Neděle

1. listopadu 2020

Nyní

10°

Zítra

12°

Svátek má

V Armagedonu stačilo polovinu asteroidu obarvit na černo

27. 6. 2020

page.Name
Známky, pohlednice nebo autíčka. Snad každý z nás najde ve svém okolí někoho, kdo má doma sbírku podobných artefaktů. Jan Šlégr je v tomto ohledu unikát, sbírá, nebo lépe řečeno eviduje fyzikální nesmysly, které se objeví ve filmech. Daří se mu tak spojovat příjemné s užitečným, protože svou sbírku následně využívá při výuce na Univerzitě Hradec Králové, kde působí na Katedře fyziky. Právě přírodovědné předměty se v posledních letech nepotýkají zrovna s návalem zájemců a výuka postavená na praktických i zábavných ukázkách je jedním ze způsobů, jak to změnit.

Jak jste se k netradičnímu koníčku dostal?
Stalo se to samo od sebe. Všechno to začalo, když jsem viděl film Jádro, který má od té doby přední místo v mém seznamu. Začíná tím, že raketoplán přistává do odvodňovací strouhy. Celý film je pak o tom, že se zemské jádro přestalo zastavilo a je potřeba ho zpátky roztočit. A protože je to americký film, udělají to po svém, což znamená pomocí atomových bomb. Tam dostává fyzika hodně na zadek.

Jak to tedy vypadá, když koukáte na podobný film? Máte připravený papír, tužku a čekáte na chybu?
Že bych to po nich třeba přepočítával, to ne, ale zážitek mi to kazí, i když je film jinak povedený. Když jsem viděl poprvé Jádro, už na začátku jsem vydal táhle zabučení. A pak už to bylo jen horší…

Trávíte nad ověřováním hodně času?
Abych tomu věnoval ještě hodiny, to se mi nechce. Většinou si jen udělám poznámku, že tam něco špatně spočítali a vznikly nesmysly. Poté se to snažím použít v hodině. Pustím studentům ukázku a zeptám se jich, co je špatně a jak by to mohlo být správně.

Jaké jsou v tomto ohledu další nepovedené filmy?
Například v Armagedonu používají bomby na roztrhání asteroidu, což není úplně skvělý nápad. Poslali na asteroid vrtaře, kteří nikdy nebyli ve vesmíru, aby do něj navrtali atomové bomby a roztrhali ho. Fyzika zná přitom lepší způsoby, jak se to dá vyřešit. Polovina asteroidu se mohla nabarvit na černo a jen tím, že by se do něj opíraly sluneční paprsky, by ho to odtlačilo. Přestože měl asteroid vysokou hmotnost, i takto malá síla by mu udělila dostatečně zrychlení.

A Bruce Willis mohl žít…
Je pravda, že by to nebylo tak divácky atraktivní, ale mohl klidně zazářit jako natěrač.

Vybaví se vám naopak filmy, které jsou z pohledu fyziky dobře natočené?
Pamatuji si hlavně ty nepovedené, ale podařil se třeba film Interstellar, kde se hodně pracuje s teorií relativity, nebo film Apollo 13 s Tomem Hanksem, ve kterém je všechno správně. Hodně sci-fi filmů je dobře udělaných. Vyloženě špatných filmů, kde dostává fyzika zabrat, naštěstí není moc. Těch nepovedených budou desítky.

Co české filmy, máte tam nějaké?
Českých sci-fi filmů moc není, teď si vybavuji jen Ikarie XB 1 z roku 1963. V žebříčku ale žádný nemám.

Jak se taková chyba ve filmu můžu stát? To na nich nespolupracují fyzici?
Těžko říci, ale na filmech jako právě Interstellar můžeme vidět, že to lze udělat pořádně. Film je o tom, že v blízkosti černé díry plyne čas jinak než jinde, což je i součástí zápletky. Nebo když si vezmu Teorii velkého třesku, tam je také odborník, který jim píše vzorce na tabuli. Tolik fyziků není, aby hned někdo říkal, že je to špatně. Asi to filmaři v některých případech prostě jen neřeší.

Znáte sběratele s podobnou zálibou?
Většinou si o tom povídáme s kolegy, ale jinak nevím, nikdy jsem to ani nehledal. Taky bych mohl zjistit, že podobný seznam už existuje a byly by tam zase jiné věci.

Říkal jste, že svou sbírku využíváte při výuce. Jak na to reagují studenti?
Oni ty filmy většinou znají, takže řešíme, jestli je daná situace fyzikálně možná a jak se to dalo vyřešit jinak. Je to trošku jiné, než na co jsou zvyklí, ale většinou se hodně rychle chytnou a má to úspěch. Další věc, kterou používám, je teorie ploché země. Ta s rozvojem internetu dokonce získává na popularitě. Žijeme v době, kdy názory vědců, lékařů a učitelů jsou na stejné úrovni jako informace nalezené na obskurních webech.

Proč tomu tak je?
V Česku je velká rezerva v tom, jak se věda směrem k lidem komunikuje. Jsou tu vědecká pracoviště, která mají vynikající výsledky. Je to vidět i teď v souvislosti s koronavirem, kdy se používá experimentální lék, který vychází z pracoviště profesora Holého. Není snadné komunikovat vědu tak, aby jí každý rozuměl, ale jde to, jak je vidět v zahraničí, kde mají celá pracoviště, která se tím zabývají. To a kritické myšlení jsou věci, které by se mohly zlepšit.

Je nedostatek kritického myšlení nejen u studentů velkým problémem dnešní doby?
Musím říci, že u nás na fakultě to tak zlé není. Je potřeba kritické myšlení formovat co nejdřív, protože pak tu máme maminky s mobily, které řeší v různých skupinách na sociálních sítích škodlivost očkování. Vědecké pokusy se dají dělat už na základní škole, a když si školák ověří, že to fakt funguje, pak bude i spíše věřit tomu, co říkají vědci, a ne tomu, co je na webu podané jako spiknutí.

Hodně žáků však bere fyziku spíše jako nutné zlo. Že se dělají nějaké pokusy, ani nezaznamenají…
Dalším problémem je způsob, jakým se odborné předměty na školách vyučují. S tím se snažíme trošku pomoci a mimo jiné na Přírodovědecké fakultě budoucí učitele připravujeme. Dělali jsme i anonymní průzkum a nikdo z nich nevěří ani v teorii ploché země, ani v to, že homeopatika fungují tak, jak by fungovat měla. Snažím se, aby výuka byla zajímavá a aby se tam akcentovala tato témata.

Jste tedy v tomto ohledu optimista?
Nechci vypadat až moc chytře, ale líbí se mi citát od Konfucia: „Je lepší zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat temnotu”.

David Záruba
Foto: archiv Jana Šlégra