GLOSA: Běžte volit. Nebo buďte další čtyři roky zticha

Jistě, titulek této glosy je drzý a provokativní, ale jsem přesvědčen, že je na místě. Zastávám názor, že každý člověk, který alespoň trošku sleduje dění kolem sebe a není mu lhostejné, v jakých podmínkách a v jaké společnosti bude v dalších letech žít, by si měl najít těch pár minut a jít volit.

Výběr konkrétní strany a její volba je vlastně jakýmsi zhodnocením současného stavu a vyjádřením vůle, že je vše v pořádku nebo je potřeba něco změnit. A každý člověk si toto své hodnocení nastaví podle svého naturelu, zájmu, ale i rozumových schopností. Najde ho každý.

Pro někoho to může být vyjádřením hodnocení, že je spokojen s prací premiéra a vlády. Jiný se zase vyjádří skrze to, že mu vadí zadlužování země a zdražování. Dalšímu třeba bude vadit, že se tady účelově či pragmaticky spojilo více malých a menších stran, aby se dostaly k moci. Někdo si zvolí svoji stranu na základě toho, že díky ní má vyšší důchod či zaručenou mzdu. Jiný se obává, aby Česká republika neuspořádala referendum o vystoupení z Evropské unie a Severoatlantické aliance. A takto bychom mohli pokračovat. Zkrátka co člověk, to jiná preference či měřítko, kterým na politiku, ale i na svůj život nahlíží. Nezapomínejme, že politika je úplně ve všem. I v cenách piva či benzinu, ale i v tom, co se učí děti ve škole nebo zda bude fungovat ve vašem městě nemocnice či nikoliv.

A právě každý člověk, který si položí jednu či více takových otázek, se pak na základě programu, sympatií či pragmatické úvahy rozhodne pro určitou stranu a té dá hlas. Vyjádřil tím svoji vůli a využil svého občanského práva. Tito lidé se pak dělí na ty, jejichž strany uspěly a neuspěly. Ti „úspěšní“ jsou spokojení a ti „nespěšní“ nikoliv. To je logické.

Ale pak tu je jedna skupina, a je bohužel početná, těch, kteří volit nejdou a tudíž nepatří ani mezi úspěšné, ani neúspěšné. Tito lidé se z nejrůznějšího důvodu vyhýbají své osobní zodpovědnosti, ale rozhodnutí. Problém je však ten, že společnost či stát stejně bude dál fungovat i bez jejich rozhodnutí a třeba i proti jejich vůli. Tito lidé pak vesměs jsou hlasití kritikové všeho a všech. Vědí, co se má a co je špatně. Sami přitom svoji vůli veřejně neprojevili.

V Královéhradeckém kraji v letošním roce kandiduje celkem 17 politických stran, hnutí a koalic. Myslím si, že to je dostatečné množství na to, aby si vybral každý. A pokud se někdo nechce zaplétat do porovnávání stran, jejich lídrů a kandidátů, měl by se rozhodnout podle své peněženky, podle svých potřeb a očekávání, ale i porovnání toho, co je za svá očekávání schopen nabídnout či obětovat. Zkrátka zhodnotit, zda chce, aby pokračovalo to, co je nyní a nebo si přeje změnu.

Tím, že toho zhodnocení aktivně provede, se přihlásí k nějakému směru, myšlence či názoru. A v následujícím období je „oprávněn“ toto své zhodnocení bránit, podporovat a obhajovat, ale i kritizovat či polemizovat o rozhodnutí lidí s jiným názorem. Ale ti, kteří žádný názor a zhodnocení neprojevili (a to se týká všech, kteří v danou dobu měli právo voleb se aktivně zúčastnit), se sami z debaty o veřejném dění sami vyloučili. Nabízenou možností rozhodovat a rozhodnout vědomě opovrhli. A proto by měli být další čtyři roky zticha a při debatách jiných šoupat nohama.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz