Kreslená animace, kdy se tužka dotkne papíru, je zřejmě pryč

Jeho autorem je královéhradecký výtvarník a animátor kresleného filmu Tomáš Vlasák (48), který, jak se ukázalo, je zajímavou osobností s pestrým životním osudem, o níž by čtenáři měli určitě vědět. Sedíme v kavárně Vozáb sídlící ve dvoře jednoho z domů na hradecké pěší zóně a záhy se ukazuje, že kreslený humor je výtvarníkovi pouze jakýmsi rozptýlením, navíc v počátečním stadiu.

„První vtip jsem nakreslil asi před měsícem, kdy mě oslovil Petr Vydra, bývalý spolužák ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově, v současné době herec a stand-up komik. Šlo u literární vtípek do časopisu o nových knihách nakladatelství Luxor. To byl úplný začátek mého kresleného humoru,“ usmívá se Vlasák a popisuje svůj první vtip. „Nad autorem při křtu jeho knihy a autogramiádě stojí čtenářka a on ji šeptá do ucha: slečno, moje manželka mým prózám nerozumí.“

Inspirací ke kreslenému humoru mu byli samozřejmě dva mistři tohoto oboru Vladimír Jiránek a Vladimír Renčín, který žil v Hradci Králové. „Kresbou mě oslovil spíše Jiránek. Líbí se mi jeho jednoduchost, výstižnost a zkratkovitost, nepotřebuje žádné barevné doplnění. Oba pánové ale byli v tomto oboru skvělí,“ říká a podotýká, že u kresleného humoru vychází z reálných situací, které jsou mnohdy nečekaně humorné. A navíc je určitě jeho nezanedbatelnou motivací kresleným humorem pobavit, povzbudit a odlehčit lidem těžkou situaci, která tady nedávno kvůli koronavirové krizi nastala.

Výtvarné sklony se u něj projevily už v dětství, kdy docházel do základní umělecké školy, pořád si také kreslil různé postavičky na savé papíry, zvané pijáky. „V rodině měla výtvarné sklony babička, která ilustrovala kroniku organizace YMCA,“ vzpomíná Vlasák, jehož to po základní škole táhlo na výtvarnou. Šel proto do Turnova. Na Střední uměleckoprůmyslové škole absolvoval obor rytec kovů, kde byla důležitá kresba a trpělivost, a tou se vyznačoval.

„Mojí maturitní prací byla známka s portrétem herce Rudolfem Hrušínským,“ vrací se do závěru středoškolských studií hradecký výtvarník. Už v té době mu učaroval kreslený film, který se mu stal uměleckým osudem. Po maturitě s maminkou napsali dopis do proslulého Studia Bratři v triku v Praze s tím, že by měl Tomáš zájem pracovat v oblasti animovaného filmu. V roce 1991 vyrazil na Barrandov, kde absolvoval test, který spočíval ve fázovaných kresbách pohybu pravěkého člověka.

„Tím se mi otevřely dveře k animovanému filmu ve studiu, kde jsem pracoval jako tak zvaný fázař. Ten rozkresluje obrázky pro animátora, jímž jsem se později také stal. V legendárním studiu jsem strávil celkem pět let a pracoval na známých Večerníčcích, které jsou skutečným fenoménem a letos slaví 55 let svého vzniku. Je to unikátní formát v televizní tvorbě, který nemá ve světě obdoby,“ vzpomíná Vlasák.

Mezi animované opusy, na nichž se podílel, byly například Večerníčky Mach a Šebestová, Opička a Žofka, Cesty formana Šejtročka či Káťa a Škubánek. „Ve studiu jsem měl možnost se vídávat se známými výtvarníky, jako byli Zdeněk Miler, Adolf Born nebo Zdeněk Smetana,“ poznamenal a prozradil, že po odchodu ze Studia Bratři v triku v roce 1996 jeho cesta vedla do italského Turína, kde strávil rok jako asistent animátora na filmu The Blue Arrow, tedy Modrý šíp.  

V té době se v České republice začala otevírat soukromá studia. V jednom francouzském Vlasák zhruba tři roky vytvářel seriál podle komiksu Tomtom and Nana a jiné způsoby animace se poté naučil ve studiu Animax, kde se připravovaly animované adaptace knih pro anglickou firmu King Rollo Films.

„Kreslená animace byla v té době v rozkvětu a věnoval jsem se jí do roku 2005, kdy začala stagnovat a nahrazovaly ji moderní 3D animace s pomocí nových digitálních technologií. Ty v současné době samozřejmě také využívám, protože klasické kreslené animace jsou už dnes bohužel na ústupu,“ připustil hradecký tvůrce. V době, kdy se pomalu loučil s Prahou a měl namířeno zpět do svého rodného Hradce Králové, spolupracoval jako výtvarník na seriálu Pakárna, což byla svým způsobem česká obdoba známého seriálu Simpsonovi.

V Hradci se po návratu Tomáši Vlasákovi podařilo uchytit v reklamní agentuře, kde působil zhruba pět let. „Poté se mi ještě naskytla šance vrátit se k animovanému filmu a pro Českou televizi jsem pracoval na pokračování seriálu Štaflík a Špagetka. Pořád se sice kreslilo na papír, ale finální záběry se už vytvářely digitálně,“ prozradil výtvarník. Z filmů, na nichž se animačně aktivně podílel, mu k srdci patrně nejvíce přirostl kreslený televizní seriál Mach a Šebestová. „Líbila se mi výtvarná zkratka malíře Adolfa Borna. To mě oslovilo. Jedinečný a nezaměnitelný rukopis výtvarníka Zdeňka Smetany nese také už zmíněný seriál Štaflík a Špagetka,“ vypočítává Vlasák a připomíná i spolupráci na animovaném seriálu pro Českou televizi Anča a Pepík na motivy komiksu autorky Lucie Lomové.

„Dostal jsem také možnost pracovat na nových dílech seriálu Pat a Mat a nyní se podílím na seriálu pro Českou televizi O statečném žabákovi,“ připomenul Vlasák, kterého mrzí, že kreslená animace, kdy se tužka dotkne papíru, je zřejmě definitivně pryč. „V digitálním provedení tomu chybí opravdovost i možnost udělat chybu, která má také svoje kouzlo.“

V současné době přemýšlí o tom, kam by chtěl posunout svoji tvorbu. V této souvislosti uvažuje o dětském komiksu. Má totiž pětiletého nemluvícího syna Honzíka, kterému byla ve třech letech diagnostikována porucha autistického spektra. Společně s tatínkem komunikuje přes systém VOKS složený z obrázků, které obsahují slovní vyjádření a obrázek předmětu. Obrázky jsou uspořádány v komunikační knize.

„Přes malého syna poznávám zcela jiný svět. Vnímá ho úplně jinak. Rád například pozoruje, věci, které se otáčejí, miluje vláčky, lokomotivy, sleduje zvířata, má své specifické chování, projevy radosti i smutku, rád se také dívá, a to i opakovaně, na české pohádky. Možná právě spojení s jeho světem by mohlo být obsahem mé komiksové cesty,“ svěřil se hradecký výtvarník, jehož dalším snem do budoucna je výuka animace pro děti.

„Ještě jsem tento sen nerealizoval, ale třeba k tomu jednou dojde,“ doufá Tomáš Vlasák, jenž je přesvědčen, že v animované tvorbě patří Česká republika stále ke špičce, i když samozřejmě nad tužkou s papírem vítězí digitální technologie. Jako příklad českého animovaného vzepětí z poslední doby uvedl nový celovečerní kreslený film My Sunny Maad výtvarnice a režisérky Michaely Pavlátové. Ten vznikl podle bestselleru Frišta spisovatelky Petry Procházkové a premiéru bude mít v příštím roce. V témže roce pak bude také k vidění film O čertovi výtvarníka Pavla Čecha a režiséra Mirka Zachariáše.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Aneta Vašatová