Cílem je mít flexibilní firmu připravenou na všechny výzvy

„Pro mě to je čest, závazek a zároveň velká zodpovědnost k tomu, abych v ní pokračovala, tradici nejen udržela, ale pak ji také předala dál,“ řekla v rozhovoru pro Salonky mladá žena, pro niž je největší vzor její maminka, jednatelka společnosti Zuzana Ceralová Petrofová, s níž intenzivně spolupracuje.

Jste součástí slavné rodiny Petrof, kterou v roce 1864 založil váš předek Antonín Petrof. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Být součástí rodiny Petrof, jejíž historie byla velmi komplikovaná, je pro mě velkou ctí. Jsem moc ráda, že se přes všechny komplikace, jako byly v minulosti války či znárodnění, firma udržela na nohou a v chodu, ať už se na tom podíleli všichni předkové včetně mého dědečka a nyní mojí maminky, která po privatizaci firmu restrukturalizovala. Je to zároveň hodně zavazující, protože samozřejmě nechci zklamat rodinnou tradici, je to velká zodpovědnost.

Jak si tedy vysvětlujete, že vaše firma ve své dlouhé historii překonala tolik překážek a vydržela tak dlouho na trhu?
Z mého pohledu to bude tím, že naše produkty jsou kvalitní a značka PETROF byla známá už předtím, než byla firma znárodněná. Naši předci ji totiž hodně dlouho budovali, snažili se i exportovat, což se dařilo. PETROF byl mimo jiné hlavní dovozce pro císařský dvůr. Naší výhodou bylo, že po dobu, co byla firma znárodněná, se stále používala značka PETROF, jiní výrobci takové štěstí neměli. Bylo tedy potom na co navázat. Navíc členové naší rodiny jsou všichni poměrně houževnatí a snaží se vybrat všechny zákruty, které nám osud klade do cesty.

V současné době v ní zastáváte pozici výkonné ředitelky. Co to obnáší?
S mamkou máme rozdělené role. Ona je stále jednatelkou a firmu hodně reprezentuje navenek, mezi což například patří akce na podporu značky PETROF. Já, jako výkonná ředitelka, mám pod sebou celý management firmy. Mým úkolem je zkoordinovat všechna oddělení, aby firma dobře fungovala a rozvíjel se obchod i společnost jako taková. V současné době zavádíme nové portfolio, a to zahrnuje spolupráci všech oddělení firmy, mnoho změn.

Pokud vím, ještě na gymnáziu jste se chtěla vydat úplně jinou cestou, studovat medicínu. Proč?
Vždycky jsem měla ráda biologii, chemii a tím, že tatínek je lékař, mě to hodně lákalo. Mamka mi sice nechávala volnost, ale zároveň mě dokázala dobře namotivovat, když poznamenala, že by byla ráda, kdybych pokračovala v rodinné tradici a byla součástí firmy. V této době mě brala na zahraniční veletrhy, protože věděla, že mám ráda cizí jazyky a baví mě komunikace s lidmi. Postupně mě k tomu přitahovala a ukazovala to hezké, co tato práce obnáší. Nakonec jsem se rozhodla a vystudovala zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Je to obor, který je výhodou pro dobrý chod vaší firmy?
Pro mě to byl určitě dobrý vklad do začátku, protože většinu toho, co vyrobíme, exportujeme do zahraničí. Škola přispěla k tomu, že jsem chápala, co je třeba dělat pro to, aby se dalo zboží vyvézt, jaké tam jsou ekonomické i jiné souvztažnosti, sledovat potenciály světových trhů a podobně. Škola mě bavila a musím říci, že se mi získané vědomosti poté ve firmě prakticky hodily v obchodní i ekonomické rovině.

Jste představitelkou šesté generace vaší rodiny. Převezmete žezlo v jejím vedení po vaší mamince Zuzaně? Pokud ano, kdy?
My to nemáme do hloubky naplánované. Mamka je ještě mladá a vitální, takže si myslím, že je to předčasné a byla by škoda, kdybychom si řekli, abych to po ní přebírala. Dobře se nám spolu spolupracuje, i když máme každá jinou povahu. Mamka je vizionářská a pohání mě stále dopředu, já jsem spíše racionální. Velmi dobře se doplňujeme, protože ona má spoustu nápadů a já jim pak dám nějaký systém.

Jednou se to asi stane a bude to pro vás nepochybně velká výzva.
Chápu, že mě to jednoho dne čeká, pokud se pro tuto pozici nenajde někdo vhodnější. Bude to přirozený proces, další krok a zároveň samozřejmě velká výzva.

Co vás maminka naučila a co byste od ní ráda převzala?
Naučila mě dívat se na firmu shora jako na celek, což si myslím, že je hodně důležité. Tím, že jsem začala v obchodě, měla jsem tendenci se na to dívat jako na určitou škatulku. Ve firmě je ale spousta dalších celků, které musejí dohromady dobře fungovat. Také je zásadní se nedívat pouze na některé trhy, ale na všechny v celém světě a sledovat, jak fungují. Pro mě je ještě velmi důležité její už zmíněné čisté vizionářství, které nemá každý. Čas od času si k ní přijdu pro radu, ona mi řekne svůj pohled na věc a pak diskutujeme o tom, jaká forma je ta nejsprávnější. My spolu trávíme spoustu času nejen ve firmě, ale i v soukromí, protože se máme moc rády. Pro mě je přirozenou součástí života, že se pořád doplňujeme v pracovním i soukromém prostoru.

Je pro vás vzorem?
Určitě, mamka je můj největší životní vzor.

V jaké kondici je v současné době společnost PETROF?
Pro nás je to v současné době přelomové období, protože války hudebním nástrojům nepřejí. Kvůli válce se na Ukrajině ani v Rusku pianina a klavíry nedají prodávat. Kromě toho je velká ekonomická recese v Číně, což byl donedávna náš největší trh. Na druhé straně jsou ale další trhy, které rostou, jako například v Singapuru či Uzbekistánu. My se musíme stále dívat, kam se lidé stěhují, kde se trhům pořád daří a nejsou tak postižené politicko-ekonomickými vlivy, které ve světě jsou a budou. Pořád také monitorujeme poptávku a kupní sílu obyvatelstva nejen u nás, ale i ve světě a tomu přizpůsobujeme nabídku zboží. To nám pomáhá překonat i horší období. Nám se nyní skvěle daří v tuzemsku, kde obchod velmi roste, prodáváme do rozmanitých institucí a jsme součástí projektu Nadace Karel Komárek Family Foundation, Piana do škol, kde je snaha dostat co nejvíce hudebních nástrojů do základních uměleckých škol.

Jak jste se s nepříznivou situací vypořádali? Museli jste v této souvislosti dělat nějaká nepopulární opatření?
Ano. Doteď jsme hospodařili na velice rozsáhlé ploše a tím pádem jsme platili vysoké fixní náklady. Nyní se v rámci areálu, kde působíme, sestěhováváme do hlavní budovy, kam se přesune i výroba. Všechno bude blíž, přehlednější, jednodušší na komunikaci a sníží se i provozní náklady. Je to jediná možná cesta.

Kdo jsou v současné době největší světoví odběratelé vašich pianin a klavírů? Do kolika zemí je vyvážíte?
Současní největší odběratelé našich nástrojů, které vyvážíme zhruba do pětašedesáti zemí, jsou Spojené státy americké, Singapur, Kazachstán, Uzbekistán, kam dodáváme piana do škol, Spojené arabské emiráty, které jsou hodně multikulturní, kde stále roste zájem o naše nástroje a trh nám tam roste.

V minulém roce se vaše rodinná společnost připravovala na přesun části výroby do zahraničí. Proč?
Už delší dobu vyrábíme v Číně licenční značky Akord, Rösler, Scholze, Fibich a Weinbach určené z větší části pro tamní trh s tím, že celá produkce nástrojů hlavní značky PETROF zůstávala v tuzemsku. Odlehčíme si tím vlastní výrobu doma, protože bychom nebyli schopní pokrýt poptávku po zboží nižší hodnoty. My to tady vyrobíme za násobně vyšší cenu a u některých modelů už nejsme schopni plnit cenová očekávání zákazníků. Proto jsme se rozhodli, že nechceme být závislí jen na naší evropské výrobě ani jenom na té čínské, ale chtěli bychom ještě něco dalšího. Proto jsme vytipovali výrobu v Indonésii, kde je perfektní poměr ceny a výkonu, a domluvili jsme se na spolupráci. Jde o to, abychom dodali piana širší skupině zákazníků. Stále ale zůstáváme v Hradci Králové a většina modelů, které máme v portfoliu, bude pořád vyráběná v Evropě, jenom nejlevnější řada půjde do Indonésie. Budeme mít také kombinovanou produktovou řadu, kde základ nástroje vyrobíme v Indonésii a zbytek doděláme tady v Hradci.

Kolik máte v současné době zaměstnanců?
Teď nás je sto třicet pět.

Co pro vás osobně znamená tak dlouhá rodová tradice?
Pro mě to je čest, závazek a zároveň velká zodpovědnost k tomu, abych v ní pokračovala, tradici nejen udržela, ale pak ji také předala dál.

Doba se stále rychle mění. Kam byste chtěla vaši společnost posunout?
Chtěla bych zajistit pestřejší nabídku, abychom lépe zvládali výkyvy, co ve světě jsou, kdy je poptávka obrovská a pak zase rychle klesne, protože se ve světě děje něco, co my nemůžeme ovlivnit. Důležité také je být pružnější v nákladovém managementu. To znamená mít kompaktnější a menší výrobu, abychom byli schopni tu chvíli, kdy je zrovna špatná konstelace, ustát. Cílem je mít flexibilní firmu, která je připravena na všechny výzvy, je schopná vydržet se sníženou poptávkou a zároveň vykrýt i poptávku vyšší.

Součástí areálu PETROF Gallery jsou reprezentativní prodejní salon, hudební kavárna a hala pro pořádání koncertů, konferencí a společenských setkání. Co se v těchto prostorách děje a co máte v plánu?
Pořádá se tady čím dál více akcí pronájmového typu a hodně se nám to žánrově rozkročilo. Začínali jsme tady s klasickou hudbou a pokročili až ke koncertům kapely Wohnout nebo zpěváka Richarda Müllera. Program je hodně různorodý. Máme zde i výstavní plochy, každé dva měsíce pořádáme vernisáže výstav. Rádi bychom udrželi vizi, aby si to lidé tady stále užívali a měli radost, že jsou v pěkném prostoru, je o ně dobře postaráno a ideálně, že si užijí nějakou pěknou hudbu. Cílem je obohatit hradeckou kulturní společnost, aby zažila něco jiného, lidi se tady mohli potkávat a prožít hezké chvíle.

Myslíte si, že by vaši předci byli spokojeni a pyšní, jak společnost PETROF pokračuje?Stejně jako my, i naši předci procházeli spoustou výzev a nepříjemných situací, které museli nějak ustát a udržet při životě podnikání. O to se snažíme také, ať se děje, co se děje. Myslím si, že z tohoto pohledu by na nás byli určitě pyšní.

Vy sama máte hudební sklony?
Hraju, i když moc dobře ne, na klavír. Rádi zpíváme i hrajeme, takže k hudbě vedeme i naše děti.

Práce není určitě všechno. Čemu se ráda věnujete ve svém volném čase?
Hodně cestujeme s dětmi, muzicírujeme, máme rádi hudbu, proto také chodíme na koncerty a užíváme si společné chvíle s rodinou.

Hynek Šnajdar,
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera