Pondělí

20. září 2021

Nyní

Zítra

11°

Svátek má

Příběh první hradecké postavičky: Hradecký Vodník aneb Zelený mužíček

24. 7. 2021

page.Name
Tento veskrze zelený exot musel svým zjevem zaujmout každého. Jmenoval se René Tatoure a jak jméno napovídá, byl potomkem Francouze, nejspíš vojáka, který se v Čechách vyskytoval v době napoleonských válek. Existuje i další verze a to, že tento člověk byl potomkem jistého zchudlého německého rytířského rodu Tatourů z Tetova usedlého již 600 let v Čechách.

Ať byl René potomek francouzského vojáka, nebo zchudlého německého rytíře, to už asi nikdo nezjistí, ale v každém případě to byla postava, která u nás v Hradci Králové vzešla silně do vědomí našich spoluobčanů. Zelený mužíček se potuloval po Hradci zásadně v oblečení brčálově zeleném: od kalhot, košile, svetru, kabátu až po pokrývku hlavy. Tou u něho býval – dle ročního období – kulich s obrovskou zelenou bambulí, zelená síťka nebo šátek obtočený kolem hlavy s dlouhými šedivými vlasy. V tomto byl ne nepodobný americkým květinovýn dětem /hippies/. Vodník musel mít snad i zelené trenýrky. Boty měl samozřejmě také zelené natřené emailovou barvou a na zelených tkaničkách u těchto bot si prý moc zakládal.

Pamětníci na něho také vzpomínají, jak se chodil v létě koupat na Opaťák a byl tam samozřejmě vždy středem zájmu pro své zelené plavky a zelenou deku. U starého Prioru, kde bylo také jeho místo byl prý často vidět, jak lízal zmrzlinu, a hádejte jakou? No samozřejmě zelenou pistáciovou. Říkalo se také o něm, že jednou si kupoval kšandy v galanterii naproti Skleněné věži a když se ho prodavačka velice slušně zeptala, jestli chce ty kšandy zelené, tak se na ní zle podíval a něco jí odsekl.

Podle vyprávění to byl člověk spíše plachý a málo komunikativní. Z peněz měl nejraději zelené stokoruny a doma podle svědků, kteří u něho byli, měl nábytek natřený na zeleno a zdi vymalované též v zeleném odstínu. Pro spoustu lidí byl velkou neznámou a téměř nikdo o něm nevěděl, že byl členem Komunistické strany Československa. Jak se tam dostal, věděl snad jenom on, Bůh a tehdejší krajský tajemník soudruh František Tesař.

V 50. letech podle informací prý dokonce dělal agitaci po Hradci Králové pro vstup do KSČ. Zelený mužíček dokonce navštěvoval na Střeláku plesy pořádané komunistickou stranou. V jakém obleku tam chodil není známo, ale soudruzi z jeho účasti na tomto nejvíce sledovaném plese měli určitě „velkou radost“. Když už byl členem KSČ, zůstává s podivem, že nechodil spíše v rudém. Kdyby žil ale dnes, jistě by přestoupil do strany Zelených.

V mladších letech, než celý zezelenal, pracoval na bagru a také ve Vertexu; tam mu ženské pro údajnou podobu s americkým prezidentem říkaly Kennedy. Bylo také o něm známo, že byl velice nepřístupný a pokud viděl, že dotyčný mu připomíná jeho zálibu v zelené barvě a podobně, tak dovedl být vůči těmto lidem velice nepříjemný a tím si chránil své soukromí. Podle jistého pamětníka, který s ním přišel krátce do styku, měl René jisté zalíbení v děvčatech, ale až do své smrti zůstal svobodným mládencem. Pro Hradec Králové ale škoda, protože malý vodníček by určitě pokračoval v zálibách jeho otce Vodníka a město by tak nepřišlo o raritu.

Ve své době o něm dokonce psal pod názvem „Hradecký vodník“ i týdeník Hradecký kurýr – Puls /č.26 – 1992/, z kterého stojí za to citovat: „Tak se v Hradci Králové po léta přezdívá muži v zeleném, který patří neodmyslitelně ke koloritu města. Kdybych ho přestal potkávat, říká jeden můj známý, zneklidněl bych, že v Hradci není něco v pořádku. Pan R. T. – penzista odvozující svůj původ od francouzského předka z dob napoleonských válek – jako by svým důsledně zeleným oblečením připomínal okolí, že soudobé a velmi naléhavé otázky spojené s ekologií by měly být ve středu prvořadého zájmu každého z nás. A nejen oblečením, ale vskutku i ekologickým chováním.

Často ho lze spatřit, jak obětavě sbírá ze země odpadky a hází je do kontejnerů. Lhostejným ho nenechá větrem převrácený reklamní poutač, pohozená cihla či uschlá květina. Kromě toho v královéhradeckých bufetech ho znají jako nezištného pomocníka při úklidu použitého nádobí. Přiznejme si proto, že pan R. T. nám v tomto ohledu může sloužit za vzor. Takže úsměvy, ba i posměšky, o něž nebývá nouze, tu navzdory vodnickému zjevu asi nebudou zcela na místě. Nemyslíte?“ Tak tolik o zeleném mužíčkovi psal v roce 1992 Hradecký kurýr.

Vodník byl velkou postavou – figurkou Hradce Králové, a proto si právem zaslouží, aby byl v této galerii uveden na prvním místě. Město v něm přišlo o skutečného netuctového člověka nadmíru zajímavého vzhledu, který se nestyděl veřejně dávat najevo své ekologické smýšlení. René Tatoure –hradecký Vodník a nezapomenutelná postava zemřel někdy v polovině devadesátých let a Hradečáci na něho stále vzpomínají. Už zhruba dvě desítky let sedí někde na břehu nebeského rybníka a šije si boty do sucha i do vodičky. Anebo si hoví na obláčku a kolem sebe vysbírává drobná peříčka, která – přes všechnu nebeskou čistotu – sem tam odpadnou z andělských perutí. Proto René Bůh Ti žehnej do vodnického nebe a bude se určitě o Tobě mluvit v Hradci Králové ještě další desítky let.

Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz
Ilustrační foto: Ondřej Littera