Historie farmacie mě zajímala už během studia, říká lékárník a historik

Čím vás okouzlila farmacie? Proč jste se vydal touto cestou?
Farmacii, možná bych přesněji měl říct lékárenství, jsem měl v rodině. Moje matka vystudovala dálkově farmacii v Bratislavě. Chodíval jsem za ní jako dítě do lékárny, která se sice už lišila od těch prvorepublikových, ale také se hodně lišila od těch nynějších. Velká laboratoř se stojatkami se surovinami a otočníky s lékárenskými razítky, vůně léčivých rostlin – tehdy je lékárny vykupovaly – a řada přístrojů a nástrojů k přípravě léčiv. Dodnes si vzpomínám na chuť škrobových oplatek, které jsem potají občas ochutnával. Když jsem byl ve čtvrtém ročníku gymnázia rozhodl jsem se vystudovat farmacii. K volbě kromě uvedeného přispělo i to, že farmacie byla v nedalekém Hradci Králové a jako přírodovědných obor měla méně ideologické balastu té doby než humanitní obory.

Studoval jste v Hradci Králové. Kam vás fakulta posunula a co vám dala?
Fakulta mě rozhodně utvrdila, že chci pracovat v lékárně, tehdy byla ještě možnost jít do továren nebo, spíše teoreticky, do nemocnic. Vybral jsem si sice obor klinická farmacie zaměřený původně pro farmaceuty do nemocnic, ale šlo spíše o to, že jsem se zde, alespoň podle mého názoru, nejvíce naučil komplexně o farmacii. Dala mi spoustu praktických zkušeností v mnoha oborech a osobně jsem byl moc rád, že jsem v té době poměrně obtížné studium zvládl.

Pokud mám dobré informace, jako farmaceut jste již během studia a potom v praxi získal vědomosti o chemických léčivech, jejich účincích, dobrých i špatných. K čemu vás to přivedlo?
Léčiva stejně jako léčivé látky, z kterých jsou vytvářeny, mě fascinovaly v tom, že vlastně jejich vývoj odrážel historii mnoha oborů od dávné minulosti do dneška – přírodní léčitelství, bylinkářství, alchymie, chemie, biologie až po moderní vědy jako jsou například klinická farmacie, farmakoepidemiologie či farmakoekonomika. Malá krabička léku v sobě obsahuje nejen vlastní léčivou látku s jejími všemi možnými účinky, ale také odráží dobu a své předchůdce i následovníky. Pozice farmaceuta jako znalce léčiv je v současnosti nenahraditelná. Právě on nejlépe umí zhodnotit účinky nejen pozitivní, ale také negativní a vyslovit svůj úsudek o významu léku. Pak už je na lékaři, jak s těmito informacemi naloží.

Preferujete přírodní léčiva před chemickými? V čem je jejich přednost?
Mám velmi rád přírodní léčivé látky, už proto, že představují kořeny a historii farmacie. Neřekl bych v pravém slova smyslu, že je preferuji. Beru to tak, že jak chemické, tak přírodní látky mají své místo a čas v léčbě. Přírodní látky mohou často hrát roli v prevenci nebo jako doplněk celkové léčby. Rozhodně je třeba vzít v úvahu, že nemohou nahradit chemické léky předepsané lékařem. Chemické léky mají nenahraditelnou roli zejména v léčbě vážných onemocnění. Samozřejmě, dejme tomu, v případě kašle je možné si koupit volně prodejný chemický lék nebo si zvolíte bylinkový čaj. Nicméně pokud už nemoc spadá jednoznačně do kompetence lékaře, pak už nastupují chemická léčiva. Koneckonců, některé léky jsou vlastně jen, řečeno trochu zjednodušeně, vysoce profesionálně zpracované přírodní látky.  Jako například léčivá látka digoxin, kardioaktivní glykosid, získaná z náprstníku červeného (Digitalis purpurea).

Zabýváte se také historií farmacie. Co vás na ní zajímá především a k čemu jste v tomto směru došel?
Historie farmacie mě zajímala už během studia na fakultě. Avšak vzhledem k náročnosti studia jsem se bohužel nedostal k tomu se jí podrobně věnovat. Pro mě šlo o obor, kde se vlastně protínala historie jako taková s přírodními vědami s přesahem do řady vědeckých disciplín. Zahrnula také v sobě mnoho velmi pozoruhodných lidských osudů, vždyť celá řada lékárníků stála na počátku důležitých objevů. Například Friedrich Böttger, který v roce 1708 vynalezl porcelán, původně vystudoval farmacii. A samozřejmě roli hrálo i okouzlující prostředí starých lékáren, které bylo prosyceno určitou magií a tajemností...

V nakladatelství Academia vyšla minulý rok vaše poměrně obsáhlá kniha s názvem Lékárny s Davidovou hvězdou v čase šoa. Proč jste si vybral právě toto téma, tedy osudy lékáren a židovských lékárníků v době holocaustu, kdy docházelo k systematickému vyhlazování Židů nacisty?
Přiznám se, že tématika židovství a vše, co s tím bylo spojené, jak by řekli aškenázští Židé „jidiškeit“, mi bylo vždy blízké. Proto, když se naskytla příležitost postgraduálního studia na téma Česká a československá farmacie-projevy, dopady a důsledky genocidy židů a dalších forem rasového pronásledování, nezaváhal jsem a vybral si ho. Pro mě je důležité, aby každý obor, tedy i farmacie, nezapomněl na jména a osud svých židovských kolegyň a kolegů, kteří byli týráni, pronásledováni a bohužel ve většině nakonec zavražděni nacisty nebo jejich přisluhovači. Dlužíme jim to.

Co je obsahem vaší knihy a jakou oblast zahrnuje?
Základem mé knihy je osud židovských farmaceutek a farmaceutů během druhé světové války, okrajově i podnikatelů nebo vědců. Na to navazuje i jejich osud před válkou a v případě těch několika málo šťastných, kteří šoa přežili, i po válce. Důležité také bylo popsat dobovou atmosféru první poloviny 20. století v Československu, jak z hlediska postavení židovské menšiny, tak i z hlediska vývoje farmacie. V drobnějších kapitolách jsem zmínil i osud Židů ve farmacii v nacistickém Německu a obsazeném Rakousku. Protože je dobré začít od začátku, v úvodu mé knížky jsem popsal rovněž osudy židovských lékárníků v Praze od 17. století.

Na co jste zaměřil svou pozornost a z jakých pramenů jste při tom vycházel?
Svou pozornost jsem zaměřil na zjištění vlastně co největšího množství jmen a pokud to bylo možné i jejich osudů. Ty jsem zasadil do dobového kontextu. Vycházel jsem z velkého množství pramenů publikovaných i nepublikovaných. Důležitým zdrojem byly pro mě katalogy posluchačů farmacie Univerzity Karlovy a jejich předchůdkyň za monarchie a Německé univerzity v Praze za první republiky. Řada důležitých dokumentů byla také v archivu Židovského muzea v Praze nebo Památníku Terezín. Na Slovensku jsem se hodně opíral o svědectví, ať už zachycená v literatuře či archivech nebo z korespondence s potomky či příbuznými farmaceutů. Ovšem k dispozici byla ještě řada nejrůznějších zdrojů.

Představujete osudy konkrétních lidí?
Ano, představuji. Součástí mé knihy je i obrazová příloha s popisy osudů zobrazených farmaceutek a farmaceutů. Mnoho osudů je zmíněno také v jednotlivých kapitolách. Považuji za důležité, neuvádět jen fakta a tabulky, ale doplnit je reálnými příběhy, které přiblíží čtenáři jednotlivý jména jako osoby z masa a krve.

Čím si museli projít?
Osud židovských farmaceutek a farmaceutů byl stejný, jako osudy celé židovské komunity. Nejdříve byli nejrůznějšími zákazy a příkazy uzavřeni v „ghettu beze zdí“ ve městech. Poté byli postupně ožebračováni a ponižováni. Nakonec byli odesláni do vyhlazovacích táborů, kde byla naprostá většina z nich nacisty zavražděna. Jen několika málo šťastným se podařilo ještě včas emigrovat nebo s velkým štěstím přežili.

Jak probíhala arizace lékáren?
Arizace probíhala podobně jako u jiných podniků. Byl nejprve určen tak zvaný „treuhänder“ neboli správce z řad „árijských“ Němců. Ten pak předal lékárnu novému majiteli nebo se sám stal novým majitelem. Arizátor podal nejprve žádost na německých úřadech o arizaci lékárny. Pokud byla schválena, zaplatil cenu uvedenou úřadem, případně na ni mohl dostat úvěr. Poté formálně uzavřel smlouvu o odkupu lékárny s původním židovským majitelem. Malá částka pak odešla na tak zvaný vázaný účet původního vlastníka lékárny, s kterým ovšem jako Žid nemohl disponovat a byl vlastně cynicky využit nacisty, jako jeden ze zdrojů, kterým financovali vyhlazování Židů. Budiž řečeno, že zcela striktně jsem našel, že v Protektorátu byly arizovány takto jen dvě lékárny. Ostatní jejich majitelé včas prodali, uzavřeli nebo byly dány výjimečně do nájmu novým majitelům. To byl případ lékárny Moravia v tehdejší Moravské Ostravě. V obsazených Sudetech byl židovské lékárny prostě zabaveny Němci. Na Slovensku však šlo o proces, kdy byly postupně arizovány desítky lékáren židovských majitelů. Zde byl nejdříve ustanoven „rasově čistý“ vládní komisař, který měl dohlížet na arizaci. Informace o převzetí lékárny správcem byla poté zveřejněna v úředním tisku a zájemci si mohli podat žádost o koncesi – povolení provozovat lékárnu na ministerstvu vnitra. To vybralo jednoho z nich a ten pak převzal lékárnu za dohledu úřední komise.

Předpokládám, že se většina židovských lékárníků nevrátila z koncentračních táborů. Mohl byste nastínit příběh někoho, kdo genocidu přežil?
Přežít se například podařilo libereckému lékárníkovi Nathanu Sternklarovi. Tomu se podařilo v roce 1939, už z Protektorátu, odjet s manželkou vlakem do Vídně, odkud nastoupili do přeplněné výletní lodi, která vyplula pod Dunaji směrem k Černému moři. Na jeho pobřeží nastoupili do lodě, které je po velmi dobrodružném průběhu dovezla až k břehům tehdejší Britské mandátní Palestiny. Jeho bratr, Moritz, který pracoval také v Liberci jako lékárník, takové štěstí bohužel neměl. Byl s celou rodinou deportován do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli všichni zavražděni.

Co jste chtěl svou knihou říct dnešnímu čtenáři?
Svojí knihou jsem chtěl především připomenout jména a osudy mých židovských kolegyň a kolegů, kteří jeden rok žili stejné životy jako ostatní a už ten následující byli pronásledováni, připraveni o majetek a pokud včas neuprchli, odsouzeni ke kruté smrti. Je důležité si toto vše stále připomínat.

Jste nominován na Cenu primátora města Hradec Králové za studentskou tvůrčí práci za rok 2020. Co si pod tím mám představit?
Tato cena se uděluje za výjimečnou studentskou práci. Má dvě kategorie. První se uděluje v oborech přírodovědných, technických a zdravotnických. Druhá zahrnuje obory humanitní, společenské a pedagogické.

Co to pro vás znamená, když cenu získáte?
Budu to vnímat jako ocenění své dlouholeté práce, ale důležitá by byla pro mě rovněž jako symbolická cena pro všechny mé židovské kolegyně a kolegy pronásledované a zavražděné během šoa.

Připravujete nějakou další knihu? Pokud ano, mohl byste prozradit, o čem bude?
Nedá se vyloženě říct přímo kniha, ale můj další projekt, na kterém pracuji v rámci Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, se týká lékárníků a léků v terezínském ghettu 1941 až 1945. Rád bych v něm zjistil co nejvíce informací o farmaceutkách a farmaceutech, nebo podnikatelích či vědcích spojených s farmacií, kteří prošli Terezínem, či v něm zemřeli. Druhou rovinu bude tvořit odhalení, identifikace a kategorizace léků, farmaceutických surovin a rostlinných drog, které byly k dispozici během celé existence ghetta a jejich význam v kontextu zdravotnické a sociální situace. Byl bych samozřejmě rád, pokud by z toho byla kniha nebo kolektivní monografie.

Jak farmacie obecně zvládala covidovou krizi?
Domnívám se, že rozhodně farmacie obstála v této těžké době se ctí. Všichni mí kolegové a kolegyně v lékárnách pracovali s velkým nasazením a připomněli některými už pozapomenutý fakt, že lékárna je zdravotnické zařízení. Lékárna představovala důležitý opěrný bod v boji proti covidu, protože jejich lékárníci měli nejen svoji běžnou denní práci, ale přispívali i k osvětě obyvatel a připomínali jim také důležitá preventivní opatření, které je třeba dodržovat. Lékárníci byli také připraveni se v případě potřeby podílet na testování a očkování obyvatelstva. K tomu už nedošlo, ale je důležité, že ta nabídka ze strany lékáren tu byla, stejně jako ochota České lékárnické komory spolupracovat v otázce distribuce vakcín.

Čím se farmaceut Tomáš Arndt v současné době ve své profesi zabývá?
V současnosti se kromě své práce ve funkci vedoucího lékárníka v jedné z pražských lékáren také zabývám popularizací přírodní látek a jejich využití v prevenci onemocnění a jako doplněk celkové léčby onemocnění. Samozřejmě nadále pokračuji ve své badatelské práci ve zmíněných oblastech historie farmacie.

Je pro vás váš obor zároveň koníčkem?
Ano, je. Zajímám se, jak jsem již uvedl, o možnosti uplatnění přírodních látek. V rámci svého bádání také příležitostně sbírám staré farmaceutické knihy a publikace. Baví mě rovněž při konzultacích s pacienty řešit jejich zdravotní problémy.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Tomáše Arndta