K práci řidiče musíte mít vztah, u včel se zase nabíjím

Jak dlouho pracujete jako profesionální řidič autobusu a jakým způsobem jste se k tomuto povolání dostal? 
Řidičem jsem dva a půl roku a dostal jsem se k tomu tak, že jsem hledal nové zaměstnání. V tom původním jsem nebyl spokojený. Chtěl jsem něco stabilního a abych si i slušně vydělal, a tak jsem si řekl, že zkusím řidiče. A chytlo mě to. Předtím jsem jezdil jen soukromě, ale připadalo mi to jako zajímavá práce.

Je v této profesi bezpodmínečně nutná dlouhá praxe nebo rozhoduje i talent?
O talentu to podle mě ani tak není, nakonec řídit se naučí asi každý, ale ta práce je především o vztahu. Člověk to musí chtít dělat. Kdyby se do toho nutil někdo, kdo nechce, tak by řídit nemohl.

Můžete se podělit o svůj pocit, když jste poprvé do provozu vyjel s autobusem plným cestujících?
Byl jsem trošku nervózní, přece jen v autoškole je to o něčem jiném. Poprvé jedete se zkušeným kolegou, který vám případně poradí, kdyby se něco dělo, ale stejně cítíte tu zodpovědnost.

Jak probíhá váš pracovní den? Musíte autobus, než vyrazíte do ulic, nějak připravit?
Pokud máte ranní, tak musíte na autobusu nebo trolejbusu zkontrolovat, jestli všechno funguje tak, jak má. Zahřejete ho, nafoukáte vzduch a jste připravení k vyjetí. Když máte odpolední, tak přebíráte vůz od kolegy, a ten vám případně řekne, jestli je nějaký problém.

Na kterých linkách jezdíte?
Ze začátku jezdíte na všech linkách, abyste si to vyzkoušel. Dneska už jezdím převážně na kloubových trolejbusech, a to jsou linky 1, 2 a 4.

Je náročně jezdit v hradeckém silničním provozu?
Někdy ano, ve špičce určitě. Je to hodně o přístupu ostatních řidičů. Musím uznat, že jsou většinou ohleduplní, ale přesto je potřeba dávat pozor, protože každý takový není.

Existují ve městě místa, ze kterých máte obavy?
Štve mě Gočárova třída odpoledne, protože je hrozně zasekaná a vždycky naberete zpoždění, které pak doháníte. Stejně náročný je úsek od Střelnice k fakultní nemocnici, když máte jedničku.

Jaká rizika vaše práce přináší?
Největším rizikem jsou samotní cestující, protože někdy nevíte, jak se zachovají. Musíte dbát na to, aby vám v tom voze nikdo neupadl, nebo abyste někoho neskřípli do dveří. V samotném provozu už je to pak podobné jako v autě.

Musel jste někdy řešit problémy s cestujícími?
Asi dvakrát jsem řešil opilce, kteří nechtěli vystoupit. Bylo to zrovna při poslední jízdě, kdy už jsem chtěl jít domů. Občas někdo zanadává, že je trolejbus zpožděný, ale i to cestující převážně chápou. A ze začátku se mi párkrát stalo, že jsem třeba nezajel těsně k chodníku, tak paní nadávala, že musí udělat delší krok. Jednou jsem volal sanitku pro paní, která nastupovala a sklouzla nohou zpátky na chodník. Tím nárazem si roztrhla kůži a silně krvácela.

Jak v konfliktních případech řidič postupuje?
Pokud se mně nepodaří třeba opilce přesvědčit, aby vystoupil, tak s ním přijedu do podniku a tam se zavolá městská policie. Ta ho většinou vezme na záchytku, takže je v jeho zájmu, aby to pochopil už ode mě.

Kolik kilometrů ročně najezdíte a kolik času trávíte za volantem?
Nevím to přesně, ale průměrně jeden řidič najezdí ročně kolem 50 tisíc kilometrů. Celá směna i s přestávkami má 8 až 10 hodin, takže denně to vychází na 120 až 150 kilometrů.

Co je na řízení autobusu nejhezčí? Co vás na něm baví?
Líbí se mi to, že jsem ve městě a svým způsobem na vzduchu, protože předtím jsem byl zavřený ve fabrice. Za volantem sledujete ten cvrkot a setkáváte se s lidmi, které sice neznáte, ale od vidění už o sobě víte, zdravíte se. To je příjemné.

Zároveň je to ale velká zodpovědnost vozit lidi. Cítíte to stále?
Ano, a především když tam jsou starší lidé o holi nebo maminky s kočárkem. Na ty je potřeba brát ještě větší ohled. Kdyby se něco stalo, bylo by to nepříjemné.

Chtěl byste něco vzkázat ostatním účastníkům silničního provozu včetně chodců?
Někdy by mohli být více ohleduplní, když vyjíždíme ze zastávky nebo přejíždíme z pruhu do pruhu. V tu chvíli by měli ten trolejbus pustit. Více než polovina lidí to udělá, ale jsou tací, kteří jsou schopní přidat plyn, abychom to nestihli, a to mi docela vadí. Je potřeba si uvědomit, a to platí hlavně pro chodce, že autobus nebo trolejbus je těžký a rozměrný a jen tak nezastaví, proto by neměli přebíhat někde, kde je řidič nevidí.

Pojďme teď od profese řidiče k vašemu koníčku, kterým je včelařství. Vzpomínáte si, kdy a proč jste s ním začal?
K přírodě jsem měl vztah vždycky, i proto jsem si koupil domek na vesnici. Co se týče včelařství, tak k tomu jsem se dostal přes kolegu z bývalé práce. Často jsme se o tom bavili, takže ve mně vzbudil zájem a pak mi dal i první včelstvo. Postupně jsem tomu propadl a je to svým způsobem droga. Když jednou začnete, tak už se to těžko opouští.

Jste členem nějakého spolku?
Jsem členem Českého svazu včelařů a je to v mnoha ohledech výhodné, protože včely se například musí léčit, podobně jako se očkují psi proti vzteklině, a jako soukromník bych si to léčivo těžko opatřoval. Podobně je to třeba s dotacemi, i když bez těch bych se obešel, ale tohle všechno svaz zajišťuje. Zároveň čerpám zkušenosti od ostatních včelařů.

Je to náročný a drahý koníček?
Časově to ani tak náročné není, pokud zrovna nenastane období, kdy se vytáčí med, nebo pokud těch včelstev nemáte hodně. Pak chvíli trvá je všechny obejít. Jinak včely si pracují samy, takže nepotřebují žádnou velkou podporu. Nejdražší je všechno pořídit, jeden úl vyjde přibližně na tři tisíce, a to je jen začátek. K tomu potřebujete voskové stěny a samotné včely. Ty koupíte od jiných chovatelů třeba za dva tisíce. Pak potřebujete medomet, který musí být nerezový, a ten stojí třeba 15 až 30 tisíc.

Kolik máte včelstev a kde jste je umístil?
Teď mám na zahradě dvě včelstva a postupně to budu rozšiřovat na šest, to mi stačí. Před pár lety mi některé včely uhynuly, doteď nevím pořádně proč, asi je napadly vosy. To se stalo na podzim, a přestože přežily, tak byly natolik oslabené, že na jaře byly pryč.

Se včelami je úzce spojený med. Kolik ho vyprodukujete?
Je to různé rok od roku, ale z jednoho včelstva vyprodukuji minimálně 20 kilogramů, to je takový slabší průměr. Těch 30 až 40 kilogramů už je pěkných a jsou borci, kteří se chlubí, že mají z jednoho včelstva metrák. To bych ale bral trošku s rezervou.

Je med zdravější než cukr?
Určitě, protože med je jednoduchý cukr, který se v těle neštěpí a ze žaludku jde rovnou tam, kam je potřeba. Klasický cukr se nejdříve musí rozštěpit v játrech, čímž je zatěžuje, protože i tak mají dost práce. Navíc cukr je bělený, a to není dobře, takže med je stoprocentně zdravější.

Kdybyste neměl včely, čím byste se řídil při nákupu medu?
Jako zákazník nemáte moc šanci poznat, jestli je ten med pravý nebo takzvaně pančovaný. Vodítkem by mohlo být, že pokud cukernatí, tak je to v pořádku, je to jeho přirozená vlastnost. Zákazníci to ale bohužel nechtějí, proto se prodejci přizpůsobují a přidávají různé sirupy a byliny nebo ty medy zahřívají.

Většina lidí se bojí včelího bodnutí. Je nebezpečné?
Pokud jste alergický, tak ano, ale jinak ne, akorát otečete a chvilku to bolí. Dokonce se i včelím bodnutím léčí.

Když jste se včelami stále ve styku, tak o nějaké to žihadlo asi nebude nouze. Jste už imunní?
Pochopitelně už jsem několik bodnutí schytal, tomu se nedá vyhnout, ale alergii na to nemám, takže mně to nevadí. Jsou včelaři, kteří se na to bodnutí i těší.

Které rostliny máte na zahradě, aby sloužily včelám jako pastva?
Mám na zahradě ovocné stromy a nějaké luční kvítí, ale vyloženě pro včely nic speciálního. Bydlím na vesnici a tam je v okolí všeho dost. Ani by se mi to na zahradu nevešlo. Ony si seženou, co potřebují, jsou šikovné.

Co včely nejvíce ohrožuje?
Kromě varroázy a včelího moru jsou nebezpečné snad jen postřiky zemědělců. Když se to postříká špatným přípravkem ve špatnou dobu, tak jsou ty včely prostě pryč.

Co musí začátečník udělat, než začne včelařit?
Kromě pořízení základního vybavení, o kterém jsme už mluvili, je dobré se zeptat někoho zkušeného, jak s těmi včelami zacházet, aby jim spíš neubližoval.

Zaznamenal jste zvýšený zájem o tento druh trávení volného času?
Pokud můžu soudit podle naší organizace v Nechanicích, tak tam počet včelařů stoupá. V republice nevím, ale záleží na oblasti. Třeba to naše Nechanicko je až převčelené, kdežto co vím od jiných včelařů, tak v jižních nebo severních Čechách je včelařů naopak málo. Že by to ale nějak umíralo pro nezájem, to určitě ne.

Odreagujete se u včel od pobytu za volantem autobusu? Je to pro vás relaxace?
Je to stejné, jako když někdo relaxuje pozorováním rybiček v akváriu. Se včelami je to také tak, protože z nich vyzařuje energie, která vás nabíjí. Mě to hrozně uklidňuje a odpočinu si u toho.

David Záruba
Foto: Ondřej Littera