Být mladší, jdu do toho bez rozmyslu znovu, říká Václav Derner

Přestože jste měl k hudbě vždycky blízko, vystudoval jste Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Proč jste se rozhodl studovat zrovna matematiku?
Když jsem v roce 1977 maturoval na Gymnáziu J.K.Tyla, už tehdy jsem měl k hudbě blízko a uvažoval jsem o studiu hudební vědy na Filozofické fakultě. Protože měl ale můj otec politický škraloup, věděl jsem, že přijetí na humanitní obor je pro mě nereálné. Šel jsem proto cestou nejmenšího odporu a rozhodl se pro Matematicko-fyzikální fakultu, kam moc lidí nechtělo. Nebylo to ale žádné utrpení, protože díky skvělým učitelům na základce i na gymnáziu mě matematika už tehdy také velmi bavila.

Co jste dělal po dokončení studia na vysoké škole?
Po získání doktorátu jsem absolvoval základní vojenskou službu u armádního uměleckého souboru v Táboře. Říkal jsem si, že klasickou vojnu bych asi nepřežil, tak jsem hledal jinou variantu. Rok jsme jezdili po republice a já zpíval ve sboru. Po skončení základní vojenské služby jsem nastoupil do výpočetního střediska na Lékařskou fakultu v Hradci Králové. Poté jsem pracoval v Kancelářských strojích a posléze jsem 10 let dělal v hradecké fakultní nemocnici na imunologii správce počítačové sítě a statistické zpracování zdravotnických dat. Díky tomu jsem se dostal například i na konferenci do Buenos Aires nebo do Ottawy. Mezitím jsem se ale stále věnoval i hudbě. Organizoval jsem mezinárodní přehlídky sborů a v 90. letech jsme také pořádali festival Ante Portas.

V roce 2000 jste se nakonec přece jen dostal k hudbě naplno a stal jste se ředitelem Filharmonie Hradec Králové. Jak se to tenkrát událo?
Na konci 90. let se začala trochu otřásat půda tady v hradecké filharmonii a následně bylo vyhlášeno výběrové řízení na post ředitele. Mně v té době bylo kolem 40 let, což je doba, kdy lidi často napadá, zda by neměli zkusit něco nového. Tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Do konkurzu se tehdy přihlásilo 14 uchazečů. Shodou okolností vybrali do funkce ředitele hradecké filharmonie mě a od té doby to dělám.

Vzpomenete si, kdy jste byl v hradecké filharmonii úplně poprvé?
Přesně to nevím, ale bylo to někdy v 80.letech.

Napadlo vás tehdy, že byste zde jednou mohl působit profesně?
Jsou věci, které vás v životě nenapadnou a přesto se nakonec stanou. Takové ambice jsem tenkrát rozhodně neměl.

Ještě jedna poslední otázka k matematice. Mají k sobě hudba a matematika blízko?
Naprosto jednoznačně. Je celá řada matematiků, kteří jsou výborní hudebníci. V obou těch oborech je potřebná schopnost abstraktního myšlení a logického vývoje. Matematika i hudba v sobě mají také pevný řád.

V čele jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí v Hradci jste stál dlouhých 23 let. Kam se Filharmonie Hradec Králové pod vaším vedením posunula?
Nevím, jestli byste se na tuhle otázku neměl zeptat spíš někoho jiného zvenčí, protože já to vidím ze svého pohledu, nicméně pokusím se odpovědět. Co považuji za velký úspěch je nárůst počtu předplatitelů. V roce 2000 jich měla hradecká filharmonie zhruba 300 a patřila mezi běžné regionální orchestry, které dokážou solidně zahrát takový ten klasický repertoár. Něco tomu ale pořád chybělo. Nám se postupně podařilo náš orchestr za podpory města, kraje i ministerstva kultury dostat na současnou úroveň, kdy se můžeme pyšnit zhruba 1500 předplatiteli a máme personálně stabilizovaný orchestr, který je schopný hrát v dobrém obsazení i velký světový repertoár a konkurovat větším orchestrům z Prahy, Brna nebo Ostravy. Pokud chtějí lidé z východních Čech slyšet dobrou muziku, nemusí už dnes jezdit do Prahy nebo dalších hudebních center, ale můžou ji slyšet u nás. Nabízíme šest abonentních řad různého charakteru včetně crossoverů na pomezí žánrů, kde jsme spolupracovali například s Idou Kelarovou, Marianem Vargou, Jankem Ledeckým nebo kapelou Lucie. Základem ale pro nás zůstává symfonická hudba. V roce 2005 jsme po rekonstrukci sálu založili ve spolupráci s Českým rozhlasem festival Hudební fórum Hradec Králové, na kterém prezentujeme současnou světovou symfonickou hudbu, která si našla v cizině už svá ocenění, u nás ji uvádíme převážně v českých premiérách. Nahráváme pro prestižní české i zahraniční labely jako Supraphon, Naxos nebo Fader a naše nahrávky jsou vysílány v prestižních časech na ČT Art, TV Noe nebo v Českém rozhlase.

Jakým způsobem se změnilo za vašeho působení zázemí hradecké filharmonie?
Hradecká filharmonie se nachází v budově Sokola. Když se tato funkcionalistická stavba ve 30. letech minulého století stavěla, Sokol tenkrát myslel na jednotu ducha i těla, takže polovina budovy byla věnována sportovnímu využití a druhá polovina kulturnímu prostředí. Ještě na začátku 90. let tady fungovalo kino Oko. Když jsem v roce 2000 nastupoval, měla budova filharmonie ještě stále parametry venkovského kina. Uvědomoval jsem si, že vrcholné hudební umění je tady servírované na zašpiněném tácku. Po delších jednáních se podařilo přesvědčit zastupitelstvo, že by se s tím mělo něco dělat a opravdu nutná je přestavba sálu. V letech 2004 a 2005 tak došlo ke kompletní rekonstrukci interiéru této budovy za zhruba 140 milionů korun, kdy se podařilo vybudovat koncertní sál se skvělou akustikou. V té době vznikl také nápad, že bychom zde mohli mít koncertní varhany. Po dalších asi 10 letech se i díky nedávno zesnulé operní pěvkyni Soně Červené podařilo tento záměr dotáhnout do konce. Dnes tu tak máme mistrovské varhany, které krásně doplňují prostředí sálu a zvyšují možnosti jeho koncertního využití.

Proč jste se rozhodl nyní na vlastní žádost v čele Filharmonie skončit?
Myslím si, že 23 let je dost dlouhá doba na to, aby se člověk ohlédl, řekl si, že se snad něco podařilo. A také na to, aby si řekl, že by to chtělo další vítr. V neposlední řadě jsem se podíval do občanky, zjistil jsem, že jsem v důchodovém věku a rozhodl se, že je nejvyšší čas dát prostor dalšímu směru (úsměv).

Kdybyste se strojem času dostal zpátky do roku 2000, šel byste do toho znovu?
Po hlavě, bez rozmyslu a velmi rád. Myslím, že jsou v životě určité výzvy, před kterými by člověk neměl zavírat dveře.

Vaším nástupcem ve funkci ředitele se stal 38letý kytarista, skladatel a hudební pedagog Vladimír Šrámek. Jste s výběrem expertní komise spokojený?
Pan Šrámek tady s námi na pozici manažera zájezdů pracuje už více než rok. Osvědčil se jako velmi dobrý organizátor, skvěle komunikuje s orchestrem i dalšími zaměstnanci. Má přehled, orientuje se v hudebním světě. Myslím si, že bude jistotou pro zajištění kontinuity vývoje Filharmonie Hradec Králové.

Co byste novému řediteli popřál do dalších let v čele Filharmonie Hradec Králové? Dáte mu případně i nějakou radu?
Radit mu určitě nechci. Myslím si, že je soběstačný. Popřál bych mu ale, aby si vždy a v každé situaci dokázal udržet nadhled. Aby měl hodně nápadů, dobrých spolupracovníků a aby vydržel v plném zdraví.

V posledních letech slaví hradecká filharmonie velké úspěchy se svými open air koncerty. Ze ten loňský jste získali i dvě výroční ceny města. Jak složité je zorganizovat takový koncert?
Atmosféra open air koncertu je naprosto nezaměnitelná. Ideální je, když orchestr hraje pod hvězdnou oblohou vlahé letní noci, vy si sednete na druhém břehu Labe, posloucháte krásnou klasickou hudbu, máte u toho skleničku vína a vedle sebe toho, koho máte rádi. Když se tohle sejde, tak není na světě krásnější chvíle. Zároveň si ale většinou lidé z toho druhého břehu Labe neuvědomují, kolik je za takovým koncertem práce a jak velká jsou všechna možná rizika. Open air koncerty jsou totiž opravdu velmi složité na organizaci. Vždy hrozí nebezpečí větru, deště nebo dalších vlivů, o kterých při běžném koncertu v sále vůbec nemusíte uvažovat.

Čeká Hradečáky nějaký takový koncert i letos v létě?
Ano. Rádi bychom z toho udělali tradici. Třikrát už jsme byli na Malém náměstí, kde se sejdou většinou zhruba dva tisíce lidí. Loňské léto jsme uspořádali open air koncert nedaleko filharmonie na náplavce, kde byly odhadem zhruba čtyři tisíce návštěvníků. Open air koncert pro Hradec plánujeme na náplavce na začátek koncertní sezony 2023/2024 i letos v létě. Konkrétně ve středu 23. srpna od 20.30 hodin a těšit se můžete na večer v ohni hispánských a latinskoamerických rytmů. Zdá se, že by se mohl usadit ten model, kdy na konci sezony filharmonie zahraje na Malém náměstí a na začátku sezony na náplavce. Netradičním zážitkem pro nás i pro diváky byl také náš nedávný koncert na festivalu Rock for People, kde jsme hráli vyloženě klasickou hudbu a s trochou napětí jsme očekávali, co to přinese. Nakonec to ale bylo neuvěřitelné, publikum prožívalo Dvořákovu melodičnost tak, jak rockeři hudbu prožívají a i muzikantům se hrálo naprosto skvěle. V tu chvíli člověk vidí, že existuje dobrá hudba, která dokáže oslovit všechny a vůbec přitom nezáleží na tom, v kterém období vznikala.

Vím, že hrajete na varhany a zpíváte ve sboru. Vystupoval jste někdy tady ve filharmonii jako hudebník? A pokud ne, lákalo by vás to?
V životě ne, proboha (úsměv). Na amatérské scéně vystupuji rád, dokonce se nám podařilo v Třebechovicích nacvičit muzikál Andrew Lloyd Webbera Josef a jeho pestrobarevný plášť, kde jsem připravoval orchestr a hrál roli starého Jákoba. Odehráli jsme 23 představení, z toho dvě dokonce v pražském divadle Semafor. Tam mě to baví, navíc jsem tam tak trochu inkognito. Tady bych si ale netroufl. Měl jsem dřív představu, že až budu mít volněji, zahraji si tady na ty naše krásné varhany, ale už na to asi nedojde.

Chystáte se navštěvovat hradeckou filharmonii jako divák i po svém konci na postu ředitele?
Když jsem nastoupil, dost dlouhou dobu jsem nevynechal jediný koncert. Vedete-li nějaké těleso, potřebujete vědět, jak reagují muzikanti, jak reaguje publikum, co funguje a nefunguje. Měl jsem poměrně dlouhou výdrž, ale v poslední době, kdy jsem se rozhodl, že ve funkci ředitele skončím, jsem se začal učit nechodit na koncerty. Jaké to bude po 1. červenci úplně nevím. Určitě se ale někdy rád přijdu podívat na kolegy, protože 23 let jen tak nevymažete a minimálně příprava příští sezony ještě z větší míry spadla na mě. Těším se, až budu sledovat, jak to tady dál frčí dopředu.

Jaké máte plány na léto až definitivně opustíte post ředitele Filharmonie Hradec Králové?
Jsem typ člověka, který často řeší věci na poslední chvíli. Takže pravda je taková, že zatím úplně nevím. Čekám, co mi život přinese. Zároveň se těším z toho, že Filharmonie Hradec Králové bude i nadále získávat větší zájem veřejnosti a oslovovat další a další lidi, protože to, co dělá a to, co má i nadále v plánu pod novým vedením, je v Česku když ne jedinečné, tak rozhodně nadstandardní.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera