Jsem vášnivým fanouškem české hudby, tvrdí šéfdirigent hradecké filharmonie

Kdo vás přivedl k hudbě?
Základem bylo moje rodinné prostředí. Maminka byla koncertní zpěvačka, tatínek jako lékař hrával s přáteli hodně doma a komorní hudbu. Všichni moji čtyři starší sourozenci hráli na nějaký nástroj, dohromady to byl skoro rodinný orchestr. Rozhodující impuls jsem pak dostal od svých prvních učitelů: Heidi Indermühle – flétna, Agathe Rytz-Jaggi – klavír, Ewald Körner – dirigování.

Věnujete se jí už od dětství, měl jste v souvislosti s tímto obdobím i jiné zájmy?
Hudbu dělám důsledně a s radostí od svých pěti let. Vždycky jsem měl ale mnoho dalších zájmů. Chtěl jsem být kapitánem, studovat zeměpis, učit se staré jazyky, plánovat plavby, sbírat známky.

Pokračoval jste na Hochschule der Künste Bern, kde bylo vaším druhým oborem dirigování. Čím vás okouzlilo a proč jste si ho vybral?
Možná to byla jakási realizace snu stát se kapitánem. Velmi rychle jsem si uvědomil, že mě zajímají skladatelé jako Mendelssohn, Dvořák, Brahms, Stravinskij, Richard Strauss, ale nikdo z nich nenapsal nic pro flétnu. Měl jsem také velkou zálibu v opeře.

Měl jste v tomto směru nějaké vzory?
Kromě mého učitele Ewalda Körnera to pro mě, jako teenagera, byli především Claudio Abbado, Leonard Bernstein a Zubin Mehta.

Co je pro vás při dirigování orchestru to nejpodstatnější?
Přehled ve všech směrech – lidský, hudební, strategický.

Jste stálým členem komorních souborů „mit vier“ a Ensemble Paul Klee. Proč je druhý soubor pojmenován po tomto slavném malíři?
Soubor se etabloval jako domácí soubor Bernského centra Paul Klee, kulturního centra a monografického muzea Paula Klee. Již deset let pořádá mezioborové programy přímo související s Paulem Klee a výstavami v domě.

Co vás přivedlo do Čech?
Jako student Evropské Mozartovy akademie jsem v roce 1994 několikrát koncertoval v Praze. Okamžitě jsem se v tomto městě cítil jako doma, jako bych tu už dříve žil. Stál jsem tehdy před Rudolfinem a říkal si: „Panebože, kdybych tady jednou mohl dirigovat Dvořáka...“ O dvanáct let později jsem dirigoval Stabat mater v Rudolfinu jako šéfdirigent Pražské komorní filharmonie.

Nyní jste šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. Jak jste se dostal k tomuto tělesu?
Můj první koncert v Hradci Králové byl v roce 2008 v rámci Hudebního fóra. Orchestr tehdy nebyl ve všech rejstřících stejně dobrý, ale líbila se mi radost z muzicírování a seriózní přístup. S dramaturgem Markem Hrubeckým a manažerkou Marcelou Jakubskou vzniklo pěkné osobní přátelství. Později jsem osobně poznal ředitele Václava Dernera. Oceňuji, že tým této filharmonie je velmi vřelý a za mnoho let mi přirostl k srdci.

Trvalo nějakou dobu, než jste s hudebníky našli společnou řeč, nebo jste si padli hned do noty?
Myslím, že jiskra tam byla okamžitě. Vždy jsme dobře spolupracovali, už před tím, než jsem se stal šéfdirigentem.

Jak spolupráce šéfdirigenta a filharmonie vypadá?
Šéfdirigent má přirozeně větší uměleckou odpovědnost než hostující dirigenti. Spolu s dramaturgem dělá velkou část pořadů, zasedá v konkurzech, řeší i nepříjemné osobní problémy. Orchestr reprezentuje navenek a měl by jej reprezentovat i umělecky.

O co usilujete při vedení tohoto hudebního tělesa?
Pravidelnou spoluprací můžete hodně vybudovat. Je to jako pracovat nepřetržitě ve vztahu, soukromě nebo v práci. Jako šéf mám na starosti budování týmu.

Co máte na repertoáru? Jaký hudební styl je vám osobně nejbližší?
Myslím, že není náhoda, že jsem podruhé v čele českého orchestru, česká hudba je pro mě zásadně důležitá. Dirigoval jsem pouze Dvořákovy symfonie 4 - 9, předehry, symfonické básně, Stabat Mater, Te Deum, všechny instrumentální koncerty a znovu a znovu Rusalku. Pak Janáčka, Suka a Martinů. Jsem vášnivým fanouškem české hudby. Kromě české hudby mám rád veškerou symfonickou hudbu od Haydna až po současnost. Nejpohodlněji se cítím, když jsem jako dirigent jakýmsi režisérem. Jinými slovy, ve velkém oratoriu nebo v opeře.

Připravujete v nejbližších měsících nějaká koncertní vystoupení?
Do Hradce Králové jezdím v průměru každý měsíc na jeden týden. Většinou jsou to velké, ale také velmi vyvážené programy. Nedávno jsem tu dirigoval houslový koncert a tři pozdní předehry In der Natur, Karneval, Othello od Dvořáka, z nichž poslední máme natočené i na novém CD.

Jaké jsou vaše plány s hradeckou filharmonií?
Společně chceme vybudovat stylově rozmanitý repertoár, vždy s vrcholnými zážitky pro publikum, aby se o krásných plodech naší spolupráce brzy vědělo i mimo náš region.

Které koncerty pro vás představovaly vrcholné události vaší dosavadní kariéry?
Máte na mysli koncertní turné, kde jsem vystupoval s Magdalenou Koženou a Sirem Simonem Rattlem v týmu komorní hudby, od Filharmonie Berlín přes milánské La Scaly až po Wigmore Hall v Londýně? Nebo si také myslíte, že kariéra je správná, když se odehrává v rovnováze mezi hlavou a srdcem? Pak to mohl být jeden z mých posledních koncertů v Hradci Králové nebo s mým švýcarským orchestrem v Bielu, kde se cítím s publikem a orchestrem jako doma.

Prý máte lásku k nekonvenčním programům. Jak se to projevuje?
Obzvlášť se mi líbí, když nemusím pořád dirigovat to samé. Zajímá mě vše, co mohu znovu objevit. Vždy dávat publiku to samé je také výrazem neschopnosti. Chci, aby diváci byli zvědaví.

Spolupracuje s význačnými světovými umělci. Kdo z těch českých vám nejvíce přirostl k srdci a proč?
Jako flétnista jsem rád hrál s Janou Bouškovou. To bylo vždy skvělé a inspirativní. Nedávno jsem byl nadšený ze spolupráce s Jiřím Vodičkou, dále s Petrem Nouzovským, Karlem Košárkem, s KATTA a s Duem Ardašev. V této zemi jsou tuny skvělých hudebníků. Ale pokud bych měl jmenovat jednu osobu, byla by to samozřejmě Magdalena Kožená. A z dirigentů Václav Kubelík.

Hostujete jako dirigent u předních evropských těles. To musí být velmi náročné. Kde pro své aktivity čerpáte energii?
Miluji přírodu, turistiku po horách. Nedávno jsem byl tři týdny s rodinou v Řecku za kulturou i relaxem u moře. Hodně čtu a rád chodím do muzeí a na výstavy.

Plníte si své profesní sny? Co z nich byste rád v budoucnu proměnil v realitu?
Zatím jsem si splnil všechny své sny. Svá výslovná přání a sny si zapisuji do knihy a po pěti deseti letech si uvědomuji, že většina z nich se více než splnila, a to jsem moc rád. Proč se něco nesplnilo, uvidím později. V podstatě se řídím heslem, že není až tak důležité, kde něco děláte, ale spíše jak a s kým.

Už se vám podařilo seznámit s městem Hradec Králové? Co vás v něm zaujalo a jak se vám líbí?
Ano, samozřejmě. Znám různé kulturní organizace, univerzitu, byl jsem na biskupství, znám spoustu restaurací, chodil jsem do muzeí a hodně jsem projel okolí na kole. Dnes je to skoro jako „návrat domů“. Jsem tu rád a z mých muzikantských přátel sem smí jen ti, kteří toto město a jeho krásnou atmosféru dokážou opravdu ocenit. Kdo opravdu ví, jak se tady chovat jako v Salonu republiky.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Guy Perrenoud, Tereza Fabiánková, Zdeněk Puš