Hokejista Smoleňák o partě, uvítacích rituálech či životě mezi sestrami

Hokejista Radek Smoleňák už v létě tušil, že po návratu trenéra Tomáše Martince, který nahradil Vladimíra Růžičku, s nímž jeden čas u týmu společně působil, bude Hradec Králové předvádět účinný a pro soupeře nepříjemný styl hokeje. „Já bych proti nám hrát nechtěl,“ usmívá se kapitán Mountfieldu, který chce minimálně udržet druhé místo v tabulce extraligy.

„Kdyby mně tohle někdo na začátku sezony řekl, tak bych to bral všema deseti. Samozřejmě po návratu Máti a příchodu trenérů Ládi Čiháka a Petra Svobody jsem z toho měl dobrý pocit. A po doplnění mančaftu jsem doufal, že by si to mohlo sednout a výkony by mohly být dobré. Jsme ve vodách, ve kterých bychom se chtěli pohybovat, ale teď ve druhé půlce sezony do toho musíme šlápnout, abychom se tam udrželi,“ uvedl pětatřicetiletý útočník.

Základní část je jedna věc, druhá je play off, tam se teprve rozhoduje. Tam je to nejdůležitější. „Všichni chtějí týmový úspěch. Myslím si, že máme potenciál ještě vyšší, než co předvádíme teď, ale musíme být pokorní. Sám jsem zvědavý, jak to zvládneme v hlavě,“ poukázal. 

Co dále Radek Smoleňák řekl:

O trenéru Tomáši Martincovi: „Vzduch se vyčistil. Máťa zase není tak starý, tykáme si a chová se kamarádsky, ale my ho respektujeme. Ono ani není dobré, když si člověk vynucuje autoritu, ono to potom stejně nefunguje.“

O trenéru Vladimíru Růžičkovi: „Za mě to bylo šlápnutí vedle. S Máťou jsme byli na nějaké cestě, neříkám, že bychom byli dál, nebo jsme na tom mohli být i hůř, to člověk neví, ale tohle se nepovedlo.“

O společném působení Martince a Růžičky u týmu v sezoně 2019/20: „Bylo to jako černá a bílá. Máťa je týmový, Růža má svoji Růža show, nekouká doprava doleva, zbytek jsou diváci. Máťa se ale tehdy, když působili spolu, choval jako profesionál.“ 

O letním tmelení party na horách: „Už jsem o tom uvažoval dřív, ale nějak na to nebyla vhodná doba. Až letos jsem to zkusil dát do kupy, měli jsme pěkné místo, vyrazili jsme celý tým bez trenérů a bez rodin, což se málokdy také povede. Navíc máme extrémně cizinců v týmu a sám vím, že když člověk přijde do jiné země, je ze začátku nervózní, neví co a jak, než se rozkouká a než se vztahy obrousí. Takhle jsme je obrousili už první den. Tohle kluci ze zahraničí asi ještě nezažili. (smích) Ale když jsme pak vyjeli na led, už jsme se všichni znali.“

O uvítacích rituálech v Hradci: „Máme to tady zavedené prakticky od druhého roku, co jsem v Hradci. Noví kluci musejí zpívat, vypít nějaké panáky, samozřejmě nechutné…, máme taneční Halloween party, ale není to nic ponižujícího. Všichni to berou ze srandy. Letos byli všichni dobří: Lamper si nepamatoval slovenskou hymnu, to jsme koukali. (smích) Oksi (Oksanen) zase zpíval nějakou finskou bojovnou píseň, to bylo taky fajn. Kelly (Klíma) repoval Eminema, protože je z Detroitu...“

O tom, co zažil sám jako mladý v zámoří: „Tehdy v juniorce v Kanadě to byla doba, kdy to bylo od rány a byly tam věci, které v dnešní době jsou nepřijatelné. Spousta kluků by volala právníky, maminky, nebo policajty. Já to bral tak, že jsem tam na vojně a že to zvládnu. (úsměv) Když jsme přišli noví, tak jsme museli nazí klikovat, a když jel člověk dolů, tak musel přirození namočit do piva. A kdo odpadl jako první, tak to musel vypít… Nebo jsme se převlíkli za ženský, šli jsme do města, nebo do kina, a když začal film, tak jsme zpívali hymnu... Bylo to brané ve srandě, ale pokud se někdo choval jako idiot, tak toho dostal ještě víc.“

O možném působení v Kladně, kde začínal: „Takovou myšlenku jsem kdysi měl, že bych tam dohrál kariéru, ale na Kladně to teď není jednoduché. Je to o penězích, sám se divím, že ani Džegr, pan Jágr, legenda českého hokeje nepřitáhne sponzory, na koho jiného by měli slyšet… Ale já jsem nyní spokojený v Hradci, a kdybych ukončil kariéru tady, tak bych se vůbec nezlobil. Nevím, co by se muselo stát, abych odešel, to by mě klub musel nechtít.“.

O hraní hokeje do 50 let jako Jaromír Jágr: „Já bych to nedal. Neměl bych na to nervy. (smích) Jarda má v sobě asi nějaký motor, který ho ženě a má vidinu nějakého cíle.“

O vyrůstání se čtyřmi sestrami: „Dvě mladší ségry ještě nebyly na světě, takže mě formovaly ty dvě starší, ale já byl za to rád. Tím, jak jsem hrál hokej, tak bylo dobré být mezi ženami. A všeobecně ženy to s náma chlapama umějí, takže si mě pěkně vodily. Vyrůstali jsme v paneláku v jednom pokoji, jedna ségra je starší o čtyři roky, druhá o pět. Byl jsem vopruz a provokatér. Hlavně mladší Verču jsem se snažil nas*at, aby si mě všímala. Starší Marťa byla od rány a jednou mě pěkně zbila… Ale Verču jsem jednou tak vytočil, že přiběhla s nožem a křičela: Já tě zabiju.“ (smích)

O svých malých synech: „Užívám si to na maximum. Já miluju děti. A jestli bych chtěl ještě holčičku? Chtěl, ale kdyby to byl třetí kluk, tak budeme asi bez maminky… (smích) Ne, vážně, třetí dítě bych chtěl, ale kdyby nebylo, tak jsem vděčný za dvě. Přál bych si, aby kluci dělali sport, sám vím, jak to člověka připraví pro život. Je v partě lidí, naučí se prosazovat svoje názory, práh urážlivosti má posunutý dál... Sport je určitě dobrý, ale tlačit na ně nebudu. Doba se posunula v tom, že každý doma vidí Jágra nebo Nedvěda a děti do toho nutí.“  

O tom, co mu dal sport a život v cizině: „Venku jsem byl 14 let a nikdy jsem nespoléhal na rodiče, agenta, na nikoho, prošel jsem si pády, bylo to nahoru a dolů, i Vánoce jsem někdy trávil sám... Vždycky jsem si musel pomoct sám a teď když přijde tvrdý na tvrdý, tak vstanu a jdu to řešit. V tomhle mě sport hodně dal. Neměl jsem rodinu ani přítelkyně, ale užil jsem si. Kdybych tehdy měl rodinu, tak to třeba bylo jiné, ale takhle to všechno zaklaplo do sebe. Už jsme s mojí ženou cítili, že chceme rodinu. Vždycky jsem byl rodinný typ.“

O životě po kariéře: „Trénovat bych nechtěl. I když, bavilo by mě trénovat chlapy, ale to by mi museli dát smlouvu na 40 let na Kladně, tak jedině… (smích) Ale aby mě vyhodili a já trénoval někde v Košicích, to ne. Rodina je pro mě na prvním místě. Vzhledem k tomu, co jsem prošel, tak by mi víc seděla a bavila mě spíš role agenta, mám kontakty, domluvím se. Ale uvidíme.“  

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Jeníček