Je super nemít po práci propocené triko, říká o moderování Pamela Effangová

Jak v nové roli moderátorky cítíte?
Skvěle. Jsem za tu šanci ohromně vděčná. Před časem mi na Sokole jeden vrátný říkával, že je mě na basketbal škoda. Já se vždycky usmála a jednou jsem se ho zeptala, co bych podle něj měla dělat. A on mi řekl, že bych měla mluvit a něco moderovat. Díky nabídce Salonek jsem se k té roli teď opravdu dostala a musím říct, že mě to obrovsky chytlo. Už jsem se přistihla i při rozcvičení před tréninkem, že si trénuju otázky. Dostala jsem už mnoho pozitivních reakcí na můj první rozhovor, za což jsem moc ráda a nabíjí mě to.

Napadlo vás už jako dítě, že byste někdy mohla zkusit roli moderátorky?
Chodila jsem jako dítě na dramaťák nebo taky do sboru. Že bych ale nějak přemýšlela o moderování, to úplně ne, protože mým snem bylo vždycky hrát profesionálně basketbal. To se povedlo, basketbal mě živí a pořád mě moc baví. Je ale super vědět, že když si třeba zlámu obě nohy, mohla bych se realizovat i jinak.

Vy jste si loni vyzkoušela v Klubovně roli hosta, teď sedíte na druhé straně stolu jako moderátorka. Byla jste víc nervózní, když jste šla na rozhovor jako hráčka nebo když jste šla na první rozhovor jako moderátorka?
Určitě jsem byla víc nervózní před prvním rozhovorem, který jsem sama moderovala. Čím víc to ale trénuji, tím se cítím uvolněnější, takže teď už je pro mě pozice moderátorky vlastně jednodušší. Když někam přicházím na rozhovor jako respondentka, tak nikdy přesně nevím, co přijde. Naopak jako moderátorka se můžu připravit předem a ten rozhovor je v mé režii.

Máte nějakého oblíbeného moderátora, který je pro vás vzorem?
Obrovsky se mi líbí Martin Veselovský a Daniela Drtinová. Ti podle mě odvádí opravdu perfektní práci. Jsem ale samozřejmě trošku jiná než oni a chci být svá. Stejně jako v basketbalu, tak i za mikrofonem mám svou osobnost, kterou si chci zachovat.

Dovedete si představit, že byste se po konci kariéry věnovala moderování naplno?
Ano, představit si to dovedu a myslím, že by mě to určitě naplňovalo. Ta práce se mi líbí, je mi sympatická v mnoha ohledech a je super nemít po práci úplně propocené triko.

Kdo je vaším vysněným hostem, kterého byste chtěla jako moderátorka zpovídat?
Asi nemám konkrétního hosta, ale spíš vysněná témata, která bych chtěla s někým probrat. Kdyby se našel někdo, koho zajímá třeba ezoterika nebo by se nebál rozvíjet filozofická témata, bavit se o životě, o smrti nebo o vztazích, tak bych ho u rozhovoru určitě ráda uvítala. Určitě mám ale svoje limity a nechtěla bych dělat třeba politické rozhovory.

Posloucháte sportovní podcasty?
Vím, že existují i basketbalové podcasty. Jeden nový dělají kluci z Pardubic, nedávno jsem poslouchala díl s výbornou českou rozhodčí. Jinak se ale přiznám, že sportovním podcastům úplně neholduji. Lákají mě spíš jiná témata než sport.

Já jsem si o vás přečetl, že jiné sporty než basketbal vás ani nebaví, je to pravda?
Ano, je to tak. Jakýkoliv jiný sport než basketbal mi přijde v mém provedení jako ztráta času. Když chci sportovat, tak se chci zlepšovat v basketbalu. Ani na odreagování mě moc nelákají jiné sporty. Basketbal je moje vášeň, pro mě je to sport číslo jedna, dva, tři, čtyři i pět.

Ve volném čase prý ráda navštěvujete muzea nebo galerie. Jsou umělecké zájmy ve sportovní kabině běžné nebo jste spíš výjimka?
Spíš výjimka. Musím říct, že s těmito zájmy v šatně trochu narážím, protože většinu mých spoluhráček to moc netankuje. Hlavní témata v šatně jsou úplně jiná, třeba Love Island.

Zažíváte z osobního hlediska životní sezonu?
Vždycky může být ještě líp. Určitě jsem na tom ale statisticky nejlíp, co jsem kdy byla. Takže ano, je to životní sezona.

Jak velká úleva pro vás byla, že jste se konečně dočkala reprezentačního startu?
Ten kámen, který mi spadl ze srdce, musel být z Prahy slyšet až do Hradce. Snažila jsem se o to pět let. Přiznám se, že v tom zápase proti Irsku už jsem ani nedoufala, že nastoupím, takže jsem za těch pět minut obrovsky vděčná. Byl to úžasný zážitek a obrovské zadostiučinění. Na druhou stranu vím, že chci víc.

Vy jste v té reprezentační premiéře přispěla k postupu na červnové mistrovství Evropy. Je to ten další cíl, který máte před sebou?
Přesně tak. Můj nejbližší cíl je dostat se do dvanáctičlenné nominaci na mistrovství Evropy a pokud možno být v rotaci základních hráček.

Před rozhovorem jste mi prozradila, že také trénujete přípravku. Baví vás trenérská role a chtěla byste se jí věnovat i do budoucna?
Baví mě to. Chtěla jsem basketbalu také něco vrátit, protože si uvědomuju, co všechno mi basketbal dal. Trenérství mě láká i proto, že mám dobrý vztah k dětem. Chtěla bych se trenérství věnovat nějakým způsobem i po kariéře. Už teď mám druhou nejvyšší trenérskou licenci a zvažuju i tu nejvyšší. Myslím, že mě to obohacuje i hráčsky. Basketbal je pro mě životní styl a upřímně si nedovedu představit, že by to jednou úplně skončilo.

Při vrcholovém basketbalu jste dokázala vystudovat i vysokou školu, konkrétně Středoevropská studia. Chtěla byste se tomu oboru v budoucnu více věnovat?
Určitě. Ráda bych byla třeba průvodkyní. Díky studiu jsem se naučila polsky, což bych mohla využít třeba i jako trenérka nebo moderátorka.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera