Lvice Effangová: Basketbal jsem si zamilovala, reprezentace je citlivé téma

V letošním roce basketbalistky Sokola Hradec Králové zaznamenaly už dva úspěchy. Nejprve vyhrály v konkurenci šesti týmů Federální pohár v Piešťanech a potom braly bronzové medaile v Českém poháru. V semifinále po velkém boji padly se Žabinami Brno, pozdějšími vítězkami. Šanci na medaili mají i v Ženské lize, kde po základní části skončily třetí.

Zkraje roku Pamela Therese Effangová vedla tým jako kapitánka. „Teď už se vrátila Klára Vojtíková,“ upozornila v pořadu Klubovna opora hradeckých Lvic. Při pohárovém triumfu to byla ale ona, kdo zvedla trofej nad hlavu.

 „Ve Federálním poháru jsem si to užila, první místo bylo fajn. Lépe jsme mohly skončit v Českém poháru, třetí místo už pro mě nebylo,“ řekla s úsměvem Effangová. S průběhem sezony je zatím spokojená. „Vedeme si velice dobře, a to i v lize. Jsem za to ráda. Věřím, že to bude i na finále,“ poukázala.

Někdo jednou musí USK porazit

V české lize patří hradecké Lvice ke špičce, přesto jim je titul vzdálený. V Ženské lize totiž už jedenáctý rok vládne bohatý klub USK Praha. „Jsem asi jednou z mála hráček, které zápasy s USK nevadí. Jsem naopak za tu konfrontaci ráda. Beru to jako srovnání s někým, kdo je u nás nejlepší. Může nás to posunout, když to vezmeme dobře mentálně,“ říká Pamela Therese Effangová.

Ráda by jednou vícenásobné mistryně porazila. „Do ligy nikdy nejdu s tím, že budu druhá, USK jednou někdo porazit musí. A já doufám, že to bude Hradec Králové,“ říká osmadvacetiletá basketbalistka, která v USK Praha začínala, nejvyšší soutěž si zahrála i v dresu pražské Slavie a Slovanky.

Do Hradce Effangová přišla před sedmi lety a angažmá na východě Čech si pochvaluje. „Na USK jsem začínala a za ten základ jsem vděčná. V Hradci se ale cítím skvěle. Vím i o několika hráčkách USK, které by rády hrály za Hradec,“ poukázala.

Sama odcházet z Hradce nechce. Když už by k tomu došlo, tak někam do zahraničí. „Já bych spíš šla do Evropy. Agenti mi píší, že mě dostanou na evropskou scénu. Ale jak říkám, v Hradci se cítím dobře.“

Skvělé podmínky v Hradci

A dá se basketbalem dobře uživit?  

„Basketbalem se dá velice slušně uživit. Když to vezmu zpětně ke studiu, tak to je brigáda snů,“ usmívá se Effangová, která vystudovala na Karlově univerzitě filologický obor Středoevropská studia a získala titul Mgr.

Nyní už je profi sportovec. „Jako zaměstnání je to fajn. S kopačkama nebo hokejisty se teda srovnávat nemůžeme, ale stěžovat si také nemůžeme. Navíc Hradec se o nás perfektně stará. I zázemí je dobré, jak halou, posilovnou, máme fyzioterapeuta a dokonce několik kondičních trenérů. Podmínky jsou zde výborné,“ popisuje.  

V budoucnu vystudovaný obor Pamela Theresa Effangová zřejmě nevyužije. Ráda by zůstala u basketbalu. „Původně jsme myslela, že bych se realizovala v oboru, ale basketbal je vášeň a chtěla bych u něho zůstat. Nejspíš jako trenérka, už teď trénuji přípravku,“ nastínila své plány.

 Basketbal je její velká láska. „Když dělám jiný sporty, tak to je pro mě ztráta času. Do basketbalu jsem se zamilovala. To je jako s klukama, když se člověk zamiluje,“ přidává zajímavé srovnání. „Líbí se mi, jak je hra dynamická, můžete se ještě více zlepšovat. A také zde padá hodně košů, nemohla bych dělat sport, kde padne jeden dva góly. A to není nic proti fotbalu,“ řekla s úsměvem.

Rasismus zažila. Do sportu nepatří

Pamela Therese Effangová má africké kořeny. Její otec pochází z Konga, ze země střední Afriky. „Je z toho menšího Konga. Mimochodem, tam bych se chtěla učit. I řeka, která obě země rozděluje, se jmenuje Kongo. Děti to mají ve škole lehčí,“ říká.

„Byla jsem tam jednou a jsem ráda, že můžu žít jinak. Maminka je Češka a tam jsem si připadala cizí. Smáli se mi tam, že jsem běloška. A také je tam na mě hodně teplo,“ vykládá.

Druhé jméno Therese má po babičce ze strany otce. Jaký je rozdíl mezi africkou a českou babičkou? „Africká babička mi nabídla červy místo bonbonů, ale jinak je to stejné,“ směje se Effangová.

Kvůli své barvě pleti Pamela Therese Effangová pocítila projevy rasismu. „Bohužel, s rasismem jsem se setkala. Hůře jsem to snášela, když jsem byla mladší. Dělali na mě opičí zvuky, tehdy jsem hostovala ve Spartě a zastal se mě trenér, který chtěl psát i na federaci,“ poukázala.

Naštěstí takových verbálních útoků nebylo mnoho. „Moje kariéra je dlouhá a zase tolik konfrontace s rasismem nebylo, zažila jsem jich jen pár, ale ráda to nemám, jsou to pro mě traumata,“ přiznává hradecká basketbalistka.

„Tímto bych apelovala na fanoušky, aby si tohle odpustili. Rasistické urážky do sportu nepatří,“ vyzývá Effangová.

Pěvecky nadané Lvice

Nadaná je nejen sportovně, ale i umělecky. Jako malá hradecká hráčka zpívala ve sboru. „Ano, zpívala jsem. A kdo dobře zná hradecký tým, tak ví, že zpívá i trenérka Ptáčková, z hráček Míša Matoušková a možná i další holky,“ prozradila.

Hradecké Lvice si spolu zanotují. „Když jedeme k zápasu, do zpěvu nám moc není, to se koncentrujeme, ale po zápase, zvlášť když uspějeme, tak už to jede. Z písniček to je stará česká klasika.“

 A hráčky také umějí slavit. „Když jsme loni vyhrály druhé místo, to byly pořádné oslavy, alkohol taky, slavily jsme až do rána, dokonce se i tančilo a zpívalo. Tam bylo všechno,“ rozesmála se.

Pamela Therese Effangová se věnuje i charitativním akcím. „Věnuji se spíš krátkodobějším akcím. Naposledy jsme pořádaly Vánoční trhy hradeckých Lvic a výtěžek šel na jednoho chlapce, kterého jsme vybrali, aby hrál basketbal. Nyní mě zaujal projekt Čokoládové děti, ať už jde o děti z dětských domovů, nebo mající jiné problémy, třeba s rasismem,“ uvedla.

HRADECKÉ LVICE. Trenérka Romana Ptáčková a Pamela Therese Effangová.

Nepochopitelně zapovězená reprezentace  

Citlivé téma pro Pamelu Therese Effangovou je reprezentace. V širší nominaci se ocitla několikrát, ale před velkou akcí byla vyřazena. „Před tou poslední akcí jsem byla vyřazena jako první. Tohle snáším hůř, mrzelo mě to. Spekulovali jsme o tom, jestli to není i mým stylem hry, ale podle mě to není kámen úrazu,“ přemítá opora hradeckého Sokola.

„Reprezentace je pro mě citlivé téma. Také nerozumím tomu, že Hradec si vede v lize nadstandardně a je to soupeř, kterého se jiné hráčky bojí, tak nerozumím tomu, že hradecké hráčky nejsou ve finální nominaci. Nejsem to jen já, jsou tady i další, třeba Kristýna Čuperková, která podává výborné výkony. Mělo by se o tom mluvit. Něco shnilého je ve státě dánském,“ zdůraznila Effangová.

Národní tým, který vede Slovák Štefan Svitek, tvoří z tuzemské ligy hráčky USK Praha, ale v klubu hrají prim cizinky a české hráčky moc nehrají. „Reprezentace by měla být otevřená a pojďme si to vybojovat, každý rok může být jiné složení reprezentace. Teď to tak necítím. Opakují se stále stejná jména a poslední dobou i stejné neúspěchy,“ poukázala.

Sen? Bydlení s celou rodinou

Mluví se o tom, že by národní tým žen mohla převzít hradecká trenérka Romana Ptáčková, která už má zkušenosti s reprezentací do 20 let.

„Bylo by to super. Ona není z lidí, kteří by řekli, jsem z Hradce, tak pojďme celý Hradec do repre. Byla by člověk na správném místě, pracuje s českými hráčkami, tady ani moc cizinek nebylo. Hodně sleduje zápasy jiných týmů,“ předkládá důvody a pokračuje: „Umí vymáčknout z hráček maximum a sestavit tým. To dokazuje i letos v Hradci, kdy nám před sezonou hodně hráček odešlo. Něco v ní je,“ předesílá Effangová, že by to byla skvělá volba.

Sama má cíle a přání následující: „Radost by mně udělalo, kdyby se povedla ještě reprezentace, potom evropský pohár a ideálně s Hradcem. A můj velký sen je vybudování generačního bydlení, abychom s rodinou byli v domě společně šťastní a spokojení. A k tomu co nejdéle hrát basketbal na téhle úrovni,“ přeje si Pamela Therese Effangová.  

Co dále basketbalistka Pamela Therese Effangová řekla, si poslechněte v podcastu pořadu Klubovna.

Jiří Tůma, Jan Kraus
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc/hradeckelvice.cz