Dozvuky války z roku 1866

I když po zahájení diplomatických jednání mezi znesvářenými stranami na mikulovském zámku vstoupilo na přelomu července a srpna roku 1866 v platnost příměří a s ním i klid zbraní, válečný čas ještě neřekl své poslední slovo.

V horkých letních dnech totiž za armádou kráčela epidemie cholery, která si vyžádala množství dalších životů, aniž rozlišovala mezi vojáky a civilisty. Šíření nakažlivé nemoci napomáhaly hygienické podmínky v lazaretech a tábořištích i samotný postup vojska dále do vnitrozemí. Cholera se přirozeně objevila nejprve v obcích bezprostředně postižených válkou, odkud se šířila dál. Během srpna 1866 tak onemocnění proniklo i za zdi královéhradecké pevnosti.

Hlavní vlna však ve městě vypukla až na podzim. Nemoc řádila především na Malém náměstí a na Kavčím plácku. Své blízké tehdy například ztratili v rodině továrníka Václava Františka Červeného, továrníka Antonína Petrofa anebo tiskaře Ladislava Pospíšila. Cholera se stala osudnou také gymnaziálním profesorům Antonínu Reisichovi a Josefu Tesařovi. Mnozí obyvatelé Hradce Králové se snažili před nemocí utéct, město tehdy prý opustilo víc lidí než za samotné války s Prusy. Počet obětí cholery dosáhl počtu takřka dvou set, a to jak v řadách civilních obyvatel, tak armády.

Nedlouho poté, co epidemie odezněla, navštívil Hradec Králové a nedaleké bojiště v rámci své inspekční cesty císař František Josef I. Panovník se 4. listopadu 1866 na Chlumu poklonil památce padlých a obdaroval kostel Proměnění Páně. Poté císař přijal zástupce okolních obcí, aby vyslechl zprávu o místních poměrech, válečných škodách i stavu úrody. Přitom věnoval značné finanční částky na podporu potřebných či obnovu škol a kostelů.

V Hradci Králové panovník navštívil raněné vojáky a setkal se i se zástupci města. Dodnes se v muzejní sbírce dochoval vladařův podpis v jednom z raně novověkých kancionálů, který tehdy sloužil jako specifická návštěvní kniha pro význačné hosty. Během císařské návštěvy byla za své zásluhy během války oceněna řada místních osobností, jako třeba královéhradecký purkmistr Karel Collino a další představení obcí v areálu bojiště, Václav František Červený a jeho manželka Josefina či František Arnošt hrabě Harrach.

Prusko-rakouská válka z léta 1866 také zásadně ovlivnila podobu krajiny Královéhradecka. Už bezprostředně po bitvě začaly na připomínku válečných obětí vznikat zprvu spontánně zřizované prosté kříže, které byly posléze nahrazeny skutečnými pomníky. Iniciativu v této věci vyvíjeli rodinní příslušníci padlých či zástupci široké veřejnosti, případně vojenské útvary, které se války v roce 1866 účastnily. Už na přelomu let 1866 a 1867 založil baron Johann A. Liebieg mauzoleum s malou kaplí u obce Lípa, podobně věnovali manželé Max Egon a Leontina Fürstenbergovi památce padlých vojáků honosný kříž v centru rakouského postavení na Chlumu. Nezanedbatelná role v budování válečných pomníků na bojišti připadla také pruskému rytířskému řádu johanitů.

Jak ubíhal čas, hroby a pomníky na někdejším bojišti začaly nevyhnutelně chátrat. V 80. letech 19. století už na hrozící zánik válečných hrobů z roku 1866 u Hradce Králové upozorňoval i místní tisk. Na sklonku roku 1888 však došlo ke vzniku spolku, který si předsevzal o tyto památky pečovat. V jeho čele stanul vysloužilý účastník bitvy u Hradce Králové, smiřický rodák Jan Nepomuk Steinský. Za jeho vedení se podařilo Komitétu pro udržování válečných pomníků na bojišti Králové-hradeckém chátrání nejen zastavit, ale dokonce podnítit vznik památek nových. Bývalé bojiště u Hradce Králové se tak už před první světovou válkou proměnilo v pietní památkovou oblast, výjimečnou v celoevropském rozměru, a tuto tvář si přes bouřlivé zvraty 20. století podrželo dodnes.

Josef Šrámek
Foto: Sbírka MVČ