Čtvrtek

29. července 2021

Nyní

22°

Zítra

22°

Svátek má

K pěstounství musí člověk dozrát, říká ředitelka Centra pěstounských rodin

31. 5. 2021

page.Name
Ředitelkou Centra pěstounských rodin v Hradci Králové, jehož cílem je zejména podpora dětí vyrůstajících v náhradní rodinné péči, je od roku 2011. Vlasta Neckařová vystudovala speciální a sociální pedagogiku, od narození žije v Hradci Králové.

Je mámou čtyř dětí – dvou biologických dcer a dvou přijatých chlapců. „V roce 2010 jsme přijali do naší rodiny chlapečka do pěstounské péče. Věděla jsem, že bych do budoucna ráda přijala ještě další dítě a že bez podpůrných služeb to nepůjde,“ řekla pro magazín Salonky.

Kdy a proč vzniklo v Hradci Králové Centrum pěstounských rodin?
Centrum pěstounských rodin vzniklo v roce 2011 z iniciativy pěstounů, kteří se chtěli scházet, sdílet své zkušenosti a jezdit společně na různé akce.

Co je jeho hlavním posláním?
Cílem organizace je podporovat pěstounské rodiny. Od roku 2013 uzavíráme tak zvané Dohody o výkonu pěstounské péče.

Co vás osobně přivedlo k tomuto zájmu? Co bylo iniciačním momentem?
V roce 2010 jsme přijali do naší rodiny chlapečka do pěstounské péče.  Věděla jsem, že bych do budoucna ráda přijala ještě další dítě a že bez podpůrných služeb to nepůjde.

Z jakého prostředí přicházejí děti do pěstounské péče?
Děti, které přicházejí do pěstounské péče, jsou z různých rodin, každé má svůj příběh. Jejich rodiče z různých důvodů nezvládají svůj život, a proto děti jdou do náhradních rodin.

Jde i o novorozence z babyboxů? V jaké míře se to stává v Hradci Králové a okolí?
Přesnou statistiku, kolik bylo v babyboxu v Hradci Králové dětí nevím. Tyto děti jdou ale nejdříve do pěstounské péče na přechodnou dobu. Zhodnotí se jejich zdravotní stav a potom většinou odcházejí do náhradních rodin, nejčastěji do osvojení.

Kdo jsou rodiny, které dítě přijímají?
V případě osvojitelů jsou to nejčastěji lidé, kteří z nějakého důvodu nemohou mít vlastní děti. Znám ale i osvojitele, kteří se pro osvojení rozhodli, jako první volbu, protože dětí, které potřebují rodinu, je hodně. Pěstouni většinou nějaké biologické dítě nebo děti mají a zjistí, že je v rodině ještě volné místo. Pěstouny se mohou stát i jednotlivci. Dokonce i dítě může osvojit jednotlivec.

Předpokládám, že jsou stanoveny přesné podmínky, které to umožnují. Co musí zájemce o dítě splňovat?
Zájemci o náhradní rodinnou péči by především měli mít stabilní život, dostatečné zázemí, dobrý zdravotní stav. V průběhu procesu před zařazením žadatelů jako vhodných pěstounů či osvojitelů musí projít psychologickým posouzením a přípravou. Na přípravě získají všechny potřebné informace o náhradní rodinné péči a o dětech, které do náhradní rodinné péče přicházejí a jaké mají potřeby.

Jakou roli v této oblasti hraje hradecké Centrum pěstounských rodin?
Když se lidé chtějí dozvědět informace o náhradní rodinné péči, mohou se na nás obrátit a my jim poskytneme první informace. Kontakt může být osobní, telefonický, po mailu… V některých letech realizujeme přípravy pro osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny. Když pěstouni přijmou do rodiny dítě, nebo jsou jako pěstouni na přechodnou dobu zařazeni do evidence, mohou s námi uzavřít Dohodu o výkonu pěstounské péče.

Na jakém principu funguje a co zajišťuje?
Většina našich služeb vychází ze Zákona o sociálně právní ochraně dětí. Poskytujeme rodinám poradenství, doprovázení, psychologické a terapeutické služby, respitní péči, vzdělávání… Dále realizujeme různé projekty, které se týkají náhradní rodinné péče. Již několik let realizujeme projekt Amaro drom – Naše cesta, který je určený pro náhradní rodiny, které přijaly do rodiny dítě s romskými kořeny.

Je těžké dítě přicházející z dětského domova, které má za sebou třeba nepříjemné a frustrující zážitky, adaptovat do pěstounské rodiny?
U každého dítěte je to jiné. Záleží, v jakém věku přijde dítě do náhradní rodiny, jaká je jeho historie, co v předchozím životě zažilo. Ve většině případů má dítě nějaké specifické potřeby, které musí náhradní rodiče naplňovat, aby se dítě mohlo „uzdravovat“.

Do jaké míry je kontrolováno, že dítě v této rodině je v pořádku a na dobré životní cestě?
Pracovnice doprovázející organizace musí být v kontaktu s pěstounskou rodinou, to je s pěstouny i dítětem minimálně jednou za dva měsíce. Do rodiny docházejí také sociální pracovnice z obce, tyto návštěvy jsou jednou za šest měsíců.

Jak se postupuje, když rodina výchovu nezvládá? Kam dítě putuje, když už v ní nemůže být?
Je to vždy velmi složitá situace. Musíme to brát tak, že každá rodina má jen nějakou kapacitu. Ano, může se stát, že v některých případech dítě v dané rodině nemůže zůstat. Když je dítě mladší, všichni se snaží hledat další náhradní rodinu. V případě staršího dítěte je možné ho umístit do dětského domova, dětského domova se školou, případně do jiného ústavního zařízení.

Když dosáhne plnoletosti, co následuje? Jak centrum přispívá k začleňování dětí vyrůstajících v náhradních rodinách do běžného života?
V minulosti jsme například pro dospívající dělali víkendy, kde se mluvilo o tom, jak bude vypadat jejich život po osmnáctém roce. Děti vyrůstají v pěstounské rodině často do té doby, dokud studují. Orgány sociálně právní ochrany dětí ale ze systému již vypadávají. Z dítěte se stává dospělý.

Jaká je v oblasti pěstounství situace v Hradci Králové a v kraji? Je o něj zájem nebo spíše klesá?
Myslím si, že situace je již mnoho let podobná. Stále je poměrně dost žadatelů o osvojení, ti na děti čekají. Pěstounů bychom potřebovali mnohem více. Je stále mnoho dětí, pro které se nedaří najít vhodná náhradní rodina. Velmi složitá situace je u dětí, které jsou v sourozeneckých dvojicích, trojicích…

Stává se někdy, že je dítě v pěstounské rodině a po čase se ozve biologický rodič, že ho chce zpět? Jak se to řeší?
Vždy záleží na situaci konkrétního dítěte. Poměrně hodně dětí se vrací do biologické rodiny z pěstounských rodin na přechodnou dobu. Rodiče si během jednoho roku upraví podmínky a dítě se může vrátit domů. Z pěstounské dlouhodobé to nebývá časté, zažila jsem to jen párkrát.

Magdaléna Zemanová z Asociace náhradních rodin v jednom rozhovoru upozornila na jeden z mýtů, že v očích veřejnosti je pěstoun ten, který si hraje s dětmi, je s nimi doma a bere za to peníze. Jak to vnímáte vy?
Ano, tohle si možná někdo opravdu myslí… Je to asi stejné, jako když bychom se divili, že peníze bere za svou práci učitelka v mateřské škole, také si hraje s dětmi. Pěstounství není klasické zaměstnání, ale je to profese, kterou člověk vykonává nepřetržitě mnoho dní, měsíců, let. U dlouhodobé pěstounské péče na sebe berete závazek na 10, 15, 17 let. Přivezete si domů roztomilého broučka, ze kterého se stane za několik let puberťák… Je to dítě s mnoha traumaty, často poznamenané negativními vlivy z těhotenství, opuštění, je to dítě, které vyrůstá u vás, ale má někde svou biologickou rodinu. Pěstounství není klasická forma rodičovství, často se mluví o nutnosti tak zvaného terapeutického rodičovství. Jak se léčí trauma? Jen dalšími pozitivními zážitky, jen dlouhodobou stabilitou. Předchozí zpřetrhané vztahy, mohou vyléčit jen ty vztahy, které budou stabilní, dlouhodobé, pro dítě čitelné a láskyplné.

Pěstounství je smysluplná aktivita, protože pomáhá dětem, kterých je v dětský domovech nepochybně hodně. Nechybí tak trochu jeho pozitivní propagace? Jak ho propaguje vaše centrum?
S propagací je to složité. Bohužel v médiích se objevují často právě ty negativní příklady. Když chcete propagovat pozitivní příklady, mělo by to asi být o konkrétních pěstounských rodinách, které jsou pohodové, kde to „funguje“. V tu chvíli ale musíte ukázat příběh konkrétního dítěte a s tím osobně mám velký problém. Nechci, aby o mých dětech, ani o dětech z jiných rodin, kdokoliv věděl podrobnosti z jejich minulosti. Chci chránit jejich soukromí.  Ano, mluvíme o tom, co děláme. Každý rok probíhá v našem kraji Týden pěstounství, který koordinuje Krajský úřad Královéhradeckého kraje a zapojují se do něj obce a neziskové organizace, které stejně jako ta naše, poskytují doprovázení. Mluvíme o tom, že pěstounství je potřeba, že je tu mnoho dětí, které potřebují rodinu. Vždyť i tento článek je jistou formou propagace.

Máte v souvislosti s vaší profesí nějaký zážitek, na nějž nerada vzpomínáte, a naopak ten, který vás potěšil a zároveň potvrdil, že má vaše práce skutečně smysl?
Za těch téměř deset let jsem už pochopila, že cesta doprovázení není vždy poseta růžemi. Ne vždy se to, co nabízíme, sejde s očekáváním klienta. A co tedy dává opravdu smysl? Myslím, že to, když vidíte dospělé, kteří byli dětmi, jež se z nějakého důvodu dostaly do náhradní rodin, nebo systému náhradní rodinné péče a vyrostli ve fajn lidi. Když vidím děti, o kterých se mluvilo jako o těch, že nemají velkou šanci vyrůstat v rodině a ono to jde.

Co byste ráda vzkázala případným zájemcům o pěstounství? Proč by se měli obrátit na vás?
Pěstounství je věc, ke které musí člověk dozrát. Pokud tedy nyní máte pocit, že ještě potřebujete nějaké informace, že si chcete popovídat s někým, kdo se v tomto systému pohybuje, zavolejte, napište. Jste vždy vítaní, možná právě pro vás bude pěstounství tou správnou cestou. Pro mě je to jedna z nejsmysluplnějších prací, kterou bych mohla dělat. Ano, musíte být trochu cvok, protože se budete muset vzdát svého pohodlí, ale určitě se už nikdy nebudete nudit.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Vlasty Neckařové