Čtvrtek

6. října 2022

Nyní

10°

Zítra

Svátek má

Chtěl bych si v Hradci ještě zahrát extraligu, říká bývalý kapitán nároďáku

17. 1. 2022

page.Name
Jedním z nejslavnějších sportovců, kteří se v současnosti pravidelně objevují na palubovce haly hradecké Slavie, je volejbalista Aleš Holubec. Někdejší kapitán českého národního týmu se do Hradce, kde před více jak 20 lety svou kariéru odstartoval, vrátil před letošní sezonou. Během své bohaté kariéry získal mistrovský titul v nejvyšší české, belgické i francouzské lize, teď má však před sebou dvoumetrový blokař ještě jeden velký sportovní cíl. V 37 letech touží z pozice hráče a trenéra v jedné osobě dotáhnout hradeckou Slavii do extraligy. Nejvyšší volejbalová soutěž se v největší české hale doposud nikdy v historii nehrála.

Pamatujete si, kdy jste poprvé v hale Slavie hrál volejbal? Jaké máte na halu z dětství vzpomínky?
V Hradci se na začátku sezony každoročně koná největší mládežnický turnaj v Česku. Jednoduše proto, že do žádné jiné haly se tolik volejbalistů nevejde. Takže jsem v hale hrál ještě předtím, než jsem začal oblékat dres hradecké Slavie. Podařilo se mi tady v mládežnických kategoriích získat několik trofejí, takže ty vzpomínky jsou vesměs hodně příjemné.

Za hradeckou Slavii jste hrál v mládežnických kategoriích tři roky. Jak jste se do Hradce tehdy dostal?
Přišel jsem do Hradce někdy v 16 letech. Žil jsem dřív ve Vrchlabí, ale poté jsem se přestěhoval do Lhoty pod Libčany. Za Slavii jsem odehrál tři sezony. V mládežnických kategoriích jsme tvořili takové hradecké reprezentační trio s Tomášem Lilkem a Tomášem Matuškou. Všichni jsme si zahráli později extraligu, ale já jediný jsem se pak dostal i do zahraničí.

Vracel jste se někdy na Slavii i v době, kdy jste hrál v zahraničních klubech?
Oba Tomášové, o kterých jsem mluvil, se na Slavii už před mnoha lety vrátili. Takže když jsem se vracel na Vánoce nebo přes léto domů, vždycky jsme se spolu na Slavii scházeli. Buď na přímo na nějakém turnaji nebo v restauraci, která byla součástí haly. Minimálně jednou ročně jsem v té hale vždycky byl, ať už jsem hrál kdekoliv.

Co jste říkal na stav haly poté, co jste se před letošní sezonou do Hradce vrátil? Zaznamenal jste sbírku a můžete v krátkosti říct hradecké veřejnosti, proč by podle vás měla na halu přispět?
Mě mile překvapilo, co všechno se v hale za poslední roky změnilo. Myslím tím hlavně novou palubovku a šatny. Zažil jsem v kariéře spoustu hal a to současné zázemí na Slavii je velmi dobré. Pořád je tam samozřejmě spoustu problémů, ať už jde o střechu, vstup do haly nebo to, jak ta hala vypadá z venku. Když vlezu do haly a vidím, že každý kurt je obsazený nějakým sportem, vidím, kolik dětí tam v jeden moment sportuje, tak si říkám, že by byla hrozná škoda, kdyby to někdy mělo přestat fungovat. V dnešní době, kdy už děti nechodí tolik ven a častěji sedí někde za počítačem, by se sportování dětí určitě mělo podporovat a hala by měla fungovat dál.

Hradec míří za postupem do play off o extraligu

Volejbalisté hradecké Slavie začali sezonu 2. místem v jedné ze tří základních skupin 1. ligy, ze které postoupili do nadstavbové části osmi nejlepších týmů soutěže. V ní každý tým odehraje celkem 14 zápasů. Nejlepší čtyři mančafty pak postoupí do rozhodujícího play off, jehož vítěz si v příštím roce zahraje extraligu. Po šesti odehraných kolech nadstavbové části aktuálně drží hradečtí volejbalisté postupovou třetí příčku. Pokud chcete hradecké volejbalisty podpořit, můžete do haly Slavie přijít už v sobotu odpoledne, kdy zde od 16.30 hodin přivítají Velké Meziříčí.

V kariéře jste vyhrál ligu v Česku, Belgii i Franci, kterého úspěchu na klubové úrovni si ceníte nejvíce?
Nejvíc si vážím toho, že jsem ve všech klubech hrál. Spousta hráčů má bohatou kariéru tím, že posbírají spoustu trofejí, ale jsou u toho na hřišti jen minimálně. Co se týká úspěchů, nejvíc mám v hlavě asi stříbrnou medaili s belgickým Maaseikem v evropském poháru CEV. Celkově jsem ale v kariéře nešel úplně po trofejích nebo penězích, ale po tom, abych mohl být na hřišti.

Velkou stopu jste zanechal i v reprezentaci. Zúčastnil jste se jednoho světového a pěti evropských šampionátů a několik let byl i reprezentačním kapitánem. Na jaký moment nejraději vzpomínáte?
V reprezentaci byla situace dlouho opačná než v klubu. Neodehrál jsem toho tolik, kolik bych si představoval. Částečně jsem měl i smůlu, že jsem na většině šampionátů nebyl úplně zdravotně fit. Největší ocenění pro mě určitě bylo to, když jsem v reprezentaci dostal kapitánskou pásku. Kapitánská páska pro mě nebyla odměnou za to, že bych byl nějaký dominantní hráč, ale spíš odměnou za můj přístup. Na tréninku jsem nikdy nic nevynechal a hráči si mě kvůli tomu zvolili.

Po návratu do Česka jste strávil čtyři roky v extralize a před letošní sezonou jste se vrátil do prvoligového Hradce. Proč jste se tak rozhodl?
Hlavním důvodem byla rodina. Měli jsme takový rodinný závazek, že až půjde syn do první třídy, tak už chceme být ve Lhotě pod Libčany. Chtěli jsme mít už jeden bod, o který se můžeme opírat. Z kočovného sportovního života jsem byl už trochu unavený.

V jakém stavu jste našel hradecký tým po svém návratu? A jak hodnotíte první část sezony, po které jste na třetím místě prvoligové tabulky?
Přiznám se, že jsem si předem ani nezjišťoval, jak kvalitní hráči tady budou. Musím říct, že mě ale hráči opravdu mile překvapili. Doplnili jsme tým o nahrávače Kubu Holčíka, který je teď naprosto klíčovým člověkem pro fungování týmu. Znal jsem ho z Odoleny Vody, kde dělal v extralize druhého nahrávače. Popravdě jsem se ani neptal, jestli tady nějaký kvalitní nahrávač je. Chtěl jsem si vzít Kubu sebou za každou cenu. Pak jsem se samozřejmě ještě hodně modlil, aby se k nám přidal Honza Štokr. Věděl jsem, že jeho příchod otočí celé mužstvo úplně naruby. Je to člověk, který má volejbalové srdce. Když se tady objevil, tak se zvedla úroveň tréninků i celého týmu. Výkony, které jsme jako tým schopní předvádět v první lize, šli s Honzou třeba o 80 procent nahoru. Kluci, kteří tady byli, rozhodně volejbal hrát uměli. Chtělo tomu jen dát nějaký směr a doplnit do týmu nějakou zkušenost z extraligy. To se naštěstí skvěle povedlo.

Je pro kabinu vzhledem k vynikajícím výsledkům tématem i postup do extraligy? Je pro vás snem zahrát si ještě v Hradci extraligu?
Někde v hlavě to mám. Počítám s tím, že by to možná mohlo dopadnout a chtěl bych to. Před sezonou jsme s tím sice nepočítali, ale nebojím se toho. Nechci tady vyhlašovat útok na extraligu, ale kdyby se to stalo, věřím, že bychom to zvládli. Pokud bychom extraligu na hřišti vybojovali, určitě bychom ten postup neodmítli. Možná tady už taková šance, kdy máme v týmu superstar Honzu Štokra, nebude. Máme štěstí, že takový hráč tady hraje. Navíc zadarmo, protože má stále rád volejbalový balón a má dobré vztahy s lidmi ze Slavie.

Kromě důležité role na hřišti zastáváte i funkci jednoho ze dvou trenérů týmu. Máte v plánu u volejbalu zůstat v trenérské roli i do budoucna?
Dříve jsem dělal kondičního trenéra a myslel jsem, že u toho zůstanu. Teď ale pomalu měním názor. Uvažuju o tom, že si udělám vyšší licenci a do budoucna u trénování zůstanu. Opravdu mě to chytlo a myslím, že nám to ve dvojici s Honzou Kulhánkem skvěle funguje.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Archiv TJ Slavia HK