Lidem doporučuji, aby byli autentičtí

Kde jste na koncept pětiminutového rande přišla?
Přišla jsem na to v Praze, kde jsem se před třemi lety takto sama seznamovala. V té době jsem tam kvůli práci částečně žila, takže jsem se pokusila si najít muže. Tehdy jsem se do toho konceptu úplně zamilovala. V průběhu života jsem se seznamovala několikrát a zažila jsem i on-line seznamky, když teprve začínaly. Přišlo mi, že v té době to bylo mnohem bezpečnější prostředí, než dnes. Teď už často nevíte, jestli si opravdu píšete s mužem, ženou, nebo třeba robotem. Velmi se mi líbilo, že někam přijdu takřka anonymně a ti muži se dozví jen to, co jim řeknu. Řekla jsem si, že bychom to mohli mít i u nás v Hradci.

Vychází to tedy tak, že máte přibližně jednu akci za týden?
Je to různé. V tuto chvíli to hodně kopíruje můj osobní program, teď v říjnu a listopadu toho bylo méně, jelikož jsem měla náročný program ve své práci. Ale zase byly i měsíce, kdy bylo akcí šest nebo sedm.

Pětiminutová rande organizujete společně s dcerou. Jak se stalo, že se rozhodla do toho jít s vámi?
Poté, co jsem si řekla, že bych speed dating chtěla dělat u nás v Hradci, jsem se bavila se spoustou lidí a zjišťovala jsem, jaký by o to byl zájem. Bylo mi jasné, že sama bych to celé nezvládla, takže jsem oslovila svou dceru Zuzku, jestli by mi s tím nechtěla pomoci. Do všeho se zapojil i syn Honza, takže máme takový malý rodinný tým.

Co všechno jste museli před první akcí zařídit, než jste to mohli celé spustit?
Přípravy trvaly zhruba dva měsíce. V okamžiku, kdy jsme si poprvé sedli ke stolu, tak už jsme měli jméno. Vždy, když jsem někomu vysvětlovala, o co vlastně jde, tak jsem říkala: „No, to je takové pětiminutové rande.“ Jako první jsme hledali logo. Ozvali jsme se známé grafičce, která nám ho navrhla, jsou to dva lístečky, které tvoří srdíčko. Poté jsme začali tvořit web. Bylo toho opravdu hodně, tehdy jsme dokonce museli posunout termín první akce, jelikož jsme se toho poněkud zalekli. Chtěli jsme to mít perfektní, takže jsme si nejdříve udělali zkušební akci. Pozvali jsme tam kamarády, známé a rodinu, vyzkoušeli jsme, jak to reálně bude fungovat. Jsou z toho i fotky, které používáme na webu a Facebooku – naše klienty nikdy nefotíme, velmi dbáme na jejich soukromí.

Jak vypadá celý proces Pětiminutového rande, od registrace až po samotnou seznamovací akci?
Nejdůležitější je se rozhodnout, vystoupit ze své komfortní zóny. Velká část lidí se dnes obává jít někam naživo, mají pocit, že na internetu je to bezpečnější. Na našem webu se zaregistrujete, zaplatíte a dále už vás budou provázet e-maily, kde se dozvíte vše důležité. Pokud jste žena, přijdete půl hodiny předem a v klidu se usadíte ke stolu, který si vylosujete. Dáváme tím ženám a dívkám větší komfort a čas na aklimatizaci. Mužům doporučujeme přijít nejdříve 15 minut předem, jelikož je stejně odkláníme například k baru, dokud akce nezačne. V tu chvíli se mohou jít muži ženám představit. Následně všem vysvětlím, jak to bude celé probíhat a co se bude dít, až akce skončí.

Jak vypadá samotné randění?
Snažíme se opravdu dodržovat ten pětiminutový interval. Muž si přisedne k ženě a v tu chvíli začínáme měřit. Jakmile ta pětiminutovka uplyne, tak zazvoníme zvonečkem. Muži se zvednou, přesednou si k další ženě a v tu chvíli necháme nějakou chvíli, kdy si všichni mohou napsat poznámky. Dokud někdo píše, tak se časomíra nezapíná. Pokud se sejdou dva lidé, co si nepíšou vůbec, tak tímto získají nějaký společný čas navíc. Někdy jsou páry tak zabrané do rozhovoru, že neslyší náš zvonek, takže pak pro pány musíme dojít a poprosit je, aby se posunuli dále.

Do jakých věkových skupin máte klienty rozdělené?
Věkové skupiny máme rozdělené zhruba po dvanácti letech. Vždy po konci akce nabádáme účastníky, aby nám dali zpětnou vazbu, jestli to třeba nechtějí jinak. Nejvíce klientů máme ve věkové skupině mezi 32 až 42 lety. Kdyby se třeba mladší žena chtěla seznámit s o deset let starším mužem, tak se poté nevejde do toho rozmezí, což se snažíme řešit několika způsoby. Zaprvé ta věková rozpětí občas malinko měníme, zadruhé povolujeme vstup lidem do kategorií, kam se třeba těsně nevejdou. Někdy tedy řešíme problém, že se naší benevolence snaží využít zejména pánové nad 50 let, kteří se zkouší infiltrovat mezi třicetileté. Většinou se však daří vše držet tak, aby to vyhovovalo všem.

Jak to vypadá s nejmladší a nejstarší kategorií, daří se vám je naplnit?
Původně jsme do toho šli s tím, že budeme dělat akce ve všech věkových skupinách, včetně nejmladší od 18 let a nejstarší 65 a více. Největší problém u těchto skupin je v tom, že se v nejmladší kategorii nehlásí ženy a v nejstarší zase muži. Nedávno jsme nejmladší věkovou kategorii opustili a nyní začínáme na 27 letech. U nejstarší kategorie jsme to nyní udělali tak, že vyhlásíme akci, která zatím nemá datum a čeká na naplnění. Naším cílem je seznamovat i lidi nad 75 let, ale ti o nás zatím příliš neví. Další věcí je i to, že je pro nás úspěchem, když už se k nám ten člověk nikdy znovu nevrátí, jelikož si zde najde partnera nebo partnerku. Takže je nutné neustále hledat nové lidi, a to se v těchto věkových skupinách zatím pravidelně nedaří.

Jezdí na vaše seznamovací akce i lidé z okolí Hradce?
Ano, je jich celkem dost. Byli tu lidé z Vrchlabí, Poděbrad, nebo třeba z Chocně. Často se k nám sjíždí lidé z hor, nebo i z Pardubicka. Občas se někdo z účastníků ptá, z jak velké dálky ostatní přijedou. Je to třeba kvůli tomu, že byl na akci, ale nebyl tam nikdo z Hradce. Tam je to obtížné vůči diskrétnosti, kterou se vždy snažíme dodržet, tudíž je složité najít balanc, abychom klientovi vyhověli a zároveň chránili soukromí ostatních. Když k takové situaci dojde, snažíme se klientům alespoň naznačit, jestli to pro ně má smysl vzhledem k jejich požadavkům. Já osobně mám pro toto pochopení, sama jsem zažila vztah na delší vzdálenost a chtěla jsem se mu poté vyhnout, takže to dopadlo tak, že jsem si našla souseda v paneláku.

V jakých prostorách Pětiminutové rande pořádáte?
Momentálně jsme nejčastěji v Petrof Café, kde jsme také začínali. Dalším místem, kde jsme pravidelně je Kavárna Boulevard na pěší zóně. V prosinci budeme mít první akci v Café Filharmonie.

Co bych si měl vzít na sebe, kdybych chtěl vaši akci navštívit?
Lidem vždy píšu, že oblečení je jen na nich. Stávají se úsměvné situace, kdy třeba žena v hezkých šatech sedí u stolu s motorkářem. Každý považuje za své nejlepší oblečení něco trochu jiného. Dress code tedy nemáme. Už jenom právě styl oblékání může někomu ukázat, jestli o toho druhého mají zájem, či nikoliv. Někomu se zase může líbit, že ten protějšek je rád sám sebou a může z toho vzniknout zajímavá konverzace. Lidem doporučuji, aby byli autentičtí.

Jací lidé k vám tedy chodí?
Na tuto otázku bych odpověděla něco ve smyslu, ať se jdete podívat třeba do nejbližšího obchodu a tam se rozhlédnete. Chodí k nám takoví lidé, které můžete potkat kdekoliv každý den.

Máte i nějaké speciální druhy akcí, kde se třeba snažíte spojit lidi s podobnými zájmy?
Asi třikrát jsme udělali skupinu aktivní lidé, tam to bylo ale složitější, jelikož si každý představuje aktivního člověka trochu jinak. Někteří pánové si mi poté stěžovali, že se setkali s dámami, které za aktivitu považovali, že se v neděli dívají na biatlon. V tuto chvíli máme jedinou pravidelnou skupinu, která se nazývá „Chci založit rodinu.“ Tam občas také narážíme v tom ohledu, že každý má ohledně založení rodiny jinou časovou představu. Tato skupina mi přijde důležitá, jelikož se jedná o lidi, kteří ví, že toho času najít si partnera už příliš nemají, ale zároveň by rodinu chtěli.

Plánujete i nové tematické skupiny?
Určitě ano, nápadů máme spoustu. Zkoušeli jsme rodiče malých dětí, což se na první pokus neuchytilo. Na jaře plánujeme znovu udělat Rande v pohybu. Žertem to popisuji tak, že žena na startu v hradeckých lesích dostane mapu a muže. Poté spolu jdou kilometrovou trasu, kterou jim ukážeme. Po kilometru ženě vyměníme partnera a takto zhruba 5-7krát. V cíli je společné posezení s občerstvením.Velkou výhodou je, že když si spolu rozumí, tak mohou jít pomalinku a více se poznat. A naopak když si příliš nesednou, tak mohou přidat do kroku a mají to rychleji za sebou. Jdou spolu lesem na dohled, čímž se mažou obavy žen, kdy by jim mohlo být nepříjemné jít s cizím mužem takto o samotě. V lednu také plánujeme večírek, který se nazývá „Single kavárna.“ Bude to v kavárně Filharmonie, včetně hudby a rautu. Myslím, že je to velmi dobrá příležitost potkat spoustu nezadaných lidí, minulý rok jsme už tento koncept zkoušeli a mělo to dobré ohlasy.

Mluvila jste o autentičnosti. Jaké další rady máte pro účastníky Pětiminutového rande?
Občas mi klienti volají s obavami, jestli vůbec přijít. Říkám jim, že nejen, že uvidí, jak ten jejich potenciální protějšek vypadá, ale především zjistí, jestli mezi nimi je takový ten X faktor. Všimnete si, jak se ten druhý usmívá, nebo jakou má řeč těla. Často také slýchám, že pět minut je málo. Někdy ale stačí opravdu jen minuta. Kromě autentičnosti by to byla asi i otevřenost. Zároveň s ní bych ale zmínila i jistou ochranu sebe sama. Pokud má někdo strach nám dát osobní e-mail, je možné si vytvořit takový, který nezahrnuje jejich jméno a příjmení. Na konci akce lidé odevzdávají formulář, na kterém poznačí, s kým by se chtěli dále seznamovat. Pokud tam je shoda, dáme oběma v tom daném páru e-mailovou adresu, kterou nám poskytli. Mluvila jsem o tom z toho důvodu, že se někdo v takovém případě může obávat, že jiná osoba dostane e-mailovou adresu s jménem a příjmením, což může vyústit v to, že si je pak ti dotyční mohou najít například na Facebooku. Lidem tedy doporučuji, aby hned nemluvili o svém bydlišti, pracovišti a dalších údajích, které je mohou identifikovat, aby se pak vyhnuli nežádoucím interakcím na internetu.

Jaké mohou být důvody toho, že to u vás někdo zkusí vícekrát?
Těch důvodů může být několik. Mohou to být nějaké psychologické bloky, které nám zabraňují se během pěti minut někomu správně otevřít, nebo třeba vysoké nároky. Poměrně často se nám stává, že se u nás lidé seznámí, nějakou dobu spolu jsou a poté jejich vztah skončí, takže se vrátí. Mají tedy zkušenost, že speed dating funguje, ale s tím konkrétním protějškem to nevyšlo.

Máte tušení, jaká je u vás úspěšnost seznámení?
Fungujeme rok a půl, což je příliš krátká doba na to, abychom mohli říct, že díky nám proběhla spousta svateb. Když rozesíláme maily, ve kterých se dřívějších účastníků rande ptáme, jestli mají zájem se znovu zúčastnit, často nám chodí odpovědi, že už se díky nám seznámili a jsou šťastně zadaní. Také se nám stává, že se poté, co absolvují pětiminutové rande, lidé seznámí někde jinde. Myslím si, že to je pro to, že u nás nabrali jisté sebevědomí při rozhovorech s opačným pohlavím a následně to využili a seznámili se již bez Pětiminutového rande. Mnoho lidí mi potvrdilo, že to byla jednoznačně zásluha toho, že to u nás zkusili a následně si dokázali někoho najít jinde.

Stalo se někdy, že by si spolu dva lidé natolik rozuměli, že spolu rovnou odešli?
Ano, přesně to se nám už stalo. Netuším ovšem, jak to u nich dopadlo. U některých párů víme, jak to mezi nimi pokračuje, jelikož se nám sami ozývají. Dostáváme dotazy, proč nezveřejňujeme čísla, že je moderní vydávat statistiky, jako je třeba procentuální úspěšnost. Osobně si myslím, že to ale žádná agentura nemůže vědět. Reálně není možné vědět, jestli ten konkrétní pár spolu zůstal, vlastně ani často nevíme, kdo se spolu dal dohromady. Snažíme se být transparentní, takže na rovinu říkáme, že konkrétní čísla neznáme.

Plánujete i akce pro stejnopohlavní páry?
Ano, dokonce jsme je v minulém roce i vyhlásili, bohužel se ale nenaplnily. Když bude zájem, tak budeme jedině rádi, že budeme moci takové akce uspořádat.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Archiv Jitky Matějcové