Neděle

1. listopadu 2020

Nyní

Zítra

12°

Svátek má

Jsme všichni na jedné lodi, říká vedoucí „azyláku“ Zdeňka Koutníková

28. 4. 2020

page.Name
Domov pro matky s dětmi v Hradci Králové – Pouchově pomáhá ženám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. V době, která je zatížená nákazou Covid-19, je to pro toto zařízení nepříjemná komplikace vzhledem k velkému počtu klientek a dětí, které zde našly dočasný azyl. „Smekám před klientkami, protože veškerá opatření přijaly s velkým pochopením,“ řekla v rozhovoru pro Salonky Zdeňka Koutníková, která domov vede už 19. rokem.

Jak se pod tlakem omezení a aktuálních okolností spojených s nebezpečím nákazy v posledních týdnech změnil život v Domově pro matky s dětmi?
Režim uvnitř Domova jsme museli přizpůsobovat podle informací, které přicházely v rámci různých opatření z ministerstva a z dalších zdrojů. Ze všeobecných doporučení jsme museli selským rozumem přijmout taková, aby se v zařízení dalo žít a zároveň garantovat bezpečí klientům i našim pracovníkům.

Která nezbytná opatření jste tedy museli přijmout?
Na samém začátku první, co jsme se snažili zabezpečit, byly prostředky pro dezinfekci rukou klientů i pracovníků a pravidelná dezinfekce společných prostor. Zároveň také odpovídající edukace. Následovalo shánění roušek a vyhledávání dobrovolníků, kteří nás těmito ochrannými prostředky začali zásobovat. Oceňuji velkou invenci pracovníků v zařízení, jak vyhodnotili a zrealizovali další opatření, jak co upravit, aby byl režim v Domově bezpečný. Samozřejmě v našem zájmu bylo, aby se děti alespoň na hodinu denně dostaly ven na čerstvý vzduch, k tomu využíváme hřiště azylového domu. Maminky jsme požádali, aby minimalizovaly jakýkoliv pohyb dětí venku mimo zařízení. Ten se omezil u klientů na nezbytně nutné nákupy, návštěvy lékaře, případně úřady.  Návštěvy do zařízení byly od 13. března zakázané.

Nabádáte obyvatelky domova a jejich děti k pravidelné a důsledné hygieně? Připomínáte jim to denně?
Ano. Opakování je, jak známo, matka moudrosti. Svoláváme pravidelně mimořádné porady, kde se snažíme klientky povzbudit, protože nyní nastavený režim je pro ně hodně striktní a není pro ně jednoduchý. Obdivuji ale, jakým způsobem jsou schopny tato omezení s velkou pokorou akceptovat. Mám k nim úctu. I když se něco na chvíli nepovede, stačí připomenout rizika, povzbudit je, poděkovat jim za pochopení a vše je v pořádku. Jsme totiž všichni na jedné lodi.


Byly ženy i děti připraveny na nošení roušek? Jak to snášely a případně komentovaly?
Vzhledem k tomu, že opatření přicházela postupně, i omezení přicházela pozvolna a byl čas pro aklimatizaci, jak se s omezením srovnat. Pro všechny bylo nesmírně důležité, aby byly k dispozici nutné ochranné prostředky, dezinfekce včetně teploměrů. Někteří z nás se je vydali shánět například do lékáren i v okolí Hradce. Nebylo to jednoduché, protože jsme vnímali velkou zodpovědnost za klientky, jejich děti a já také za své kolegy. Úsilí bylo velké s příslovečným českým nasazením, kdy člověka napadaly různé alternativy, jak dosáhnout cíle. Teprve, když jsme zajistili základ ochranných prostředků a dezinfekce, začala postupně přicházet podpora i z oficiálních míst. Nemohli jsme ale jenom čekat a museli jsme se postarat v prvních týdnech sami.

Zavedli jste v domě pravidelné měření teploty?
Dospělým klientkám se teplota měří ráno a večer polokontaktním teploměrem.

Snažíte se při nouzovém stavu v rámci možností o minimalizaci kontaktů mezi jednotlivými ženami i dětmi?
Pochopitelně dbáme na to na to, aby se situace nepodceňovala. Člověk by však byl velmi naivní, kdyby si myslel, že se ze zařízení udělá nějaké sterilní prostředí nebo až vězení. To prostě nejde ani to nechceme. Klientky by hned poznaly, kdybychom po nich chtěli nějaké nesmysly. Ve společných prostorách se chtě nechtě všichni potkáváme, i když jsou to jen okamžiky. Život v domě je nastavený nestandardně i v době, která není zatížená jako ta současná. Prostě to s sebou nese určitá specifika. 



Když začala karanténa, cítila jste mezi maminkami nějakou úzkost, strach nebo obavy?

Smekám před klientkami, protože veškerá opatření přijala s neuvěřitelnou přirozeností. Když jsem se nad tím zamýšlela, proč tomu tak je, uvědomila jsem si, že každá z nich, která v Domově žije, má za sebou svůj složitý příběh. Domnívám se, že tady platí okřídlené rčení těžko na cvičišti, lehko na bojišti, které by šlo transformovat na tuto dobu. Klientky jsou totiž zvyklé na obtíže v životě a tato je pouze jednou z řady, které je potkaly a musely je prožít. Nyní s určitou srdnatostí akcentují současnou situaci, nehroutí se a nepropadají depresivním stavům. Panuje zde velká vzájemná solidarita, osobní statečnost nejen klientek, ale i mých kolegů, kteří mají své rodiny a samozřejmě se mohou obávat a obávají se, to je pochopitelné. Je to doba, která obnažuje charaktery. Zatím jsme obstáli.

Spolupracujete v této složité době s psychologem?
Nemáme v pracovním týmu psychologa, můžeme jej využít v rámci návazných nebo doporučených služeb a opatření. Dosud jsme takovou podporu nevyužili, kromě podpory supervize, kterou jsme mohli zrealizovat s výborným psychologem, těsně před zavedenými přísnými opatřeními. Ráda bych vzpomněla jeden nedávný případ mladé klientky. Zemřela jí maminka, se kterou se mnoho let neviděla, přesto ji tato ztráta velmi zasáhla. Místo posledního rozloučení bylo vzdálené asi padesát kilometrů od zařízení. Klientka v souvislosti s velkým množstvím smutečních hostů vyhodnotila situaci jako riziko možné nákazy a na pohřeb se rozhodla nejet. Hledali jsme proto formu, jak jí provázet v těch nejtěžších chvílích. Klientka přijala nabídku jít do kapličky, kterou máme v zařízení k dispozici. Tam jsme spolu o její mamince a jejím těžkém životním příběhu hovořily. Ve chvíli, kdy se konal obřad rozloučení, jsme se společně na přání klientky, za maminku pomodlily. Sdílely jsme společně asi dvacet minut, ale prožily jsme hodně hluboké chvíle obě dvě.

Školou povinné děti absolvují výuku v domově. Nabídli jste všem možnost bezplatného připojení na internet, aby mohly spolupracovat se školou na plnění domácích úkolů?
Snažíme se přizpůsobit podmínkám, které školy nastavily rodinám. Klientky mají v zařízení k dispozici internet, děti velkou podporu v dětském klubu Mariánek, který vede pedagog a denně se věnuje individuálnímu doučování dětí. Maminka nebo dítě, pokud se potřebují kvůli školní výuce připojit k internetu, možnost mají. Není to žádná překážka. 

Vadí dětem v domě omezení pohybu?
Děti, které v Domově bydlí, byly často od malička konfrontovány s nestandardním prostředím a v mnoha věcech se musely uskromňovat. Volnost, která je dětem přirozená, je nyní v Domově krácená. Týká se to jistě i rodin mimo azyl, děti ale mohou vyjet na výlet s rodiči či vyrazit někam na kole. V prostředí Domova, kde se děti nacházejí nyní, je jejich pohyb omezen pouze na hřiště a vzhledem k jejich počtu i limitován časově. Maminky se na hřišti podle nově nastavených pravidel s dětmi střídají po dvou. Vede to k solidaritě mezi klientkami a děti to snášejí poměrně dobře.  

Kolik klientek a dětí v současné době máte v domově?
Kapacita zařízení je 64 lůžek. Dva pokoje jsme museli odebrat z běžného provozu a ponechali je jako nezbytně nutnou rezervu pro případ karantény. Máme rovněž preventivně připraveny ochranné prostředky pro „tvrdou“ variantu karantény. Nyní v domově žije 20 klientek a 40 dětí.

Co nyní v karanténě obyvatelé domova dělají? Čím se zabývají?
Jak už jsem zmínila, maminky se s dětmi pohybují na hřišti, hrají s nimi společenské hry, pomáhají jim s domácí školní výukou a probíhá také doučování s pedagogem.

Máte dostatek personálu?
V rámci možností ano. V současné době je v zařízení zaměstnáno 18 pracovníků na 17,5 úvazku na pozicích sociálních pracovníků, dále pracovníků v sociálních službách, pedagog a údržbář. Naše služba garantuje nepřetržitý provoz, takže se střídají kolegové na denních i nočních směnách.

Co byste v těchto dnech nejvíc potřebovali?
Určitě bychom potřebovali další respirátory FFP2. Snažili jsme se v počátku vypuknutí nákazy předpřipravit, být v náskoku, ale mimořádný stav ještě neskončil a nevíme, jak dlouho bude trvat. Zásoby je nutné doplňovat. Kromě materiální pomoci potřebujeme zdraví, energii. Zdroj, ze kterého můžeme čerpat princip lásky.

Kdo jsou obyvatelky domova a jak se k vám dostaly?
Příběh každé maminky je originální. Společným jmenovatelem problémů je ztráta bydlení. Velmi často se v rodinách vyskytovala závislost na návykových látkách, což vedlo k destrukci rodiny. Z jedné pětiny se na neutěšené situaci našich klientů podílí i domácí násilí. Jsou zde také ženy, které prožily dětství v ústavní péči, chybí jim příklad fungující rodiny, praktická lidská zkušenost, bezpodmínečná láska či vzory.  

Máte nějaký recept, jak klientkám a jejich dětem v současné nelehké době vlévat do žil optimismus a naději na lepší zítřky?
Důležité je, abychom byli autentičtí. Tomáš Akvinský řekl, milost předpokládá přirozenost. Podstatnými hodnotami jsou láska, víra a naděje. Naše klientky k nám přicházejí s tím, že se mnohé věci potřebují doučit, získat pocit bezpečí a zažít zkušenost přijetí. Velmi rychle poznají, zda to s nimi myslíme upřímně, jestli je bereme a přijímáme jako partnery. Pokud by z naší strany byl náznak jakékoli arogance nebo strojenosti, okamžitě to rozpoznají. Pracovník, který by se takto nevhodně zachoval, ztrácí u klientů důvěru, navázaný lidský vztah a už pro klienty i jejich děti nebude partnerem k řešení problémů.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Ilustrační foto: archiv DMD HK