Dobrý učitel musí být hlavně zapálený, říká děkanka Pedagogické fakulty UHK Nella Mlsová

Představme na začátek čtenářům vaší fakultu. Co všechno se dá na Pedagogické fakultě UHK studovat?
Nenabízíme kompletní spektrum oborů, které by se od Pedagogické fakulty možná očekávalo. Některé obory jsou totiž rozvíjené na sousední Filozofické fakultě UHK a Přírodovědecké fakultě UHK. Naše fakulta je zaměřena spíše na humanitní a sociální obory. Nabízíme vzdělávání budoucích učitelů v mateřských školách, na prvním a druhém stupni základních škol, na školách středních a také v základních uměleckých školách. Věnujeme se ale také přípravě celé řady neučitelských profesí. V současné době máme na fakultě 11 kateder a 2 ústavy. Hned několik z nich je zaměřeno na jazykové disciplíny. Jde o Katedru českého jazyka a literatury a katedry cizích jazyků: angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. Další katedry se soustředí na umělecké obory, jde o Hudební katedru a Katedru výtvarné kultury a textilní tvorby. Nelze ale opomenout Katedru pedagogiky a psychologie, kulturních a náboženských studií, tělesné výchovy a sportu nebo Katedru techniky. K největším pracovištím náleží Ústav primární, preprimární a speciální pedagogiky a Ústav sociálních studií.

Když říkáte, že jste zaměření zejména na humanitní a sociální obory, znamená to, že například budoucí učitelé biologie nestudují u vás, ale na Přírodovědecké fakultě UHK?
Ano, pokud byste studoval například kombinaci biologie a chemie, tak vás bude připravovat Přírodovědecká fakulta, nicméně Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky a psychologie zabezpečuje pro další fakulty pedagogicko-psychologický základ, kterým musí projít všichni budoucí učitelé.

Na počet studentů jste největší fakultou univerzity, jaký je dnes mezi mladými lidmi zájem o studium na Pedagogické fakultě?
Hodně záleží na tom, o který obor se jedná. Některé jsou velmi žádané. V dnešní době je například obrovský zájem o angličtinu, ale třeba i češtinu, o učitelství prvního stupně základní školy. Žádané jsou i některé neučitelské obory. Například kolegové z Ústavu sociálních studií mívají opravdu velký převis uchazečů. Vedle toho jsou samozřejmě i obory, které tak frekventované nejsou. Obecně si ale na naší fakultě nemůžeme na nedostatek zájemců o studium stěžovat. Aktuálně máme kolem tří tisíc studentů, počet uchazečů ale toto číslo převyšuje.

Mezi studenty se pedagogické fakulty dříve braly jako taková záchranná volba. Maturanti podali několik přihlášek na vysněné vysoké školy a když to nevyšlo, šli na „peďák“. Platí to ještě pořád?
Asi nelze paušalizovat. Jsou studenti, kteří jsou jednoznačně rozhodnutí, že se chtějí stát učiteli. Jsou oddáni studiu a později i své profesi. Někteří se teprve hledají a pedagogickou fakultu volí jako jednu z možných alternativ. Pokud se k nám dostanou, z některých z nich se nakonec stanou nadšení učitelé. Někteří naopak naši fakultu časem opustí nebo do školství nenastoupí. Byla bych moc ráda, kdyby se podařilo vymýtit předsudek, že jsme „peďák“, kam jdete studovat, když se nedostanete nikam jinam. Nejenom proto, že to neplatí, jak jsem již zmínila dříve, ale především proto, že příprava na učitelskou profesi je náročná a vzdělaný a moudrý učitel je jedním z pilířů společnosti.

Cítíte to tak, že v české společnosti nejsou učitelé vnímáni s takovou úctou jako je to běžné v západní Evropě? A pokud ano, zlepšuje se to?
Byla bych ráda, aby se situace zlepšovala. Nejlepší naší reklamou je výborný učitel. To hlavní, co pro vnímání učitelů můžeme udělat, je připravit kompetentní učitele, kteří svým působením napomohou k odstranění negativního obrazu. Myslím, že máme celou řadu vynikajících absolventů. Dobrý učitel musí kromě dalších kompetencí být hlavně do své profese zapálen. Pokud hoří, budou hořet i jeho žáci.

Když nás bude číst nějaký maturant se zájmem o učitelství, jak byste ho nalákala právě ke studiu na hradecké Pedagogické fakultě? V čem se liší od jiných pedagogických fakult v Česku?
Myslím si, že naše fakulta je zajímavá prolínáním učitelských oborů i oborů neučitelských, které se mohou vzájemně inspirovat. Nabízí širokou škálu uměleckých disciplín, které připravují i učitele základních uměleckých škol. Výhodou je dle mého názoru také skutečnost, že je součástí univerzity, která není mnohofakultní. Spolu s regionálním položením jí to dává komorní charakter, který usnadňuje a intimizuje komunikaci mezi pedagogem a studentem. Velkým lákadlem je dle mého i samotné město Hradec Králové, které je svým klimatem a také přírodním, kulturním i sportovním zázemím naprosto jedinečné.

Vy jste zmínila, že UHK není úplně největší univerzitou v Česku. Mě zaujalo, že ze čtyř fakult UHK aktuálně hned tři vedou z pozice děkanky ženy. To asi není v akademické sféře úplně běžné, že?
Statistiku jsem si nedělala, ale myslím, že běžné to není. Například mezi děkany pedagogických fakult jsou tři ženy. Na naší fakultě ale mají ženy převahu i ve vedení. Kupříkladu všechny proděkanské pozice v tuto chvíli zaujímají ženy. Nebyl v tom ale žádný záměr.

Pedagogická fakulta UHK letos slaví 60. výročí od svého založení. V jaké je podle vás kondici?
Výročí je pro nás samozřejmě významné. Pedagogická fakulta, která se ustavila před 60 lety, později zrodila celou Univerzitu Hradec Králové. Ale zpět k vaší otázce. Samozřejmě se vždy mohou najít slabé stránky, na jejichž odstranění je třeba pracovat, ale celkově se domnívám, že Pedagogická fakulta UHK je v dobré kondici. Nelze ale ustrnout. Vzdělávání nejenom budoucích učitelů je tekutý proces, který musí reflektovat vývoj společnosti.

Už od toho roku 1964 je Pedagogická fakulta UHK spojená s historickou secesní budovou na náměstí Svobody, ve které v současnosti probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Kdy se do ní studenti budou moct vrátit?
Budova je naše srdeční záležitost a troufám si tvrdit, že tvoří identitu naší fakulty. Pokud všechno dobře dopadne, měli bychom se do ní vrátit v příštím roce. Stavba by měla být předána do konce června. Hlavní stěhování by mělo proběhnout během letních měsíců. Budova na náměstí Svobody se opět stane centrem celé fakulty. Přesídlí do ní děkanát a studijní oddělení, takže bude sloužit všem našim studentům. Kromě toho se do zrekonstruované budovy přesunou dvě katedry, které nyní sídlí v pronájmech. Jde o Hudební katedru a Katedru výtvarné kultury a textilní tvorby. Dvě auly budou sloužit přednáškové činnosti, kulturním a konferenčním aktivitám.

Vy jste před lety o té historické budově Pedagogické fakulty UHK na náměstí Svobody napsala dokonce knihu. Čím vás ta budova tak zaujala?
Budova mě přitahuje hned z několika důvodů. Ráda ji zmiňuji jako příklad paralely mezi dějinami naší fakulty a moderními dějinami Hradce Králové. Už její vznik mi přijde symbolický. Byla postavena jako první na pravém břehu Labe po zboření hradeb v roce 1897. Navrhli ji dva mladí architekti, Hubert Gessner a Otokar Bém, kterým dal důvěru tehdejší hradecký starosta František Ulrich. Podle některých historiků architektury jde o vůbec první secesní budovu ve střední Evropě. Úspěch stavby přivedl do Hradce Králové takové osobnosti, jakými byly Jan Kotěra a Josef Gočár.
Symbolické je také to, že budova od začátku měla vzdělávací funkci, původně to byla obchodní akademie. Zajímavá je i svou historií, někdy i tragickou. Za druhé světové války byla zneužita jako shromaždiště Židů před jejich transporty do Terezína.

Pojďme se od historické budovy přesunout přímo k Vám. Jak jste se dostala k učitelství?
Profese učitelky mě lákala odmala. Velkou inspirací mi byla rodina. Dědeček působil jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie na střední škole. Moje maminka je absolventkou naší fakulty, tatínek, později redaktor, také začínal svou kariéru jako učitel na průmyslové škole. O mnoho let později jsem měla to štěstí, že jsem s ním mohla spolupracovat na naší Katedře českého jazyka a literatury. Přiznávám, že mě vždy lákalo vzdělávání vysokoškolské, takže jsem moc ráda, že mohu působit na Pedagogické fakultě, kde se mohu věnovat už dospělým lidem a jejich přípravě na učitelskou profesi.

Jak dlouho už na Pedagogické fakultě působíte?
Jako odborná pracovnice jsem nastoupila na fakultu po skončení pražské filozofické fakulty v roce 1986. Na učitelskou pozici jsem pak nastoupila o tři roky později.

Poslední roky jste působila jako vedoucí Oddělení jazykové a literární kultury na Katedře českého jazyka a literatury. Já jsem se dočetl, že stejnou funkci přitom zastával před lety i Váš tatínek…
Je to trochu jinak. Můj tatínek působil jako vedoucí Katedry českého jazyka a literatury a studijní program Jazyková a literární kultura na katedře zakládal. Já teď pokračuji v jeho šlépějích i jako garantka tohoto programu.

V čele Pedagogické fakulty UHK stojíte od letošního června, ale už osm let předtím jste byla proděkankou. Chcete na svého předchůdce profesora Vaníčka hlavně navazovat nebo je i něco, co chcete dělat jinak?
Pan děkan Vaníček byl velmi progresivní a nastartoval celou řadu věcí, které naši fakultu zviditelnily městu a České republice. Velmi intenzivně se snažil o rehabilitaci profese vysokoškolského pedagoga. Snažil se i o rozšíření kompetencí v oblasti studentských praxí. Troufám si tvrdit, že naše fakulta zaujímá přední místo mezi českými pedagogickými fakultami v koncipování a rozvoji pedagogických praxí a spolupráce se školami. Nemalou zásluhu má profesor Vaníček také na tom, že byla nastartována rekonstrukce historické budovy na náměstí Svobody. To všechno jsou pozitivní tendence, na které budu ráda navazovat. V současné době je podle mého potřeba provést revizi a aktualizaci stávajících studijních programů. Musíme reagovat na výzvy a potřeby současné společnosti. To se týká například umělé inteligence nebo psychických problémů, kterými trpí v dnešní době také žáci základních a studenti středních škol. V této souvislosti se nabízí rozvoj nových studijních programů, například školního psychologa.

Jak moc se změnil Váš každodenní život po nástupu do funkce děkanky? Máte čas i na výuku studentů nebo jste ji musela zásadně omezit?
Můj život se příliš nezměnil, protože už v mé bývalé funkci proděkanky a statutární zástupkyně děkana jsem musela velkou část času věnovat administrativě a povinnostem souvisejícím s touto pozicí. Stále učím a chci si výuku ponechat i do budoucna. Učím ráda a práce se studenty mě velmi obohacuje a nabíjí.

Když se o Vás někde píše, býváte zpravidla označována jako jazykovědkyně. Co si pod tím může běžný čtenář představit?
Ono se to píše špatně, protože můj obor sice spadá do filologie, ale jsem literární historička. Zabývám se dějinami literatury, specifickými aspekty literatury jako například jejím žánrovým ukotvením nebo kulturními relacemi, problematikou reflexe jiných zemí v literatuře – uplatněním italského fenoménu v ní. Věnovala jsem se i oboru, který na katedře zavedl můj tatínek, a to je tvůrčí psaní.

Ve Vašem životopise mě zaujal blízký vztah k Itálii, které se věnujete i profesně. Proč právě Itálie?
To jsou taková životní předznamenání, která nelze racionálně vysvětlit. Pamatuji si, že když jsem byla malá, můj dědeček mi opakovaně vyprávěl o tom, jak byli s babičkou na svatební cestě právě v Itálii. Mně tehdy z jeho vyprávění připadalo, že se pohybovali v nějaké vzdálené exotické zemi. Vyrůstala jsem v době, kdy cestování na tehdejší tzv. západ nebylo takovou samozřejmostí. Ve škole mě vždy okouzlovaly zmínky o Benátkách, městě na moři. Po samotové revoluci naše první cesty směřovaly právě do Itálie a já se do té země čím dál víc zamilovávala. Možná nám Itálii tak ráda i proto, že sama nejsem tak temperamentní jako Italové, mohu v ní na chvíli vyjít ze sebe sama.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera