Středa

25. května 2022

Nyní

16°

Zítra

20°

Svátek má

Hradecká postavička: Jirka Štola profesor alias lepič plakátů

22. 1. 2022

page.Name
V šedesátých, sedmdesátých i dalších letech minulého století se pohybovala po Hradci Králové další smutná postava a jmenovala se Jiří Štola, ročník 1930. Nejdříve mimořádně nadaný vysokoškolský student a posléze lepič plakátů. Byl to člověk, kterého znal každý Hradečák, pokud nechodil po městě s klapkami na očích. Pracoval jako lepič plakátů, nosil dlouhý černý gumák a v létě i v zimě měl na hlavě ohrnutý narvaný baret jako Bolek Polívka ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág.

Jezdil po celém Hradci Králové a rozhodně patřil v té době k folklóru města svým mimořádným oblečením, postavou i svým nepřehlédnutelným chováním. Byl to samotář již od samého mládí a zásadně se jen tak s někým nebavil a pouze si hleděl své práce, vylepování plakátů po městě na místech k tomu určených. Jirka Štola byl takový hromotluk dvoumetrové postavy a po práci chodil po Hradci Králové s vystrčeným velkým břichem a u plakátů, které v pracovní době po městě vylepil se vždy pravidelně zastavil a s rukama za zády je pak začal nahlas číst. Český text plakátů svým takovým zvláštním hlasem přečetl nejdříve francouzsky, anglicky, potom německy a nakonec tam střihnul latinu.

V té době byly plakátovací plochy na každém rohu, takže pan Štola strávil tímto čtením třeba celé odpoledne a takto si užíval po svém své pracovní volno. Stávalo se dosti často, že za ním stáli lidé a se zájmem naslouchali jeho zcela určitě přesným zahraničním překladům. Pokud byl někým za sebou vyrušen, tak se mu to příliš nelíbilo, vždy to hlasitě komentoval a někdy i opravdu velice zvýšeným hlasem. Takže se posluchači za ním hned uklidnili vzhledem k jeho mohutné postavě a raději dále poslouchali jeho dalším překladům.

Bylo o něm známo, že v mládí oplýval nadprůměrnou inteligencí, znal 27 cizích jazyků, studoval vysokou školu, ale vše nakonec dopadlo úplně jinak. Hodně často také jezdil trolejbusem, kde si četl také velice nahlas odborné články z novin a hned je překládal do světových jazyků k údivu a obdivu některých spolucestujících. Říkalo se také, že se jednou byl poradit u svého praktického lékaře, jestli by se mohl oženit. Co mu bylo doporučeno si lze domyslet a tak až do konce svého života zůstal sám.

Bylo také o něm známo, že byl velice zbožný člověk a navštěvoval katolické kostely, kde se svým způsobem oddával zbožnému modlení. Každou neděli proto chodil na staré město do kostela sv. Ducha, kde byl pravidelně viděn dopoledne v 8.45 hodin, jak přichází na nedělní kázání. Pamatují se na něho i lidé z Nového Hradce Králové, kam také jezdil vylepovat plakáty. Stavoval se tam vždy pravidelně v bufetu u kostela na svačinu a pokaždé si tam prý dával vlašský nebo rybí salát s rohlíkem.

Tak, jak se v Hradci Králové objevil, tak také v tichosti odešel a už jenom pamětníci si pamatují, jak s velkým kolem brázdil po městě a lepil plakáty. Pocházel z jedné z vilek ve Fučíkové ulici čp. 656 na Moravském Předměstí, kousek od dnešních studentských kolejí, kde bydlel dlouhá léta u svých rodičů. Právě v tomto domě se stále jenom učil tak náročným způsobem, že jednoho dne se z toho pomátl. Samotná pravda byla ale také trochu jiná. Pan profesor, jak mu spousta lidí v Hradci říkalo, byl už trochu jiný jako mladý kluk a jeho daleko mladší sousedé nebo příbuzní se ho tenkrát tak trochu báli, protože byl naprosto nevyzpytatelný a i svým způsobem pro okolí možná i nebezpečný.

Podle vyprávění pamětníků z Moravského Předměstí, kteří v této části Hradce Králové bydleli, prý už jako mladý kluk nechodil mezi své vrstevníky se bavit, nebo si zahrát fotbal a prý mu tyto záliby byly vždy naprosto cizí. Stále se jenom učil, ta jeho nemoc se však stále stupňovala, až se mu to stalo nakonec osudným. Pan Štola patřil ve své době k součásti našeho města a určitě si na něho lidé, kteří si na něho pamatují, rádi vzpomenou. Jeho obrovitá postava v černém gumáku, na hlavě již zmiňovaný tmavý baret, jak tlačí nebo jede na velkém kole s nádobou na lepidlo a plakáty byla vždy již na dálku viditelná a každý věděl, že je to Jirka Štola, profesor alias lepič plakátů.


Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz
Foto: archiv Slávka Trávníčka