Dříve bych šla i přes bolest, vypravuje Eva Vrabcová Nývltová
5. září 2020
29 snímků
Jak říká jedno známé pořekadlo: Člověk míní, život mění. Čtyřiatřicetiletá rodačka z Trutnova dlouho plánovala, že letošní sezona bude její poslední běžecká a poté už by chtěla miminko. Trápení s achilovkami, které přerušily její kariéru v roce 2018, a rady lékařů na delší odpočinek jí však „donutily“ tuto myšlenku přehodnotit. „Já tady dřu, ale ty nohy mě pořád bolí. Pojďme to zkusit takhle. Vynecháme rok, dopřeje tomu delší pauza, zkusíme mimčo a pak se můžu vrátit a běhat třeba deset let,“ řekli si doma.
Na radostnou novinu se v rodině Vrabcových nakonec ani nemuselo dlouho čekat. Když se ovšem loni na podzim bývalá reprezentantka v běžeckém lyžování dozvěděla, že je těhotná, bylo zároveň jisté, že definitivně mizí i jakákoliv naděje na start v olympijském závodu v Japonsku. Jenže na jaře přišla další změna, když svět zasáhla koronavirové krize a došlo k posunutí Her o rok, což znovu výrazně pozměnilo i plány české rekordmanky v maratonu. A rázem je zpět ve hře o Tokio. „Je to pro mě velká motivace,“ potvrdila Eva Vrabcová Nývltová.
Její porod proběhl bez komplikací, trutnovskou porodnici opouštěla již po pár dnech a netrápila ji žádná extra únava. „Po týdnu jsem se cítila úplně ready a postupně začala chodit na dlouhé procházky a po pěti týdnech jsem vyběhla,“ přiblížila svůj návrat k přípravě. Myšlenku, že by po porodu třeba nějaký čas neběhala, si vůbec nepřipouštěla. Těhotenská pauza naopak jejím achilovkách prospěla, takže nyní jí nic nelimituje. „Áďa navíc dobře spí, takže jsem spíš měla problém ten můj běžecký návrat neuspěchat,“ vyprávěla.
K tréninku však maratonkyně přistupuje s opatrností. Kdyby se jí ozvala nějaká bolístka, nebo se jen necítila dobře, tak se bude snažit víc odpočívat než doposud. Dva měsíce a pět dní po porodu se poslední červnový víkend postavila na start běžeckého závodu a s manželem a kamarády absolvovala štafetu v rámci OlfinCar Trutnovského půlmaratonu. „Týden jsem pak nemohla běhat, protože jsem si zablokovala záda, jak jsem si rozhycovaná v cíli vzala do rukou Áďu a nějakou dobu ji držela. Tak jsem pak musela zvolnit,“ vysvětlovala. Dříve by na to nebrala zřetel a šla do tréninku i přes bolest. Dnes už ne. „Je čas poslouchat své tělo,“ řekla.
V srpnu se bronzová medailistka z mistrovství Evropy 2018 tři týdny připravovala na Božím Daru. Na soustředění zvládla vše, co měla naplánované. „Běh se ale pořád snažím šetřit, protože i po porodu mi říkali, že ty otřesy a dopady nejsou pro tělo úplně dobré. Hodně jsem to proto střídala s kolečkovými lyžemi a kolem,“ přiblížila náplň hlavních dopoledních fází. Odpolední aktivita se odehrávala už jen v posilovně s nějakým lehkým rozklusem nebo jízdou na trenažéru.
„Konečně jsem ale mohla trénovat, takže to bylo dobré,“ hlásila, že pocity ze soustředění má skvělé. Sice už se u ní objevují i choutky, že by chtěla běžet rychleji, ale ještě se hledá. „Ten krok je takový těžký a přeci jen mám ještě stále po porodu něco na váze navíc. Neběží se mi lehce, nicméně ten pocit, že se mohu proběhnout, je super,“ dodala. Kromě muže Martina na její tréninky dohlížel i nový kondiční kouč Martin Navrátil z hradeckého fitka, kam chodí cvičit. Spolupráce s ním trvá necelý půlrok.
Ke zdařilé přípravě přispělo i to, že si na „Božáku“ Vrabcovi vytvořili prakticky domácí zázemí. „Vzali jsme si tam všechno, co máme doma,“ smála se běžkyně, která už druhým rokem bydlí v malém domečku na okraji Hradce Králové. Na soustředění si třeba vezli dětskou postýlku, vaničku, houpačku, gril, kávovar, tři kola i Belču s jejím pelechem. „Kdybyste viděli, jak jsme jeli naložení, tak byste se divili, co všechno se nám vešlo do auta,“ řekla sportovkyně již pět let využívající služby a vozidla společnosti OlfinCar.
Přes léto vlastnila vůz Toyota ProAce Verso. „Velké auto je pro mě dost zásadní a obrovská výhoda. Nedokážu si představit, že bych se měla se všemi svými věcmi vejít do nějakého menšího auta,“ konstatovala Eva Vrabcová Nývltová. Například teď mimo jiné velmi oceňuje, že vezme celý kočár, zajede s ním do kufru a nemusí řešit jeho skládání.
Skloubit vrcholový sport a péči o malé dítě zvládá bez větších potíži. Velkou oporou a pomocí je manžel Martin. A mamka, teta a babička se prý také stále hádají o to, kdo bude hlídat. „Naštěstí maraton je na trénování docela dobrý sport. Ráno si odběhnu na dvě hodinky a pak se celý den můžu věnovat malé, a večer znovu,“ uvedla Eva. Něco jiného by prý bylo, kdyby hrála tenis a trávila na kurtech desítky hodin. „Na soustředění mě Martin autem různě nadjížděl, a když Áďa potřebovala najíst, tak jsem zastavila, nakrmila ji a jeli jsme dál,“ usmívala se čerstvá matka.
Mateřské povinnosti si neskutečně užívá, ačkoliv jí to asi úplně nezměnilo. Stále se považuje za závodníka. „Ale zároveň tady mám Adélku, hrajeme si spolu a ona mi to vrací. Dost často se směje, není to plačtivé dítě,“ prozradila. Jaká je maminka? Odpovídá, že liberální. „Nejsem ten úzkostlivý typ, že bych nad malou seděla a řešila, že se jí tady nebo tady objevil pupínek. Sama si řekne, co chce,“ sdělila a doplnila, že se doma nedrží žádného striktního režimu.
Jak se bude posouvat dál v běžeckém comebacku, v tom má naopak trutnovská maratonkyně jasno. Pokud její kondice bude na dobré cestě, už na podzim by ráda závodila, byť o top formu ještě nepůjde. K té by se chtěla dopracovat až na jaře. Odběhnout první půlmaraton by si přála 19. září v Ústí nad Labem, poté další v Karlových Varech, Českých Budějovicích a také se těší na legendární desetikilometrový závod Praha - Běchovice.
Na maratonskou premiéru po porodu se přihlásila do Valencie, kde by se chtěla pokusit splnit 6. prosince olympijský limit 2:29:30. „Ale pokud nebudu připravená, nebudeme to lámat přes koleno a dáme tomu čas,“ poznamenala držitelka národního rekordu výkonem 2:26:31. V případě, že by pokus číslo 1 nevyšel, další se uskuteční příští rok na jaře. To má vyhlédnutý dubnový Londýn nebo květnovou Prahu.
