Hradec Králové v raném středověku a otázka polohy nejstaršího kostela

V 18. století jej stavitelé pevnosti přemístili dále k severu za pevnostní šance. Tehdejší vyústění do Labe dnes připomíná secesní můstek u městských lázní. Až ve druhé polovině 20. století došlo k výraznému zkrácení a napřímení jeho toku a dnes se vlévá do Labe až nedaleko železničního mostu. Všechny tyto i další vodoteče tvořily vzájemně propojenou vodní síť, mezi jednotlivými částmi se nacházely větší i menší mírně vyvýšené plochy, které byly již od pravěku osídleny.

Opevněná osada vznikla na hradeckém návrší již v pozdní době kamenné, zhruba kolem roku 3500 před naším letopočtem. I když šlo o lehčí palisádové opevnění, přece to byla poměrně náročná stavba, pokud uvážíme, že obvod takto ohrazeného areálu činil asi půl druhého kilometru. Daleko náročnější konstrukce hradby vznikla na přelomu střední a mladší doby bronzové asi ve 13. století před naším letopočtem. Byla to mohutná dřevěná stěna s hliněným náspem při její vnitřní straně zpevněným dalšími dřevěnými prvky. Tato hradba byla několikrát obnovena a chránila významné hradiště, které bylo důležitým střediskem. Jeho význam dokládají mimo jiné i nálezy zlatých předmětů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pozůstatky pravěké hradby posloužily po dvou tisících letech při výstavbě opevnění slovanského hradiště. Slovanské osídlení na území dnešního statutárního města máme doloženo asi od 8. století našeho letopočtu. Z tohoto období pocházejí pozůstatky osad nalezených v Třebši a v Plotištích. Pohřebiště z té doby, které tvořily skupiny mohyl, do jejichž náspů byl ukládán popel spálených nebožtíků spolu s milodary a později i nespálená těla, známe z Plačic a Slezského Předměstí. Snad již ke konci 9. století došlo, jak už výše naznačeno, k nové výstavbě opevnění na návrší nad Labem a Orlicí.

Toto hradiště mělo zpočátku úlohu útočiště pro obyvatele okolních osad. Jeho význam vzrostl po ovládnutí východních Čech Přemyslovci, k čemuž došlo nejpozději na konci 10. století. Hradiště se stalo střediskem severovýchodních Čech, o čemž svědčí i první písemné zmínky z konce 11. a průběhu 12. století, které připomínají, že v něm přechodně pobývali i někteří příslušníci vládnoucího přemyslovského rodu. Z plochy hradiště se v této době vydělila jeho severozápadní část jako samostatně opevněný okrsek, kde se nacházel knížecí palác a rovněž kostel. A právě u nejstaršího kostela se podrobněji zastavíme. Podle staré tradice se románská církevní stavba nacházela na místě pozdější gotické kaple sv. Klimenta, dnes pod Bílou věží. Dokonce se vzhledem k tomuto starému zasvěcení uvádělo, že kostelík byl založen již na konci 9. století. Tento předpoklad však písemné ani archeologické prameny dosud nepotvrdily.

V roce 1971 se podařilo při výzkumu za domy čp. 143–144 na Velkém náměstí nalézt zlomek šestiboké keramické dlaždice s reliéfem lva. V roce 2023 se našel při stavbě teplovodu nedaleko Klicperova divadla další zlomek obdobné dlaždice s reliéfem gryfa, tedy bájného tvora s orlí hlavou a lvím tělem. Oba nálezy patří do skupiny tak zvaných vyšehradských dlaždic, které pocházejí z 11. a 12. století a tvořily podlahy nejvýznamnějších českých románských kostelů, mimo jiné baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě, a odtud jejich název. Podle místa nálezu obou zlomků dlaždic lze soudit, že nejstarší hradecký kostel se nacházel nejspíše v severní či severozápadní části hradiště nedaleko knížecího paláce.

Snad na jeho místě či poblíž vyrostl krátce po roce 1225, tedy v době vzniku města, jehož 800. výročí si letos připomínáme, klášter minoritů, který umisťujeme do míst bývalé vojenské nemocnice při ulici Na Hradě. Žebravý řeholní řád minoritů, založený na počátku 13. století sv. Františkem z Assisi, svou pastorační činnost zaměřoval právě na města a širší lidové vrstvy, a proto časná přítomnost těchto řeholníků v raně městském Hradci svědčí o atraktivitě místa. Středověkému městu se budeme věnovat i v následujících dílech tohoto seriálu.

Radek Bláha
redakce@salonkyhk.cz
Foto: archiv MVČ