pohyb a neproměněné šance pramenily z té nervozity. Nezvládli jsme roli favorita. Nezvládli jsme ji mentálně hlavou,“ přiznal Tomáš Martinec.

2. Chyby jednotlivců a fauly

Druhý důvod vyplývá z toho prvního. Čím víc se snažíte neudělat chybu, tak ji zpravidla uděláte. Nejistota, ale i přemíra snahy, ovlivní vaše reakce a rozhodování. A to se projevilo na výkonech hráčů, místo střely nahrávali a naopak, do soubojů nechodili s jistotou, obranné i útočné situace řešili jinak. Mountfield pod tlakem kupil chyby, v koncovce hráči postrádali klid, síly jim brala zbytečná vyloučení. Co naplat, že vyjma jednoho oslabení, všech třiadvacet dalších ubránili.

„My jsme dělali pořád dokola nesmyslné fauly. Boleslav čekala na naše chyby, a když jsme nějakou udělali, většinou z toho hned dala gól, což bylo hrozně frustrující,“ zlobil se kapitán Radek Smoleňák. Tohle vše vyplývalo z rozpadajícího se sebevědomí, které hráči nedokázali nabrat zpět. Zatímco Hradečtí ztráceli půdu pod nohama, Boleslavští ji po každém takovém okamžiku získávali. 

3. Spící střelec a spol.

„V play off za to musejí vzít lídři,“ nabádal před čtvrtfinále s Mladou Boleslaví asistent Ladislav Čihák. Jeho slova naplnili jen někteří tahouni. Ostatní byli jen svým stínem z dlouhodobé části soutěže. Nejvíce to bylo patrné u Ahtiho Oksanena. Finský snajpr v základní části ničil soupeře, nastřádal 25 gólů + 23 asistencí a stal se 7. nejproduktivnějším hráčem extraligy. Snaha v play off se mu vyčíst nedá. Pálil i ve čtvrtfinále. Na boleslavskou branku vyslal 20 střel. V tomto směru byl druhým nejaktivnějším střelcem za Filipem Pavlíkem (21), ale stejně jako zmíněný spoluhráč z obrany gól nedal. Jednu branku vstřelil ve čtvrté sérii nájezdů třetího zápasu v Mladé Boleslavi (2:3 sn). V onom zápase jel Oksanen i druhý nájezd v šesté řadě, ale za stavu 1:1 ho neproměnil. V následném čtvrtém duelu (3:4 v pr.) si pak finský útočník zapsal jedinou asistenci při trefě Jakuba Lva.

Větší brankový příděl se čekal také od kanadských beků Jérémie Blaina (1+1), byť jeho gólová akce ze čtvrtého utkání byla parádní, a Graeme McCormacka (0+2). To samé od uvedeného Pavlíka (0+1). Z útočníků se i přes dobré šance střelecky ani jednou neprosadili Jordann Perret (0+1), Christophe Lalancette (0+2) či Lukáš Cingel (0+2).

Trefně to vystihl David Pospíšil. „Zatímco Mladá Boleslav se mohla spolehnout na všech osmnáct hráčů a brankáře Krošelje jako devatenáctého, tak Hradci zahrálo deset hráčů, ostatních osm nenavázalo na výkony ze základní části,“ prohlásil televizní expert a bývalý hokejista.

• Nejproduktivnější hráči Hradce ve čtvrtfinále: 4 body – Jergl (2 góly + 2 asistence), 3 – Lev (2+1), Orsava (1+2), …Smoleňák (2+0).   

4. Brankáři ve stínu Slovince

V play off rozhodují brankáři. V tomto směru Hradec ztrácel. Zatímco Slovinec Gašper Krošelj dokázal v brance Mladé Boleslavi předvést i nemožné zákroky, Mountfield takovou zeď v brankovišti neměl. Vyjma prvního zápasu, který bravurně odchytal Filip Novotný, se hradečtí gólmani oporou nestali. Nepředvedli zákrok, kterým by soupeře dostali do kolen. V klíčový moment tým nepodrželi.

Po úvodním duelu, který Hradec vyhrál 2:1 a počet zákroků brankářů byl vyrovnaný (31:31), se nůžky ve výkonnosti mužů s maskou začaly rozevírat. Ve druhém domácím zápase už Novotný tolik nezářil. Vinu za tři inkasované góly mu asi nikdo dávat nebude, ale zcela nechytatelné střely to nebyly. Krošelj v poměru zákroků Novotného zastínil (40:16). V závěru utkání si navíc třicetiletý hradecký brankář poranil tříslo a do branky šel Henri Kiviho.

Osmadvacetiletý Fin odchytal oba následné zápasy v Mladé Boleslavi. Hrubou chybu sice neudělal, ale také nepředvedl žádný extra zákrok. Vypovídající jsou statistiky: Krošelj měl dvakrát tolik úspěšných zásahů, v prvním zápase byl poměr 46:28, ve druhém 29:16. Kiviaho měl úspěšnost zákroků jen 88 %. Do pátého utkání se vrátil Novotný, ale na svůj výkon z úvodního duelu nenavázal. Roli lídra v klíčový okamžik nezastal, Krošelj byl opět lepší (zákroky 40:28).

Také se mluvilo o tom, že Novotného, který přišel v závěru ledna z Karlových Varů výměnou za Štěpána Lukeše (protože s Energií už měl podepsanou smlouvu na příští sezonu), mohl svazovat fakt, že už se na příští ročník upsal právě Mladé Boleslavi, kam se přesune. Jak moc ho tohle ovlivnilo, to ví jen on sám.

• Brankáři Hradce v 5 zápasech čtvrtfinále – Filip Novotný: 182 (odchytaných minut), 8 (obdržených gólů), 75 (zásahů), 2,64 (průměr inkasovaných branek na zápas), 90,36 % (procento úspěšnosti zákroků).
• Henri Kiviaho: 148 (odchytaných minut), 6 (obdržených gólů), 44 (zásahů), 2,43 (průměr inkasovaných branek na zápas), 88,00 % (procento úspěšnosti zákroků). 

5. Trenérské (ne)tahy

V základní části trenér Tomáš Martinec s asistenty Ladislavem Čihákem a Petrem Svobodou ukázali své výtečné umění při sestavení týmu a vtisknutí účinného způsob hry. „Mountfield hokej“ bavil diváky. Rychlý, útočný styl, doplněný agresivitou a neustálým napadáním na soupeře platil. I ostatní týmy začaly uznávat sílu Hradce, nerady proti němu hrály. Jenže play off je jinou soutěží. Co platilo v dlouhodobé části, se ve vyřazovacích bojích maže. Trenéři musejí víc poslechnout svůj instinkt než racionální mozek. Nesmí se bát udělat nevšední tahy, které v tu chvíli hráčům úplně nevoní. Když se nedaří, tak je třeba najít odvahu a rozbít i zavedené pořádky, říznout do toho ve stylu – výjimečná situace vyžaduje výjimečné řešení.

Příklad za všechny: Po první třetině druhého domácího zápasu, kdy Mountfield vedl 2:0, měli trenéři v kabině spustit bouřku, jak se říká, fén, vrátit hráče na zem z falešné bezstarostnosti, která se začala nenápadně vkrádat do jejich hlav. I z tribuny bylo vidět, jak tým od nabytého vedení přestává být důsledným.

Třetí, čtvrtý i pátý zápas potom byly jako přes kopírák. Hradecká hra byla stále stejná, tým chyboval, bojoval sám se sebou. V závěru utkání vždy dotáhl manko, což se mu sice povedlo třikrát, ale pokaždé zápas ztratil v nastavení, jednou v nájezdech, dvakrát v prodloužení. Během té doby nenastalo žádné mytí hlav, žádné překvapivé rošády ve složení formací, odstavení do té doby stěžejních hráčů na "bidlo". Nepřišla výrazná změna taktiky či najetí na plán B, i kdyby to měl být nehezký hokej.    

Závěr: Je nutné říct, že trenér Tomáš Martinec a spol. přesto mají obrovský potenciál. Také potřebují ještě nasbírat pár zkušeností. Play off je jiná soutěž. Lze si tipnout, že osmačtyřicetiletý pracovitý kouč by jednou titul mohl získat. Určitě by nebylo dobré dělat v Mountfieldu překotné změny. Realizační tým v čele s Martincem i základní osa mužstva, v němž jsou kvalitní hokejisté, by měly zůstat. Kádr je nutné doplnit jen o žádoucí typy hráčů, v první řadě o brankáře. Jinak je rozhodně na čem stavět.    

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Stanislav Souček/mountfieldhk.cz