Je to pro nás obrovský impulz, říká trenérka Ptáčková po triumfu Lvic

V Hradci Králové už je to zvykem. Trenérka Romana Ptáčková je prakticky každý rok nucena doplňovat tým basketbalistek Sokola o mladé hráčky a přesto drží tým v popředí Ženské ligy a sklízí úspěchy. Posledním byl triumf v historicky prvním ročníku česko-slovenského Federálního poháru. Lvice postupně porazily Banskou Bystrici (82:44), v semifinále domácí Piešťany (81:60) a ve finále Košice (83:68) a zaslouženě zvedly nad hlavu cennou trofej. „Vítězství je pro nás obrovským impulzem do další práce,“ uvedla Ptáčková, která obzvlášť letos s mladými svěřenkyněmi „kouzlí“ a v Ženské lize má nakročeno k medaili.    

Co pro vás znamená vítězství ve Federálním poháru?
V téhle v sezoně je to pro nás velký bonus. Kdo se trochu vyzná v našem týmu, tak ví, že nás opustila řada zkušených hráček, které v minulosti náš tým táhly. Kolektiv jsme doplnily jenom mládím, žádná posila nepřišla. Pro nás je vítězství v poháru obrovským impulzem do další práce. A samozřejmě přínosná byla i konfrontace s jinými týmy než z České republiky. Celý zájezd na Slovensko byl pro nás jedním velkým zpestřením a velkou motivací, a to se na našem výsledku podepsalo.

Přehrály jste slovenské týmy Banské Bystrice, Piešťan a ve finále Košice. Co stálo za vašimi výhrami?
Přišlo mně, že v zápasech proti slovenským týmům jsme byly týmovější a více motivovanější, i když tři z klubů, které se poháru zúčastnily, hrají evropské poháry a patří k výborným týmům. Řekla bych, že jsme byly i herně lepší, ale hlavně jsme byly týmovější a bojovnější.

V závěru února vás čeká pro změnu Final Four Českého poháru, kde vás v semifinále čekají Žabiny Brno. Druhou dvojici tvoří Slovanka a KP Brno. Souhlasíte s tím, že tenhle zápas je pro vás předčasné finále, protože když vyřadíte nejtěžšího soupeře, budete mít cestu k triumfu otevřenou?
Přesně tak. Žabiny to mají letos přesně opačně než my. Nepočítaly odchody, naopak přivedly zahraniční hráčky. Tým finančně vytvořily pro eurocupovou soutěž a je znát, že hodlají navázat na svoji úspěšnou minulost. Jsou papírovým favoritem a my s naším mládím, které v týmu máme, můžeme proti nim jen zkusit bojovat.

Zmínila jste mládí, ale pro vás to není nic nového. Vám už se roky daří v každé sezoně začlenit do týmu mladé hráčky a přitom držet tým hradeckého Sokola v tabulce nahoře. Jaký na to máte recept?
 To je pro mě asi ta nejtěžší otázka. (úsměv). Ne, že bych letos byla velká pesimistka, ale tím, že se na začátku sezony zranila Klára Vojtíková, jediná naše klasická pivotka, tak jsem si říkala, že to nebude dobré. Ale přišla k nám Martina Pokorná, loňská dorostenka, pro kterou neměly Žabiny místo ani ve svém patnáctičlenném kádru a ona teď u nás hraje v základní pětce. Pro mě je o tom dokázat mladé hráčky namotivovat a posouvat je dál. Už je tady v Hradci tradicí, že tým drží při sobě a žádný zápas neodchodí a nevypustí.

Přestupní termín už skončil, ale uvažovali jste o posílení týmu?
Měli jsme jiné představy o zahraniční hráčce na pozici pět, tedy pod koš, ale byl to těžký výběr. Měla jsem rozjednaných asi patnáct hráček, ale nakonec to dopadlo tak, že buď si to hráčka rozmyslela, nebo se pro změnu zranila a nebo do třetice byly finanční nároky tak obrovské, že jsme museli sáhnout po mladé hráčce nejen na pozici pět, ale i tři a čtyři, jelikož byly za rozumnou cenu a my už jsme neměli trpělivost čekat.

Zmínila jste Martinu Pokornou. Která další hráčka vás nejvíce překvapila svými výkony?
V první řadě je to Simona Fišerová, také loňská dorostenka, velmi talentovaná hráčka, která ale dříve hrála na pozici střední rozehrávačky a dneska hraje pod košem. Je to tam pro ni obrovsky těžké a to je pro mě největší překvapení, že ona a Martina (Pokorná), obě ročník narození 2002, dokážou vzdorovat sestavám týmů, které mají pod košem zahraniční hráčky, Američanky. Nemůžeme od obou čekat zázraky, ale obě si drží vysoký standard, hrají nad mé představy a ubojují si svoje. Letos náš tým má jen tři zkušené hráčky a zbytek tvoří mládí.          

Je to tedy hlavně o psychologii a dodání potřebného sebevědomí?  
Jen to v žádném případě nestačí. Ze strany hráčky tam musí být také herní kvalita a z naší strany pak schopnost mladé hráčky co nejrychleji přizpůsobit dospělému basketu a co nejrychleji je výkonnostně posunout.

V Ženské lize jste zatím na třetím místě. S jakým výsledkem byste byla spokojená?  
Před sezonou, a zvlášť po zmíněném zranění Kláry Vojtíkové, by pro mě bylo snové umístit se do čtvrtého místa. To bychom braly všema deseti. Ale teď to máme rozjeté velice slušně a máme nakročeno dokonce k třetímu místu. To by bylo úplně skvělé, protože dva týmy nad námi mají kádry z pohledu síly o něčem jiném, než máme my.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Facebook Hradeckých Lvic