Neděle

28. listopadu 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

Krkolomná cesta do Hradce Králové za rozhovorem pro magazín Salonky

16. 6. 2021

page.Name
/KOMENTÁŘ/ Z České Skalice, kde žiji, je do Hradce Králové jen kousek, řekněme půl hodiny jízdy vlakem. Ale, jak kdy, včera to bylo úplně jinak! V redakci Salonek na Velkém náměstí jsem měl na 17. hodinu domluvený rozhovor pro červencový magazín Salonky. O půl čtvrté mě ve Skalici na nádraží paní pokladní sdělila, že ve Smiřicích projel vlak návěstidlem a doprava z Jaroměře do Hradce byla zastavena.

Doporučila mně, abych do krajského města jel raději linkovým autobusem. To jsem učinil s tím, že bus končil jízdu na jaroměřském terminálu a tam jsem měl přestoupit. Autobus do Hradce však jel přes všechny možné obce a trvalo by to přes hodinu. U blízkého vlakového nádraží už čekala spousta lidí na náhradní autobusovou dopravu. Po deseti minutách přijel autobus s nápisem nad předním oknem Speciál. „Vůbec nevím, kdy mám do Hradce jet, není tady výpravčí,“ řekl řidič a pak pustil cestující do útrob autobusu.

Po dalších deseti minutách museli ti, kteří předtím místo služeb Českých drah využili společnost Arriva přestoupit do dalšího busu, což byly asi dvě třetiny cestujících. Pak jsme konečně vyrazili přes všechny železniční stanice ve směru na Hradec. V Černožicích řidič trochu bloudil. Kousek u zastávky na něj zamával budoucí „navigátor“, který běžel ke dveřím. Po zhruba kilometru jízdy jsme museli opět zastavit, protože u obou krajů silnice mezi rodinnými domy stály dvě osobní auta, blokovaly dopravu a autobus nemohl projet.

Řidič vystoupil, zazvonil u branky domu. Jeho majitelka nasedla do vozu a kousek couvla. Další problém nastal ve Smiřicích u nádraží. Na odbočce totiž stála tři auta včetně policejního, takže řidič busu opět nemohl projet. Zatímco „navigátor“ v tom místě řídil dopravu, řidič hledal majitele vozů, aby z místa odjeli. To se po nějakém čase podařilo. Když jsem přijeli k budově smiřického nádraží, stály tam dvě cestující, které ale jely úplně jinam.

Po dalších peripetiích souvisejících s věčnou červenou na semaforech a automobily ucpanými silnicemi, jsem zavolal paní Machové z Bia Central, s nímž se měl rozhovor konat, zda by mohla přijít do redakce později. Omluvila se, že v kině připravuje zahájení výstavy a že už by to nestihla. Vypadalo to tak, že jsem jízdu do Hradce se všemi „vychytávkami“ absolvoval zbytečně. Nakonec se vše v dobré obrátilo a po více než hodině jízdy jsme konečně dorazili do Hradce. Dehydrovaný a zpocený jsem před půl šestou přiklusal do kina a rozhovor se uskutečnil. Sláva!

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz