Hana Hrabálková: Proč budu volit svého muže

Prozradíte nám, jak jste se s Alexandrem Hrabálkem seznámila?
Poznali jsme se v roce 1982 na imatrikulačním večírku farmaceutické fakulty. Chodila jsem tehdy do druhého ročníku, on byl rok po vojně. Na fakultě začínal jako asistent. Shodou náhod jsme vedle sebe seděli u jednoho stolu. Tenkrát byla jiná doba: i asistenta, který na fakultě teprve začínal, jsme považovali za osobnost. Neuměla jsem si vůbec představit, že bych s ním šla třeba jen tancovat, což se nakonec stalo. Nebylo to pro mě traumatizující, ale vyvedlo mě to hodně z míry. Nakonec jsem ovšem zjistila, že to je úplně normální chlap.

Proč mu teď ve volbách dáte svůj hlas tím, že na kandidátce ODS, kde má číslo 5, označíte jeho jméno křížkem?
Hlavně proto, že mu věřím. Je člověk, který, ať už byl úplně obyčejným asistentem, ať už byl vedoucím katedry, děkanem fakulty nebo v posledních čtyřech letech primátorem, všechno dělal poctivě. Nedopustil se žádných nepravostí a podvodů.

Doporučila byste tedy všem, aby ho volili?
Rozhodně ano a to z důvodů, které jsem řekla, protože je to opravdu člověk, který to, co dělá, dělá poctivě a pořádně. Za jeho vedení se v Hradci Králové podařila spousta dobrých věcí a hodně z nich je rozjetých. Mám radost z výsledků jeho práce, která je ve městě vidět. Byla bych moc ráda, kdyby mohl ve své práci na městě pokračovat.

Jaký je primátor v soukromí?
Všichni ho znají jako primátora, všichni ho znají jako přísného profesora. I našim dětem říkal: „To nejlepší, co pro vás můžu udělat, je, že na vás budu přísný a důsledný.“ Dcerám se to samozřejmě nelíbilo, ale přineslo to ovoce. Byla stanovena pravidla, která se musela dodržovat. Dětem se věnoval maximálně a ty teď tatínkovu výchovu oceňují. Jedna z dcer je překladatelka z angličtiny a ruštiny, druhá dcera je veterinářka. Obě dělají to, co si vysnily. S manželem jsme jim vštěpovali, že pokud chtějí v životě něco dokázat, tak pro to musí také mnoho udělat. Často o něm mluvím jako o renesančním člověku. Zní to možná nadneseně, ale pravdou je, že kromě chemie dokáže zaujatě mluvit o historii, kosmologii, klasické hudbě, uvaří vynikající svíčkovou nebo guláš a pak vezme motorovou pilu a řeže dříví na zimu.

Alexandr Hrabálek je čestný a pracovitý člověk, na tom se shodneme. V životě dokázal to, co se ne každému povede a o čem někteří možná jen tajně sní. Podílel se na vývoji a výrobě substrátů pro histochemii, na vývoji antituberkulotik, jeho hlavní vědeckou náplní však byla chemie analogů kožních lipidů. Ve vědeckém životě toho dokázal hodně a je v rámci republiky uznávanou osobností. Dařilo se mu i v práci na městě. Přesto se radnice potýkala s výtkami opozice.
To je pravda, někdy mě to, co si o něm musím přečíst, mrzí, protože to není pravda. Ale časem jsem si zvykla, jelikož jsem si uvědomila, že takto o něm a o jeho práci hovoří lidé, kteří sami vědí, že takových úspěchů nikdy nedosáhnou. To asi mluví za vše. Už jsem se s výpady opozice smířila, spíš se jim směju, protože vím, jaká je skutečnost. Věřím, že lidé vidí to, co se ve městě za poslední roky vybudovalo, opravilo a staví. Výsledky práce mého muže a jeho spolupracovníků jsou ve městě jasně vidět a chápu, že se to některým, a to zrovna těm, kteří měli možnost něco změnit a udělat dříve, anebo by chtěli sedět v jeho křesle, nelíbí. Můj hlas ve volbách dostane a přála bych si, aby ho i ostatní lidé, kterým na rozvoji města záleží, také svým křížkem u jeho jména na kandidátce ODS ve volbách podpořili.