Králové roku, kteří mění životy nemocných dětí

Michael Nebeský, Petr Tomek, Králové roku. Jak vám to zní?
Petr Tomek: Zní to krásně, jsem z toho překvapený. Hlavně letošní konkurence byla opravdu zajímavá.
Michael Nebeský: Je to tak, můžu jen potvrdit. Velmi si toho vážíme a děkujeme.

Jak se vám líbí trofej?
P.T.: Je krásná. A těžká.
M.N.: Líbí se mi, že vyzdvihuje Salonky. Ta kombinace nás a vás je skvělá, jsme za to velmi rádi.

Není to první cena, kterou jste za Sport Hradec Cup získali, že? Jaká ocenění už máte a jak vysoko řadíte toto?
M.N.: Asi před deseti lety jsme dostali ocenění od okresního fotbalového svazu za Projekt roku, v roce 2022 dvě ocenění od města Hradec Králové a loni jsme se umístili na třetím místě v celorepublikovém ocenění Český Goodwill 2024. Cenu Salonek rozhodně řadíme velmi vysoko. Zejména proto, že jde o první ročník a symbolicky se pojí s 800. výročím Hradce Králové.

Jak vlastně projekt Sport Hradec Cup vznikl?
M.N.: Celý projekt vznikl kvůli tragické události - úmrtí naší kamarádky na rakovinu. Když zjistila, že jí nezbývá mnoho času, podepsala revers a odjela cestovat. Bohužel zemřela v Peru. Místo klasického pohřbu byla tryzna v Městské hudební síni, kde vznikla myšlenka setkání přátel. Byli jsme všichni sportovci, chtěli jsme si zahrát fotbal, vybrat peníze a připít na její památku. Tenkrát jsme mezi sebou vybrali devět tisíc pro oddělení hematologie, kam docházela. Byli jsme z té částky nadšení a vznikla tak krásná tradice.

Za 16 let Sport Hradec Cupu se podařilo na handicapované děti vybrat přes 12 milionů korun. Čekali jste na začátku takový úspěch?
P.T.: Vůbec ne. Prakticky každý další ročník se ale podaří vybrat víc než rok předtím. A nás to každý rok mile překvapí. Je vidět, že to baví nejen nás, ale i ostatní - hráče, dárce dresů nebo dražitele. Klíčové pro úspěch Sport Hradec Cupu je to, že peníze předáváme bez nějakých prostředníků přímo postiženým dětem. Každý tak může přímo na našem turnaji vidět výsledek našeho snažení a mluvit s obdarovanými rodinami.

Kolika dětem jste už od roku 2009 pomohli?
M.N.: Zatím je to asi 130 dětí. Určitě ale letos ještě budeme nějaké děti do června přidávat, takže by to letos mohlo být 135 až 140 dětí. Ale důležitý je ještě jeden faktor - počet lidí, kteří se k nám v rámci Sport Hradec Cup přidali. Dnes už jsou to stovky lidí, kteří jsou ochotní a schopní nám pomoct. Jen díky nim můžeme dosahovat takových čísel. Všechna ocenění, která dostáváme, jsou naše společné dílo. Není to jen o mně a Petrovi, ale o všech, kteří jsou v tom s námi.

Předpokládám, že není vůbec jednoduché vybrat děti, kterým pomůžete. Jak to děláte?
P.T.: Děláme to na základě přihlášek. Rodiny těch postižených dětí nám pošlou příběh, fotografie a další informace. Často dostávají doporučení od rodin, kterým jsme už pomohli. Vlastní výběr probíhá tak, že si v pěti lidech přečteme ty příběhy, každý navrhne tři děti a pak se domlouváme. Je nás víc proto, aby to nebylo jen na dvou lidech. Za mě je to totiž z celého turnaje to úplně nejtěžší. Máme už za ty roky stanovená nějaká vnitřní kritéria. Základ je, že musí jít o dítě a musí jít o konkrétní pomoc. Nikdo z nás ale není doktor nebo fyzioterapeut, nemůžeme a nedokážeme objektivně porovnávat diagnózy těch dětí.
M.N.: Rozhodně můžu potvrdit, že to nejtěžší část celého našeho snažení. Sám mám tři děti a s každým příběhem si uvědomuji, jak jsem vděčný, že jsou zdravé, i když občas zlobí.

Na jaké účely rodiny nejčastěji využívají vybrané peníze?
P.T.: Hlavně na protetické pomůcky a rehabilitační pobyty. Za čtrnáct dní ve specializovaném ústavu dokáží děti udělat takový pokrok jako za dva roky běžného života. Vidíme, že peníze mají skutečný smysl.
M.N.: Od 12. ročníku garantujeme každé rodině 100 tisíc korun. Z rozhovorů víme, že to už je částka, která těm dětem skutečně pomůže. Většinou to vychází na 130-150 tisíc pro jednu rodinu.

Příběhů, které jste s těmi rodinami prožili, musí být už opravdu mnoho. Dokážete každý z vás vybrat jeden konkrétní, který vás zaujal nebo zasáhl nějak speciálně?
M.N.: Z každého ročníku mám nějakého favorita. Když mám ale vybrat jednoho, vzpomenu si na video, které jsme dostali na Vánoce od jedné z obdarovaných rodin. Byl na něm klučina stojící u vánočního stromečku. Ve zprávě bylo napsané, že je to vůbec poprvé v životě, kdy se dokázal postavit na nohy a pomohla mu k tomu právě dlouhodobá rehabilitace, kterou jsme financovali.
P.T.: Velmi silné bývají příběhy, kdy děti začnou chodit nebo se samostatně hýbat. Osobně mě ale úplně nejvíc zasáhl příběh, který se do našeho projektu ani nedostal. Maminka krátce před turnajem odmítla naší pomoc s tím, že pro jejího chlapečka už je bohužel situace bezvýchodná. Poprosila nás, abychom peníze dali někomu jinému, kdo díky nim bude moct udělat nějaké pokroky. To mě tenkrát opravdu hodně zasáhlo.
M.N.: Pomoc handicapovaným bohužel někdy přinese i smutné příběhy. Víme o dvou dětech, které jsme v rámci Sport Hradec Cupu finančně podpořili a dnes už nejsou mezi námi.

Od začátku také spolupracujete s mnoha slavnými sportovci. Jak složité je přesvědčit je k zapojení do charity?
P.T.: Vlastně s tím není vůbec žádný problém. Řekl bych, že to všichni chápou a rádi nám pomáhají. My jsme s Michaelem oba ze sportovního prostředí a máme hodně kamarádů, kteří dělají vrcholový sport. Ti mají zase další kamarády. Díky tomu se vytvořila taková "chobotnice" lidí, kteří nám pomáhají shánět dresy. Ve sportovním světě jsme už dnes poměrně známí, sportovci už vědí, jaký je smysl našeho turnaje a dresy se nám tak daří shánět poměrně dobře.
M.N.: Spolupráce s naprostou většinou sportovců je skvělá. Máme tady ale v Čechách i jednoho fotbalistu, který si za dres pro náš charitativní turnaj řekl o deset tisíc korun.

Za jakou nejvyšší částku jste vydražili nějaký dres?
M.N.: Byl to dres Lionela Messiho za 82 tisíc.

Nezaměřujete se pouze na dresy, co zajímavého se vám ještě podařilo vydražit?
M.N.: Nezaměřujeme se pouze na sport, máme často i věci spojené s kulturou. Spoustu věcí jsme měli třeba od kapely Kabát, Ewy Farne, Michala Pavlíčka nebo Vypsané fixy.
P.T.: Z toho sportu je nejčastější hokej a fotbal. Hodně věcí míváme například z NHL, což je zásluha zejména Filipa Hronka a Petera Frühaufa. Měli jsme ale skvělé věci i od těch největších světových hvězd z menších sportů. Dražili jsme třeba tretru Usaina Bolta, rukavice Oleksandra Usyka nebo věci od Lukáše Krpálka.

Sport Hradec Cup už dávno není jen červnový fotbalový turnaj. Jaké další akce se s projektem pojí?
M.N.: Těch akcí už je tolik, že bych je teď všechny ani nedokázal vyjmenovat. Přidalo se k nám totiž spoustu lidí, kteří dělají své akce ve prospěch Sport Hradec Cupu. Určitě můžeme zmínit nedávno skončený Retro Hockey Cup, který přinesl 700 tisíc korun. Díky tomu můžeme podpořit sedm dalších dětí. Dál bych zmínil například Pivní rozjímání, Josefovský karban, různé halové fotbalové turnaje. Některé akce děláme i sami. Nedávno jsme měli ples, pořádali jsme i olympiády v deskových hrách. Opravdu hodně akcí ale vzniká díky nápadům našich přátel.

Co chystáte na letošní 17. ročník hlavního turnaje?
M.N.: Já tam bohužel poprvé za 17 let nebudu. Kvůli fotbalovým soutěžím jsme museli posunout termín na 28. června, a to už budu s dětmi na dovolené. Péťa tam ale určitě něco předvede (smích).
P.T.: Doufám, že si s kamarády užijeme příjemné sportovní odpoledne. Hlavní je ale předání peněz těm rodinám, které to opravdu potřebují.

Každým dalším ročníkem překonáváte ten předchozí. Vybírá se více peněz a díky tomu pomáháte i více dětem. Nabízí se tedy otázka na závěr. Kam ještě byste chtěli Sport Hradec Cup v budoucnu posunout?
M.N.: To je dobrá otázka, ale my to sami úplně nevíme. Pro nás je každý rok překvapení, kolik lidí se sejde a kolik peněz se vybere. My jsme opravdu nikdy nečekali, že se Sport Hradec Cup tak moc rozroste. Jsme za to vděční a podekování patří všem, kdo se na úspěchu Sport Hradec Cupu podílí.
P.T.: Žádné limity si nedáváme. Rok od roku je to větší a pro nás i náročnější na organizaci. Naštěstí na to nejsme sami a děkujeme všem, kteří nám s tím pomáhají. Ať již je to Honza Bernard, který s námi Sport Hradec Cup zakládal, Adam Chromek, Ondřej Kozlovský a Aneta Mrkvičková, kteří se přidali před několika lety nebo spousta dalších kamarádů, kteří pomáhají se vším, co je potřeba. Jsme ale moc rádi, že ta křivka stále stoupá.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera