Důležité je, že téměř všichni klienti celkem dobře spolupracují

„S klienty je v kontaktu terénní pracovník. Nyní, kromě běžné sociální práce, je jeho úkolem jednou týdně všechny lokality navštívit, zjistit teplotu přítomných, vybavit je rouškami, případně zprostředkovat další pomoc, když to bude třeba,“ prozradila Dana Pechová, vedoucí Domu Matky Terezy, který je střediskem sociálních služeb pro lidi bez domova.

V nákazové situaci se zdá, že lidé bez domova jsou ohroženou a zároveň rizikovou skupinou. Je tomu tak a proč především?
Ano, přikláním se k názoru, že člověk, který nemá zázemí a všechen svůj čas se pohybuje převážně ve veřejném prostoru, může být ohroženým a poté i ohrožujícím. Nemá podmínky k dodržování zejména hygienických pravidel, která jsou nyní důležitá. Proto jsme vytvořili takové podmínky, aby naši klienti mohli být co nejvíce času v zařízení, nebo v areálu zařízení.

Poskytujete jim informace, jak se mají chovat, co mají dělat?
Klienty, zejména v začátku řešení situace, jsme často informovali o tom, co se děje, jaká opatření mají dodržovat, jak jim pomůžeme my pracovníci a co očekáváme z jejich strany. Zároveň jsme je připravovali na změny a opatření, která se jich budou týkat, a jež jsme připravovali a konzultovali s Krajskou hygienickou stanicí. Tato opatření potom změnila způsob poskytování služeb.

Jak na to reagují?
Klienti reagují tak různorodě, jak různorodě reagují ostatní občané na nynější dění. Někdo je plný obav, jiný vážnost situace přehlíží, další se pravidlům přizpůsobí. Důležité je, že téměř všichni klienti celkem dobře spolupracují. Nyní jich je, v nízkoprahových službách v jeden okamžik, dvakrát více než obvykle. Přesto dochází k půtkám a šarvátkám v daleko menší míře.

Co je nyní z vašeho pohledu nejdůležitější?
Co se týká našeho zařízení, abychom dbali na dodržování nastavených pravidel a zároveň spoluvytvářeli s klienty klidnou atmosféru, díky které můžeme vše lépe zvládnout. Při dvojnásobné kapacitě je důležitý klidný průběh služeb. I tak je zvládání každého dne pro pracovníky náročné. Myslím, že důležitá je dobrá spolupráce lidí v týmu, vzájemná podpora, možnost se poradit při řešení náročných situací, také se ale během dne odreagovat a třeba se zasmát.

Máte k dispozici dostatek ochranných prostředků pro tuto část populace, například roušek?
Začátek období, tak před více než měsícem, bylo dost krkolomný. Řešili jsme to tím, že kolegyně ve velkém začaly šít roušky a šijí je dosud tak, abychom měli dostatečné množství pro pracovníky i pro klienty. Díky spolupracovníkům i veřejnosti máme bezdotykové teploměry. Pro pracovníky se podmínky nyní významně změnily. Máme respirátory, štíty, dezinfekce na ruce i na úklidy a vše v dostatečném množství

Jsou klienti ochotní se chránit? Nosí na veřejnosti roušky nebo toto nařízení ignorují?
Klienti převážně roušky nosí, občas někoho musíme upozornit. Vzhledem k tomu, že s nimi přicházejí i do zařízení, předpokládám, že je nosí i ve veřejném prostoru tak, jako ostatní občané.

Uvědomují si vážnost situace?
Myslím, že míra toho, jak si uvědomují vážnost situace, je obdobná jako u ostatních občanů. Někdo má strach, někdo obavy, někdo věří, že vše bude dobré, někdo je lehkovážnější…

Snažíte se, aby se podrobili testu na koronavirus?
O to se nesnažíme plošně, ani nám to nepřipadá důležité a není to vlastně zatím možné. O testování vždy rozhoduje lékař nebo Krajská hygienická stanice. Sledujeme symptomy a situaci řešíme tam, kde to vnímáme jako opodstatněné. Již bylo testováno sedm klientů, všichni byli negativní.

Máte informace o tom, že by už byl někdo z nich nakažený?
Ve středu 8. dubna jsem se účastnila celostátního Kolegia pracovníků z obdobných služeb – pracovní setkání proběhlo elektronicky. Žádná z těchto služeb zatím neřešila situaci, kdy by nějaký klient byl pozitivní.

Není utopie myslet si, že se dá v tomto ohledu tato komunita zvládnout?
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se lidé bez domova, jestliže se s nimi pracuje a situace se sleduje, měli být ohrožující skupinou.

Je problém je dostat i mimo současný nouzový stav k lékaři na vyšetření?
Podpora našich klientů v oblasti péče o zdravotní stav je naší běžnou prací, klienti spolupracují. Pouze způsob nyní probíhá trochu jinak. Lékaři nejprve zavoláme a domluvíme se na následujících krocích. Složitější situace je tam, kde je klient, u kterého předpokládáme nějaké duševní oslabení, on si ho nepřipouští a lékaře odmítá.

Jak to je nyní v terénu, jsou přeci lidé, kteří jsou spíše tam?
V Hradci Králové máme zmapovaných asi 17 lokalit a v nich přibližně 70 klientů. S těmi je v kontaktu terénní pracovník. Nyní, kromě běžné sociální práce, je ještě jeho úkolem jednou týdně všechny lokality navštívit, zjistit teplotu přítomných, vybavit je rouškami, případně zprostředkovat další pomoc, když to bude třeba.

Na letišti vzniknul speciální azyl pro nakažené bezdomovce. Je to možnost, jak o těchto lidech neztratit přehled a izolovat je od zdravé populace? Je to potřebný krok? Co si o tom myslíte?
Místo na letišti zřizuje magistrát města. O převážné většině lidí bez domova máme přehled již nyní.  Dům Matky Terezy má svou kapacitu skoro naplněnou. Nejsou žádné další rezervy. Chystané prostory budou, bude-li to třeba, sloužit k izolaci lidí v karanténě, nebo těch, kteří budou nakažení a nebudou muset být hospitalizováni. Přípravou těchto prostor reaguje magistrát na nařízení vlády. 

Nemáte obavy, že byste se mohli od některého svého klienta nakazit?
Všichni pracovníci byli seznámeni s tím, že v době, kdy nebyly adekvátní osobní ochranné pomůcky, nemusí v takto rizikovém prostředí pracovat. Nikdo z téměř 30 pracovníků se tak nerozhodl. Nyní prostředky máme, využíváme je, v týmu řešíme průběh služby, necítím strach nebo paniku. Jsem na tým pracovníků pyšná.

Jak aktuální nákaza koronavir podle vás ovlivní život bezdomovců v Hradci Králové do budoucna?
Myslím si, že toto období ovlivní život téměř každého, nejen našich klientů. Ale ptal jste se na klienty. V minulosti jsme bývali v kontaktu s psychologem, který říkal, že takováto těžká období – v té době to byly povodně – mohou u našich klientů vzbudit touhu svůj život významně změnit a toto odhodlání může být významnou hnací silou tuto změnu realizovat. Myslím, že i otázka sociálního bydlení v Hradci Králové by mohla být pozitivněji chápana než doposud. Každý člověk, který má alespoň minimalistické skromné zázemí podobné situace lépe a bezpečněji zvládá.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Petr Macl