Pondělí

15. července 2024

Nyní

24°

Zítra

22°

Svátek má

U nás doma fotí celá rodina. Rodiče jsou na mě pyšní

11. 6. 2024

U nás doma fotí celá rodina. Rodiče jsou na mě pyšní 6 snímků
Jediným středoškolákem, který ovládl jednu z kategorií soutěže Hradec Králové – moje město a vyhrál tak herní konzoli PlayStation 5, je student prvního ročníku hradecké kyberny Jan Šafka. Porotu oslnil svým fotoseriálem s názvem Když se v Hradci zastaví čas. „U nás doma fotí celá rodina a i mě focení baví, takže když jsem se o soutěži dozvěděl a viděl kategorii fotoseriálů, hned jsem se chtěl zapojit,“ říká šestnáctiletý Jan Šafka, který na svém projektu intenzivně pracoval celý duben. Z více než 400 fotografií, které v hradeckých ulicích pořídil, nakonec vybral šest nejlepších. Podívat se na ně můžete v přiložené fotogalerii.

Zvítězil si v kategorii fotoseriálu, věděl jsi hned, že zkusíš uspět právě s fotkami?
Ano, od začátku jsem počítal s tím, že budu soutěžit s fotkami. U nás doma fotí celá rodina a i mě focení baví, takže když jsem se o soutěži dozvěděl a viděl kategorii fotoseriálů, hned jsem se chtěl zapojit. Bavilo by mě i video, ale tam ještě nejsem moc zkušený.

Jak dlouho jsi na svém projektu pracoval?
Během března jsem přemýšlel o různých nápadech, intenzivně jsem se tomu pak věnoval v podstatě celý duben, kdy už jsem fotil a upravoval fotky. Nejdůležitější pro mě bylo udělat ty správné fotky, následná úprava už tak složitá nebyla.

Většina soutěžících fotila taková ta nejznámější hradecká místa. Ty jsi na to šel ale trochu jinak. Jak jsi přemýšlel nad tím, co konkrétně na fotkách zachytíš?
Hned na začátku jsem si řekl, že by mohlo být fajn fotit lidi v ulicích. Zároveň jsem si ale dával pozor na to, aby bylo poznat, že jsem ty fotky opravdu udělal v Hradci. Aby si pak třeba porota neřekla, že takovou fotku jsem mohl vyfotit i někde úplně jinde. Takže jsem vlastně také chodil na známější hradecká místa, ale využíval jsem je spíš jako pozadí.

Tvůj fotoseriál se jmenuje Když se v Hradci zastaví čas. Jak jsi volil, koho na snímcích zachytíš?
Vždycky to byla úplná náhoda. Chodil jsem skoro každý večer po městě a hledal jsem zajímavé lidi, které bych mohl vyfotit. Téměř pokaždé se něco naskytlo. Jednotícím prvkem celého seriálu jsou ti lidé, ale mně se na tom nejvíc líbí, že každý z těch lidí má svůj vlastní život. Na fotkách je jasně vidět, že každý dělá něco jiného. Ukazuje to, že Hradečáci mají mnoho rozdílných profesí i zájmů a každý z nich je originál.

Máš představu, kolik jsi celkem vyfotil fotografií, než jsi vybral těch šest finálních?
Nevím to přesně, chodil jsem po městě a fotil několik dní. Někdy jsem udělal fotek více, jindy zase méně. Odhaduju, že celkem jich bylo minimálně 400.

Kterou z těch šesti fotek máš nejradši nebo si o ní myslíš, že je nejlepší?
Určitě je to fotka s vojákem stojícím na autobusové zastávce. To je fotka, se kterou jsem opravdu spokojený.

Zvítězil jsi v soutěži Hradec Králové – moje město, ale v Hradci jsi vlastně teprve krátce. Bydlíš v Liberci. Chápu to správně, že do Hradce jsi šel až na střední školu?
Je to tak. Do Hradce jsem šel na kybernu na střední školu. Aktuálně dokončuju první ročník, takže jsem v Hradci necelý rok.

Proč ses rozhodl pro studium právě v Hradci?
Původně jsem si vybíral školu kvůli animaci, která mě hodně baví. Přemýšlel jsem i nad grafickou školou. Konkrétně tady na kyberně mě zaujalo, že jsem nemusel u přijímaček kreslit. Zároveň jsem věděl, že se tady můžu věnovat i fotografii.

Kde ses o soutěži Hradec Králové – moje město dozvěděl?
Účast v soutěži mi nabídl pan učitel. Ukázal mi informace o soutěži a já si řekl, že to zkusím.

Jaké jsou tvoje zkušenosti s fotografováním?
Nějaké zkušenosti už mám. Byl jsem i na nějakých workshopech a dost jsme fotili taky s bráchou a s taťkou. Hodně jsem fotil už jako dítě, ale pak mě to přestalo bavit a přestal jsem. Teď na střední škole mě to zase chytlo a vrátil jsem se k tomu.

Je tvoje studium na kyberně nějak spojené s fotografováním?
Ano. Máme obor multimediální tvorba, kde se učíme o fotkách jednak teoreticky, ale zároveň to má i praktické části, během kterých fotíme a upravujeme fotky.

Pomáhal ti někdo s tvým projektem nebo si úplně všechno zvládl sám?
Fotky jsem zkonzultoval s panem učitelem, který mi tu soutěž doporučil. Taky jsem se ptal doma rodičů, jestli se jim ty fotky líbí. Jinak je to ale čistě moje práce.

Bavili jste se o soutěži ve škole se spolužáky? Zapojil se třeba i nějaký tvůj kamarád?
Některým spolužákům jsem o té soutěži říkal, ale myslím, že se nakonec nikdo z nich nezapojil.

Bereš fotografování pouze jako svůj koníček nebo uvažuješ nad tím, že by ses v budoucnu mohl třeba živit jako fotograf?
Zatím to beru jako koníček. Ale říkal jsem si, že kdyby po mně někdo chtěl, abych mu udělal nějaké fotky, tak bych se tomu nebránil a určitě bychom se domluvili.

Překvapilo tě, že jsi dokázal zvítězit?
Upřímně jsem moc nepočítal s tím, že vyhraju. Říkal jsem si, že některé fotky jsou dobré, ale že vyhraju PlayStation, jsem nepředpokládal. Jsem za to ale samozřejmě moc rád.

Věděli o tvé účasti v soutěži učitelé a spolužáci? A jak reagovali, když zjistili, že jsi vyhrál PS5?
Pan učitel, který mě o soutěži řekl, byl moc rád a vím, že to o tom říkal i některým dalším učitelům. Spolužáci za mě taky byli rádi.

Co ti řekli doma rodiče, když jsi jim oznámil, že jsi vyhrál PlayStation 5?
Gratulovali mi, měli radost. Říkali, že jsou na mě pyšní.

Jak se na PlayStation těšíš?
Těším se moc. Doma jsem vždycky hrával hry na počítači, teď se těším, že budu mít herní konzoli v Hradci na intru a budu si tady moct zahrát.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera, Jan Šafka