Středa

30. září 2026

Nyní

24ºC

Zítra

23ºC

Svátek má

Jeroným

Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 45. díl

Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - tak se jmenuje vzpomínkový seriál publicisty a hradeckého patriota Slávka Trávníčka. Zavzpomínejte spolu s ním na restaurace, vinárny, jiné podniky i místa a také na další zajímavé osobnosti z Hradce a jejich zážitky. V nejnovějším díle si můžete přečíst o oblíbeném hradeckém fotbalistovi Tomáši Vosáhlovi.

V Hradci Králové se 1. ledna 1956 narodil oblíbený fotbalista Tomáš Vosáhlo, který začal s fotbalem jako žák v pionýrském domě a v oddíle kopané Fotochemy a již tenkrát toužil hrát jednou za mužstvo dospělých Spartaku Hradce Králové. V tomto oddíle se postupně dostal z mládežnických mužstev až do B-týmu dorostu, kde ho trénoval v té době ještě velice mladý trenér Ladislav Škorpil. Tomu bylo v té době 29 let a Tomáš se s ním tenkrát dostal do konfliktu kvůli svým dlouhým vlasům, na kterých si zakládal a které si nechtěl dát v žádném případě ostříhat. Musel v dorostu skončit, protože tento trenér měl na to svůj názor a neustoupil. Vosáhlovi bylo v té době 18 let a dnes se při této vzpomínce už jenom usmívá a říká, že kdyby měl tenkrát rozum, jako má teď, zcela určitě by se svému dorosteneckému trenérovi podřídil. Když se dnes s Ladislavem Škorpilem potkají třeba někde na fotbale, vše již berou oba s humorem. Je docela úsměvné, že tento později velice úspěšný trenér, dnes osmdesátník a hradecká legenda Ladislav Škorpil, nosí v těchto svých letech také delší vlasy, které mu na jeho věk velice sluší.

Po této epizodě ve Spartaku Hradec Králové odešel hrát tento mladý fotbalista do sousední Slavie a ještě v dorosteneckém věku tam odehrál před vojnou několik zápasů za mužstvo dospělých. Na vojnu potom narukoval do Dukly Olomouc a asi po půlroce se tento vojenský tým stěhoval do Hradce Králové. Bylo to dokonce letecky a Tomáš na tuto cestu s hrůzou vzpomíná, protože cesta letadlem je pro něho dodnes noční můra.

V Hradci Králové pobyl krátkou dobu a vojenskou prezenční službu dokončil v Čáslavi, kde se velice skamarádil s Pavlínem Jirků zvaným Paša, pozdějším naším předním velmi populárním ligovým rozhodčím, který už tehdy byl prý velice příjemným společníkem a showmanem. Hned po vojně odešel hrát do Varnsdorfu divizi a třetí ligu, kde strávil dva roky a po jednom přátelském zápase s pražskou Spartou dostal dokonce pozvání, aby přijel do Prahy a sehrál za tento pražský tým na zkoušku přátelský zápas. Jednalo se pouze o jedno utkání a Tomáš si přesto na tento již letitý zážitek rád zavzpomíná.

Za mužstvo Varnsdorfu odehrál tenkrát i mistrovský zápas proti B-týmu Spartaku Hradec Králové na starém hřišti U Nemocnice. Jeho spoluhráči byli na začátku zápasu přímo šokováni, když na hřiště přišli Tomášovi kamarádi „máničky“ s velkým transparentem a nápisem „Varnsdorf do ligy“. Tomáš na severu Čech ještě nějaký čas pobyl a další jeho angažmá bylo ve Slovanu Liberec, kde se mu moc líbil společenský život a hlavně příroda. Zde působil pouze jeden rok a po stránce sportovní příliš spokojen nebyl. Druholigový Slovan Liberec měl v tu dobu mužstvo, které se skládalo již ze starších fotbalistů, a Tomáše, jak to někdy ve fotbale bývá, jako mladého kluka mezi sebe moc nepřijali, a tak hledal nějaké další angažmá, kde by se uplatnil a byl tam po fotbalové stránce spokojen.

Odešel tehdy na dva roky do Baníku Most, kde se v té době hrála třetí liga. Stýskalo se mu tam ale po Hradci Králové, a tak se z Mostu, který se mu příliš nelíbil, vrátil do Hradce Králové a začal hrát u trenéra Františka Silbernágla v Náchodě. Zde se sešel s dalšími Hradečáky, brankářem Josefem Pleskotem, Lubošem Martincem a Janem Rolkem. Ve Spartaku Hradec Králové se tehdy začalo pod trenérem Zdeňkem Krejčím tvořit nové kvalitní mužstvo a byl to právě tento trenér, který si tohoto 186 cm vysokého stopera v jeho nejlepších fotbalových letech povolal zpět do rodného Hradce Králové.

Od 1. července 1984 tedy začal oblékat černo-bílý dres a splnilo se mu jeho velké celoživotní přání zahrát si konečně fotbal doma v Hradci Králové za svůj vytoužený klub. Na stadionu Pod Lízátky odehrál na stoperském postu úspěšně tři roky a na jaře 1987 se postoupilo za trenéra Kollára do první ligy. K překvapení hradecké fotbalové veřejnosti však tento trenér v Hradci Králové náhle skončil a jeho nástupce Rudolf Šindler toto mužstvo úplně přebudoval a někteří fotbalisté, mezi nimi i Tomáš Vosáhlo, museli proto u něho skončit. Tomáš to dnes hodnotí tak, že ho to hodně mrzelo, a i kdyby v tomto mužstvu působil jen jako náhradník, hrozně rád by alespoň na závěr své kariéry zakusil atmosféru první ligy právě v rodném Hradci Králové na malšovickém stadionu.

[caption id="attachment_61813" align="alignnone" width="1000"] Spartak HK 1985 - Tomáš Vosáhlo stojící druhý zleva[/caption]

Přešel proto tenkrát do B-týmu Spartaku a od té doby se datovaly jeho časté přestupy do jiných klubů, neboť byl stále o zkušeného fotbalistu velký zájem v nižších soutěžích. Postupně hrál potom za Kolín, Nový Bydžov, Borohrádek, Olympii Hradec Králové, Vamberk, Smiřice, Lokomotivu Hradec Králové, až nakonec skončil v Odborářské lize v mužstvu dopravního podniku, kam si ho přivedl šéf tohoto týmu Václav Špina, známý hradecký fotbalový odborník. Protože fotbal miloval, zkusil to jako trenér v Borohrádku, Stěžerách, ve Slávii a v divizní Olympii Hradec Králové. Jeho civilním povoláním se na dlouhá léta staly hradecké lázně, kde byl, jak říká, velice spokojen. Tomáš Vosáhlo měl na stopera ideální fotbalovou postavu, měl dobrou kopací techniku a jeho fotbalové myšlení bylo také na slušné úrovni. Byl však tak trochu volnomyšlenkář a to ho určitě trochu brzdilo, aby jeho výkony na hřišti byly ještě lepší a mohl si zahrát třeba pár let ve své vysněné první lize. Tento hradecký stoper odehrál v černo-bílém dresu 67 mistrovských zápasů a vstřelil v nich 4 branky.

Tomáš toho ve svém fotbalovém životě procestoval hodně, ale protože je Hradečák, líbí se mu nejvíce v jeho milovaném bytě V Kopečku, kde to má kousek do své oblíbené hospůdky Na Hradě, kam si velice rád zajde s přáteli na pivo, trochu popovídat o životě a hradeckém fotbalu.

Slávek Trávníček

Sdílet:
Mohlo by vás také zajímat