Neděle

28. listopadu 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

S oceněním jsou spojené závazky a očekávání, říká oblíbený kantor

29. 10. 2021

page.Name
V červenci letošního roku se umístil mezi TOP 10 pedagogy Evropy. Ocenění je věnováno kantorům, kteří jsou pro své studenty inspirací. Prestižní organizace pro vzdělávání poprvé ve své stoleté historii vyhlásila Cenu pro učitele roku a o umístění Zdeňka Pospíšila, hradeckého učitele a zástupce ředitelky Obchodní akademie, Střední odborné školy a Jazykové školy v Hradci Králové rozhodla v Litvě. „Ocenění mě určitě potěšilo, ale zároveň jsem si uvědomil, že jde také o závazek,“ řekl Salonkám hradecký učitel.

Proč jste se vydal na pedagogickou dráhu? Bylo to jednoznačné rozhodnutí nebo jste uvažoval i o jiné alternativě?
Věděl jsem, že budu učitelem, protože od malička jezdím na tábory a v okamžiku, kdy jsem se z dítěte stal instruktorem, bylo zřejmé, že práce s dětmi a mládeží mě baví. Kromě toho mě baví svět ekonomie. Logicky z toho tedy vyplynulo propojení jednoho s druhým.

Obchodní akademie a jazyková škola v Hradci Králové patří mezi jedny z nejstarších středních škol na Hradecku. Co v nich učíte?
Učím nejen ekonomiku, ale také JA studentské a fiktivní firmy. Jsou to dvě trochu odlišné koncepce. JA firma je reálná, studenti podnikají, vyrábějí a prodávají, pracují s penězi. Tento celosvětový koncept k nám přivedl v 90. letech Tomáš Baťa. Fiktivní firmy si na podnikání spíše hrají, ale jdou ve svých aktivitách více do hloubky.

Čím je toto vzdělávací zařízení zajímavé a jak dlouho v něm působíte?
Učím tady více než deset let. Za tu dobu jsme vybudovali známou a úspěšnou školu. Máme zhruba 600 přihlášek k přijímačkám a vybíráme si 150 dětí v rámci čtyř oborů. To je pak znát ve všech soutěžích i dalších aktivitách, které naši studenti pravidelně vyhrávají.

Zajímavé je také váš nedávný nesporný úspěch. Umístil jste se mezi TOP deseti pedagogy Evropy. Jak se to stalo a kdo vás nominoval?
Za Českou republiku mě nominovala organizace JA Czech, která zaštiťuje jedinečný studentský vzdělávací program JA Firma zaměřený na reálné podnikání v rámci školní výuky. U nás působí třicet let a na klíč dodává všem školám, které se chtějí zabývat podnikáním, podklady. Tato organizace pořádá národní finále všech studetských společností a vybírá tu nejlepší, která jede na evropské kolo. Tam se letos poprvé uskutečnila i soutěž o nejlepšího učitele.



Podle jakých kritérií se pedagogové hodnotili a kdo rozhodoval o TOP10?

Soutěž probíhala v Litvě na základě podkladů, které jsme společně s JA Czech dali dohromady (videomedailonek, doporučující dopis od ředitelky školy, studentů a JA Czech). Jak konkrétně porota rozhodovala, netuším. Nicméně JA vybírala učitele, kteří jsou úspěšní v jejich programech. Naše hradecké studentské firmy vždy postoupily do super finále mezi deset nejlepších v zemi. Kromě toho vybírala kandidáta, který má určitý přesah z běžného učení. S kolegy v Hradci Králové totiž pořádám mezinárodní veletrh studentských společností. Letos v prosinci budeme slavit již desátý rok, doufám, že se to odehraje v Aldisu a že přijede více než pětatřicet firem. To byl asi další důvod, proč jsem byl vybrán já a ten další, že se snažím ekonomické věci přiblížit studentům v projektových dnech, kdy jdou do terénu, zjišťují informace, pak je odprezentují a propojí teoretické znalosti s praxí.

Jak jste se dozvěděl, že jste uspěl? Co vám v tu chvíli šlo hlavou?
Dozvěděl jsem se to právě od organizace JA Czech, která mě o tom písemně informovala. Vyhlášení bylo 15. července, a přestože jsem byl přihlášen do přímého přenosu a sledoval jsem vše on-line, nějak jsem své umístění v TOP 10 nezaznamenal. První okamžik byl pocit úspěchu a užíval jsem si, že se něco podařilo, což mě určitě potěšilo. Teprve později mě jeden můj vzácný kamarád navedl na myšlenku, že s tím oceněním jsou spojené závazky a očekávání. Pak jsem si uvědomil, že to bude možná těžší než lehčí.

Obdržel jste nějaký certifikát?
Ne.

Co na to říkali vaši kolegové, přátelé a rodina?
Blahopřáli mně, bylo to milé, hlavně komentáře. Například jedna kamarádka napsala, že je pyšná na to, že může mít takového kamaráda. To se hezky čte.

Považujete to nejen za svůj úspěch, ale také za úspěch školy, v níž působíte?
Je to určitě spojitá nádoba už v tom, jakou mám skvělou ředitelku školy, která nám ve všech aktivitách vychází vstříc a pomáhá nám. Je to také spojené s tím, že jsme vybudovali opravdu prestižní školu, protože máme motivované studenty se studijními předpoklady a je tedy logické, že práce s nimi je pro učitele podnětem k zvyšování nároků nejen na ně, ale i na učitele.

O co se při samotné výuce snažíte? Co chcete svým svěřencům předat?
Snažím se jim předat samostatné ekonomické myšlení. V reálných i fiktivních firmách pak, aby sami přišli na to, co chtějí dělat po střední škole. Chci, aby se osamostatnili, uměli vystupovat před cizími lidmi, komunikovat, umět se prezentovat, představit svoji vizi, to jsou myslím základní cíle.

Máte na ně vysoké nároky?
Velmi vysoké.

Upřednostňujete školu hrou před drilem? Pokud ano, jak se to projevuje v praxi?
Záleží na tom, u kterého předmětu. Hra se určitě nabízí automaticky u firem, u ekonomiky občas, ale samozřejmě je to proložené drilem. Je to maturitní předmět a je potřeba, aby studenti měli takové penzum znalostí měli, aby se z nich poté stali odborníci v tomto oboru. Vše ale prokládám hrou ve smyslu pracovních listů, projektových dnů, aby si trochu pohráli a zároveň se seznámili s realitou. Ekonomie je spíše racionální, kdežto ve firmách se občas improvizuje.

Jak vás z vašeho pohledu studenti vnímají?
Jsem sice kritický, ale snažím se je hodit do vody, aby plavali. Samozřejmě jsem kdykoliv na blízku, abych jim pomohl, když si nevědí rady. Mým přáním je, aby to šlo z nich, protože nemá smysl jim něco podsouvat. Můžu jim radit, navádět je, ale rozhodně jim nechci nic vnucovat.


Není to tak dávno, kdy klasickou školní výuku přerušila covidová pandemie a vše se přeneslo na distanční výuku. Jak jste se s tím jako pedagog vypořádal a jak to vnímali vaši žáci?
Nezbylo nám nic jiného než se situaci rychle přizpůsobit, ale bylo to strašně náročné. Moje kolegyně, s níž paralelně vedu studentské firmy, měla správnou poznámku, že se z nás stali začínající učitelé. Všechno, co jsme do té doby uměli a znali, zmizelo. Dalo by se říci, že jsme všichni byli začínající učitelé, kteří „vyšli“ z pedagogických fakult. Také jsme se hodně naučili pracovat s informačními technologiemi, protože to byla v tu chvíli jediná cesta. Studenti situaci prvotně vnímali pozitivně, protože měli pocit, že jim to přináší hodně výhod. To však trvalo do okamžiku, než se vrátili zpět do školy a zjistili, že to zase takové výhody nebyly. Myslím si, že se prezenční výuka nedá nahradit. Uvědomil jsem si v této souvislosti, že mě robot ještě dlouho nenahradí a také to, jak jsou sociální vazby hrozně důležité. Ukázalo se, že studenti těžce nesli, že dlouho budované vazby mezi nimi najednou rychle zmizely.

Snad se to v letošním roce vrátí do normálu a všichni ve škole se budou osobně setkávat. Jaký byl začátek letošního školního roku?
První pocity byly úžasné v tom, že se zase můžeme potkávat, vidět se, mluvit spolu, protože to se nedá ničím jiným nahradit. Na druhou stranu mě hodně šokovalo, že současní třeťáci většinu svého studia vůbec nebyli ve škole. Zjistili jsme, že vůbec nic nevědí například o fiktivních firmách, které vlastně vůbec nezažili. Věřím ale, že se vše zase vrátí do původních kolejí.

Co vás jako učitele motivuje? Jsou to úspěchy vašich žáků? Kterého z nich si zvláště ceníte?
Osobně si nejvíce cením posunu každého jedince. Přiznám se, že se mi na konci čtvrtého ročníku těžko loučí se studenty, kteří vyzráli a jsou už určitými profesionály. Co se týče úspěchů, asi tím největším byl postup školy do evropského kola ve francouzském Lille, kde jsme zastupovali Českou republiku.

Naplnila se vaše očekávání v profesi učitele?
Myslím si, že ano. Tuto profesi vykonávám jednadvacátý rok a zatím se do školy pořád hodně těším.

Vrtá vám hlavou, co by se mělo ve školství změnit? Kde jsou podle vás jeho slabiny?
Ani po té dlouhé době, co jsem učitelem, neumím přesně najít tu správnou linku mezi tím, co už je biflování a co jsou podstatné informace speciálně v té mé oblasti. Pořád řeším otázku, co je ještě důležité a co už není. To je myslím určitý problém českého školství, ale zase jeho předností je, že stojí na všeobecných znalostech. Proto jsme ceněni v zahraničí, protože se umíme orientovat ve všech oblastech.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera