Jsme úplně všichni na stejné lodi, říká šéf festivalu Rock for People

Letos by měl hradecký festival Rock for People sedmadvacet roků, což je hodně dlouhá doba. Co vedlo k jeho založení? Jak vzpomínáte na jeho začátky?
Jako nadšení konzumenti hudby a návštěvníci různých koncertů většinou v Praze a v okolí Českého Brodu, kde jsme vyrůstali a hráli spolu basket, jsem já a kolega Petr Fořt zjistili, že posloucháme stejnou muziku. Tam se zrodila myšlenka, že si do Brodu pozveme české kapely, které se nám líbí. Uspořádali jsme tehdy pár koncertů a řekli si, že uděláme festival. Byl to pro nás vstup na úplně nové pole, všechno jsme se museli učit a udělali spoustu chyb. Jsem ale za ně vděčný, protože je dobré se učit ze svých omylů.

Měli jste už tenkrát představu, kdo by měl na festivalu hrát?
Takovým vysněným mezníkem nebo cílem pro první ročník, dostat do Hradce Králové kapelu Sluníčko. Na tom jsme měli jednoznačnou shodu, že je to skvělá kapela, která hraje trochu jinak než ostatní. To se nám ale nepodařilo. Hrála na festivalu až později. Tehdy byla hlavním účinkujícím skupina Support Lesbiens.

Každý ročník byl nepochybně něčím specifický. Na který z nich ale nejraději vzpomínáte a proč?
Nezapomenutelný festival, i když na něj nevzpomínám úplně rád, byl zcela jistě v roce 2012. Zpočátku vypadal velmi silně a zdálo se, že dopadne rekordně, protože měla vystoupit skvělá kapela Faith No More. Bohužel ho postihla přírodní katastrofa, když se potkaly nad Hradcem dvě bouřky. Řekl bych, že na festivalu šlo o životy. Formace Faith No More, kteří byla připravena a zaplacena, koncert ale neodehrála a odjela. Potom ale na festivalu přece jenom vystoupila, tuším, že až v roce 2016.

Od roku 2012 uplynulo osm let a přišla další katastrofa, tentokrát v podobě covidové pandemie. To by vás asi nenapadlo ani v nejhorších snech, že?
Kdykoli přijdou nějaké vysněné mety, tak do toho něco vstoupí. Díky tomu poučení z roku 2012 se z toho ale úplně nehroutíme, i když je to velmi nepříjemné, protože jsme měli rok 2020 vyprodaný pět měsíců dopředu.

Loni přišla první vlna, po roce se to zopakovalo a festival zase překládáte. Počítal jste podvědomě s tím, že by se to mohlo stát?
Když jsme rušili loňský ročník a překládali ho na letošek, vůbec jsem si možnost dalšího přeložení festivalu nepřipouštěl. Říkal jsem si, že se to za ten rok vyřeší a vše se vrátí do původních kolejí. Teprve časem na mě dosedla celosvětovost tohoto problému. S odstupem času už považuji za návrat do normálu, že připravujeme festival na příští rok.

Přesto, množily se dotazy od fanoušků, zda letos festival přece jenom bude?
Ne, to ne. Myslím, že lidi současný vývoj chápou. I když v dnešní době v mediálním prostoru slovo covid přehlušily a nahradily slova Vrbětice a Hamáček. V posledních dnech však roste můj optimismus, jak klesají čísla v počtu nakažených. Věřím, že to světýlko na konci tunelu je už vidět.

Jak ředitel takové velké akce postupuje, když má nasmlouvané kapely, a festival se už podruhé překládá? Chápou zahraniční účinkující tuto situaci?
Naštěstí chápou, že jde o objektivní příčiny. V tomto ohledu jsme úplně všichni na stejné lodi, takže ta vstřícnost je poměrně velká. Musím to zaklepat, ale zatím se všemi je velmi dobrá řeč. Jsme moc rádi, že jsme mohli vyhlásit tři hlavní americké kapely na příští rok, kterými jsou Green Day, Fall Out Boy a Weezer. Jsou to formace, které jedou obrovské světové stadionové turné Hella Mega Tour. My sice nejsme jeho součástí, ale máme kapely, které tam vystoupí.

S kým o vystoupení známých skupin jednáte?
Struktura je taková, že komunikujeme s agentem. Zatímco management kapely se stará o vydání desky, zprostředkovává rozhovory pro média a podobně, my se bavíme s agentem, který se stará o koncerty v Evropě.

Mezi hvězdami festivalu v příštím roce nepochybně vyčnívá už zmíněná kapela Green Day. Jak se vám ji podařilo dostat do Hradce Králové?
Bylo to už v roce 2019 po pětadvacátém ročníku festivalu. Přestože přípravy následujícího ročníku začínáme až ten předchozí skončí, z z nějaké, asi trochu zbytečné pověrčivosti, jsem tentokrát udělal výjimku. Chystal se pětadvacátý ročník, který se uskutečnil na začátku července, a já jsem už v dubnu téhož roku napsal agentce, zda by kapela Green Day v roce 2020 nepřijela do Hradce. Ona mi sdělila, že na turné pojedou v červnu, tak jsem jí napsal dostupné termíny s tím, že se kapele přizpůsobíme. Zkrátka nejdůležitějšími faktory při domlouvání je kde, kdy a za kolik

Vy jste měl nedávno rozhovor s hudebním publicistou Honzou Vedralem a on se vás ptal na kolik koncert Green Day přijde. Neřekl jste cenu, ale vtipně její výši naznačil.
Za ty peníze by šla například koupit vila na Ořechovce v Praze nebo si rok žít luxusním a pohodlným životem na cestě kolem světa. Takže za peníze, za které můžete mít hmotné statky, máte takovou nehmotnou věc, jako je vystoupení Green Day v Hradci Králové, což je sice pomíjivá, ale nezapomenutelná záležitost. Je však třeba říci, že dorazí devadesátičlenný tým s vlastním kuchařem v sedmi autobusech a patnáct kamionů. Takto náročnou a drahou kapelu jsme na festivalu ještě neměli.

Avizovali jste, že vstupenky z letoška platí v roce 2022. Mají fanoušci trpělivost? Nevracejí vstupenky a nechávají si je na příští rok?
Vstupné jsme vraceli loni v míře asi osmi procent prodaných vstupenek. Musím říci, že máme už hodně loajální fanoušky, kteří na Rock for People jezdí řadu let. V roce 2019, kdy jsme měli pětadvacet let, jsem dokonce předával diplom dvěma lidem, o nichž vím, že byli na každém ročníku. Právě tito skalní fanoušci jsou k nám nejvstřícnější a vyjadřují nám podporu. Když jsme letos museli festival opět přesunout, tak jsme lístků vraceli méně než loni. 

Kolik lidí se na festivalu podílí?
Na přípravách festivalu pracuje celoročně osm lidí. Jak se blíží jeho začátek, rozrůstá tým externistů se rozrůstá.

Mohl byste vyjádřit už nyní své pocity, když bude jasné, že vypukne Rock for People 2022?
Na to se samozřejmě velmi těším. Je to ale trochu, jako když se chystáte někam na dovolenou, tak jsou ty představy trochu zidealizované, jak to bude skvělé. Pak se to přiblíží a zjistíte, že je kolem toho trochu stres. Podobně to asi bude i s festivalem za rok. Vzhledem k tomu, že se budeme po dvou letech vracet, kdy nemohl být, bude to provázet hodně nervozity, jak to bude všechno fungovat. Věřím ale, že se to nakonec povede a všichni budou spokojeni.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Vojtěch Resler / MAM