Ostuda
24. 10. 2020

Právě Petrof, který poskytl říjnovému magazínu Salonky rozhovor, se kromě představení svého pestrého života zastavil u zmíněného ocenění. Mimo pojmenování náměstí po Ulrichovi a urně s jeho popelem v kolumbáriu Sboru kněze Ambrože je právě tato cena jedinou hmatatelnou upomínkou této legendy, což Petrofa dost mrzí. Když při slavnostní chvíli přebíral cenu, dostal slovo a musel nahlas říci, co mu už nějaký čas leželo na srdci.
„Strašně mě mrzí, že dvaatřicet let po sametové revoluci se na Ulrichově náměstí neobjevila socha tohoto pro Hradec zásadního a významného muže, stejně, jako Masarykova na Masarykově náměstí. To považuji za ostudu města. Když se totiž řekne Hradec a Salon republiky, myslí se tím především právě starosta Ulrich, který šéfoval Hradci osm volebních období a město velkoryse pozvednul. Mělo by se s tím už konečně něco udělat,“ vyzval Petrof k důstojné připomínce této osobnosti, což by byla pro Ulricha posmrtná satisfakce za to, co pro Hradec udělal a jak ho ve své době posunul kupředu.
Ulrich byl totiž vizionář a díky své osvícenosti pozvedl město nejen po architektonické, ale i kulturní stránce. Je pravda, že pokusy o připomínku tohoto velkého muže tady byly, ale skončily fiaskem. Před sedmnácti lety byla vyhlášena soutěž na Ulrichovu sochu. Vítězný návrh sochaře Pavla Doskočila, kdy starosta na vysokém pylonu sedí za stolem a má své město jako na dlani, neprošel. Druhý pokus, kdy byla v roce 2000 odhalena Ulrichova socha od Jaroslava Hanzíka, byla spíše parodií. Na náměstí Svobody vydržela pouhých osm měsíců, aby nakonec skončila v bedně a byla odvezena na dvůr technických služeb.
Zda tedy Ulrichovo náměstí bude někdy zdobit „kontroverzní“ nebo jiný pomník starosty Františka Ulricha, je zatím ve hvězdách. Ukáže to možná až budoucnost. Zda bude blízká, či vzdálená, je rovněž v příslovečných hvězdách. Pokud se tak nestane, bude to, jak trefně řekl Jan Petrof, ostuda města Hradce Králové.