Čtvrtek

29. září 2022

Nyní

Zítra

10°

Svátek má

Hradecké postavičky a figurky: legendární fanoušek Votroků Vasil Bělina

24. 4. 2022

page.Name
V desátém díle seriálu Hradecké postavičky a figurky vypráví Slávek Trávníček příběh legendárního fanouška hradeckých fotbalistů Vasila Běliny. Pamatuje si na Vasila i vy?

Vasil Aleš Bělina se narodil v roce 1948. Své mládí prožil nejdříve v Kotěrové ulici a potom se odstěhoval se svoji maminkou do hradecké čtvrti Na Okrouhlíku a byla to svého času nezapomenutelná postava hradeckého fotbalu. Takoví nadšenci a milovníci černobílých barev se snad už ani nerodí a dnes, když už nenavštěvuje fotbal v Malšovicích, tak tam takový fanda určitě chybí.

Chodil na každý zápas a fandové ho měli rádi pro jeho bezprostřednost i jeho nevšední chování. Protože měl Vaska kamarády také mezi dorostenci hradeckého Spartaku, tak s nimi jezdil společně v autobuse na venkovní zápasy. Pro všechny, kdo ho znali, měl přezdívku Vaska a jeho hlas byl vždy slyšet i na druhé tribuně malšovického letiště, jak se tomuto fotbalovému stadionu léta říkalo. Měl dlouhé blonďaté vlasy, které asi moc často šampon neviděly a vypadal jako bigbíťák ze šedesátých let. Protože byl silný kuřák a kouřil zásadně ty lacinější značky (jako např. Startky), tak se od něho vždy linul smradlavý kouř až nahoru do ochozů tribuny. Nekuřáci kolem něho vždy trpěli, ale nereptali, protože chtěli sedět v blízkosti tohoto bouřliváka a baviče tribuny.

Tenkrát chodilo na Hradec hodně fanoušků a samozřejmě tomu nahrávala i doba, protože počítače, mobily a další vymoženosti dnešní doby tenkrát nebyly. Kluci chodili hrát hlavně fotbal a sportovní fandové tento populární sport milovali. Pokud zápas na Všesportovním stadionu v Malšovicích začínal v 17 hodin, tak Vaska jako první již od 14 hodin seděl na svém místě na západní tribuně. Pokuřoval a v poklidu se připravoval na začátek zápasu.

Tenkrát se hrály dorostenecké předzápasy, které byly mezi fanoušky velice oblíbené, a diváci byli s výkony dorostenců vždy spokojeni. Nejdříve se zde kopal krajský přebor a když potom kluci postoupili do 1. dorostenecké ligy, tak se v Malšovicích hrál velice kvalitní dorostenecký fotbal a bylo vždy na co koukat. Vasil i tyto zápasy prožíval po svém, a kdokoliv kolem něho potom procházel, vše komentoval, pokřikoval na dotyčného a prezentoval kolem sebe neustále dobrou náladu.

Hodně diváků chodilo na toto místo hlavně kvůli němu. Na Vasku se 14 dní vždy každý těšil. Nahoru na tribunu do VIP chodil na fotbal i krajský tajemník KSČ František Tesař. Když byl Vaska v ráži a ve formě, tak tam občas padlo, samozřejmě ve vší slušnosti, i jméno tohoto nejvyššího pána v našem kraji. Stávalo se, že Hradec dal hned na začátku gól a to vždy křičel na celý stadion: „Konééc, konééc!“ Během zápasu také rád vstal ze svého sedadla a křičel svou oblíbenou hlášku: „Hrajte, ať stihnu zprávy!“ Někdy se při zápase stávalo, že rozhodčí zapískal nějakou situaci blízko branky a Vaska to vždy komentoval a vysvětloval výkřiky, že rozhodčí to zapískal proto, že bylo hodně hráčů ve vápně.

Jeho nenapodobitelné, pohotové a hlasité hlášky bavily celé řady nad ním i pod ním. Někdy zase při reprodukované hudbě během přestávky, jakožto milovník rockové muziky, křičel: „Dejte tam Pavlínu Filipovskou nebo Ivetu Simonovou“. Při přerušení hry také někdy stihnul parodovat populární hvězdy tak, že se diváci smáli, i když už zápas zase pokračoval dál. Měl i další průpovídky, a když Hradec v mistrovském zápase remízoval, tak odcházel ze stadionu s pokřikem: „Po zápase, po plichtě, sejdeme se na Rychtě.“

Pokud potom zvážněl, tak jeho znalosti fotbalu, hokeje i ostatních sportů byly na úrovni a mohl by z fleku jít soutěžit do televize. To vše slyšeli diváci kolem něj. Sypal z rukávu výsledky fotbalu, hokeje či atletické a další sportovní rekordy. Sedávali tam s ním kluci z Dopravního podniku v čele s Vaškem Špinou, chodící kronikou hradeckého fotbalu, a též velkým sportovním znalcem.

Vašek byl dlouholetým, po Hradci velice známým řidičem autobusu v Dopravním podniku, a na požádání stejně jako Vaska Bělina chrlil fotbalové výsledky a sestavy různých mužstev. V tomto byli oba tito pánové naprosto nepřekonatelní a neměli v Hradci Králové v tomto směru konkurenci. Vždy po zápase chodil Vaska se svým kamarádem Vaškem Špinou pravidelně do hospody na pivo a tam řešili fotbal ve společnosti dalších fotbalových kamarádů, kteří tyto dva pány vždy nadšeně poslouchali a byli potěšeni, že mohou s těmito fotbalovými experty posedět na pivu a něco se od nich dozvědět.

Vasil byl už od mladých let v invalidním důchodu a nikdy vlastně nepracoval. Výjimkou byla jenom jeho krátká epizoda, kdy vybíral Na Okrouhlíku v Ústředním konzumu v samoobsluze u okénka prázdné lahve, ale po pár měsících s tím praštil a od té doby ho tam již nikdo neviděl. Další pracovní poměr pro něj bylo potom v dalších letech již tabu. Starala se o něho jeho matka a Vasil měl proto spoustu času, aby se věnoval své životní lásce, fotbalu.

Přestože věděl o fotbale a jiných sportech téměř vše, tak například pro domácí práce byl naprosto nepoužitelný. Pověsit obrázek na zeď nebo si udělat čaj, bylo pro něj naprosto nemožné. Jeho dětským snem bylo, se jednou obléct do dresu se lvíčkem na prsou, ale samozřejmě to zůstalo jenom u toho snu.

S Vaskou Bělinou byla veliká legrace a jeho historky ze života byly velice záživné a někdy až neuvěřitelné. Jednou se s kamarády vsadil a navštívil hradecké oddělení pasů a víz. Zaujal je tam už oslovením příslušného referenta: „Šéfe, potřeboval bych se na nejbližší víkend dostat do Vídně“. V době hluboké totality se takové přání rovnalo přímé provokaci, která zákonitě musela skončit neúspěšně. Kdo zažil tehdejší dobu, ví, o čem je řeč. Dnes je cestování, zejména pro mladší generaci, naprosto samozřejmá věc.

„Jaký je váš důvod k tak rychlé návštěvě hlavního města Rakouska?“, zeptal se ho úředník. „Pane je tam velký koncert, vystupují tam Stouni a jednou v životě bych je chtěl konečně vidět na živo, lépe řečeno slyšet“, zněla odpověď Vasky. „Tak vy máte rád hudbu? Víte co bych vám doporučil? Ve stejném termínu je na Moravě ve Strážnici folklorní festival, tak si zajeďte tam“, prohlásil soudruh úředník. Debata byla tímto uzavřena a Vasil se pakoval ze dveří. Samozřejmě sázku vyhrál a měl zase na pivo a cigarety.

Ti fanoušci, kteří si tuto svéráznou postavu hradeckého fotbalu ještě pamatují, si ji určitě rádi připomenou a zavzpomínají na staré dobré prvoligové časy s Alešem Vasilem Bělinou, pravidelným návštěvníkem zápasů hradeckých fotbalistů. Na snímku fotbalového mužstva Dopravního podniku sedí Aleš ve druhé řadě třetí zleva po levici šéfa týmu, trenéra a kamaráda Vaška Špiny.

Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz