Rock for People Hope přilákal tisíce fanoušků a stal se nadějí do budoucna

Mezi hlavní hvězdy nepochybně patřila italská formace Måneskin, která se může pochlubit vítězstvím v Eurovision Song Contest. Kromě českých interpretů přijeli dostat fanoušky do varu také kapely ze Švédska, Německa, Francie, Švýcarska, Nizozemska a USA. Návštěvníci byli také svědky vystoupení řečníků, divadelníků, stand up komiků, tanečníků a akrobatů.

„Je to bomba a skoro sen. Když tady v plné síle řádil covid, už jsem nevěřil, že se něčeho podobného dočkáme. Všechno je ale na dobré cestě a věřím, že to tak zůstane. Je to skvělý festival. Jsem rád, že jsem se na něj dostal a prožil zde fantastickou atmosféru,“ řekl nám Martin Konvičný z moravského Vsetína. Kromě Martina na festival dorazilo sedm tisíc lidí, jak Salonkám potvrdil i jeho šéf Michal Thomes.

Jak byste vyhodnotil dvoudenní festival Rock for People Hope?
Jsem nadšený, že se mohl uskutečnit. Byl to návrat někam, kde už jsme hodně dlouho nebyli. Jsem tedy více než spokojen.

Předpokládám, že zájem fanoušků byl enormní?
Ano, byl. Myslím, že jsme hodně vybočili z letošního standardu. Hodně pořadatelů podobných akcí ambici udělat něco většího vzdalo, nebo se soustředili na nějakou českou dramaturgii. Ta byla ale plošně rozprostřená, takže české kapely lze v Čechách potkat na každém kroku, samostatných koncertech, minifestivalech, až je toho, řekl bych, trochu moc.

Proto jste se rozhodli, že půjdete jinou cestou?
Určitě. Rozhodli jsme se udělat středně velký festival s velmi kvalitním a drahým zahraničním line upem. Výsledek tohoto pokusu byl ten, že na to lidé dobře zareagovali a chytili se příležitosti. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale vytvořili jsme nejlépe obsazený festival zahraničními kapelami v Čechách v letošním létě.  

Máte od fanoušků nějakou zpětnou vazbu?
V souladu s náladou diváků, s nimiž jsem mohl osobně mluvit, jsem nabyl dojmu, že se festival skutečně povedl a mám také dojem, že se všem i líbil a užili si ho. Navíc dorazilo hodně lidí z Itálie, Německa, Holandska a dalších evropských zemí.

Která z kapel návštěvníky nejvíce oslovila?
Je to poměrně jednoznačné: italská kapela Måneskin. Musím říci, že měli největší kotel a ambient pod pódiem.

Součástí festivalu byla i technická novinka v podobě vodíkového generátoru. K čemu sloužil?
Tento přístroj je zajímavý tím, že jde o bezemisní zdroj elektrické energie. Když to srovnám s klasickým dieslovým agregátem, který se na hudebních festivalech běžně používá, je to velmi šetrná záležitost. Dieslové motory totiž produkují emise a sloučeniny uhlíku, kdežto vodíkový generátor H2BASE sloučením vodíku se vzdušným kyslíkem vyrobí elektrickou energii a tím jediným odpadem je zanedbatelné množství destilované vody, která z něj vytéká. Je to bezesporu budoucnost energetiky a alternativa k baterkám či akumulátorům.   

Je slovo Hope v názvu nadějí, že se vše vrátí do normálních kolejí jako před covidem?
Ano, tak to bylo myšleno a myslím si, že se to naplnilo. Návštěvníci, kteří na festival přijeli a byli samozřejmě v souladu s nařízeními zkontrolováni, věřili, že se už vracíme k normálnímu životu. Bylo to vidět na radosti, kterou měli z toho, že mohou být na plnohodnotném festivalu a náramně si to užívali.  

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Vojtěch Mervart