Chceme se zbavit špatné pověsti a otevřít se veřejnosti

Útulek vedete od začátku února, jde to zatím podle vašich představ?
Musím říct, že ano. Měli jsme z toho ze začátku trochu obavy, protože to pro nás byl krok do neznáma. Troufám si ale říct, že za těch několik prvních týdnů jsme tady dokázali udělat kus práce a útulek stabilizovat.

Nejviditelnější změnou je nový název, proč jste se rozhodli ho změnit?
Nechtěli jsme prezentovat naše zařízení jako útulek, kam se zvířata nadobro odkládají. Proto jsme přišli s názvem Azyl pro zvířata. Cítíme to tak, že azyl je dočasné umístění zvířete do doby, než se najde jeho nový pán nebo než si ho najde jeho původní majitel. Změna názvu samozřejmě souvisí i se změnou celé strategie, jak chceme zařízení vést. Chceme ho více přiblížit veřejnosti a mít přístupnější areál. Nechceme to tady mít jako nějaké vězení pro zvířata.

Jaké další změny se v útulku za poslední týdny udály?
Změnili jsme systém pro vstup. Nově mají všichni zaměstnanci čipy, takže se už nemusí shánět klíče. Další větší změnou bude to, že areál bude nově otevřený veřejnosti až po hlavní dveře. Co se týká nějaké přestavby areálu, budeme mít nové oplocení, nové skladovací prostory a přímo tady v interiéru plánujeme předělání kuchyně, kanceláře a vstupní chodby. U samotných kotců zatím k žádné změně nedošlo. Dá se říct, že část pro zvířata jsme převzali ve velice slušném stavu a velké rekonstrukce tam nebudou potřeba. Nějaké menší změny v plánu máme, ale za měsíc a půl se samozřejmě všechno stihnout nedá.

Kolik lidí se tady o zvířata stará?
Máme dva stálé ošetřovatele a paní ošetřovatelku vedoucí, kteří se primárně starají o všechna zvířata. Kromě toho máme ještě několik dohodářů, kteří se zajímají nebo přímo studují obor zabývající se prací se zvířaty nebo péčí o ně. Ti nám chodí vypomáhat například během víkendů nebo svátků. Navíc ještě spolupracujeme s hradeckou Střední odbornou školou veterinární a také Veterinární univerzitou Brno, odkud k nám chodí na praxe jejich žáci a studenti.

V loňském roce se ještě za minulého vedení řešil medializovaný problém ohledně údajně špatného zacházení se zvířaty v útulku. Vyměnili se po převzetí zařízení Městskými lesy všichni zaměstnanci?
Ano, nepřevzali jsme žádného zaměstnance od minulého provozovatele i z toho důvodu, který jste v té otázce zmínil. Zatím jsme s našimi zaměstnanci velmi spokojení a hodně si také vypomáháme těmi zmíněnými brigádníky a studenty, kteří se nám sami aktivně hlásí. Jsme v situaci, kdy tu poptávku už dokonce musíme trochu brzdit.

Byli jste vy a další lidé z Azylu pro zvířata zaměstnanci Městských lesů už dříve nebo jste přišli až přímo kvůli převzetí útulku?
Jak kdo. Já osobně jsem zaměstnanec Městských lesů už od roku 2021, máme tady také údržbáře, který se kromě našeho areálu stará také o kemp Stříbrný rybník. Například vedoucí provozu a vedoucí ošetřovatelka jsou ale úplně novými zaměstnanci, kteří se přibírali přímo pro Azyl pro zvířata.

Kdy jste vy osobně dostal nabídku na vedení útulku a jak dlouho jste ji zvažoval?
Nabídku jsem dostal v září loňského roku poté, co se začalo hovořit o tom, že by útulek mohly převzít Městské lesy. Určitě k tomu přispělo to, že mám vystudovanou střední veterinární školu tady v Hradci Králové, byť poté jsme vystudovaný lesák. Protože jsem v Městských lesích spokojený, rozhodl jsem se nabídku přijmout.

Oproti dřívějšku útulek více komunikuje s veřejností například na sociálních sítích, je to vaše cílená strategie?
Ano. Sociální sítě jsou strategií dnešní doby a rozhodně je našim cílem ukazovat více veřejnosti, jak to u nás chodí. Provoz se zvířaty má nějaké pravidla. Veterinární zákon a zákon o týrání zvířat nám nedovolí nechat celý náš areál otevřený pro veřejnost a pouštět k nám lidi každý den, jak se jim zachce. Dění v útulku proto chceme lidem co nejvíce přiblížit právě pomocí sociálních sítí a našich webových stránek. Chceme i touto cestou minimalizovat tu pověst, která se s tímto útulkem táhne z důvodu jeho minulosti. Chceme se té pověsti zbavit a začali jsme právě tím, že jsme změnili název, zaměstnance a chceme veřejnosti co nejvíce ukazovat, jak to u nás chodí.

Zmínil jste, že sem dovnitř areálu nemohou lidé chodit kdykoliv. Zavedli jste ale takzvané mazlící čtvrtky, co si pod tím mohou čtenáři představit?
Týká se to převážně koček, protože ty nechodí na rozdíl od psů na procházky. Lidé si mohou přijít pomazlit kočky a tím je socializovat. Některé kočky se k nám dostanou hodné a socializované, některé jsou ale divoké a bojí se. Právě pro jejich socializaci využíváme mazlící čtvrtky. Z divoké kočky postupně uděláme ochočenou kočku a pak ji můžeme předat k adopci novému majiteli.

Když jsem k vám přicházel, jedna paní si zrovna brala psa na venčení. Kdy mohou lidé přijít venčit? A musí se předem nějak ohlásit?
Venčící program funguje každý den kromě pondělí, kdy tady máme sanitární den a nebyl by na to prostor. Pravidla jsou jednoduchá. Člověk, který chce přijít venčit, musí být starší 18 let. Abyste měli jistotu, že bude pes volný, doporučujeme předem zavolat na kontakt uvedený na stránkách azylprozvirata.cz a zamluvit si den a hodinu venčení. Do budoucna chceme mít na webu online rezervační systém.

V plánu je prý i den otevřených dveří, máte už nějakou představu kdy se uskuteční a jak bude vypadat?
Konkrétní datum ještě nemáme, protože den otevřených dveří může proběhnout až po těch rekonstrukcích, které tady nyní provádíme. Představa je taková, že všechny části, kde je to možné, otevřeme veřejnosti. Zároveň bude probíhat i doprovodný program například ve spolupráci s městskou policií, součástí by měl být určitě i nějaký základní výcvik psů nebo lesní pedagogika.

Lidé z Městských lesů budou mít asi přirozeně ke zvířatům a přírodě kladný vztah, vnímáte to jako výhodu?
Všichni lidi, kteří se kolem azylu točí, ať už to jsou třeba lesáci nebo myslivci, mají nějaký vztah ke zvířatům. Člověk díky tomu, že funguje a pracuje v přírodě, lépe vnímá, že zvířata do přírody patří a má k nim pak trošičku jiný vztah. Rozhodně nejde přistupovat k práci se zvířaty jako k nějaké povinné práci ve fabrice, která člověka ani nebaví a nenaplňuje.

Přímo o vás jsem si přečetl, že máte doma tři psy. Je pro vás tedy práce i koníčkem?
Ano, dá se to tak říct. Jako lesák mám psy pro výkon práva myslivosti. Lovecká kynologie neodmyslitelně patří k lesu a k myslivosti a samozřejmě má pak člověk obecně ke zvířatům trochu jiný vztah. Sice jsem se nikdy nezaměřoval na výcvik problémových psů nebo psů bez páníčka, ale pořád mám ke zvířatům a psům nějaký vztah a vím, co ta zvířata potřebují.

Jakou má Azyl pro zvířata kapacitu?
Pro psy máme kapacitu 56 míst a pro kočky 17 míst. Celkově se sem tedy vejde kolem 70 kusů zvířat.

Jaká je v současné době naplněnost té kapacity?
My jsme přebírali útulek od technických služeb v momentě, kdy tady bylo zhruba 25 psů. Bylo to způsobené tím, že před Vánoci se zabavil chov z množírny v Předměřicích nad Labem a všichni ti psi skončili tady. Nám se za těch šest týdnů podařilo všechny tyhle psy udat do nových domovů. Samozřejmě nějací noví psi za tu dobu zase přibyli. V současné době tady máme 11 psů, kteří jsou tady buď v hotelu na dočasné péči, nebo v azylu.

Zmínil jste psí hotel. Jak funguje?
Psí hotel funguje podobně jako lidský hotel. Lidé si tady můžou za poplatek ubytovat psa přes noc a ten od nás dostane standardní péči. Nejvíce to lidé využívají při dovolených nebo pracovních cestách do zahraničí, kdy si toho svého pejska nemohou vzít sebou.

Mohou vám lidé kromě mazlících čtvrtků a venčení psů pomoci i jinak?
Ano. Jsme vděční za každé dary. V provozní době, kterou si návštěvníci najdou na našem webu, nebo případně po telefonické domluvě, je možné donést do Azylu pro zvířata nějaký druh krmiva, ať už jsou to granule, konzervy nebo nějaké kapsičky. V omezeném množství bereme i vodítka, obojky nebo hračky. Rádi jsme samozřejmě i za případné finanční dary, účet najdete opět na našem webu.

Pokud by měl nějaký náš čtenář zájem o pejska z azylu, co bych měl nejdříve udělat?
Ideální je nejprve zavolat a domluvit se na schůzce s naší paní provozní. Ta pak od zájemců zjišťuje jejich představu. Například jestli by chtěli malého pejska nebo většího. Zajímáme se io to, zda ti lidé žijí v bytě nebo v domě se zahradou. Pokud v tu chvíli najdeme vhodného kandidáta, přijedou se zájemci na pejsku podívat. Není to ale tak jednoduché, že byste přišli a hned si pejska odvezli domů. Zájemci nejprve chodí s tím psem na procházky a seznamují se. Nechceme, aby si lidé vzali pejska a za dva dny nám ho vraceli s tím, že si to rozmysleli.

Sledujete pak ještě osudy adoptovaných psů v nových rodinách?
Ano, součástí adopční smlouvy je, že se máme právo zajímat a přijet se případně podívat do místa, kde bude adoptovaný pes žít. Pokud náš facebook, můžete vidět, že tam informujeme o některých adoptovaných psech a sledujeme, jak se jim daří.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Aneta Bůžková