Jsme téměř rodinnou univerzitou, vypravuje rektor Kamil Kuča

Pane Kučo, gratuluji ke znovuzvolení. Byl jste jediným kandidátem volby na rektora Univerzity Hradec Králové. Jak si vysvětlujete, že se nepřihlásil nikdo další?
Mohou být na to tři pohledy. První, že jsem byl takový diktátor a nedovolil nikomu, aby kandidoval. Druhý, že byli lidé spokojení, jak jsem to dělal dosud, a třetí pohled, že se do toho nikomu dalšímu nechce.

Který z těch pohledů, je ten pravý?
Doufám, že to není ten první, ale kombinace druhého a třetího pohledu.  

Byla to výhoda? Řekl jste si: nemám protikandidáty, tak to mám v kapse?
Mnoho lidí mi říkalo, že to půjde jako po másle, ale já jsem to tak neviděl. Ze životních zkušeností vím, že když měl člověk něco jistého, dopadlo to pak úplně jinak. Nenahlížím už tedy na všechno tak optimisticky, jak to na první pohled vypadá.

Byl jste v této funkci i minulé období, takže v tomto ohledu nejste žádným nováčkem. Jaké máte pocity po dobu, než akademický senát rozhodne?
Pocity byly určitě jiné, než akademický senát zasedl a předtím, než proběhla diskuze. Nebyl jsem si stoprocentně jistý, že budu znovu zvolen. Poté, co došlo k diskuzi, která nebyla zrovna krátká, jsem už měl takový stabilizovaný pocit. Nezaznělo nic v tom smyslu, že jsem třeba něco pokazil a podobně. Během volby ale, a to mi pak někteří lidé vyčítali, jsem třikrát řekl senátorům, že pokud by nechtěli, aby univerzita rostla, ať mě raději nevolí. Se senátory budu totiž spolupracovat a chci být rektorem univerzity, jejímž cílem je růst a rozvoj.

Prošel jste při volbě tak zvaným „grilováním“. Na jaké otázky jste musel odpovídat?
Jednou jsem se sešel se senátory za zavřenými dveřmi den před volbou a potom v den volby. Ptát se kromě nich mohli také další lidé z akademické obce i technicko-hospodářští pracovníci. Samozřejmě zazněly otázky, co bych dělal jinak, na co se chci zaměřit a proběhla rovněž prezentace mých tezí, které jsem si připravil.

Své volební teze jste nazval Regionální univerzita s globálními ambicemi. Mohl byste to trochu přiblížit?
Když jsem nastoupil do pozice rektora hradecké univerzity a scházel se s jinými rektory v republice, přívlastek regionální některým z nich vadil. Já jsem ale hrdý na to, že jsem zástupcem regionální univerzity. Měli bychom hrát podstatnou roli v regionu, a to je podle mě zásadní věc. Samozřejmě nám také záleží na spolupráci s vedením kraje nynějším i tím příštím. Domnívám se, že v této spolupráci je stále ještě spousta rezerv. V globálních souvislostech bychom rádi dokázali najít určité ostrůvky pozitivní deviace, které by nás reprezentovaly ve světě a mohli bychom na ně být pyšní.

Jaká je úroveň současného pedagogického sboru?
Nedá se to určitě hodnotit en bloc. Každá fakulta má jinou skladbu zaměření a je to dáno i historicky, kdy univerzita vznikala z Pedagogické fakulty. Teprve později přibývaly další fakulty. Původně byli ve sboru pedagogové a didaktici, kteří se v průběhu dalších let museli soustředit na specializované obory. Postupnou evolucí se jejich pozice měnily. Nyní mohu říci, že na každé fakultě jsou politologové, informatici, filozofové, přírodovědci a zástupci další oborů.   

Jsou mezi pedagogy osobnosti, které by mohly bez váhání působit na prestižních světových univerzitách?
Určitě ano. Myslím si, že na každé fakultě tři až pět takových lidí působí. V současné době máme jednoho člověka z Přírodovědecké fakulty na stáži přímo na Harvardu.  

Má většina studentů v sobě touhu po vzdělání a ambice něco ve svém oboru dokázat?
Doufám, že ano a určitě by to chtít měli. Jsou tady samozřejmě studenti, kteří žijí univerzitou, dýchají pro ni a účastní se rozmanitých aktivit studentských spolků. Z nich se snažíme vypěstovat budoucí zaměstnance univerzity na akademické pozice či místa technicko-hospodářských pracovníků. Potom je tady další skupina, která studuje kvůli diplomu. Takto je to ale na všech univerzitách v zemi. Čím ale bude více těch prvních, tím to bude lepší.

Na které úspěchy vaší vzdělávací instituce jste pyšný?
Když jsem univerzitu přebíral, hodně se budovalo. Postavila se například budova Přírodovědecké fakulty. Od té doby jsme se museli zaměřit na to, abychom v budoucnu dokázali mít dostatečný objem peněz na její chod. Mám velkou radost, že nežijeme pouze z peněz, které dostáváme od ministerstva za počty studentů a kvalitu. Dokázali jsme už také získat peníze z grantů, evropských fondů, podstatně se nám zvýšila vedlejší hospodářská činnost, enormně nám rovněž vyrostly počty publikací v prestižních zahraničních časopisech. Nedá se tedy vybrat jeden úspěch, ale důležitá je právě ta komplexnost růstu ve více směrech. To považuji za zásadní.  

Co hlavně přispívá k prestiži hradecké univerzity?
Přál bych si, aby hradecká univerzita byla jednou výraznou a dobrou značkou, aby byl veřejně ceněn zisk diplomu na této škole. Není to určitě otázka jednoho nebo dvou volebních období, ale hlavně společného přístupu všech zaměstnanců a studentů. 

V čem se liší od podobných vzdělávacích institucí v zemi?
Jsme výjimeční tím, že jsme malou, téměř rodinnou univerzitou, a právě to nám umožňuje s ní mnohem efektivněji manévrovat a reagovat na změny, které postupně přicházejí. Studenti nás lépe znají a akademičtí pracovníci naopak znají lépe je.

Četl jsem váš životopis a je to hotový „román“. Z mého pohledu z něj vyplývá, že vzdělanost a vzdělávání je vaší životní prioritou. Proč je to podle vás tak důležité?
Nejhorší je, když národu vládnou nevzdělanci. Hlavní role univerzity je generovat kvalitní a vzdělané lidi, kteří dokážou kriticky zhodnocovat svět kolem sebe a na tomto základě provádět nějaká opatření. Zbytku populace by pak měli ukazovat cesty, přístupy a řešení různorodých situací. Vzdělání proto považuji za velmi důležité. Důležité je také now how, které přivážejí naši studenti ze zahraničního působení, nebo od zahraničních studentů u nás. Ten jiný pohled přispívá k větší vzdělanosti i k lepšímu řešení různých problémů. 

Proč jste si vybral k vlastnímu studiu toxikologii?
Protože je multioborová. Pro vědu v dnešní době je multioborovost velice důležitá, protože v základních oborech, jako je matematika či fyzika se dnes už těžce na něco nového přijde. Právě na rozhraní mezi více obory podle mě v budoucnosti ještě přijdou nějaké další vědecké inovace a novinky. Zrovna právě toxikologie mně hodně pomohla v budoucích povoláních a v komunikaci s lidmi různých pestrých odborností. Byl to dobrý studijní výběr ve vztahu k mé budoucnosti, kde jsem mohl uplatnit multidisciplinaritu a zkusit porozumět tomu, s čím jsem se setkal.

V čem mají své kouzlo obory toxikologie a chemie?
Ve vztahu k toxikologii mě asi ovlivnil film Skála, v němž hráli herci Sean Connery, Nicolas Cage a Ed Harris. Viděl jsem ho o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem studia na vysoké škole, a to mě zřejmě nasměrovalo k toxikologii. Byl to však jenom začátek. Čím více jsem se pak setkával s tímto oborem a seznamoval se s ním, tím se mně ta multidisciplinarita, ve které byla zahrnuta také chemie, líbila.

Studoval jste na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové. Co zásadního vám tato škola dala?
Právě tu toxikologii. Předtím jsem magisterský titul vystudoval z organické chemie a potom na této vojenské univerzitě jsem získal akademický titul doktor. Původně jsem uvažoval, že bych byl vojákem z povolání, ale zabránila mně v tom nemoc. Na fakultě jsem ale zůstal a dopracoval jsem to do pozice proděkana pro vědu.

Velmi mě zaujal váš mezinárodní přesah. Působil jste na mnoha světových univerzitách a pracovištích, například v Číně, Malajsii, Brazílii, USA. Proč jste se vydal na zkušenou do světa?
Na zkušenou bych dal do uvozovek. Když spolupracujete s nějakou institucí, může vám nabídnout pozici v zahraničí. Někde jsem vedl na dálku doktorandy, jezdil jsem za nimi, když měli prezentace, psal s nimi společně články, podával projekty. V každé zemi je to trochu jiné. V Brazílii jsem působil tři roky a z každého roku jsem tam musel strávit měsíc osobně.

S čím zajímavým jste se tam setkal a čím vás tamní angažmá obohatila?
V Malajsii jsem byl překvapený, jaká kritéria musí člověk splňovat, aby byl vůbec vybrán na jejich velmi prestižní univerzitu. Ta náročná kritéria jsem splňoval jen tak tak. V Brazílii to bylo velice specifické a vodili si mě tam jako medvěda mezi univerzitami, kde jsem musel stále přednášet, mluvit o vědě a nabalovat na sebe spolupráce. Na floridské univerzitě po mně zase chtěli, abych v případě, že budu psát publikace, je psal pod jejich hlavičkou. Každá z těch univerzit měla jiné požadavky. Bylo to velmi specifické.

Nedílnou součástí vašeho profesního života je vědecký výzkum. Na co jste se v něm zaměřil a jakých jste dosáhl výsledků?
Hlavní část mého výzkumu je o vývoji nových léčiv například na Alzheimerovu nemoc. Tím, že jsem rektorem, nikdy jsem s vědou neskončil, protože až tady jednou s touto funkcí skončím, chci se k vědě vrátit. Mám mezi rektory kamarády, kteří po skončení svého období hodlají jít do politiky. Mě ale politika absolutně netáhne, táhne mě naopak věda, která je pro mě nejdůležitější. 

S vědou nepochybně souvisí publikační činnost. Mohl byste ji prosím ve stručnosti představit?
Publikační činnost je oborově velice specifická. Vývoj léčiv je vlastně biomedicína a přírodní vědy, v tom případě mohu být samostatný autor nebo publikuji v rámci celého týmu.

Vaše bohaté aktivity se dočkaly uznání a získal jste řadu rozmanitých cen.
To sice ano, ale spíše vám řeknu, za co si mě lidé nejvíce dobírali. Patřil jsem mezi zhruba pět nejmladších profesorů v České republice a také jsem svého času byl asi dva roky nejmladším rektorem v zemi. Když si vás lidé takto dobírají, tak vám to asi nejvíce utkví v paměti. 

Jste velmi pracovitý, máte vůbec nějaký volný čas?
V současné době velice poskrovnu. Nevím, jak si v tomto směru nyní poradit jinak. Zatím nevím, jak to bude vypadat v druhém rektorském období, které začne letos 1. července. Samozřejmě mám nějaká předsevzetí, jak se některých povinností zprostit, uvidím ale, jak to vyjde. Vědu dělám ve volném čase a často k ní utíkám, když si potřebuji odpočinout.

Co na vaše extrémní pracovní úsilí říká rodina?
Rodinu moc nechci tahat do rozhovorů, protože jedna z těch rodin nedopadla dobře právě kvůli mému pracovnímu zápřahu. Teď mám přítelkyni vědkyni, takže ta ví, o co jde.

Doneslo se mi, že trpíte Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění projevující se kostnatěním pružných tkání. Do jaké míry vás to limituje?
V současné době, když je nemoc léčená, jsou limity minimální. Po mnoha letech neléčení této choroby a potom optimalizace léčby, jsem dostal léčbu biologickou. Díky ní se cítím super. Předtím jsem se budil v noci bolestí, nemohl jsem běhat, zvednout cokoli ze země. Teď je to v pohodě, ale musím se stále léčit.  

Tato nemoc ovlivňuje i spánek. Co jste dělal, když jste nemohl spát?
Když pominu to, že jsem workoholik, tak kvůli tomu, že tato nemoc byla řadu let neléčená, nemohl jsem spát a o to víc jsem pracoval, běžně i šestnáct hodin denně. I díky tomu jsem se podílel na mnoha publikacích, i když na úkor zdraví a rodiny.

Zpět ale na hradeckou univerzitu. Co budete jako staronový rektor prosazovat?
V prvním období jsme se museli zaměřit na to, za co dostáváme z různých zdrojů finance. V tom musíme pokračovat i nyní a neusnout na vavřínech. Chceme se více zaměřit na studenty i zaměstnance univerzity, najít zdroje ke zvýšení platů a zajištění benefitů.

Jak vidíte její budoucnost?
Rád bych naplnil svůj slogan Regionální univerzita s globálními ambicemi, být někde ve středu mezi všemi univerzitami v zemi, najít svoje hlavní obory, které nás budou reprezentovat ve světě a mít kvalitní nejen akademické pracovníky, ale i studenty.

Chci se ještě zeptat na vaše sny. Prý mezi ně patří vlastní zámek a automobilový veterán Morgan Aero Coupe. Do jaké míry se plní?
Ufinancovat v dnešní době nějaký zámek, není žádná sranda. Za Hradcem mám víkendový dům, který sice trochu jako zámek vypadá, ale je to tři plus jedna. Pokud by se jednou splnil můj zámecký sen, asi by to bylo spojené s něčím prospěšným, třeba, že by byl zároveň domovem pro seniory. Automobilový veterán Morgan je skutečně můj velký sen, ale v současné době je jeho cena 90 tisíc liber. Pokud bude libra padat tak, jak padá, tak to bude reálné. Určitě zámek i automobil zůstanou mým snem i nadále, i kdyby se nikdy nesplnil.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera