Taneční skupina T-BASS, ostrov dobré nálady, slaví čtvrtstoletí existence

Hradecká taneční skupina T-BASS si letos připomíná pětadvacet let existence. Jaké z toho máte, jako její zakladatel, pocity?
I když skupina T-BASS je na scéně pětadvacet let, jako její zakladatel si každý rok v září, kdy začíná nová sezóna, připadám, že jsme pořád na začátku. Naše filozofie není pouze o tanci, ale o spojování kultury. Spolupracujeme s mnoha lidmi, kteří malují či tvoří vlastní hudbu. Tím se naše pole působnosti hodně rozšiřuje. Je tedy spousta míst, kam se dá jít. Snažíme vést mládež k tomu, aby se nesoustředila jen na jednu věc, ale měla širší obzor v oblasti street dancové kultury, a to se nám docela daří. Bohužel covid nás zabrzdil v úsilí, abychom jezdili do světa a mohli se srovnávat s evropskou špičkou. Je to však stále směr, kterým bychom chtěli jít.

Co vedlo ke vzniku skupiny?
Díky moderní hudbě se objevily nové věci, které tady nikdo nedělal. Byla to pro mě přirozená cesta, moc mě to bavilo a snažil jsem se pro tuto myšlenku získat více lidí. V té době nic podobného v Hradci Králové nebylo a hned druhý rok, co byla založena skupina T-BASS, se k nám přidávali další členové a šlo to raketově nahoru.

Jak jste s k tanci dostal vy? Čím vás okouzlil?
I když jsem sportoval, hrál fotbal i hokej, tanec mě vždy přitahoval. Když někde hrála hudba, tímto způsobem jsem na ni reagoval. Myslím si, že pokud si vás něco najde, už vás to nepustí. Poprvé to bylo v základní škole, kde kluci předváděli takové vlny, tehdy se tomu říkalo electro boogie. Nadchlo mě, jak někdo dokáže ovládat své tělo. Co mě ale uchvátilo byl zpěvák a tanečník Michael Jackson, v té době jsem chodil na diskotéky za reprodukovanou hudbou a tancem. Poté jsem narazil na taneční skupinu Hroch z Pardubic, která už vytvářela modernější taneční styl, tam jsem jezdil dva roky. Potom už vznikla myšlenka založit taneční skupinu v Hradci.

Jaké byly první kroky skupiny?
Bylo nás dvanáct, šest kluků a šest holek, scházeli jsme se v tělocvičně a začali poslouchat hip hop. Vytvořili jsme společnou choreografii a byli třetí skupinou v republice, která se hip hopem zabývala, a měli s ní obrovský úspěch. Byly to první kroky v našem rozhodnutí jít tímto moderním směrem. Potom už se nabalovaly styly, jako breake dance, electro boogie a další.

Proč jste zvolil název T-BASS?
V té době jsem měl hifi věž na tři cédéčka a na ní bylo napsáno Super T-BASS, což znamená basový klíč. Protože tancujeme na basovou hudbu, vznikl název T-BASS.

Od začátku se zabýváte tanečními technikami street dance. Proč jste se vydali touto cestou?
Protože nás baví dělat trendy věci a právě street dance začal být v té době, a dodnes vlastně je, nejpopulárnější taneční směr na světě. Šlo to přirozeně ruku v ruce s hudbou.

Čím jsou tyto styly charakteristické?
Charakteristické jsou především svojí nespoutaností, mají obrovský prostor k sebevyjádření každého tanečníka, jsou spontánní a originální. Všechny vznikly spontánně na parties v klubech, v ulicích, zkrátka to byla zábava v reakci na aktuální trendy hudbu, jako jsou funky, hip hop, house a podobně. Příznivec určitého stylu je charakteristický i tím, co má na sobě.

Měli jste v průběhu čtvrtstoletí sklony i k jiným tanečním směrům?
Ano, zejména k těm, které ovlivňují od počátků žánry street dance, jako například lindy hop, jazz, contemporary, salsa a další.

Jaké období skupiny považujete v průběhu 25 let za zásadní?
Pro mě osobně to určitě byla sezóna po covidu, kdy bylo naší snahou udržet ve skupině dobrou náladu a energii, což bylo asi nejtěžší období v historii skupiny. Bylo strašně těžké vše znovu nastartovat a dostat tam, kde to bylo předtím.

Máte za sebou řadu významných úspěchů. Které jsou z vašeho pohledu největší a jste proto na ně pyšný?
Jsme mnohonásobní mistři České republiky ve všech možných kategoriích, několikanásobní absolutní vítězové Taneční skupiny roku, finalisté první řady TV soutěže Česko-Slovensko má Talent. To všechno má svoje místo v našich vzpomínkách. Nejvíce pyšný jsem ale na to, že se nám daří v té nejužší špičce stále držet. Po celou dobu tam někde jsme. Je to až neuvěřitelné. Musím ale říci, že dosažené úspěchy nejsou pro nás tím nejdůležitějším, pro nás je důležitá spíše nálada ve skupině.

Jak se skupina během let proměňovala?
Nás motivuje reagovat na nejnovější trendy v tanci, hudbě, oblékání, sledujeme světovou scénu, zveme si světové tanečníky na workshopy a právě v tom se skupina neustále proměňuje a neuvěřitelně vyvíjí. Často se říká, že už tady všechno bylo, ale najednou se stane, že náhle přijde něco nového. To je pro nás zásadní a chceme to hned vyzkoušet.

Českou republiku reprezentujete i na mezinárodní úrovni. Kde všude a při jakých příležitostech jste vystupovali? Kde vás to chytlo za srdce nejvíce?
Byli jsme několikrát ve finále mistrovství světa a máme titul mistra Evropy. Vystupovali jsme také například na největším evropském veletrhu počítačových her Gamescom, měli jsme dokonce vlastní show v Českém domě v New Yorku, a to byla velká zkušenost. Krásné světové festivaly jsou v Polsku, na Slovensku, v Itálii, kterých bychom se chtěli zúčastnit.

Po deseti letech od vzniku jste expandovali do Pardubic. Co vedlo k tomuto kroku?
V jednu chvíli byla naše skupina velmi vyhledávaná mládeží a spousta začínajících tanečníků začala jezdit z Pardubic do Hradce. Proto jsme tam udělali nábor a přišlo neuvěřitelných 600 lidí, což byl začátek pardubického T-BASS. Došlo totiž ke komunikaci dětí z obou měst, které se začaly navštěvovat, a navíc raketově stoupla úroveň pardubických tanečníků. S odstupem času musím říct, že to byl velice dobrý krok. Spolupráce obou měst je v tomto ohledu naprosto fantastická a obzvlášť mě těší, že máme tady i tam skvělé zázemí, které děti maximálně využívají.

Kolik máte v současné době členů? Je větší zájem ze strany dívek nebo chlapců?
Máme okolo 500 členů v Hradci a kolem 300 v Pardubicích. Větší zájem je ze strany dívek, ale street dance je jak dělaný i pro kluky. Rádi bychom získali do budoucna více borců, co budou, jak se říká, lítat vzduchem, točit hlavu a trhat parkety.

Co musejí absolvovat, když chtějí být vašimi členy?
Vůbec nic, stačí vyplnit přihlášku a my je všechno naučíme. V naší skupině jsou děti už od dvou a půl let.

Předpokládám, že k tanci patří dobrá fyzická kondice.
Výhodou je, když členové skupiny dělají ještě nějaký sport, což nám vůbec nevadí, naopak to vítáme. Tanec je neuvěřitelně fyzicky náročný a dobrá kondice je jeho předpokladem. Nejvíce ale bolí v hlavě, protože je potřeba zkoordinovat mozek s tělem. To chvíli trvá a na začátku to někoho může odradit.

Byl u vás za to čtvrtstoletí někdo mimořádně talentovaný, kdo se prosadil na profesionální či mezinárodní úrovni?
Filip Lacina, Fanda Čech, Vendy Nedělová, Sanchez… Není to však jenom o tanci, našimi členy byli i lidé, kteří jsou úspěšní v životě.

Co je kromě tance dalším smyslem skupiny T-BASS?
Snažíme vést mládež k tomu, aby se nesoustředila jen na jednu věc, ale měla širší obzor, vedeme ji k samostatnému myšlení, kreativitě a životnímu nadhledu.

Co máte v plánu v dalším pětadvacetiletí?
Chystáme se velkolepě oslavit našich pětadvacet let s tím, že jsme ustáli nepříznivou covidovou situaci, protože to pro nás byla nejtěžší zkouška v naší historii, kdy se ukázalo, že jsme dobrý tým. Oslava se odehraje v sobotu 24. září na střeše Futura při Street manii. Náš největší plán do budoucna je, abychom byli stále na špičkové úrovni a pro tanečníky zajímaví. Budeme stále sledovat světové trendy a reagovat na ně. Určitě máme v plánu jezdit na světové taneční festivaly. Moc by mě potěšilo, kdyby se někdo od nás zúčastnil v tanci break dance olympiády, když ne v té příští za tři roky v Paříži, tak té další za sedm let.

A co je dnes T-BASS pro vás osobně?
Ostrov dobré nálady. Nejvíce se snažím pracovat na tom, aby děti u nás našly něco, co je v životě posílí.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera