Čtvrtek

29. října 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Mám ráda věci s příběhem a duší, říká blogerka Vintagelover

18. 5. 2020

page.Name
Miluje vše staré a kombinuje to s moderním. Ve svém krásném a prostorném ateliéru pořádá úspěšné květinové workshopy. Monika Chmelařová, rodačka z Hradce Králové, je známou blogerkou, která si říká Vintagelover. Žije sice už řadu let na Mělníku, ale do rodného města, kde má rodinu, se stále ráda vrací. „Mám toto hezké, čisté a vzkvétající město plné kaváren moc ráda,“ říká.

Vzpomínáš si na okamžik, kdy jsi se rozhodla založit blog? Co tě k tomu vedlo?
Začala jsem s ním v roce 2012. Asi rok předtím jsem zjistila, že existují blogy ve Švédsku, Norsku a Dánsku. V té době se mi líbil severský styl bydlení a stále jsem po nich brouzdala. Nějakou dobu jsem pak zvažovala, že se do něčeho podobného pustím, protože jsem měla potřebu se veřejně podělit o své dovednosti. Chtěla jsem ukázat, jak se dá něco předělat, vyrobit, například přečalounit staré křeslo, vytvořit si originálním způsobem adventní věnec a podobně. A to mě vedlo k založení blogu. 

Jak vznikl prakticky?
Nejdříve jsem si ho vytvořila v systému Blogger, ale moc jsem s tím neuměla pracovat. Proto jsem se obrátila na mého kamaráda a „ajťáka“ Radka Váňu z Prahy, zda by mi s tím pomohl. Můj blog pak začal fungovat na Wordpressu.

Měla jsi představu, na co se chceš konkrétně zaměřit?
Začínala jsem psát hlavně o bydlení, zařizování interiérů, předělávání, natírání… Postupem času, protože jsem měla vždy ráda květiny, jsem začala tvořit věnce a květinové vazby a zveřejňovat jejich fotografie. Mělo to ohromný ohlas, spousta lidí mi psala, jak je to nadchlo a líbí se jim to. Dokonce mě začali žádat, zda bych jim vytvořila kytici nebo věnec. To byl krok k tomu, abych začal dělat květinové workshopy, referovat o nich a doplňovat je fotografiemi na svém blogu.  

Jaké byly tvoje blogerské začátky?
Na začátku mě v tom podporovala celá rodina, hlavně moje dvě dcery, které blog sledovaly. Zároveň jsem se dívala na statistiku příchozích návštěvníků. Musím říci, že v prvním roce na blog zavítalo zhruba třicet lidí denně, a to jsem jásala. Protože jsem si ale vytvořila Facebook, tak mi to hodně pomohlo a lidí začalo přibývat. I když můj blog tehdy navštěvovalo málo lidí, pořád mně to dělalo velkou radost a bavilo mě to. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, vydržela a pokračovala.

Jeho mottem je: Staré je krásné. Čím tě staré tak okouzluje?
Mám ráda věci s příběhem a duší. Mám samozřejmě také ráda i moderní design v kombinaci s tím starým. Jezdím po bazarech, po anticích, buď se tam jen tak kochám nebo nakupuji.

Od tohoto motta vzniklo tvé blogerské jméno Vintagelover?
Ano, protože miluji staré, ale krásné. Přiznávám však, že název vymyslel už zmíněný kamarád Radek Váňa, který věděl, že miluji staré věci a který mi pomáhal s blogem. Koupila jsem si doménu a už to tak zůstalo: Vintagelover.

Co všechno tvůj blog zahrnuje a jak často se mu věnuješ?
Od roku 2012 jsem pravidelně každý den přidávala na blog příspěvky nejen o bydlení, ale také o cestování, předělávání interiérů. V posledním roce už nestíhám blog pravidelně každý den plnit, protože se ještě věnuji Facebooku a Instragramu. Snažím se ale obden dávat příspěvky. Ze začátku je ale každodennost na blogu prospěšná a nutná, aby si lidé na něj zvykli a pravidelně tam chodili.

Kdo jsou tvoji čtenáři a příznivci?
Hlavně ženy, i když pár mužů je tam také. Jsou to návštěvníci ve věkové kategorii od dvaceti do sedmdesáti let z celé republiky i ze zahraničí.

Kolik jich je za těch skoro sedm let?
Moc už tu statistku nesleduji, ale bude jich okolo pětadvaceti tisíc.

Pokud vím, tak si všechno na blog fotíš sama. Je fotografování tvůj koníček? Na co míříš objektivem nejčastěji?
Jako první jsem si koupila digitální fotoaparát Canon, nebyla to ale zrcadlovka. Ta přišla až později. Fotím ráda, miluji detaily. Doma si příležitostně vytvářím malý improvizovaný ateliér s černým pozadím a fotím třeba květinové vazby, ale také jídlo a další věci, které mi jsou blízké.

Texty jsou také tvoje. Je pro tebe těžké dávat je dohromady?
Jak lehce fotím a vážu květiny, o to hůře se mi píše. S tím se docela peru a zabírá mi to dost času, než něco vymyslím a sepíšu. Texty ale nejsou moc dlouhé, snažím se stručně popsat to, co dělám.

Pokud vím, tak ráda cestuješ. Jaké destinace, které jsi navštívila, bys vypíchla a proč?
Mám na blogu rubriku Cestování, to je můj velký koníček. Často cestuji po České republice a zaměřuji se na města jako celek, na různé zajímavé jednotlivosti i na pěkné, vkusné a dobře vymyšlené kavárny nebo cukrárny, které jsou mojí vášní. To pak zpracovávám a dávám jako tip na výlet na blog, Facebook a Instagram. Z mých zahraničních cest mě velmi oslovila přímořská města Piran ve Slovinsku, Rovinj v Chorvatsku či vnitrozemská a krásná historická Wrócław v Polsku, jsou opravdu kouzelná.

Inspiruješ tak svoje čtenáře k cestování?
Hodně mi píší do komentářů, jsou nadšení a cestují na ta místa, kde jsem předtím byla já. To mě samozřejmě těší, že je mohu takto inspirovat.

Vraťme se ale k tobě domů. Máš krásnou zahradu. Je celá tvým dílem? Jak jsi ji tvořila a jak dlouho vznikala?
Původní zahradu tvořil ovocný sad. Když jsme se v roce 2000 přistěhovali do rodinného domu, k němuž zahrada přiléhá, staré stromy jsme vykáceli a nahradila jsem je jinými dřevinami. Snažila jsem se vytvořit okrasnou zahradu, řekla bych až relaxační park. Sázela jsem na ni hlavně okrasné keře a neovocné stromy. Součástí je například katalpa, sakury, které na jaře krásně růžově kvetou, jsou tam i jehličnany, vysadila jsem také bylinky, zahrada je provoněná levandulí, růžemi. Buduji ji pořád už skoro dvacet let, je potřeba se o ni stále starat. Musím ale říci, že mám raději zahradu divočejší, plnou ptáků, je pro mě příjemné být hlavně v létě obklopena zelení. Kromě toho mám celý dům obrostlý přísavníkem trojlistým, je to živý dům.

Na co jsi kladla důraz při tvorbě interiéru domu?
Když jsme se do domu nastěhovali, tak jsem měla ráda francouzské bydlení s původními dřevěnými stoly, regály, měděným dřezem… Od roku 2011, kdy jsem sledovala severské blogy, jsem začala preferovat v interiéru bílou barvu nejen na zdech, ale i podlaze, nábytku, v kuchyni. V současné době se mi líbí spíše čistý a jednoduchý design propojený se starým nábytkem a moderními prvky.  

Součástí tvého bydlení je prostorný ateliér. Z čeho vznikl?
Byla to původně autodílna. Nejdříve jsem se tam věnovala batice. Později, v roce 2015, jsme dílnu vyklidili, vyčistili, vymalovali, zanechali tam některé původní prvky včetně dělených oken. Velká ocelová vrata nahradilo rozměrné francouzské okno, aby bylo uvnitř více světla, navíc objekt výrazně designově proměnilo. Vytvořila jsem si tam velký pracovní stůl a začala pro zájemce pořádat květinové workshopy.

Kdo se jich účastní a na co se při nich zaměřuješ?
Hlavně se zaměřuji na květinové dekorace. Tvoříme sezónní věci, na jaře velikonoční aranžmá, v létě vazby květin, potom podzimní věnce a v zimě adventní. Díky mému blogu za mnou do ateliéru přijíždějí ženy z celé republiky, například z Brna, Ostravy, Českých Budějovic a dokonce i jedna dáma z Arabských emirátů, což je pro mě obrovská pocta a velmi si toho vážím. Účastnice, z nichž mnohé se na workshopy opakovaně vracejí, mají velkou chuť tvořit a něco vlastního si vyrobit. Mají také rády tu atmosféru, která při workshopu panuje.  

Jak se takový workshop připravuje a jak probíhá?
Dva týdny předtím, než začne, se snažím připravit veškerý potřebný materiál. Každá účastnice při workshopu dostane autorskou zástěru s mým logem Vintagelover. V jeho průběhu si lze dát kafíčko, čaj, limonádu, vodu, na podzim burčák, v zimě svařené víno a něco dobrého na zub, třeba dort podle receptu nějaké foodblogerky. Každá účastnice má před sebou na pracovním stole korpus a připravený materiál na tvorbu věnce. Všem účastníkům na úvod řeknu, co budeme dělat. Věnec pak vzniká pod mým dohledem. Když je potřeba, ráda s jeho tvorbou všem poradím a pomůžu. Odměnou pro mě je radost všech účastnic, když se jim věnec vlastníma rukama podaří vytvořit.  

Pokud vím, tak o tvoje workshopy je velký zájem? Překvapilo tě to?
Hodně. Hned, jak jsem dala na svůj web, že budu pořádat workshopy, doslova se strhla lavina a hned ten první jsem měla okamžitě zaplněný. Nechci to zakřiknout, ale zájem je stále velký. Navíc jsou k dispozici pro zájemce dárkové poukazy. Termíny připravuji na rok dopředu a v podstatě to mám téměř ihned plné. To se týká i letošního roku. Mám například čtyři víkendové vánoční workshopy a všechny jsou už obsazené. Samozřejmě mám i několik náhradnic, kdyby se uvolnilo místo.

Jaká věková kategorie se jich účastní?
Od pětadvaceti do sedmdesáti let.

Učíš výtvarnou výchovu v základní umělecké škole. Myslíš, že lze uplatnit výtvarné nadání při workshopech i tvorbě blogu? Jak?
Určitě. Díky výtvarnému nadání se snažím, aby moje věnce byly něčím neobvyklé, originální, zajímavé a kreativní. Používám také netradiční a přírodní materiály. Nutná je i manuální zručnost. Snažím se, a dávám si na tom záležet, abych i na blogu měla hezké a kvalitní fotky, aby to dobře ladilo a na první pohled zaujalo.

Jsi královéhradecká rodačka, tak se na chvilku zastavme v tvém rodišti. Kdy jsi tam žila?
Žila jsem tam od narození celé dětství a s přestávkami do svých osmnácti let, kdy jsem studovala v Praze. Bydlela jsem s rodiči, bratrem a prarodiči nedaleko centra v krásném velkém bytě domu v Nerudově ulici s výhledem do parku. 

Jaké jsi tam měla dětství?
Krásné. Rodiče mě vedli k výtvarnému vyjádření. Maminka je velice kreativní, tvoří kožené výrobky, jako například kabelky, náhrdelníky, brože, maluje šátky, je výtvarně nadaná. Tatínek má tyto sklony také. Pamatuji se z dětství, že jsme vždycky doma něco předělávali, natírali, takže jsem v tom byla vychovaná a přenesla jsem si to do svého dalšího života. Proto jsem také studovala umělecká řemesla.

Kde jsi to měla v Hradci nejraději?
Samozřejmě v okolí svého bydliště, dále v krásném starém centru, mám ráda také Jiráskovy sady a Eliščino nábřeží, kde bydlela moje babička.

Je toto město pro tebe srdeční záležitostí? Vracíš se tam?
Ráda se tam pravidelně vracím, nedaleko bydlí rodiče, v Hradci také žije můj bratr s rodinou. Mám toto hezké, čisté a vzkvétající město plné kaváren moc ráda.

Jak se změnil Hradec od dob tvého dětství?
Pro mě byl Hradec vždycky hezké město, a to i v minulosti. Určitě je teď čistší a upravenější než v době mého dětství. Domy jsou opravené, je to krásné město.

Loni vyšla kniha Krásné Vánoce, kde jsi svými vánočními aranžmá zastoupená také ty společně s dalšími, zejména foodblogerkami. Potěšilo tě to?
Moc mě potěšilo, že mě oslovila Svatava Coolinářka Vašková z Hradce Králové, foodblogerka, která dávala knihu dohromady. Oslovila různé blogerky z celé republiky včetně mě a jsem v knize zastoupená květinovými vazbami. Jinak je v této krásné knize plno inspirujících receptů.

Neuvažuješ o vydání vlastní knihy?
Určitě bych moc ráda udělala svoji vlastní knihu a uvažuji o tom již delší dobu. Už mám představy, jak by měla vypadat a doufám, že se jí dočkám. Nechci zatím představovat její obsah, abych to nezakřikla.

Co by Vintagelover popřála svým četným fanynkám?
Ať se jim dobře daří a zachovávají mně přízeň.

A co čtenářům magazínu Salonky?
Hlavně bych chtěla Salonkám popřát, aby je Hradečáci přijali, ať je rádi čtou a těší se na každé nové číslo. Stojí opravdu za to.

MONIKA CHMELAŘOVÁ – VINTAGELOVER

  • narozená 24. května 1966 v Hradci Králové
  • vystudovala Školský ústav umělecké výroby v Praze
    umělecká řemesla v Praze a Valašském Meziříčí, obor tkaní a restaurování gobelínů, dále Doplňující pedagogické studium pro základní umělecké školy na Univerzitě Karlově v Praze
    vede výtvarný obor v Základní umělecké škole Mšeno
  • má dvě dcery, Dominiku a Natálii
  • jejími koníčky jsou tvorba květinových vazeb, workshopy, zařizování bytových interiérů a zahrad, focení, cestování
  • žije na Mělníku

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Moniky Chmelařové