Neděle

18. dubna 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

Přes covidovou krizi se hradecké kulturní instituce nevzdávají a bojují

28. 2. 2021

Přes covidovou krizi se hradecké kulturní instituce nevzdávají a bojují 41 snímků
Nákaza covid-19, která do republiky vtrhla na jaře minulého roku, poznamenala řadu rozmanitých odvětví ve společnosti. Mezi ohrožené nepochybně patří kulturní instituce, jako jsou divadla, kina, galerie či organizace pořádající koncerty a festivaly. Kultura obecně v „magickém“ roce 2020 plném různých opatření a omezení dostala na frak. Řada herců, režisérů, zpěváků přišla o živobytí, divákům chybí obohacující umělecké zážitky a samozřejmě s tím spojený společenský kontakt.

O tom, jak v současné době prožívají a přežívají nelehké časy, co dělají, jak to řeší, proč to nevzdali, jaké mají cíle a jak vidí svou budoucí perspektivu se únorovému magazínu Salonky svěřili šéfové nejvýznamnějších kulturních institucí v Hradci Králové, kteří covidové době statečně čelí a vzdorují.

Klicperovo divadlo

„Ze dne na den se nám zhroutila celá sezóna, vniveč šla celá několikaměsíční práce a plánování, bohužel opakovaně na jaře a znovu i loni na podzim. Ze všeho nejhorší pro nás byla a dosud je nejistota. Nikdo totiž není schopen říci, kdy bude divadlo opět otevřené. Pro všechny lidi v divadle je těžké cokoliv plánovat a fungovat, když před sebou nemáte nějaký viditelný záchytný bod v podobě otevření,“ posteskla si Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla.

Tato proslulá scéna se ale nevzdávala, a když došlo k uzavření divadla už na jaře loňského roku, přišla s novinkou ve své tvorbě, kterými jsou pravidelné streamy Podkroví Live. Ty začala vysílat 23. března a na jaře dokonce každý všední den. Celkem divadlo až do posledních dnů připravilo více než 60 streamovaných pořadů, nejlepší sledovanost nasbírala přes 10 tisíc diváků, což je pětadvacetinásobek kapacity hlavní scény. „Během podzimní vlny pandemie jsme do našeho vysílání zapojili i ostatní kulturní instituce města Hradec Králové,“ uvedla ředitelka.

Přestože je divadlo uzavřené, každý den zkouší nové inscenace, aby jejich premiéry mohlo uvést co nejdříve po otevření. V „šuplíku“ už má připravené inscenace Úklady a láska v režii Ivana Krejčího a Ženitbu, kterou připravilo režisérské duo SKUTR. Kromě zkoušení připravuje i nové projekty podcastů, které chce realizovat co nejdříve. Také Klicperovo divadlo se v čase krize zapojilo do šití roušek a pomohlo tak těm, kteří to potřebují.

Z ekonomického pohledu je uzavření divadla velkým zásahem, i když má podporu zřizovatelů. „Divadlo průměrně přichází na tržbách o 1,7 milionu korun měsíčně. V roce 2020 jsme z dvanácti měsíců plnohodnotně mohli hrát pouze tři měsíce, a tak jsou ztráty vysoké,“ konstatovala Mikulková s tím, že ministerstvo kultury divadlo podobně jako ostatní v zemi podpořilo finančně.

Náročné období je to však pro zaměstnance, protože když se nehraje, nedostávají k základnímu platu reprízné nebo další příplatky. V personální oblasti dělá vedení vše pro to, aby se nemusela přijmout žádná opatření. „Pevně doufáme, že budeme mít možnost co nejdříve opět hrát pro veřejnost, abychom mohli personální stav udržet. Nám, a vlastně všem kulturním organizacím, by v této době pomohla jediná věc: otevření a možnost hraní pro diváky. A nám se už po divácích hodně stýská,“ svěřila se ředitelka Klicperova divadla.

Divadlo Drak

Tomáš Jarkovský, ředitel oblíbené královéhradecké scény Divadlo Drak, vzpomíná na začátek pandemie jako na situaci, která přišla velmi rychle a nedalo se na ni dopředu nijak připravit. Drak tehdy společně s Klicperovým divadlem a organizací Kontrapunkt připravoval Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů, jenž se vlastně nekonal. V průběhu dalších týdnů se navíc ukázalo, že opatření budou dlouhodobá. „My jsme byli nuceni na jaře divadlo uzavřít s tím, že jsme ještě pokračovali ve zkoušení,“ zabrousil do minulosti ředitel.



V té době se Drak masivně pustil do online programu. Divadlo točilo například online video četbu na pokračování, dělalo tímto způsobem i lektorské programy k výstavám, které pořádá, semináře a podobně. „V zimě, když jsme se museli smířit s tím, že neuskutečníme tradiční, velmi nabitý adventní program, jsme natočili regulérní hodinový film Vyšla hvězda nad Betlémem, což je adaptace stejnojmenné inscenace,“ prozradil Jarkovský. Tento opus pak na sklonku minulého roku Drak na svém divadelním youtube nabídl divákům zdarma v premiéře a několika reprízách.

Další ranou do běžného provozu divadla byla nemožnost navázat na zahraniční kontakty. „Bohužel jsme vládními opatřeními přišli o domluvené zájezdy do Číny, Jižní Koreje, USA, Finska, Polska, výpadek byl v tomto směru obrovský. Zájem byl v té době velký, o to více to bolelo, a to i finančně, když se zájezdy nemohly uskutečnit,“ vylíčil ředitel. Přišel ale vítaný úspěch, který dobu znamenitě odlehčil. Drak se poprvé s profesionálním záznamem inscenace Šípková Růženka zúčastnil zahraničního festivalu online. Jakub Vašíček s ní získal na 19. ročníku Mezinárodního festivalu divadla pro děti Banja Luka 2020 v Bosně a Hercegovině ocenění za Nejlepší režii.

Přetrvávající krize naštěstí divadlo nepoznamená zásadním finančním způsobem, protože závislost na tržbách je menší. „Narazili jsme spíše na to, na co jsme se s podzimem připravili a jsme na to připraveni i na letošní jaro, že jsme závislí na režimu škol a opatrnosti pedagogů. Pro naši produkci jsou školní představení dominantní,“ řekl Jarkovský s tím, že divadlo má povzbudivou odezvu od rodin s dětmi i učitelů škol.  Drak se připravuje tak, aby se vše zase vrátilo do původních kolejí. „Tvoříme, zkoušíme další věci, jsme činorodí, nenecháváme se zadusit, ani utlumit tím, že není vidět konec té nepříznivé situace. Chceme, aby v momentě, kdy bude zase divadlo fungovat naplno, bylo v plné formě, a ne v depresi. Musíme být trpěliví,“ domnívá se ředitel Draku 

Muzeum východních Čech

První chvíle jara 2020 označil Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech, za šok. Nicméně po týdnu či dvou si řekl, že je to vlastně výzva a šance pro modernizaci muzea a změnu některých zažitých pracovních stereotypů. Měl tím na mysli právě přístup k pokročilé informatice. „Druhý lockdown už byl jen pokračováním a ten současný třetí… to už je otrava a vlastně rutina,“ poznamenal.

Toho bohdá nebude, abychom to vzdali, řekli si muzejníci a přes nepřízeň osudu se rozjeli ve velkém. Během roku interaktivně digitalizovali čtyři fyzické výstavy, vzniklo sedm čistě online výstav, čtyři interaktivní exkurze, šest online přednášek, dokumentární film, osm hraných krátkých filmů, jedenáct mluvených pohádek pro nejmenší a s koncem roku celý virtuální 31. muzejní adventní trh v podobě videospotů s online prodejem zboží. „Vše jsme se naučili sami a nic z toho nevzniklo komerčně,“ sdělil Grulich. Muzeum online navštívilo zhruba 50 tisíc lidí, z toho 30 tisíc se na muzejních stránkách a kanálech zdrželo. Kromě toho vznikaly i nové fyzické výstavy.

A do jaké míry krize poznamená muzeum? „V roce 2020 se nám podařilo velmi pružně ekonomicky zareagovat a vypnout náklady na umrtvený návštěvnický provoz. Navíc díky spektru našich expertních činností tvoří vstupné jen jeden dílek v rozpočtu, takže jsme jeho ztrátu vykryli jiným výdělkem,“ vysvětlil ředitel, ale připustil že letošní rok bude horší kvůli poklesu té části rozpočtu, kterou tvoří příspěvek zřizovatele.

„Pro náš segment kultury tedy ekonomická krize teprve přichází. Očekáváme tedy ztráty v milionových částkách, ale budeme se opět snažit je vykrýt. Se založenýma rukama rozhodně čekat nebudeme,“ podotkl odhodlaně Grulich, který je vděčný za ohlasy příznivců. Podle něj například ohlasy virtuálního adventu byly úžasné a moc muzejníky hřály.

Ředitel si přeje, aby se lidé nechali v co největší míře očkovat, pandemie díky tomu brzy odešla, a návštěvníci se přestali bát chodit ven. Zároveň si však myslí, že už se svět nevrátí do původních kolejí. „Myslím, že je to dobře. Muzejní svět pochopí, že jestli chceme přežít, tak se musíme umět přizpůsobit a že pečení holubi do úst nelétají sami. A společnost zase, doufám, pochopí, že kultura není koule u nohy ani volnočasová aktivita. Pro naše muzeum platí, že směrem, kterým jsme vykročili, rozhodně půjdeme dál.“

Galerie moderního umění

Když 18 prosince přišlo třetí uzavření, byli zástupci klíčové Galerie moderního umění popuzeni tím, že Národní muzeum a Národní galerie v Praze obdržely nespravedlivě výjimku a dále mohly ponechat své výstavy přístupné veřejnosti, zatímco ostatní instituce musely být uzavřeny. „Šlo o bezprecedentní a nerovný přístup hlavní hygieničky a ministerstva kultury v rámci této oblasti umění, neboť jsem přesvědčen, že i malá regionální výstavní síň má svůj nezastupitelný a podstatný význam,“ tvrdí ředitel František Zachoval.

Výstavní a akviziční instituce, kterou vede, se v první vlně snažila být hodně online. Edukační oddělení vytvořilo několik sérií návodů k výtvarnému tvoření, zapojení vlastní fantazie a představivosti. Během léta a podzimu celá galerie pracovala na otevření dvou hlavních stálých expozic a vydání tří nových publikací, což ji plně zaměstnávalo. V létě roku 2020 se návštěvnost oproti roku 2019 mírně zvedla, neboť se zvýšil podíl vnitřního cestovní ruchu. „Po finanční stránce jsme nebyli zase tak ztrátoví. Ale obecně se za celý rok jedná v řádech o statisíce korun,“ připustil ředitel a upozornil na další nerovný přístup ministerstva kultury k institucím zřizovaným státem a vůči subjektům zřizovaným kraji nebo městy.

„Státním muzeím a galeriím ministerstvo nahradilo provozní ztráty způsobené jejich uzavřením ze státního rozpočtu. Ostatní organizace žádné kompenzace od svých zřizovatelů neobdržely,“ postěžoval si Zachoval, který doufá, že kvůli korona krizi nebude muset galerie přistoupit k personálním opatřením. Kromě toho je přesvědčen, že galerie a muzea jsou bezpečným místem a mohly by být otevřeny veřejnosti i ve 4. stupni pohotovosti s tím, že se budou dodržovat důsledně všechna hygienická protiepidemiologická pravidla.

„I když v důsledku krize pravděpodobně mnoho aktivit zanikne, vzniká tu velký prostor pro veřejné instituce, aby převzaly větší zodpovědnost za kvalitní kulturní dění v naší zemi. To je i můj osobní apel na zřizovatele krajských organizací, měst i samotné ministerstvo kultury, aby se kompetence a pole působení jejich příspěvkových organizací rozšířily,“ vyzývá ředitel galerie.

Impuls

Také pro ředitelku hradeckého Centra podpory uměleckých aktivit Impuls Martinu Erbsovou byla situace v březnu loňského roku šokem a vše ji připomínalo bojovou hru. Když po více než dvou měsících došlo k nadechnutí a příjemnému plánování i příprav, po 11. říjnu se vše zase vypnulo, což trvá už tři měsíce.  „No, je to frustrující, ale věřím, že to nepotrvá už moc dlouho.“

Přes tyto peripetie se Impulsu loni podařilo uskutečnit téměř všechny naplánované aktivity. Dokázal přesunout divadelní přehlídky s mírnějšími opatřeními do letního okna. V září zrealizoval sousedské setkání Zažít město jinak, dva filmové festivaly uskutečnil online, z výstav pořídil video prohlídky. „Podzimní umělecké kurzy jsme alespoň z části započali, a ještě před Vánoci jsme v omezeném režimu umožnili využívat naše foto/film studio,“ prozradila ředitelka. Bohužel s novým letopočtem krize způsobená koronavirem neskončila.

Nejtíživější je situace u tak zvaných estetických přehlídek, které slouží především jako místo setkávání, inspirace a získání zpětné vazby od profesionálních lektorů. Amatérští umělci oproti svým profesionálním kolegům nemohou vůbec zkoušet. Realizace dětských přehlídek bude patrně možná až na podzim s novým školním rokem. „Alternativa je pro mě již stav, ve kterém se všichni nacházíme,“ povzdechla si Erbsová.

Impuls vedle tradičních akcí chystá vytvoření nové platformy pro interaktivní způsob uměleckého vzdělávání, aby v době lockdownu nemusel odkládat kurzy na neurčito a výuku přerušovat. V únoru připravuje novou instalaci ve své Galerii za Galerií. „S kolegy z Volného sdružení východočeských divadelníků se podílíme na streamu Antré, který má informovat o dění v amatérském divadle, alespoň na dálku ochotníky podporovat a být s nimi ve spojení,“ vypočítala ředitelka.

Jak se nechala slyšet, minimálně v prvním půlroce se Impuls bude potýkat s řadou neznámých, a to především u divadelních přehlídek. Coby příspěvková organizace Královéhradeckého kraje si však rozhodně nemůže stěžovat, i pro letošní rok zůstal stejný příspěvek zřizovatele na činnost centra. Ředitelka Erbsová stejně jako ředitel muzea Grulich je toho názoru, že jediná cesta, jak se vrátit do původních kolejí, je co nejrychlejší proočkování obyvatelstva. „Kultura se vrátí na koleje, které jistě povedou v jiných podmínkách a opatřeních, na které se budeme muset adaptovat a akceptovat je, tak abychom mohli dále tvořit a prezentovat umění veřejnosti,“ uzavřela.

Volné sdružení východočeských divadelníků

„Na počátku to bylo naštvání. S odstupem několika měsíců jsem své pocity popsal jako naštvání, urputnost, roztrpčenost, demotivovanost – a na konci mánie. Byl jsem naštvaný, že nemůžu zkoušet, urputný v hledání legálních cest, jak dotáhnout premiéry, trpící, když vše postupně kolabovalo, dokonce bojácný, že tohle je opravdu průšvih, demotivovaný délkou „prázdného“ období a zároveň až nezdravě nadšený, že to končí, což mi vlilo krev do žil,“ popsal své pocity z covidové doby Josef Jan Kopecký, předseda Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD).

VSVD mělo podle něj to štěstí, že například přehlídky, které spolupořádá, mohly z větší části proběhnout, i když například Audimafor bez diváků. I část vzdělávání, které spolupořádá s Impulsem Hradec Králové, proběhla. „Zbytku jsme se velmi přizpůsobili: v manické fázi jsme například rozevřeli nůžky regionální příslušnosti, abychom naplnili přehlídku v Miletíně,“ poznamenal Kopecký. Zásadní posun v práci VSVD ale přinesla druhá vlna, kdy nechtělo připustit opakování jara. Bylo tedy rozhodnuto vytvořit online vysílání a vznikl tak stream nazvaný Antré, do nějž jsou zváni zajímaví a charismatičtí hosté.

„Kromě toho připravujeme jarní divadelní přehlídky, i když nevíme, zda a případně, v jaké podobě budou moci proběhnout. Stejně je to s přípravou seminářů a workshopů, které rovněž převádíme z částí do onlinu,“ nastínil Kopecký. VSVD mělo loni 30. výročí vzniku, které nemohlo oslavit. Oslavy by se tedy měly uskutečnit při Open Air Programu mezinárodního divadelního festivalu Divadlo evropských regionů. Tam by mělo mít vlastní stage, na které se budou celý festival střídat jeho soubory. Takový je plán. K výročí vzniká také výstava, která by měla již od jara objet Královéhradecký kraj. Do toho se chystá nové číslo periodika Divadelní HROMADA.

Divadlo je živý organismus, které prošlo mnoha těžkými zkouškami. Proto o něj Kopecký strach nemá, ale o divadelníky ano. „Kultura je totiž pro umělce způsob obživy. A oni ho teď nemohou vykonávat. Doufám, že až skončí tato epidemie, vytvoří stát svým, ale především nestátním, „nezávislým“ divadlům podmínky pro to, aby mohly začít zase normálně žít,“ věří a pochvaluje si zpětnou vazbu od příznivců amatérského divadla.

A věří předseda VSVD, že se divadlo i kultura obecně vrátí do původních kolejí? „Odvážím se tvrdit, že se vrátí. Svou predikci podpořím tím, že vkus a preference diváků se během roku také zásadně nezměnily. Jiné však bude to, jak a za jakých podmínek bude kultura vznikat. Přál bych nám všem, aby byl rok 2021 rokem kultury,“ dodal.

Bio Central

Kulturní krize se samozřejmě nevyhnula ani kinům. „U prvního lockdownu to byla novinka a moc jsem si nedovedl představit, co to pro naše kino bude znamenat. Podzimní uzavření už očekávané bylo a začali jsem tedy řešit maximální minimalizaci našich ztrát,“ zabrousil do loňského roku Petr Vítek, ředitel hradeckého kina Bio Central.

Protože kino a kavárna jsou uzavřené, jedinou aktivitou jsou nyní online projekce v rámci projektu Moje kino LIVE, do kterého bylo Bio Central zapojeno i na jaře. „Snažíme se udržovat kontakt s lidmi, kteří chodili do kina alespoň otevřeným výdejním okénkem baru, kde nabízíme naši výbornou kávu a další sortiment. Během Vánoc jsme vydávali vánoční balíčky našich předplacených karet, nebo nově vyrobených triček. Jinak se snažíme udržovat kino v takovém stavu, abychom mohli po rozvolnění okamžitě otevřít,“ vysvětlil ředitel.

Podle něj situace poznamená rok 2021. Kino trh je paralyzován a rozjezd po otevření kin bude velmi pomalý. Zimní a jarní měsíce jsou totiž pro kina ty nejlepší a v nich si dělají rezervu na léto. Pokud nebudou pokračovat kompenzace i po otevření, budou mít kina velké ekonomické problémy, a ne všechna přežijí. Bio Central má nyní hrubé tržby zhruba o více než čtyři  miliony korun nižší.

„Kromě programů Antivirus na zaměstnance jsme mohli žádat pouze na Státním fondu kinematografie, kde jsme dostali částku asi 120 tisíc a o maličko větší částku bychom mohli dostat na další žádosti, která už je podána, ale v programu COVID-Kultura 1 a 2 kina žádat nemohla. V COVID-Kultura III už by to mělo jít, ale nevíme, jakou částku můžeme očekávat,“ přemítá Vítek, který nastínil, že by kino potřebovalo nějaký dlouhodobější plán, na který se lze spolehnout, aby zároveň s podmínkami otevření provozů bylo jasně řečeno, jak budou kompenzovány. „Není nic horšího než nefunkční PES.“



Ředitel ale věří, že se diváci začnou zase velmi rychle do kin vracet, přestože se naučili více pracovat s obsahem online. „Nemyslím si, že to kulturu zásadně ovlivní. Možná to jen donutí kulturní instituce s online světem více počítat a pracovat s ním, neboť ne vždy je online svět pro klasické, kamenné instituce, zlem,“ doplnil Petr Vítek.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Salonek