Fontány mě fascinovaly už jako malého kluka, vypráví Milan Koky

Jak dlouho už jsou fontány vaším koníčkem?
Už od raného dětství. Pamatuji si, že když jsem jako malý kluk chodil s babičkou a dědou na procházky do města, vždycky jsme procházeli kolem některých fontán a mě to fascinovalo. Konkrétně si vybavuju, jak jsme pozorovali fontánu na Baťkově náměstí, kde voda stéká po takových skleněných prvcích a mě strašně zajímalo, kde se tam bere ta voda. Když prarodiče viděli, jak mě to zajímá, vždycky mi koupili nějakou pokojovou fontánu. Mně ale nevydržela v původním stavu dlouho, protože jsem ji vždycky po čase rozebral. Strašně mě totiž zajímalo, jak funguje. Jak jsem vyrůstal, zajímal jsem se o fontány čím dál tím víc. Ve 12 letech jsem přišel do jedné hradecké firmy, která dělá technologie velkých městských fontán po celém Česku s tím, že se zajímám o fontány. Technický ředitel už tenkrát říkal, že jednou budu pracovat buď pro ně, nebo proti nim.

Jak to nakonec dopadlo?
Pracoval jsem pro ně. Od 15 let jsem tam chodil na brigádu. Teď už se spíš zabývám restaurováním kamene, což je obor, který jsem vystudoval v Hořicích na sochařské škole. Pokojové nebo zahradní fontány ale sám za sebe stále vyrábím.

Zajímá vás spíš estetická stránka fontán nebo ta technická?
Právě, že obojí. Tím, že jsem pracoval ve firmě, která dělá technologie fontán, jsem se něco naučil a zajímám se o to dál. Zároveň jsem ale restaurátor kamene a zajímá mě umění, takže i estetická stránka fontán je pro mě důležitá. Mým snem je jednou restaurovat třeba barokní kašny.

Máte nějakou fontánu i doma?
Je to zvláštní, ale nemám. Snažil jsem se udělat fontánu jako pítko pro moje dvě kočky, bohužel se toho ale bály a nechtěly z toho pít. Několikrát jsem měl nutkání, že si doma udělám aspoň nějakou maličkou fontánu, ale zatím na to nedošlo.

O hradeckých fontánách máte dlouhé roky web a facebookovou stránku, kterou sleduje tisíc lidí. Překvapilo vás, kolik Hradečáků fontány zajímají?
Rozhodně mě to překvapilo. Facebookovou stránku i web o hradeckých fontánách jsem založil ve svých 13 letech, takže už fungují skoro deset let. Příští rok bych rád udělal nový web, na kterém bude i mapka všech hradeckých fontán. Překvapilo mě totiž, kolik lidí třeba vůbec neví o fontánách na terasách Karla Otčenáška. Ten zájem lidí o fontány se nicméně neprojevuje jen na sociálních sítích. Na moji první večerní přednášku spojenou s procházkou po nasvícených hradeckých fontánách přišlo v létě více než 50 lidí. Když jsem přišel na místo srazu, zarazilo mě to a měl jsem i trochu strach. Překřičet 50 lidí, když stojíte u zurčící fontány, totiž není úplně snadné.

Máte přehled, kolik je v Hradci dohromady fontán?
Pokud se nemýlím, tak jich je 38. Část z nich jsou města a starají se o ně technické služby, část má soukromé majitele. V posledních letech se některé fontány natrvalo zavřely, protože byly ve špatném technickém stavu nebo neměly potřebnou technologii, která zajišťuje čistotu vody. Došlo bohužel také ke spoustě vandalských útoků vůči fontánám.

Která z těch všech hradeckých fontán je vaše nejoblíbenější?
Moje nejoblíbenější je určitě fontána Kráčející oblouk na Baťkově náměstí. Fontána má na výšku tři metry, je tam od roku 1996 a má být takovou vstupní branou do pěší zóny, která tam právě v tom roce vznikla. Autorem této fontány je Jaroslav Černý. Já k ní mám silnou citovou vazbu už od dětství. Jak už jsem říkal dříve, jako malý kluk jsem chodil okolo této fontány s babičkou a vždycky mě fascinovalo, kde se tam ta voda bere a zajímalo mě, jak je to udělané. Když mám teď občas splín nebo si potřebuju vyvětrat hlavu, sednu si k této fontáně. Ten zvuk vody je pro mě úžasně relaxační.

Dokážete říct, která z hradeckých fontán je úplně největší?
Myslím si, že rozlohou i objemem vody je to fontána na Riegerově náměstí. U ní se to úplně nezdá, ale pod dnem, které je tvořené ze žulových desek, se nachází ještě 60 nebo 70 centimetrů vody. Je to proto, aby čerpadlo, které vhání vodu do těch trysek, mělo dostatečnou kapacitu vody. Kdyby tam nebylo tolik vody, hrozilo by, že se čerpadlo zadře. Další velké fontány jsou pak U Koruny nebo na Ulrichově náměstí.

Když už vás tak zkouším z hradeckých fontán, zajímalo by mě ještě, která fontána je nejstarší?
To je jednoznačně kašna na Malém náměstí z roku 1772. To je nejstarší zachovalá a funkční kašna v Hradci Králové. Je škoda, že na Velkém náměstí se už nenachází původní gotická Jiříkova kašna. Pokud se ale podaří zrealizovat rekonstrukci Velkého náměstí, mělo by tam vzniknout hned několik nových vodních prvků. Nová fontána by podle poslední vizualizace měla být přímo na místě původní gotické kašny, snad se to podaří dotáhnout.

Jaký je rozdíl mezi fontánou a kašnou?
Slovo kašna pochází z němčiny a znamená schránku na vodu. Původně byly kašny dřevěné a sloužily jako zdroj pitné vody pro měšťany. Později se začaly stavět kašny z kamene, jejich účel byl ale stále podobný. Lidé k nim přišli s vědrem a nabrali si pitnou vodu. Pak také byly kašny, které sloužily jako napájecí místo pro koně. Účel moderních fontán je už od začátku jiný. Fontány jsou pouze estetickou záležitostí a nenajdete v nich pitnou vodu. Zatímco kašny jsou většinou kamenné, tak fontány mohou být z různých moderních materiálů jako je například bronz, sklo nebo umělý kámen.

Zajímají vás i jiné vodní prvky ve městě, než jsou fontány? Napadají mě třeba mlžné brány mlhoviště nebo vodotrysky?
Určitě ano. Já si ještě pamatuji v Hradci takzvaná brouzdaliště, ve kterých se mohly vyřádit děti. Provoz ale nebyl příliš ekonomický, brouzdaliště neměly žádné čištění vody a někteří lidé to využívali na místo pračky. Po konci brouzdališť začala v Hradci postupně vznikat mlhoviště, u kterých není s čistotou vody problém. Vím, že je po městě celkem 11 stálých mlhovišť, které jsou zapuštěné v zemi. V posledních letech začaly v Hradci Králové vznikat i mobilní mlhoviště. Mlžné brány jsou tvořené nerezovým rámem, ke kterému člověk přijde, zmáčkne tlačítko a na nějaký čas se spustí vodní mlha. Na stejném principu fungují i mlžné stromy, které jsou v Hradci letošní novinkou.

Mají vodní prvky včetně fontán ve městech kvůli klimatickým změnám zajištěnou budoucnost? Bude jich podle vás přibývat?
Doufám, že ano. Ve městech napříč republikou v poslední době vznikají různá mobilní mlhoviště. Co se týká budoucnosti konkrétně fontán, tak v posledních deseti letech roste obliba zejména takzvaných pochozích fontán. To znamená, že vodní trysky jsou umístěné přímo v chodníku a děti se tam mohou proběhnout a osvěžit se. Takovou známou chodníkovou fontánou je třeba fontána na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi. V posledních letech jich vzniká strašně moc. Hradec má takovou napůl pochozí fontánu na Riegerově náměstí. Když se tam jdete v létě podívat, je celá zaplněná dětmi.

Jak dlouho už po hradeckých fontánách provázíte?
Veřejně od svých 15 let, ale úplný prvopočátek byl už na základní škole asi v sedmé třídě. Na konci školního roku, kdy už nebylo tolik výuky, jsme chodili na procházky po městě. Moji spolužáci i učitelé o mém nadšení pro fontány v té době samozřejmě věděli, takže vždycky, když jsme kolem nějaké procházeli, tak jsme se zastavili a já jsem jim o té konkrétní fontáně krátce něco řekl. V těch 15 letech mě napadlo, že vyprávět o fontánách můžu i někomu jinému, než jsou moji spolužáci a rozhodl jsem se udělat první veřejnou akci. Až do letošního roku jsem pořádal procházky po hradeckých fontánách vždy přes den. Letos mě oslovily technické služby s nabídkou, abychom společně uspořádali přednášky večerní. Jsem za to moc rád, protože na večerní přednášky chodí ještě více lidí, než na ty denní. Nasvícené fontány jsou pro veřejnost určitě přitažlivější.

Zaskočí vás někdy lidé na procházkách nějakou otázkou?
Určitě ano, ale já jsem za ty otázky moc rád. Nejčastěji se mě lidé ptají na to, zda voda ve fontánách cirkuluje nebo přitéká z nějakého potrubního zdroje. Hodně se zajímají o technologickou stránku fontán. Pak dostávám otázky také na vznik jednotlivých fontán a jejich autory.

Předpokládám, že v dnešních fontánách voda cirkuluje...
Je to tak. Dříve to tak nebylo, ale provoz byl pak neekonomický. Dnes má každá fontána odstředivé čerpadlo, před kterým je velký předfiltr, aby se čerpadlo kvůli velkým nečistotám nezadřelo. Čištění vody pak probíhá přes pískovou filtraci, v mnoha fontánách je na čištění vody i UV lampa a nechybí ani dávkovač bazénové chemie. Bez toho by se to určitě neobešlo.

Tušíte, jakou fontánu mají Hradečáci nejradši?
Řekl bych, že mezi Hradečáky mají velký úspěch fontány na terasách Karla Otčenáška od Tomáše Rafla. A to jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Zejména havrani, ze kterých odtéká voda, jsou velmi oblíbení. Spousta Hradečáků naopak nesnáší fontánu na Masarykově náměstí od Michaela Gabriela. Opravdu málokdo ji dokáže přijít na chuť, za mě osobně je přitom ta fontána povedená. Je to moderní umění. Je ale škoda, že ta fontána nemá takovou péči, jakou by si zasloužila, protože původně byl ten povrch vyleštěný až téměř do zrcadlového lesku a ta fontána odrážela okolní náměstí.

Jezdíte za fontánami i do jiných měst nebo zemí?
Nejdál jsem byl v Rakousku ve Vídni. Zarazilo mě tam, že taková rozlehlá historická kašna neměla moc bohatou čistící technologii. Jinak jezdím spíš po Česku. Už dlouho se chystám do Plzně, kde jsou mnohými lidmi nenáviděné, ale za mě krásné fontány od Ondřeje Císlera z roku 2010.

Fontány pro vás nejsou jen koníčkem, ale věnujete se i jejich výrobě, že?
Ano. Většina fontán, které jsem dělal, byla z keramiky nebo umělého kamene. Moc lidí o mně zatím neví, takže těch fontán za sebou nemám tolik. Vyrobím do deseti fontán za rok, je to taková občasná činnost. Většinou se jedná o pokojové fontány. Zatím jsem nerealizoval žádnou velkou kamennou fontánu, ale doufám, že časem nějaká zakázka na fontánu z kamene přijde.

Pamatujete si na první fontánu, kterou jste vyrobil?
Moc dobře. Byl jsem ještě dítě, rozebral jsem nějakou pokojovou fontánu, kterou jsem dostal a vytvořil jsem si vlastní. Babičce jsem vzal rendlík, na něj jsem položil napařovací vějíř na knedlíky a tím jsem protáhl brčko, které jsem napojil na malé čerpadlo z té fontány. Myslím, že pak tam ještě byla propíchaná flaška od Jupíka. Takže když jsem pustil čerpadlo, tak voda natekla do lahve a těmi dírkami poté začala tryskat ven. První keramickou fontánu, která už opravdu fungovala, jsem vyrobil pro moji třídní učitelku ve čtvrté třídě na základní škole.

Je vaším snem v budoucnu se fontánami plnohodnotně živit?
Rozhodně. Tím, že jsem restaurátor kamene se středoškolským vzděláním, si teď nemůžu dovolit říct, že chci restaurovat nějakou barokní kašnu. To bez vysoké školy a restaurátorské licence na památkově chráněná díla nejde. Je ale mým snem dostat se na vysokou školu do Litomyšle na fakultu restaurování, projít si tou školou, získat magisterský titul a následně zažádat ministerstvo kultury o restaurátorskou licenci. Pak bych se mohl dostat k restaurování velkých městských fontán a kašen. Když mi nevyjde restaurování, chci dělat nějaké svoje vlastní fontány.

Tomáš Kulhánek
tomaskulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Patrik Palátka